Uzavření Luční boudy obnažilo nevábný problém všech národních parků

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Už je to více než týden, co se pro kolemjdoucí turisty uzavřela Luční bouda. Známá chata na hřebenech Krkonoš tradičně sloužila lidem proudícím na Sněžku jako záchytný bod, kam si mohli zajít na polévku, pivo nebo i na toaletu.

Záchody jsou ale dnes zavřené. Jak už dříve informovaly Seznam Zprávy, majitelé znemožnili vstup neubytovaným - argumentovali, že kvůli pokutám, které od národního parku dostávali řemeslníci a dodavatelé bez povolení k vjezdu do klidových zón, nemohli zajistit chod boudy pro tolik lidí.

Někteří z turistů to nenesou s pochopením. „Mysleli jsme si, že si tam odskočíme, tak budeme muset jít jinam,“ řekla reportérovi Seznam Zpráv na místě zklamaně třeba skupina mladých turistů.

Příliš mnoho možností nemají, v nejchráněnějších místech Česka toalety nenajdou. Buďto to tedy vydrží k další nejbližší boudě, která je ovšem zhruba hodinu pěšky, nebo musí „do přírody“. To by ale z hlediska zákona neměli. Luční boudu obklopuje klidová zóna, kde je vstup mimo značené cesty zakázán. A zapovězeno je také zde cokoli vyhazovat - včetně třeba ubrousků.

Pro národní park to může znamenat zhoršení problému, se kterým se v posledních letech potýká. „Vysoká návštěvnost Krkonoš vede k tomu, že znečištění výkaly nebo kapesníčky je poměrně vysoké. Toalety na Luční boudě tedy byly bonus pro turisty i pro nás,“ řekl Seznam Zprávám ředitel národního parku Robin Böhnisch.

Zavření Luční boudy tak podle něj může teoreticky problém zhoršit. „Je ale zřejmé, že když to lidé budou vědět, tak se nějak přizpůsobí a vyřeší si potřebu v blízkých objektech,“ věří. Doplnil, že v národním parku už dnes existuje mnoho dalších míst, kde jsou toalety jen těžko dostupné.

Mluvčí parku Radek Drahný dodal, že situace se dlouhodobě zhoršuje. „Kdyby k nám přijelo ročně 100 tisíc lidí, tak by situace byla zcela jiná. Do Krkonoš ale ročně zavítá na 13 milionů návštěv, a to s sebou chtě nechtě nese komplikace a zátěž pro přírodu. Kapesníčky po potřebě a samotné exkrementy jsou toho důsledkem,“ vysvětlil.

Problém hlásí i další národní parky. „Znečištění je nejintenzivnější podél cest k nejnavštěvovanějšímu cíli v národním parku, k Pravčické bráně, byť návštěvníkům je k dispozici veřejně přístupné sociální zařízení v obci Hřensko, sociálním zařízením disponuje i gastronomický areál u Pravčické brány,“ řekl k tomu mluvčí Národního parku České Švýcarsko Tomáš Salov. Dodal ale, že České Švýcarsko není tak odlehlou oblastí jako hřebeny Krkonoš a lidé tak mají k dispozici o poznání více míst, kde potřebu vykonat.

Mluvčí národního parku Šumava Jan Dvořák vysvětluje, že ze situace vyvstávají zejména dva hlavní problémy. Lidé, kteří potřebují vykonat potřebu, scházejí v klidových zónách mimo značené trasy, což může mít vážné následky - třeba vyplašení ohrožených zvířat. Ochranáři ostatně dlouhodobě upozorňují turisty, že v případě některých druhů, jako je tetřívek, může i drobné vyrušení vést k tomu, že se jedinec nerozmnoží.

Opravdové „zlo“ pak podle Dvořáka spočívá v tom, když se do přírody dostanou vlhčené ubrousky, jednorázové pleny nebo vložky. „Narážíme ještě na jednu bizarnost. Když někteří majitelé psů odklízejí jejich exkrementy, nezřídka se stane, že je vloží do igelitového pytlíku a buď odhodí do přírody, nebo je třeba pověsí na větev stromu,“ kroutí hlavou Dvořák.

Vedení národních parků se tak zamýšlí, jak problému zabránit. Krkonoše si podle ředitele Böhnische v posledních letech opakovaně zadaly studie, které zkoumaly možnosti vybudování veřejných toalet na území národního parku. To ale není tak snadné. Provoz veřejných WC národním parkům neukládá ani zákon, ani zřizovací listina. Nemají na ně tím pádem ani finance, ani lidi.

„Problém je v tom, že sice umíme sehnat dotaci a vybudovat toalety, ale už nedostaneme prostředky na jejich udržování. K tomu nejsme pověření,“ objasnil ředitel. Další plán zatím národní park nemá. Mluvčí Šumavy Dvořák doplnil, že vybudování toalet po ploše národního parku by stálo asi milion korun.

Problém leží i ve zvolení správné technologie, která musí být šetrná k životnímu prostředí. Na některých chráněných místech v posledních letech vyrostly třeba ekologické kompostovací toalety. I tam ale národní parky naráží na problém s nákladnou údržbou. Šumava tak dnes v okolí nouzových stanovišť používá chemická WC, jejichž provoz je oproti možným kompostovacím toaletám třikrát levnější. Kvůli jejich odlehlosti jsou ale problémy s vyvážením. I to zabraňuje jejich většímu využívání, stejně jako v případě kompostovacích toalet.

„V rámci obsluhy těchto zařízení se musí na místo dostat technika. Většinou jde o nákladní vozy, které by v případě letní sezony křižovaly území NP prakticky neustále, musely by se proplétat pěšími turisty, cyklisty,“ uvedl Dvořák.

Podle Drahného z Krkonoš by navíc bakterie, na kterých stojí funkčnost kompostovací toalety, v prostředí krkonošské tundry nepřežily.

Na úklid míst, které zavalily například kapesníčky a další nevhodné materiály, každopádně dnes parky vynakládají nemalé prostředky. České Švýcarsko například najímá firmu, náklady vychází na sto tisíc ročně.

Národní park si to pochvaluje. „Jako řešení se prozatím osvědčilo právě zadání úklidu, který má i preventivní efekt – když  místo není na první pohled znečištěné, ostatní návštěvníci ‚nepřidávají‘,“ objasnil Salov.