Hlavní obsah

Češi třídí, ale odpad ze žlutých popelnic se často nedá znovu použít

Foto: Alba_alioth, Shutterstock.com

Třídění plastů se v Česku daří, následné využití však drhne. Ilustrační foto.

Reklama

24. 6. 7:12

Recyklace především u plastů se v Česku moc nedaří a vyhozené umělé hmoty se často dají použít jen jednou. A to v tom lepším případě, říká profesor Vladimír Kočí.

Článek

„Z porovnání základního sortimentu potravin nám vyšlo, že 30 až 40 procent celkových environmentálních dopadů potravin má na svědomí právě obal,“ říká Vladimír Kočí, bývalý děkan Vysoké školy chemicko-technologické v rozhovoru pro SZ Byznys.

Profesor stojí v čele nově vzniklého Ústavu udržitelnosti a produktové ekologie při VŠCHT, který se zabývá dopadem výrobků na životní prostředí během jejich celého životního cyklu. Jeho klienty jsou i velké korporace ze všech oblastí včetně výroby potravin.

Potraviny jsou druhým největším znečišťovatelem. Pokud se chce spotřebitel chovat ekologičtěji, má při jejich nákupu několik možností. Například nakupovat bez obalu, omezovat spotřebu nezdravých potravin a masa nebo si pár měsíců počkat na sezónní ovoce a zeleninu.

V případě plastových obalů, které Češi vytřídí zhruba na 70 procent, by pomohla i jejich opakovaná recyklace. To je však problém, protože plasty ze žlutých kontejnerů jsou moc znečištěné.

Zabýváte se analýzou dopadů produktů denní spotřeby v celém jejich životním cyklu na životní prostředí. Mají o ně dnes firmy větší zájem?

Máme co dělat, zájem narůstá. Především z automobilového průmyslu a ze stavebnictví. Ekologickou stopu svých výrobků chtějí znát také energetické firmy, designerská studia, často obalový a potravinářský průmysl.

Jak významná je ekologická stopa potravin?

Je značná, jde o velkoobjemové toky. Spotřebováváme hodně rostlinné i živočišné stravy a práce v krajině má velký dopad na životní prostředí. Vedle energetiky je potravinářství včetně zemědělské produkce segmentem s největším dopadem na životní prostředí.

Foto: David Neff, Seznam Zprávy

Profesor VŠCHT Vladimír Kočí.

Jaká fáze jejich životního cyklu má největší dopad? Je to zemědělství, zpracování, distribuce, výroba obalů, recyklace, nebo něco jiného?

Univerzální odpověď neexistuje. Liší se to u každé potraviny. Některé se vyrábějí s velkou spotřebou hnojiv nebo jiných látek chemického původu. Například minerální hnojiva spotřebují při výrobě hodně fosilních paliv. U stejné potraviny vyrobené organicky to vypadá úplně jinak. Ale není to jen o uhlíkové stopě čočky nebo brambor. Důležitý je celý jídelníček, kterým si zajišťujeme svůj celkový zdravotní stav.

Co si z toho vzít, pokud jsem spotřebitel a chci se chovat ekologicky?

Doporučuji se vždy podívat na smysl výrobku. To je dodat zdraví, energii, živiny. Proto bych se zaměřil na nákup potravin, které mají pro váš zdravotní stav skutečný přínos. Nejezte to, co vám škodí a co je zbytečné. Značná část jídelníčku průměrného Čecha jsou věci zbytné nebo takové, které nám dokonce škodí. Pokud je omezíme, ušetříme peníze, zlepšíme svůj zdravotní stav a pomůžeme ekologii.

Jaký je z hlediska ekologického dopadu rozdíl v tom, jestli v obchodě koupím jablka na jaře, nebo na podzim po sklizni?

Nestačí porovnávat například česká a zahraniční jablka, důležité je také to, kdy je konzumujeme. Když si české jablko dáme v červnu, znamená to, že od září leží ve skladu, a to v případě průmyslového skladu znamená materiálové a energetické vstupy a výstupy. Musí se chladit, vytvářet ochranná atmosféra… Nedá se proto jednoduše říct, že české jablko je vždy ekologičtější a má nižší stopu. Můžeme se také zamyslet, jestli potraviny musíme konzumovat vždy, když si vzpomeneme, nebo raději počkáme dva měsíce do sklizně.

Chystá se nějaké značení na obalech, které by spotřebitelům napovědělo, jaký má produkt environmentální dopad během svého života?

Evropská komise o něčem takovém uvažuje. Připravuje systém značení ekologické stopy výrobků zvaný „Product Environmental Footprint“, a to nejen u potravin. Prodejci o to mají zájem, protože chtějí komunikovat environmentální aspekty produktů. Budou od svých dodavatelů požadovat informace, jak na tom jejich výrobky jsou.

Bude to mít podobu semaforu na obalech jako například NutriScore?

Je to komplikované, moc si značení nedovedu představit, aby bylo pochopitelné pro širokou veřejnost. Semaforů se trochu obávám. Když budete jíst jablka označená zeleně od rána do večera, neznamená to, že vám bude skvěle a že to bude ekologické. Důležitá je skladba jídelníčku. Musíme hlavně vzdělávat veřejnost, aby se zajímala o to, co konzumuje.

Co by to ale znamenalo? Že si mlékárna, která vyrábí sto druhů mléčných výrobků, nechá zpracovat sto takových studií?

Technicky by to možné bylo. Je otázka, jestli je to smysluplné z pohledu stravování. Kdybyste chtěli porovnávat uhlíkovou stopu kilogramu čočky a kilogramu vajec a dospět k tomu, co je horší, nic vám to neřekne o tom, kolik toho máte sníst. Vztahovat dopady k hmotnosti potraviny je zavádějící. Nejjednodušší cestou, jak snížit dopady potravinářského průmyslu na životní prostředí, je nepřejídat se. Jsme obézní.

Jaký ekologický dopad výrobků mají obaly?

Z porovnání základního sortimentu potravin nám vyšlo, že 30 až 40 procent celkových environmentálních dopadů potravin má na svědomí právě obal. Ale jsou extrémy jako balená voda a nápoje, kdy má PET lahev několikanásobně větší dopad na životní prostředí než samotný nápoj. Přijde mi až absurdní distribuovat především obal a ne obsah. Chápu, že někde voda není v zaručené kvalitě. Tam má balená voda své místo. Ale ve většině míst v Česku máme kvalitní kohoutkovou vodu.

A kdybyste měl porovnat jednotlivé typy obalů, jakou známku by dostaly? Máme tady už několik let plastofobii, vedle toho sklo, které je někdy až moc adorované, boomem jsou plechovky, velmi neekologické jsou takzvané kapsičky.

Na základě výsledků našich studií pro výrobce nápojů jsme si uvědomili, že to není jen o typu obalového materiálu, ale i o tom, v jakém kontextu se daný obalový materiál používá. Některý obal může mít nižší dopad při výrobě, ale může být komplikovanější při konečném odstranění. Je také důležité, zda se dá použít opakovaně.

U plastů se opakované použití moc nedá předpokládat. U skla v zásadě problém není, je to otázka distribuce a vymývání. Jednorázové sklo je vždy obalem s velkou environmentální zátěží. Plast je lehký, potřebujete ho relativně málo a funguje poměrně dobře. Je otázka, co dělá v životním prostředí. Obáváme se uvolňování mikroplastů do životního prostředí, které mají nežádoucí dopady na přírodu, ale ještě dnes je neumíme kvalitně vyčíslit. Nevíme, co způsobují mikroplasty v placentě, přestože víme, že tam jsou.

U nápojů si vždy kladu otázku, nakolik je nápoj nezbytný pro spotřebitele. Zní to trochu extrémně, ale řada nápojů, které kupujeme, jsou z pohledu zdraví zbytné. Spousta lékařů nebo výživových odborníků vám řekne: nepijte tolik sladké vody a tolik piva. Řešení není o tom, jestli to dáme do skla, nebo do plastu, ale v tom, jestli sladkých nápojů nedokážeme pít méně. Stát by měl podle mého názoru mít zájem na tom, aby česká populace žila co nejzdravěji.

Proč jsou plasty problém z hlediska opakovaného použití?

Vyvíjíme nové technologie, přesto se ukazuje, že u plastů, především ze žlutých kontejnerů, je recyklace problematická, protože jsou znečištěné různými látkami. Na plasty se v důsledku jejich chemické povahy vážou nečistoty, zejména hydrofobní látky, které v podstatě není možné vymýt. Když sklo vymýváte při vysoké teplotě louhem, je čisté. U plastů to nejde. Dokonce jen stopové koncentrace nečistot mohou znemožnit použití plastového recyklátu pro výrobky do potravinářství.

Plasty proto recyklujeme jen jednou. Vzniká nám materiál, který se musí použít na něco méně kvalitního. Není to skutečná cirkulární ekonomika, pouze jsme materiál použili o jeden cyklus navíc. Z textilního výrobku, vzniklého z recyklované PET lahve, už dál nic pořádného nevyrobíte. Je to oddálení problému. Lepší než nic, ale není to velká výhra.

Říká se, že plastů dokola recyklovaných do nových výrobků jsou jen nízká procenta.

Je jich strašně malé množství. Je to obtížné. Recyklovaný plast se přidává v nějakém poměru s novým plastem, ale bohužel dochází k degradaci kvalit směsi. Když budete mít směs z 25 procent recyklovaného PETu a 75 procent primární suroviny a výrobek budete později znovu recyklovat, bude narůstat množství recyklovaného rPETu, ale zároveň se budou zhoršovat technické vlastnosti. Primární složka se přidává proto, aby vůbec plast držel pohromadě. Výrobci sice často tvrdí, že mají výrobek ze stoprocentního recyklátu, ale často to tak není. Nečekejme, že plasty budeme recyklovat donekonečna, protože chemicky to nevychází.

Jakým problémem jsou plasty s hliníkovou folií, například obaly od chipsů, sušenek a další?

Kompozitní obaly jsou žádoucí z pohledu ochrany potravin. Mají nižší prostupnost kyslíku a nepropouštějí vlhkost. Mají kvalitní technické vlastnosti, ale je to bohužel vykoupeno tím, že se v podstatě nedají recyklovat. Maximálně slisovat, vyrobit z nich desku, lavičku apod. Ale kolik takových laviček, o kterých mluví výrobci, potřebujeme? S tunami plastů, které chrlí, byste jich měl v každé ulici deset.

Problematických obalů z kompozitních materiálů je hodně?

Docela dost, různé „tetrapaky“, řada potravin se balí do kompozitu. Tyto kombinované materiály jsou třeba i v některých pivních PET lahvích. Kompozitní jsou vlastně i některá mléka, potažená polystyrénovým rukávem, ale v technologických provozech se to neseparuje, protože je to moc náročné.

„Tetrapak“ taky nelze recyklovat?

Ten je také kompozitním obalem, složeným z několika materiálů.

Proč se tedy třídí do zvláštního kontejneru?

Je vždy lepší mít tento materiál pohromadě, než ho dávat do plastů nebo do papírů.

Jaký je rozdíl v dopadu vegetariánské a konvenční stravy na životní prostředí?

Potvrzuje se, že strava založená na mase má větší environmentální zátěž. Nechci říct, že maso by se nemělo jíst. Zemědělství nemůže být jen o rostlinné produkci, neobejde se bez dobytka. Na druhou stranu nemusíme jíst masa tolik.

Dobytek samozřejmě produkuje metan, ale stejné je to s rýží. Existuje hypotéza, která popisuje, že první případ, kdy člověk začal ovlivňovat klima, bylo pěstování rýže ve velkém objemu v Asii. Rýže je zatopena, jsou tam anaerobní podmínky a z kořenových systémů se uvolňuje velké množství metanu.

Množí se prodejny a systémy bezobalového nakupování. Nakolik jsou ekologičtější?

To je různé. Například v čočce hraje obal 20 až 30 procent environmentální stopy. Řekněme, že část ušetříte, protože v něčem si to musíte odnést a nádobu vymýt. Ale vymývání použitých lahví, přestože používáte louh a vymýváte při vyšších teplotách, je vždy šetrnější k životnímu prostředí než výroba nového obalu.

Jsou různé bezobalové systémy. I když vám budou pivovary říkat, že mají pivo z tanku, tak v ocelovém tanku je uvnitř polyetylenový pytel. Podobně je to s moukou nebo cereáliemi v bezobalovém obchodě. V něčem je tam museli přivézt. Na druhou stranu dochází k úspoře materiálu, pokud si přinesete vlastní obal. Hlavní přínos pro spotřebitele ale je v nové kvalitě potravin. Obchody se zaměřují na kvalitnější bio potraviny a něco, co má další přidanou hodnotu.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované