„Nepostavíme nic.“ Investor vysvětluje, proč v Česku nerostou větrníky

Rozhovor si můžete poslechnout v audioverzi.

Opoziční hnutí ANO chce plně zestátnit energetickou skupinu ČEZ, pokud se po podzimních volbách dostane k moci.

Jeho šéf Andrej Babiš tvrdí, že ČEZ ve státních rukou zajistí spotřebitelům levnou elektřinu. Podle Karla Havlíčka z ANO je ovládnutí ČEZ nutné kvůli chystaným obřím investicím, které transformace energetiky vyžaduje.

Akcie v tržní hodnotě necelých 200 miliard korun by podle lídrů ANO měl nakoupit sám ČEZ, aby tak vysoký výdaj nešel ze státní kasy. Znamenalo by to ovšem, že by stát musel na nějakou dobu oželet vysoké dividendy, které z energetické skupiny každoročně čerpá.

Výkup zhruba třicetiprocentního podílu ČEZ od soukromých akcionářů prosazuje také SPD Tomia Okamury či hnutí Stačilo!. Proti nejsou ani zástupci minoritářů, zestátnění doporučuje například Michal Šnobr, který je hlasem širší skupiny soukromých akcionářů. Podle něj je hlavním důvodem výstavba jaderných bloků, kterou nyní všude v Evropě připravují vlády prostřednictvím plně státních firem.

Ozývají se však i argumenty proti zestátnění. Za zachování podílu soukromých akcionářů v ČEZ se staví například ekonom Radim Dohnal. Expert na investice a zakladatel společnosti Capitalinked se věnuje energetickému trhu a má osobní zkušenost s projekty obnovitelných zdrojů. Je přesvědčen, že by energetika měla zůstat především doménou soukromých hráčů a volného trhu.

„Jaká je úloha státu v energetice? V tom, že nastavuje pravidla, určuje prostředí a stanoví energetickou strategii. Může případně i poskytnout dotaci. Ale to musí být podrobeno veřejné diskuzi, zda vynaložené peníze dávají smysl,“ říká Dohnal v podcastu Agenda SZ Byznys.

Nejsilnějším argumentem pro zestátnění ČEZ jsou chystané investice do jaderných zdrojů. Výstavbu nových bloků v Dukovanech připravuje společnost EDU II, která donedávna skupině ČEZ plně patřila. Před měsícem v EDU II odkoupil 80 procent stát. Zbytek jaderného investora dál drží skupina ČEZ, v níž patří třetina soukromým investorům.

ČEZ má při rozvoji jádra u nás dál hrát důležitou roli. Sám jako běžná obchodní firma ale na sebe nemůže vzít úvěry v hodnotě stovek miliard korun na dukovanský jaderný projekt, s nímž je navíc, jak Dohnal tvrdí, spojené vysoké riziko.

„Může se stát, že se nové bloky nikdy nespustí, že se budou stavět o hodně déle, že budou o hodně dražší. Nebo že po dostavbě bude cena silové elektřiny tak nízká, že se provoz nebude vyplácet. Nebo že z Evropské komise přijdou nějaké další problémy, které projekt poškodí. Je správné, že většinu rizik bude pokrývat stát, který projekt zajišťuje i z pohledu odpovědnosti a financování,“ řekl ekonom.

Bylo by však podle něj nesprávné, aby se jenom kvůli jadernému projektu zestátnil celý ČEZ. Částečné zestátnění dceřiné investorské firmy EDU II, jež zvolila vláda, je podle něj dobré řešení.

Investorský model bude ovšem ještě muset Česká republika obhájit v notifikačním řízení u Evropské komise, které je teprve na samém startu. Původní notifikace na jeden dukovanský blok byla vydána před vstupem státu do EDU II a za nových podmínek se podle ní stavět nedá.

