Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Praha nemá dynamiku, kterou by mohla mít, projekty neběží tak rychle, jak by běžet mohly, a místa se jen těžko oživují. Na jednu stranu si nežijeme špatně, ale pesimismus je namístě – ten drajv, ten potenciál, který jsme měli před 20 lety, dnes tak trochu promrháváme,“ říká k aktuální situaci hlavního města, jeho výstavby a urbanistického rozvoje Jiří Řezák, zakladatel a partner předního architektonického studia QARTA Architektura.
Sám stojí nejen za domy ověnčenými cenami, ale i za revitalizací Karlína. „Když jsme před 25 lety dělali Karlín, bylo stavební povolení na domy i změna územního plánu třeba do dvou let. My jsme tehdy za dva roky dosahovali povolovacích procesů,“ říká Řezák.
Situaci si vysvětluje tím, že v postkomunistické době chtělo mít Česko nové věci i nové stavby jako v západní Evropě. „Byl vidět velký entuziasmus, chuť lidí něco změnit a město zlepšit. Jenže my se vlastně ve stejných procesech pohybujeme pořád, jen se nám to prodloužilo na neuvěřitelnou dobu – 10 až 15 let – a to je špatně. Dílo, které v určitou dobu vymyslíte, je za deset let morálně staré a vy ho teprve začínáte stavět,“ dodává.
Mohla by v dnešních podmínkách vzniknout stejná kompletní proměna Karlína jako tehdy?
Myslím, že na konci by asi vznikla, ale bylo by to podstatně složitější. Už když jsme my byli s transformací v závěru, občané, kteří tam bydleli, nebyli spokojeni s tím, že se kolem nich staví další domy. Říkali jsme jim, že je to základ nastaveného plánu a potřebujeme, aby se to dokončilo. Odpověď byla: „My to tady už nechceme, my bychom to chtěli jinak.“ Naštěstí jsme to i díky investorům tehdy stihli.
Je právě tohle „chceme výstavbu, ale ne v našem okolí“ vedle dlouhých povolovacích procesů dalším velkým problémem českého stavitelství?
Je to velmi komplexní. Myslím si, že je to i o informovanosti lidí. My jsme se dostali do stavu, kdy sami sobě bráníme výstavbě. Ano, lepší zřízení než demokracie neexistuje, ale na druhou stranu spousta lidí toho systému zneužívá – chápou, že stavět musíme, je to potřeba, ale hlavně ne u nich. A to i v místech, která máme definována územním plánem.
Naším úkolem je trochu lidi edukovat a vysvětlit, že aby měli práci, musí někdo postavit tu továrnu, aby mohli cestovat, musí někdo postavit dálnice, a aby mohli bydlet, je třeba stavět kvalitní domy. Abychom dělali špičkovou architekturu, potřebujeme vytvořit důvěru mezi lidmi, že to, co děláme, děláme správně.
Bude tahle edukace stačit? Nejsou to přece jen jednotlivci, kteří nechtějí stavby ve svém okolí, ale i spolky působící z nejrůznějších důvodů proti výstavbě…
Když jsme o této naší iniciativě přemýšleli před x lety, nejrůznější občanská sdružení a organizace zastupující různé zájmy majitelů třeba i vedlejších parcel měly poměrně silnou pozici. Byly mediálně atraktivní – celé to téma, kdy je zlý developer, který staví vedle někoho, kdo je v negativní pozici, bylo atraktivní. To se podstatně zlepšilo – politici začínají mluvit otevřeněji, média vnímají, že když se ze současné situace neprostavíme, budou ceny vysoké.
Máte místa, která nikoho nezajímají, a pak ta další
Vám se stalo, že se něco kvůli tomuto odporu nepostavilo vůbec?
Máte místa, která mnoho lidí nezajímají, což byl i příklad karlínského Fragmentu. Nikdo nikde nebyl a my měli to obrovské štěstí, že jsme v krátké době dokázali takhle významnou stavbu postavit. Tam byl neuvěřitelný tah na branku investora Marcela Sourala, který za tím šel. Pak ale máte projekty, které jsou v nějakém významném místě a lidé to tam nechtějí.
Jestliže chceme, aby město kvalitně fungovalo a bylo efektivní, potřebujete si pro něj stanovit kritéria.
Kde tedy v Praze stavět, aby to bylo efektivní, aby to fungovalo?
Když byl založen Institut plánování a rozvoje města, definovali si na začátku poměrně jasná kritéria, kolik lidí má v dané době na jednom hektaru žít. Nejlépe z toho vycházela centrální část Prahy. Když uděláte jakoukoliv anketu mezi lidmi, každý chce bydlet na Vinohradech nebo v Dejvicích, tedy v místech, kde je opravdu hustá zástavba.
Když ale chceme s takovým konceptem pokračovat jinde a dál využívat synergie těch služeb, které tam už jsou jednou vybudované, narážíme na odbor. My potřebujeme město zahustit. Neříkám, že nutně musíme stavět do výšky, ale opravdu je potřeba pracovat s místem a využívat krátkých vzdáleností, které nabízí. Když někde bydlíte, potřebujete všechny služby dostat do vzdálenosti 200 metrů od domu.
Jestliže už se do něčeho investovalo a je jedno, jestli je to metro nebo tramvaj, tak je potřeba tato místa efektivně využít. Jsou to tedy prakticky veškeré linky metra. My teď připravujeme velký projekt kolem stanice Českomoravská – to je starý brownfield ČKD Praha, kde je obrovská kapacita. Obecně, na lince metra B máte obrovskou kapacitu.
Další projekt chystáme na konečné stanici Letňany – tam je také obrovský potenciál, metro končí v poli a nemáte tam vůbec nic.
Myslím, že se díky změně metropolitního plánu uvolní obrovské množství pozemků. Vedle Prahy 9 mají velký potenciál Holešovice nebo jižní část Prahy směrem na Modřany. Tam jste blízko okruhu. Příležitosti vidím ale i na severu.
Malé zahuštění Prahy
Když jste mluvil o zahuštění Prahy na jeden hektar, jak vychází srovnání se zahraničím?
Praha má neskutečně nízkou intenzitu. To číslo je možná o třetinu nižší. Když vezmete Prahu, katastrálně je sice obrovské město, ale hustotou stále připomíná tu starou Prahu. V západní Evropě jsou městské investice využívány daleko efektivněji.
Na druhou stranu není to jen o zástavbě brownfieldů. Jestliže máme představu, že budeme v Praze stavět jenom rezidence, je to sice hezké, ale živí nás práce a musíme umět nabízet i prostory, které budou pro práci vhodné. Spousta měst byla vázána na těžký průmysl, ale my dnes přecházíme na nové typy ekonomiky a tu práci budeme nabízet už v trošku jiném prostředí.
Jak se díváte na projekt přestřešení hlavního nádraží, o kterém mluví Penta? Může to tu reálně vzniknout?
Například Nizozemci své pozemky využívají velice efektivně – zejména nádraží. Kdokoliv žije v Praze, tak ví, že ta díra u hlavního nádraží není ani efektivní, ani esteticky hezká. Vytvoření konceptu přestřešení s množstvím zajímavých budov je jedna z největších výzev, která tu má být. A já tomu moc fandím, aby to vzniklo.
A věříte tomu, že to skutečně vznikne?
Věřím. Jsem optimista, když za tím jdete a budete to diskutovat, setkáte se s neuvěřitelným množstvím negace. Ta vás nesmí odradit. Myslím, že když se povede diskuze, 95 procent lidí přijde na to, že je to správně. Že to mimo jiné i propojí hlavní nádraží se Žižkovem a Vinohrady.
Na čem teď pracujete? Zmínil jste Prahu 9 a Letňany. Co tam bude?
Přímo na metru Českomoravská bude dům – mix bydlení a práce. Je to poměrně velký projekt, před O2 arenou vznikne konečně i hezká veřejná plocha, kterou místo potřebuje.
S KKCG připravujeme poměrně velký projekt revitalizace areálu bývalé Chirany v Modřanech. To bude bydlení u řeky. Obrovskou výzvou a příležitostí jsou pak Letňany, kde má skupina PPF obrovské plochy, na kterých může stavět, a vedle toho jsou plochy městské a státní. Tam může vzniknout opravdu velká městská čtvrť v dlouhodobém horizontu.
