Kdo si dá třetí pivo, tak tomu se pokloníme, říkají provozovatelé v kempech

Pivo zhruba za 40 korun, klobása 80 korun, smažený sýr s hranolky a kečupem i 200 korun. Poplatek za osobu kolem 70 korun. Tak lze shrnout aktuálně ceny v kempech na Vysočině.

Provozovatelé reportérovi Seznam Zpráv shodně potvrdili, že kvůli cenám energií i potravin zvyšovali ceny v řádech desetikorun.

„Zdražovali jsme jak ubytování, tak jídlo. Všechno jde nahoru. S tím nic neudělám. Buď se chtějí najíst a napít, nebo ne,“ říká v Autokempu Poušov u řeky Jihlavy provozní Miroslav Vodák.

Stáňa, která se svým psíkem čeká v kempu, až se parta kamarádů vrátí z výletu na lodích, vypráví, že půjčení chatky za 580 korun ji „nepřijde tak hrozné“. „Jídlo tady ale mají drahé. Guláš za 220 korun… To si raději dáváme jídlo na výletech,“ říká žena.

Naopak u rybníka Velké Dářko nedaleko Žďáru nad Sázavou provozovatel kempu Miroslav Dlouhý popisuje, že letošní sezóna je jiná v tom, že lidé tolik nekonzumují.

„Peníze jim asi chybí. Nebo jsou naučení, což bych řekl, že je dílo covidu, pít lahvové pivo ze supermarketu za deset korun. Točené pivo si dají jedno dvě, a kdo si dá třetí, tak tomu se musíme poklonit,“ líčí na lavičce u okýnka s občerstvením. Tamní posezení zeje prázdnotou.

I kemp Velké Dářko musel zvyšovat cenu. O několik korun zdražilo pivo, o deset korun poplatek za osobu a nejvíc – z 80 na 120 korun – zvýšili poplatek za karavany a obytná auta. „Jedou nabití potravinami a lahváči a zbude mi po nich plná žumpa a popelnice. Ti už z kempu do hospody vůbec nezajdou,“ pokračuje Dlouhý, podle něhož nikdo neprotestoval ani u zdražení piva.

Provozní sousedního kempu Pod Hrází má pro ty, co si vozí vlastní pivo, pochopení. „A divíte se, když pivo koupí v obchodech za pár korun?“ ptá se Petr Dvořák. Potvrzuje, že také zdražoval, a to zhruba o deset procent.

Cestování po Česku nově zkouší Petros z Brna. Spokojeně relaxuje u moderního obytného vozu. Dříve prý vyrážel do Řecka, kde má kořeny, ale letos zkusil dovolenou jinak.

„Naše příroda, to je bomba. Ať už Vysočina, Morava, nebo jižní Čechy,“ popisuje nadšeně. To, že by šlo o úspornější variantu, odmítá. „Je to náročnější než moře. Řekněme Hurgáda (egyptské letovisko na břehu Rudého moře, pozn. red.) letecky s all inclusive, to je minimálně za polovinu. Obytňák je drahý jako prase a k tomu si připočítejte naftu, plyn jsem kupoval a poplatky za parcelu a napojení na elektřinu,“ vypočítává.

Na druhou stranu si ale chválí míru svobody. „Třeba včera: vypadalo to jako pěkné místo, ale nulový přístup k vodě a poměrně hlučné osazenstvo v kempu. Tak jsme se vyspali a posunuli dál, udělali si při tom výlet po okolí,“ vypráví spokojeně, jak se s vypůjčeným obytným vozem objevil u rybníka Velké Dářko.

Senioři Jana s Janem, kteří kempují trochu stranou a platí zde za každoroční hosty, si ze zdražování dělají v duchu letní dovolené i trochu legraci. „No, stojí to peníze všechno. Musíme najít nějaké houby, abychom ušetřili na jídle,“ glosuje Jan a zarazí se, protože nechce do médií prozrazovat, že je okolí nadějnou houbařskou lokalitou.

Pár popisuje, že ještě loni jeli také do Chorvatska, ale už jim to nevyhovuje. „Jsme limitovaní finančně a je to i daleko. Než vyjet a přijet a trmácet se… Sem jezdíme jako na chalupu,“ vysvětluje Jana.

Opatrně optimistická je ohledně letošní sezóny provozní Chatové osady Stvořidla Venuše Juráčková. „Zdražovali jsme o třicet korun. Do 21. července ale máme úplně plno. Už z loňska jsme obsazení na 60 procent a i letos si lidé objednávají termíny na příští rok.“

Osada nedaleko Ledče nad Sázavou nabízí zájemcům i možnost si platbu na další sezónu rozložit do několika záloh.

Během úterního poledne se uprostřed tábořiště u řeky Sázavy horečně vaří na plynovém ohřívači. „Máte někdo chňapku? Nemůžu najít chňapku,“ volá seniorka z předsíňky jednoho stanu a za chvilku přibíhá z vedlejšího kamarádka.

„Vždycky nadávám, když jdu do krámu. Ale když chcete, tak si to koupíte. Bude to horší, ale nic s tím nenaděláme,“ říká kuchařka Hanka, zatímco v rendlíku míchá čočku.

Poplatky se zvyšovaly i na Stvořidlech, dámy nad tím ale mávnou rukou. „To pro nás není problém. Šetříme celý rok, abychom tady byly,“ vysvětluje Hanka a představuje i své dvě kamarádky Evu a Božku.

Celá jejich parta prý jezdí na Stvořidla už 45 let a zatím ani jednou nevynechali. „Teď sem jezdíme na měsíc. Jak začnou prázdniny, tak vyrážíme. Okouzlila mě na začátku ta parta,“ svěřuje se žena od vařiče.

Za ty roky si všímají, že se změnila jak příroda v okolí, a to zejména kvůli kůrovci, tak i chování ostatních lidí v táboře. „Už to není, co to bývalo. Už neslyšíte žádné kytary. Pustí hudbu z auta a neumí se ani chovat,“ posteskne si.

U nedalekého stánku zaměřeného na indonéské suvenýry od vonných tyček přes různé řemínky či náušnice popíjí tři trampové, kteří se představují svými přezdívkami jako Dědek, Vorel a Rudolf.

I oni řeší, že novodobí návštěvníci nemají příliš pochopení pro trampskou poetiku.

Zvažují, jestli vůbec letos udělají Velký oheň. Ten prý pro ně má očistnou symboliku, a proto se k němu může přibližovat jen jeden zvolený člověk. Loni to ale dopadlo tak, že si v něm někdo opékal buřta.

„Mladí umí dělat akorát bordel,“ zlobí se Dědek, který tvrdí, že u Stvořidel prožil skoro celý život.