Hlavní obsah

Energetický trh je v šoku. Válka donutí Evropu snížit závislost na Rusku

Foto: Shutterstock.com/Ambiento

Evropa bude muset zdroje plynu diverzifikovat. 40 procent z Ruska je po napadení Ukrajiny neúnosných.

Reklama

24. 2. 18:12

Útok na Ukrajinu ohrožuje evropský energetický trh. Zatím sice nehrozí bezprostřední přerušení dodávek životně důležitého plynu už proto, že to není v zájmu Kremlu. Unie ale bude muset přehodnotit dosavadní energetickou politiku.

Článek

Dlouhodobé přerušení dodávek ruského plynu do Evropy je málo pravděpodobné, zcela ho ale vyloučit nelze. S několikatýdenním výpadkem by se Česká republika měla vyrovnat bez větších dopadů.

Celá Evropská unie však dostala v podobě ruského útoku na Ukrajinu důležitý impuls, který ji nutí zapracovat na snížení riskantní závislosti na ruském plynu, vysvětlují analytici poradenské společnosti EGÚ Brno Michal Kocůrek a Michal Macenauer v rozhovoru pro SZ Byznys. Za hlavního unijního hazardéra s příliš naivními představami označují především Německo.

„Evropa si konečně uvědomuje, že nemůže být ze 40 procent závislá na jediném zdroji plynu. Bude muset své dodávky dál diverzifikovat. Za dva či tři roky bude situace úplně jiná než dnes,“ soudí Macenauer.

„Evropa musí reagovat zvýšením dodávek kapalného plynu LNG ze zámořských zdrojů. Jeho cena z dlouhodobých kontraktů je dnes už nižší než cena potrubního ruského plynu,“ dodává Kocůrek.

Jak na ruský útok na Ukrajinu reaguje trh, co dělají ceny plynu, ropy, elektřiny?

Macenauer: Ceny plynu velmi výrazně rostou, dosahují nových rekordů. Elektřina zareagovala 13procentním růstem, dodávka na rok 2023 se nyní pohybuje kolem 180 eur, přičemž ještě nedávno byla kolem 140 eur. To jsou hodnoty ve srovnání se 30, 40 nebo 50 eury z minulých let naprosto bezprecedentní. Nemluvě o krátkodobých kontraktech, tam se objevují i ceny kolem 250 eur. Je to obrovský šok, obrovský růst.

Foto: EGÚ Brno

Michal Kocůrek (vlevo) a Michal Macenauer z EGÚ Brno

Jsou k růstu cen nějaké konkrétní příčiny, nebo jde „jen“ o panickou reakci trhů?

Kocůrek: Nejde o dopad nějakých technických omezení. U plynu jsme sledovali pozvolnější růst od pondělí, dnes ráno se to urychlilo a čekáme, že ani na dnešních úrovních se to nezastaví. Přitom všechny technické kapacity jsou normálně v provozu, zatím nedošlo k žádnému omezení. Všechny trasy, které Rusko používá pro transport plynu do Evropy, všechny plynovody, fungují jako dřív.

Vy v EGÚ dlouhodobě tvrdíte, že není pravděpodobné, že by Rusko z politických důvodů přerušilo dodávky plynu do Evropy. Platí to pořád, i teď, při otevřeném konfliktu, kdy se Evropa důrazně staví za Ukrajinu a hrozí Moskvě tvrdými sankcemi?

Macenauer: Pravděpodobnost záměrného zastavení dodávek ze strany Ruska je pořád nízká, nicméně toto riziko roste a je vyšší než v minulých týdnech. Těžko se teď předpovídá, jak se může konflikt vyvinout. Přerušení dodávek by byl opravdu silný kalibr, ke kterému nebudou ochotné přistoupit ani Rusko, ani Evropa, pokud nedojde opravdu k velké krizi.

Kocůrek: Riziko ohrožení dodávek je ale spojené i se samotným válečným konfliktem. Boje na Ukrajině probíhají nejen na území Doněcka a Luhanska, ale napříč celým územím, kterým vede tranzitní plynovod. Roste tak riziko jeho zasažení a omezení jeho provozu, třeba i krátkodobě kvůli vojenskému útoku na jeho trase.

Kdyby ale měl ruský Gazprom přikročit k přerušení dodávek plynu, což není v jeho zájmu, hlavně finančním, tak by nejspíše došlo k přerušení na těch pro Evropu méně preferovaných trasách. Týkalo by se to ukrajinské trasy, případně trasy přes Polsko, nikoliv plynovodu Nord Stream a cest, které zásobují země jako Maďarsko, Srbsko nebo Bulharsko.

Může Rusko přesměrovat své dodávky plynu z Evropy do Asie, čímž by snížilo vlastní škody z přerušených obchodů?

Kocůrek: Zatím je to spíš rétorická hrozba, kterou nemusíme brát příliš vážně. To, jak je Rusko rozlehlé a kde má plynová ložiska, na něž jsou připojeny dálkové plynovody, nám dává naději, že tento obrat není možný. Dodávky které dnes směřují do Číny, využívají jiná ložiska, než z kterých jde plyn do Evropy. Využívají ložiska, která se začala budovat právě kvůli těmto novým obchodům a která nejsou zatím ani dokončena – kromě jednoho, na druhém se pracuje. Od nich vede na východ zcela nový plynovod. Počítá se s tím, že bude naplněn za pár let a bude využívat primárně tato dvě nová plynová ložiska.

K exportu do Evropy se dlouhodobě využívá těžařská oblast na západ od Uralu, která se rozvíjí směrem k severu. Se spuštěním plynovodu Nord Stream se začala více rozvíjet oblast poloostrova Jamal. Tady se sice před časem začalo spekulovat, že by se z ní mohl vybudovat plynovod do Číny, tzv. Síla Sibiře 2. Ale to jsou projekty, které už dříve byly zamítnuté, neuskutečnily se. Nyní se sice znovu objevují v rámci utužování spolupráce s Čínou, ale nemyslím, že jsou to projekty reálné a že dávají ekonomicky smysl, hlavně v situaci, kdy se tak silně rozvíjí trh s LNG.

Macenauer: Nespoléhejme ale i tak na to, že kdyby došlo k přerušení dodávek, bude to Rusko, kdo bude klečet na kolenou a prosit, ať jeho plyn odebíráme. Ruské příjmy z plynového exportu zas tak vysoké nebyly.

Jak moc je ruská státní kasa na exportu plynu závislá?

Kocůrek: Nemáme úplně aktuální údaje, počítali jsme to ve starých cenách. Ale dlouhodobě se pohybujeme kolem hodnoty 30 až 35 procent příjmů do ruského státního rozpočtu z exportu ropy a zemního plynu. S tím, že plyn hraje mnohem menší roli, tvoří asi šest až osm, nejvýš 10 procent ruských státních příjmů.

Ukrajinské riziko

Jak významná je pro Českou republiku ta nyní nejvíce ohrožená trasa přes Ukrajinu?

Kocůrek: Určitě je to pořád velmi důležitá trasa. Pokud by byl zprovozněn nový plynovod Nord Stream 2, její důležitost by výrazně klesla.

To je ale teď prakticky vyloučené. Německo oznámilo, že ukončilo proces certifikace tohoto nedávno dokončeného plynovodu.

Kocůrek: Přesně tak. Takže ukrajinská trasa pro přepravu plynu je pořád intenzivně využívaná a její vyřazení z provozu by nás zasáhlo.

Jak moc bychom to pocítili?

Kocůrek: Záleží na době, na kterou by k tomu přerušení došlo. Tyto simulace zpracovává společnost ENTSO, sdružující evropské provozovatele přepravních plynárenských soustav. Počítala například s dvouměsíčním výpadkem od začátku ledna do konce února při zaplnění zásobníků na 30 procent, což je svým způsobem situace, kterou zažíváme nyní. A došla k závěru, že pokud by byly využívány všechny ostatní kapacity normálně, tak při přerušení ukrajinského tranzitu by se evropští odběratelé, celá střední a jihovýchodní Evropa, Německo a Itálie, dostali na úroveň nutného asi desetiprocentního snížení vlastní spotřeby.

Jaké možnosti náhradního dovozu v takovém případě střední Evropa má?

Kocůrek: Vždycky se musíme zabývat tím, jak dlouhý by výpadek měl být a kdy by nastal. Při aktuálním výpadku teď třeba na dva měsíce by Evropa byla v relativně komfortní situaci v důsledku zaplněnosti zásobníků plynu, končící zimy a plynu od zbývajících dodavatelů, kteří by mohli mírně, ale přece, navýšit své dodávky. Pokud bychom se bavili o dlouhodobém výpadku v důsledku politických rozhodnutí, kdyby se Rusko například rozhodlo přestat Evropě dodávat na několik let, navzdory obchodním smlouvám, jsme samozřejmě v úplně jiné situaci. Naplnění zásobníků na příští sezonu by se zkomplikovalo a dostali bychom se do stavu, kdy by stávající spotřeba byla neudržitelná.

Jaké by mělo desetiprocentní snížení spotřeby plynu dopady na náš každodenní život?

Kocůrek: Většina plynu v Česku se dnes využívá v průmyslu, v energetice, k vytápění. Výrobu elektřiny z plynu můžeme výrazně omezit, velkou plynovou elektrárnu máme jen jednu – paroplynový cyklus Počerady. Není to úplně málo, zajišťuje asi 10 procent naší spotřeby, ale při přerušení dodávek by prostě muselo dojít k jeho omezení. Další omezení by dopadlo na průmysl, až zcela v poslední řadě by hypoteticky docházelo k omezování plynu pro domácnosti.

Omezení dodávek by se ale promítlo do dalšího zdražování spotřebního zboží i energií.

Kocůrek: Ale nepředpokládáme, že by to byl šok, s nímž bychom se nebyli schopni vyrovnat. Šlo by v zásadě o akceptovatelné, zvládnutelné dopady.

Macenauer: Krátkodobě by Evropa opravdu nic moc udělat nemohla. I kdyby využila naplno existujících LNG terminálů, nemá jak ruský plyn rychle nahradit. Když to řeknu natvrdo: domnívám se, že dneškem se ocitáme v úplně nové éře. Evropa dostala impuls, aby si konečně si uvědomila, že nemůže mít 40 procent plynu z jednoho zdroje a že musí své dodávky výrazně diverzifikovat. Což se stane. Během dvou tří let už bude situace, myslím, úplně jiná.

Perspektivní LNG

Jak může Evropa v příštích letech své dodávky diverzifikovat, aby snížila závislost na Rusku?

Kocůrek: Reálně pouze zvýšením dovozu kapalného plynu LNG ze zahraniční.

To ale bude znamenat dlouhodobě výrazné zdražení plynu pro spotřebitele, ne?

Macenauer: Ne, už dávno neplatí, že je LNG dražší než potrubní plyn. Dnes vychází naopak lépe LNG. Přinejmenším od října jsou jeho nákupy na základě dlouhodobých kontraktů výrazně výhodnější, neplatí to ovšem pro LNG prodávaný na trhu. Je třeba si uvědomit, že 90 procent kontraktů evropských dovozců s Gazpromem se řídí indexy na evropských trzích. V důsledku toho je dnes ruský plyn z dlouhodobých kontraktů dražší než LNG dlouhodobě nasmlouvaný například z USA.

Odkud může Evropa v budoucnu plyn dovážet?

Kocůrek: Obchod s LNG se v poslední době rozvíjí, významným hráčem se nově stávají Spojené státy. Ale stejně tak i Katar, který byl tradičně dominantním exportérem, plánuje dál rozvíjet své exportní kapacity. Aktivní je také Austrálie, i když ta se spíš orientuje na asijský trh. A dále je tu řada afrických zemí, rozvojové projekty se chystají v Nigérii nebo Mosambiku. A samozřejmě ani Rusko si nechce nechat ujít rozvíjející se obchod s LNG.

Každopádně je LNG na trajektorii rozvoje a bude figurovat v globální poptávce stále výrazněji. Je ovšem naivní předpokládat, že bude na trhu dost volného LNG. Pokud s ním máme počítat, je třeba začít jednat s exportéry a uzavírat s nimi dlouhodobé smlouvy.

Neměla se Evropa na tuto situaci lépe a dříve připravovat? Nenechala se ukrajinskou válkou příliš zaskočit?

Kocůrek: Nerad bych teď haněl Evropskou unii a její členské země, že nejsou připraveny. Od minulé plynové krize v roce 2009 se uskutečnila řada investic, které vedou k tomu, že se v případě přerušení dodávek může využít funkčnější solidarita mezi jednotlivými státy. Máme tu nařízení směřující k aplikaci pravidel solidarity, máme tu mnohem větší propojení mezi státy, máme tu nové LNG terminály. Tak vážnou krizi, jakou zažilo Bulharsko nebo Rumunsko v roce 2009, už bychom dnes podobně těžce neprožívali. Ale jistě, na druhou stranu se mohlo udělat i víc.

Macenaer: Evropa je v šoku, všichni jsme v šoku, co se stalo. Je snadné teď někoho kárat, že se nepřipravil. Ale přece něco musím vytknout Evropě, a především Německu. A to je naivita, s jakou se spolehly na morální integritu a čisté úmysly Ruska, když s ním Německo začalo budovat plynovod Nord Stream, který obchází tradiční přepravní trasy přes Ukrajinu. Domnívám se, že právě toto je jedna z důležitých karet, která celým ukrajinským konfliktem zahrála a pomohla Rusku to vyhrotit.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované