Článek
Chystá se aukce jedněch z nejhodnotnějších uměleckých děl – včetně toho nejdražšího obrazu, který se v tomto roce v Česku objeví v aukci.
Exponáty jsou k vidění ve videu v úvodu tohoto článku.
Aukce se koná v neděli 9. listopadu u Adolf Loos Apartment and Gallery v Praze, ale už od 8. října budou vzácné obrazy, sochy a další exponáty pro zájemce i veřejnost k vidění na předaukční výstavě v síni Expo 58 ART v Letenských sadech. Jeden z největších českých aukčních domů bude dražit 96 položek, jejichž hodnotu odhaduje na 92 až 138 milionů Kč.
Výběr toho nejlepšího
Nejvýznamnější položkou této podzimní aukce je olejomalba Zátiší malířské od Bohumila Kubišty, která samotná má vyvolávací cenu 29 milionů a odhaduje se na 35 až 55 milionů Kč.
„Pochází z roku 1913, kdy Bohumil Kubišta namaloval pouze pět olejů kubistickou technikou, a z toho jsou čtyři oleje nedostupné, neboť jsou součástmi státních sbírek a nadací, takže toto je v podstatě jedinečná možnost získat toto unikátní zátiší od tohoto slavného představitele českého kubismu na volném trhu. A od roku 1989 se podle mého soudu takto kvalitní a významné zátiší v České republice nedražilo,“ popisuje nejdražší umělecké dílo pro SZ Byznys ředitel aukční síně Vladimír Lekeš.
Bohumil Kubišta žil na přelomu století a je považován za jednoho ze zakladatelů české moderní malby. Společně s Emilem Fillou, Antonínem Procházkou a pěti dalšími umělci založil Osmu, skupinu expresionisticky orientovaných umělců.
Informace a záběry si můžete poslechnout i prohlédnout v úvodní videoreportáži.
Druhé nejcennější dílo v aukci je také olejomalba, ale tentokrát Zátiší s lahví rumu a trumfovým esem, jehož autorem byl další významný malíř Emil Filla a začíná u vyvolávací ceny 8,2 milionu s tím, že se odhaduje na 10 až 15 milionů Kč.
„Obraz byl po celou dobu ve sbírce Emila Filly a v 50. letech byl potom zkonfiskován československým státem a v rámci restitucí byl vrácen rodině Emila Filly,“ dodává Vladimír Lekeš.
A do třetice bude v aukci nabízen velkoformátový olej Makrostruktura IV od Zdeňka Sýkory z roku 1972, od kterého existuje pouze 13 takových černobílých obrazů. Vyvolávací cena je pět milionů a odhaduje se na osm až 12 milionů Kč.
„Tento obraz má také zajímavou historii, neboť ho například slavný venezuelský umělec Jesús Manuel Soto vybral pro svoje muzeum, které mu venezuelský stát zbudoval ve městě Ciudad Bolívar,“ doplňuje opět ředitel aukční síně.
Podzimní aukce budou dohánět výrazný propad tržeb
Podle Adolf Loos Apartment and Gallery půjde o aukci roku. A její výsledek také bude důležitý pro celý rok a jeho hodnocení. Sálové aukce s uměním totiž podle časopisu Art+ za první půlku roku dosáhly obratu 557 milionů Kč, což je o 227 milionů, tedy o 29 procent méně, než kolika od ledna do června dosáhly loni.
„Ten propad vidíme jednoznačně v nejdražších položkách, které stojí víc než milion korun, kterých se v prvním pololetí poprvé od roku 2019 prodalo méně než 100. Je třeba se na to ale dívat z pohledu, že srovnáváme s rekordním prvním pololetím za posledních pět let. Loni na jaře padl historický rekord - Kupkovo početí za 126 milionů Kč, což samo udělalo meziročně ve srovnání těch minus 100 milionů Kč,“ vysvětluje Jan Stuchlík, šéfredaktor Art+.
I tuto olejomalbu přitom loni prodala síň Adolf Loos Apartment and Gallery. Celkově se obrazy nad 20 milionů korun v loňském prvním půlroce vydražily čtyři, a letos to byly jen dva. V letošním prvním půlroce se v sálových aukcích také prodalo méně obrazů za více než milion korun, a to celkem 89, zatímco loni to bylo 109 a v roce 2019 to bylo 102. Od tohoto roku tedy tento počet poprvé klesl pod stovku.
Sehnat unikátní díla je boj, a to i v zahraničí
I podle šéfredaktora časopisu Artplus však podzimní aukce často bývají co do hospodářského výsledku silnější než ty na jaře. A za horším prvním půlrokem rozhodně nevidí náznak úpadku obchodu s uměním. Podle něj jde spíše jen o slabší nabídku v segmentu nejdražších děl, která není lehké získat, což potvrzuje i ředitel Adolf Loos Apartment and Gallery. „Samozřejmě je to všechno otázka nabídky a poptávky,“ vysvětluje Vladimír Lekeš.
„Když se bavíme o tom, jestli se nám do aukce dostanou dvě nebo tři nejdražší položky, tak je to hodně o umění aukčních domů přesvědčit majitele, že teď je vhodná doba je prodat,“ dodává Jan Stuhlík.
„Sehnat do aukce TOP kvalitní dílo je dost náročné. Je to z velké části o kontaktech, které se budují po mnoho desetiletí,“ potvrzuje Lekeš.
„Je to i o jejich naladění. Například sběratelé chtějí čistit sbírku, potřebují peníze na jiná díla, takže nějaké hodnotné dílo můžou dát do aukce. Je tam strašně moc faktorů, které to můžou ovlivnit, a nedá se říct, že když v daných šesti měsících nejde do aukce žádné super drahé dílo, že by to něco zásadně říkalo o tom trhu,“ dodává Stuchlík.
Jaký autor je sázkou na jistotu?
A proč se tedy nejkvalitnější obrazy anebo sochy na trh nedostávají a spíše zůstávají doma u svých majitelů nebo v depozitářích?
„V Česku vznikla vrstva sběratelů, kteří jsou dobře saturováni a nemají potřebu dávat na trh svoje umělecké poklady, neboť nemají finanční potřebu. Většinou jde o rozprodej sbírky z dědictví a jinak to je problém a opravdu boj pro majitele všech aukčních síní - včetně těch zahraničních - a galerií vůbec získat nějaká unikátní díla,“ vysvětluje Vladimír Lekeš.
„Tady se nebavíme o nějakém masovém trhu, ale o několika položkách - řádově deseti až 15, které pak opravdu mohou udělat velký rozdíl v celoročním srovnání aukčních obratů,“ opakuje Jan Stuchlík.
„Můžu říct, že u Kupky byla naše strategie vsadit na tohoto autora, neboť jsme ho jako vůbec první na světě začali obchodovat mezinárodně. A to díky tomu, že jsem zastupoval nejstaršího syna George Waldese při restitucích, které rodina Waldes uplatňovala u Národní galerie v Praze. A pak díky mému přátelství s vnukem jednoho z nejslavnějších světových galeristů, Louisem Caré, který v roce 1951 od Kupky odkoupil 50 olejomaleb. To ale pomalu všechno končí a ceny Kupky nyní rostou do závratných výšin,“ odhaluje Lekeš.
Umění zdražuje i řádově. A daří se i levnějším položkám
Zatímco před 25 lety byl podle ředitele Adolf Loos Apartment and Gallery problém i Kupku prodat za milion korun, tak dnes už se jeho cena pohybuje od pěti až deseti milionů, ale eur.
„Problém je, že nikdo, kdo Kupku má, ho nechce prodat, protože stále sází na to - když vezmu i investory -, že půjde na úroveň například Mondriana nebo Kandinského, protože pořád je - i když se pohybuje za tyto ceny -, tak pořád je tak pětkrát podhodnocen proti jménům, co jsem uvedl,“ doplňuje Vladimír Lekeš.
Trh s uměním ale není pouze o těch nejdražších autorech a dílech, i když právě jejich absence pak výrazně hýbe s celkovými výsledky. Třeba levnějším položkám od 100 do 600 tisíc korun se v první letošní polovině roku dařilo a jejich cena v průměru stoupla o dvě procenta, takže překonaly hranici 300 tisíc korun.
„Když odhlédneme od opravdu nejdražších položek a podíváme se na levnější, nebo třeba historické segmenty, tak pořád můžeme říct, že trh je velice živý a u kvalitního umění má tendenci růst. Příkladem může být poválečné umění, kde průměrná cena v pololetí vzrostla o 15 procent. A napříč segmenty jsme viděli padnout několik opravdu zajímavých aukčních rekordů - Václav Špála, František Muzika. Z poválečného umění Zdeněk Sýkora měl druhý nejdražší prodej, takže položek a segmentů, které cenově rostou, je opravdu docela dost,“ potvrzuje Jan Stuchlík z Art+.
Jací autoři budou v trendu
V podzimní aukci Adolf Loos Apartment and Gallery se také objeví cenově dostupnější rarity jako třeba manuskript jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů – Bohuslava Martinů s vlastnoručními poznámkami a notami, který se bude vyvolávat od 90 tisíc korun. Výsledek se ale odhaduje na 200 až 400 tisíc korun.
„Jedná se o autograf, který Bohuslav Martinů vypracoval během svého pobytu v New Yorku. Jde o dosud veřejnosti neznámou verzi, kterou komponoval k pašijím,“ ukazuje exponát v úvodní videoreportáži Vladimír Lekeš.
Adolf Loos Apartment and Gallery patří vedle Galerie Kodl, Arthouse Hejtmánek a 1. Art Consulting mezi čtyři dražební síně, které si i v letošním roce podle časopisu Art+ udržely prodejní úspěšnost vlastních sálových aukcí nad 80 procenty. Na úspěch má svojí strategii a také sdílí svůj odhad toho, kam půjde trend.
„Upřednostňujeme kvalitu před kvantitou. Máme velké portfolio i nově začínajících sběratelů z mladší generace, a domnívám se, že ten trend se díky nedostatku moderních autorů bude pomalu přetáčet na současné umění. Budou rezonovat jména jako například Jan Gemrod nebo Vojtěch Kovařík či z té starší generace Michael Rittstein. To jsou malíři, které česká, umění milovná veřejnost sbírá, kupuje a neváhá za ně utrácet solidní peníze,“ uzavírá Lekeš.
