Hlavní obsah

Tichá hrozba, která sílí: Odolné bakterie zabíjí i v Česku stovky lidí

Foto: Profimedia.cz

Ve světě stojí rezistentní bakterie za víc než milionem úmrtí ročně.

Reklama

18. 6. 5:00
aktualizováno • 20. 6. 9:35

Rezistentní bakterie jsou na vzestupu: Jen v Česku si každý rok vyžádají stejný počet obětí jako autonehody. Podle infektologa Milana Trojánka se problém nejvíce projevuje v nemocnicích, kde bakterie zabíjí oslabené pacienty.

Článek

Podle světových dat se bakterie odolné vůči antibiotikům řadí mezi nejčastější příčiny úmrtí a každoročně si vyžádají i přes milion životů.

Dopady sílící globální hrozby přitom vnímají i lékaři v Česku, a to zejména v nemocnicích.

Problém se týká užívání antibiotik v ambulantní sféře, v nemocnici, u veterinářů, v zemědělství i jejich výskytu v životním prostředí. To vše spolu souvisí,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Milan Trojánek, lékař a pedagog z Kliniky infekčních nemocí 2. LF UK a Fakultní nemocnice Bulovka.

„Když budeme zbytečně používat antibiotika třeba v ambulancích, tak to ve výsledku ovlivní i situaci v nemocnicích.“

Data ukazují, že problém antibiotické rezistence je čím dál naléhavější. Dá se vyčíslit, kolik lidí nyní umírá kvůli bakteriím, na něž už antibiotika nestačí?

Podle odhadů jen v České republice mají tyto odolné bakterie na svědomí přibližně stejný počet obětí jako dopravní nehody – tedy okolo 500 až 600 ročně. Problematika má také zásadní dopad na celý zdravotní systém a péči o pacienty. Může vést například k prodloužení délky hospitalizace nebo k tomu, že léčba bude finančně náročnější.

Lidé například musejí dostávat dražší záložní antibiotika, která mohou mít více nežádoucích účinků nebo nemusejí být tak účinná. Řekl bych proto, že se antibiotická rezistence týká nás všech a že je třeba si uvědomit zásadní věc: Odolnost získává bakterie, nikoliv my. Část pacientů si říká, že antibiotika dlouho neužívali, a proto by jim léky měly bez problému zabrat. Jenže i oni se samozřejmě mohou nakazit bakterií, která již rezistentní je. Je to skutečně celospolečenský problém.

Jaké rezistentní bakterie řádí v Česku?

Podle lékařů problémy způsobují například gramnegativní tyčinky, pseudomonády či MRSA, tedy meticilin-rezistentní zlatý stafylokok. Rozsáhlá studie nedávno publikovaná v časopisu Lancet uvádí, že většina úmrtí byla v roce 2019 způsobena infekcemi dolních cest dýchacích, jako je zápal plic, nebo bakteriemi v krvi, které mohou způsobit sepsi.

Foto: Profimedia.cz

Meticilin-rezistentní zlatý stafylokok (MRSA).

Situace nicméně stále v některých zemích a oblastech nabírá dramatických obrátek. Podle odhadů bude v Evropě v roce 2050 až 10 milionů obětí antibiotické rezistence. Téhle pochmurné předpovědi se tedy blížíme?

Jde o odhad Světové zdravotnické organizace. Pokud nevzniknou nějaká nová zázračná antibiotika a rezistence se bude zvyšovat aktuálním tempem, tak opravdu může v roce 2050 počet obětí být takto vysoký a překonat nádorová onemocnění. Je to reálně velký problém, který každý z lékařů vnímá, a myslím, že ho začíná vnímat i část pacientů. Pořád ale neděláme dost.

Pojďme se tedy podívat na aktuální reálné dopady. Kdo je v ohrožení a která oblast pociťuje problémy nejvíce?

Hmatatelný dopad rezistence a největší počet obětí je v nemocnicích. Právě tam totiž máme pacienty v kritickém stavu. Typicky se může stát třeba to, že pacient skončí po dopravní nehodě v nemocnici na jednotce intenzivní péče a bude potřebovat umělou plicní ventilaci. Jenže následně dostane zápal plic, který je vyvolaný rezistentní bakterií.

Nebo se může stát, že je pacient hospitalizovaný pro komplikovaný zápal plic nebo infekci v břišní oblasti a léčba se může zkomplikovat tím, že se vyselektují právě multirezistentní bakterie.

Co to potom pro léčbu znamená?

Musíme použít záložní antibiotika, ale mnohdy jsou méně účinná a nebo mohou mít více nežádoucích účinků. Výjimečně potom narazíme na infekci, která je opravdu neléčitelná.

Tohle všechno je nicméně důsledek problému, který tvoří spojené nádoby. Týká se užívání antibiotik v ambulantní sféře, v nemocnici, u veterinářů či v zemědělství i jejich výskytu v životním prostředí. To vše spolu souvisí. Když budeme zbytečně používat antibiotika třeba v ambulancích, tak to ve výsledku může ovlivnit i situaci v nemocnicích. Ty jsou samozřejmě trochu specifické, protože hodně infekcí je typicky nemocničních. Ale souvisí to spolu, protože bakterie se mohou šířit mezilidsky.

Rezistentní bakterie si tedy můžeme jen tak předávat?

Třeba ve zdravotnickém zařízení k šíření přispívá přímý kontakt, například dotekem rukou. Bakterie mohou kolonizovat povrchy a mohou kolonizovat i pacienta. Pokud personál nebude poctivě dodržovat hygienu rukou, může potenciálně nakazit jiného pacienta. Vzhledem k tomu, že se bakterie vyskytují i v nosohltanu nebo ve střevě, může stačit i kontakt v domácím prostředí. Podívejme se třeba na bakterii MRSA (meticilin-rezistentní zlatý stafylokok, pozn. red.). Pokud ji má jeden člen domácnosti, může od něj bakterii získat třeba příbuzný či partner.

Je nějaká skupina obyvatel, kterou odolné bakterie ohrožují nejvíc?

Mladý zdravý pacient léčený v ambulantní sféře zpravidla ohrožený nebude. Naopak problém může mít pacient vyššího věku nebo s chronickými onemocněními, který vyžaduje pravidelný kontakt se zdravotnickým systémem nebo která je opakovaně léčen antibiotiky. Příkladem může být třeba špatně kompenzovaný diabetik.

Pokud má již rozvinuté komplikace diabetu, bude zvýšeně náchylný k infekčním komplikacím, může častěji vyžadovat antibiotika či dokonce léčbu v nemocnici a ve svém důsledku může být reálně ohrožen.

Foto: Profimedia.cz

Podle lékaře Milana Trojánka je antibiotická rezistence celospolečenským problémem.

Nemůže problém zhoršovat i přítomnost antibiotik ve vodě a v potravě?

Naštěstí je u nás velká snaha o regulaci. V životním prostředí se ale samozřejmě antibiotika vyskytují. Běžné čističky odpadních vod nejsou schopné eliminovat antibiotikum, které vyloučíme. Je všeobecně známo – a je tomu tak i v západních zemích, že u ústí kanalizací je výrazně větší výskyt rezistentních bakterií, protože se tam antibiotika vyskytují.

Z prostředí se bakterie může dostat dál nebo přenést geny rezistence na bakterie, které vyvolávají lidské infekce. To se stalo například v Indii - kvůli tomu, že jsou tam antibiotika v ohromných koncentracích v životním prostředí, tak dochází k selekci rezistentních bakterií. Dokladem je vznik New Delhi metalo-beta-laktamázy čili NDM (enzym, který činí bakterie rezistentními i proti velké části záložních antibiotik, pozn. red.). Ta se z Indie rozšířila po celém světě.

U nás je ale situace výrazně lepší. Úpravny vody navíc například instalují filtry s granulovaným aktivním uhlím. A v pitné vodě bakterie nejsou, toho nás filtry zbaví. Nejsou tam ani antibiotika. Bakterie ale mohou být v řekách a do koloběhu se dostat.

A co antibiotika v zemědělství?

Ve veterinárním lékařství a zemědělství se toho hodně zlepšilo, tam vidím velký posun. Je to díky tomu, že jsme v Evropské unii a antibiotika se nesmí plošně užívat jako nějaké doplňky ke stravě a podobně. Je tam vidět pozitivní trend ke změně. Snažíme se, aby se něco podobného podařilo i v ambulantní sféře. V ambulancích se předepíše až 80 procent antibiotik a zároveň pacienti léčení ambulantně nejsou pacienti ohrožení na životě, mají třeba infekce, které by i samy ustoupily.

Pokud jde o výskyt rezistentních bakterií a antibiotik v životním prostředí nebo v zemědělství, jsou spíše obavy právě o oblasti rozvojových států nebo států, kde regulace zdaleka není na tak vysoké úrovni, jako je právě Indie.

Je doloženo, že v tamní řece Jamuně, protékající oblastí okolo továrny na farmaceutické substance, byla koncentrace antibiotika ve vodě tak vysoká, že kdyby se z ní člověk napil, tak se léčí účinnou dávkou.

Může tedy v rozvojových státech docházet k tomu, že lidé začnou umírat na banální infekce typu angína?

Jednoznačně. To platí a zacházení s antibiotiky v rozvojových zemích není dobré. Velká část infekcí se léčí pouze empiricky – řekne se: Když máš zápal plic, ber tohle antibiotikum, když zánět močových cest, tak tohle. Aniž by byly dostupné výsledky mikrobiologického vyšetření a podobně.

Jinak pokud jde o cestování – člověk se i během něj může rezistentními bakteriemi kolonizovat a může je roznést dál. Je třeba na to myslet například při repatriacích. Pokud se člověk v zahraničí dostane do vážného stavu, skončí v nemocnici třeba v Řecku a je následně repatriovaný do českého zařízení, měl by projít screeningem na multirezistentní bakterie.

Když se vrátíme zpět do Česka – co musíme udělat, abychom problém s odolnými bakteriemi zastavili?

Měli bychom si uvědomit, že v ambulantní sféře je opravdu řada situací, kdy antibiotika předepisujeme a nemuseli bychom. Jako lékaři je často předepisujeme i z důvodu obav a nejistoty. Myslím, že by bylo dobré si reálně uvědomit, že například většina respiračních infekcí je vyvolána viry. Řada dalších nevyžaduje tak často širokospektrá antibiotika, ale jen úzkospektrá.

Je to i o lepší komunikaci a vysvětlování kladů i záporů nasazení léků. Kromě toho je třeba, aby nemocnice situaci co nejpřesněji monitorovaly a infekce hlásily a aby byl dobře edukovaný personál.

Není možné prostě vyvinout na odolné bakterie nová léčiva, která budou účinná i na ně?

Je to obtížné. Díky tomu, že některé vlády na výzkum přispívají, se v tuto chvíli některá nová antibiotika objevují. Problém ale je, že mohou být méně účinná než původní. Mohou mít víc nežádoucích účinků a nemusí být úplně všespásná.

Přestože se vyvine nové antibiotikum, je účinné třeba jen na některé rezistentní bakterie. Ale třeba bakterie, která je příbuzná, ale má už jiný typ rezistence, na ni už antibiotikum účinkovat nemusí. Přestože je supermoderní a superdrahé. Idea, že by se objevilo nějaké superantibiotikum, které vše vyřeší, je nejspíš zcela nereálná.

Když se vrátím k těm varovným číslům – predikci 10 milionů obětí antibiotické rezistence okolo roku 2050. Myslíte, že se ji povede odvrátit nebo vývoj alespoň zpomalit?

Myslím, že všichni musíme udělat maximum pro to, aby se trend zpomalil, a zavést taková opatření, která té situaci zabrání.

Od vysvětlování pacientům, že není třeba podávat antibiotikum na všechny diagnózy, až po vysvětlování lékařům nebo investice do personálu, který se problematice věnuje. Další věcí je efektivní regulace v rozvojových zemích, na ně ale páky nemáme.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované