Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u článku o nejnovější analýze, která vyčísluje nedostatek kvalifikovaného personálu ve zdravotnictví.
Oldřich Čubr: Osobní zkušenost. Moje dcera chtěla být zdravotní sestrou. Nastoupila na střední školu, obor zdravotní sestra. Ve druhém ročníku ministr zdravotnictví udělal změnu a prý z ní bude jen zdravotní asistent. Na zdravotní sestru minimálně vyšší odborná škola s titulem DiS. No nic, odmaturovala, a že tedy půjde dál. Ale místo VOŠ jsem jí doporučil VŠ. Tak začala studovat VŠ. V prvním ročníku VŠ zase jiný ministr zdravotnictví rozhodl, že VOŠ je odborně málo, jedině VŠ s titulem Bc. Dcera už na VŠ byla, řádně dostudovala a titul získala. Po škole dostala nabídku z velmi dobré nemocnice. Přijala ji a je spokojená. Když tam rok pracovala, další jiný ministr rozhodl, že je málo sester a zase stačí jen ta střední škola.
Pavla Šusterová: Mám to velké štěstí, že jsem absolventka ještě staré dobré čtyřleté „zdravky“. Učily jsme se celý rok latinu a odborné předměty učili lékaři. Nastoupit jsme mohli, kam jsme chtěly, bez nutnosti další školy, vyjma fyzioterapie, práce na sálech, porodních babek a dalších specializovaných pracovišť. Už teď nevím, kterého idiota před dvaceti lety napadlo celý tenhle systém zdemolovat. Udělal se čtyřletý maturitní obor zdr. asistent s nutností absolutoria ještě tříleté vyšší odborné školy. Sedm let ve škole a byla z vás zdravotní sestra! I když teď už je vyšší pouze na rok, nemůžeme se divit, že sestry nejsou a nebudou.
Radim Kelner: Netvrdím, že by sester ani lůžek nemělo být víc. Ale ani jinde na tom nejsou líp. My, a to si málokdo uvědomuje, máme jedno z nejlepších zdravotnictví v Evropě, případně na světě. Byl bych rád, kdyby mi všichni ti rádoby kritici ukázali zemi s lepším zdravotnickým systémem, než jaký máme u nás.
Iveta Snášelová: Ano, nedostatek sester je aktuálně celosvětový problém, a právě proto by nám to mělo na něco poukázat, ne? Se systémem je toho dlouhodobě hodně špatně. Nedostatečné finanční ohodnocení, přetěžování, bossing, nedodržování zákoníku práce, nemožnost osobního života a volna, extrémní stres a spoustu dalších věcí, které jsou s touto profesí spojené a které vedení nemocnic a vlády napříč světem úspěšně ignorují, akorát vedou k tomu, že sestry ztrácí motivaci v oboru zůstávat. Studentky to poznají při praxi a raději po škole zvolí jiný obor nebo nastoupí, ale velmi rychle raději otěhotní nebo jdou z oboru pryč. A můžeme zkracovat dobu studia klidně na týden a dávat děckám titul sestry hned po základce, bude to na nic, dokud se rapidně nezmění pracovní podmínky.
Jirka Mysak: Pracuji v jedné oblastní nemocnici ve Středočeském kraji. A musím říci, že lůžka nechybí. Kdyby se nepřijímali pacienti jen z alibismu a různé sociální ústavy neposílaly opakovaně pacienty do nemocnic, protože se o ně nechtějí starat, tak by bylo lůžek dostatek. Kolikrát se stane, že se přijmou pacienti a druhý den jdou domů, protože přijel horší případ. Na druhou stranu nemocničním zařízením to vyhovuje. Čím větší obložnost, tím více peněz od pojišťoven. Nechat tam lidi tři čtyři dny a pak hurá domů, protože pak už ten dotyčný nevydělává, a opět přijmout buď nového, nebo klidně toho samého.
Lenka Vodička: Pracuji v Pardubickém kraji. Svitavy uzavřené interní oddělení, Chrudim uzavřené interní oddělení, vše se odváží do Pardubic, Litomyšle a tam jsou pak přetížení a pacienty po pár dnech zaléčení odesílají z akutních lůžek na lůžka následné péče, kterých je i normálně akutní nedostatek. Neříkám, že je to tak v každém kraji, ale Pardubický kraj s tím má opravdu velké problémy.
Richard Kratochvíl: Za poslední necelý rok mám odležených přibližně 150 dní ve FN Brno a ještě mě pár hospitalizaci čeká. Obývám oddělení, na kterém dost výrazně snižuju věkový průměr, takže o pacienty, kteří nejsou schopni se o sebe postarat nebo hýbat, není nouze. To, co tam předvádí personál, chce všechen respekt. Myslím, že kdyby oddělení mělo ještě další patro, tak by to bylo na počet lůžek adekvátní, ale asi by nesehnali personál. Nejhorší situace, která nastává docela často, je, když na pokoji pro tři jsme čtyři. To když máte v ruce kapačku, tak než se s tím stojanem vymotáte okolo spolupacientů, tak skoro nestihnete ani doběhnout na záchod.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Richard Zemánek: Podle mých dlouholetých zkušeností chybí na prvním místě lékaři, na druhém místě sestry, někde i pomocnice, na třetím místě lůžka. Znám několik nemocnic, ve kterých je nyní polovina lůžek než před třiceti lety. Nutno dodat, že celá řada případů se léčí díky novým technologiím podstatně kratší dobu a též systému jednodenní medicíny, pokud to jde. Prostorů pro lůžka není méně, ale z vícelůžkových pokojů došlo přestavbami k pokojům s méně lůžky, ale s komfortnějším vybavením, např. samostatné sociální zázemí. Tedy něco za něco.
Vlaďka Chourová: Mnohé sestřičky už také odcházejí do důchodu, a až odejdou ty ze silné generace Husakových dětí, veselé to příliš pro zdravotnictví nebude. Sociální služby budou mít obdobný problém. Jak že to říkal ten kameník z filmu Vesničko má středisková? Hodně nebožtíků, málo kameníků. Slovy dnešní a budoucí doby: hodně starých, málo mladých. V tom bude zakopaný pes.