Opoziční politici zdůvodňují potřebu zestátnit ČEZ ještě jedním argumentem. „Vykoupíme akcie ČEZ a uděláme to za peníze ČEZ, takže občany to nebude stát vůbec nic a my díky tomu budeme moci zlevnit energie,“ napsal Andrej Babiš ve volebních novinách svého hnutí. Předpokládá tak, že elektřinu vyráběnou v plně státní firmě bude stát cenově regulovat. Podobně se to děje v některých dalších evropských zemích.

„Stát by mohl elektrárny zestátnit a provádět cenovou politiku. Ovšem cena za to by byla obrovská. Populismus končívá špatně, snaha o cenovou kontrolu snižuje ekonomický růst, což vidíme v Maďarsku a na Slovensku,“ říká v rozhovoru Dohnal.

„Takovéto regulace ničemu nepřispívají. Bude-li výrobce ve ztrátě, tak se to někde odrazí. Samozřejmě, že to neuvidí konečný zákazník přímo, ale zaplatí to,“ řekla o cenových regulací v předvolební debatě Ladíme Česko také šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová.

Sliby, že by zestátnění ČEZ hned zajistilo cenu elektřiny kolem 60 eur za megawatthodinu, jsou podle Dohnala nereálné. „V roce 2026 už by zestátnění nestihli, zvládli by to třeba v roce 2027. V těch letech je cena silové elektřiny ve Francii zhruba 60 eur, v Německu nějakých 77 eur. My ale konvergujeme k těmto cenám, trh to zajistí sám, není kvůli tomu třeba dělat zestátnění ČEZ se všemi negativy, které by to neslo,“ uvedl.

Dohnal však nesouhlasí ani s názory, že k levné elektřině pro spotřebitele pomůže další masivní podpora výstavby solárů.

„Pokud by měla tak jako dřív veškerá výroba z nových obnovitelných zdrojů mířit přímo do sítě, takto to fungovat nebude. Ale může to fungovat, pokud bude výroba ze solárů doplněna o akumulaci, ať do baterií, přečerpávacích elektráren, do tepla nebo možná v budoucnu do vodíku. Pak by solární výroba tolik netlačila na cenu, nebylo by tolik hodin se zápornou cenou,“ vysvětluje.

Sílící fenomén nízkých či záporných cen, které na spotovém trhu způsobují nárazové přebytky především ze solárních zdrojů, se projevuje zhruba od loňského roku. Tehdy sice fotovoltaika v Česku vyrobila rekordní téměř čtyři terawatthodiny elektřiny, z toho ale 15 procent šlo do sítě v době nulových či záporných cen. Letos bude objem „zadarmo vyrobené“ elektřiny ještě větší, s rostoucím podílem současně vyrábějících solárů volatilita roste.

Zvyšující se počet hodin se solární nadprodukcí snižuje majitelům fotovoltaik výnosy a návratnost jejich investic. Z této kolísavosti těží hráči, kteří dokáží vlastní nadprodukci spotřebovat nebo akumulovat. Většině spotřebitelů však denní výkyvy cen účty za elektřinu nesrážejí. Zároveň totiž roste cena elektřiny ze záložních zdrojů, které nastupují v době, kdy nesvítí slunce.

Navíc volatilita brzdí nutné investice do energetiky. „Záporné hodiny odrazují do investic do všech ostatních zdrojů. Demotivuje to dokonce i investory do jádra. Jestli elektřinu z jaderných bloků vyrábím za 90 eur na megawatthodinu, ale cena elektřiny na trhu je minus 90 eur, tak bych v tu chvíli potřeboval nevyrábět. Jenomže jaderná elektrárna se vypíná těžko a nese to velké náklady,“ upozorňuje Dohnal.

Zdůrazňuje však, že trhu bude prospívat větší flexibilita. „Bude-li se k solárům přidávat akumulace a řízení spotřeby a výroby, pak se jejich produkce rozprostře na větší množství hodin. Z obecně nižší ceny solární elektřiny pak bude benefitovat větší spektrum ekonomiky.“

Dnes dostupné akumulační technologie dokáží nahromadit jen tolik energie, že to postačí na dodávku sítě nejvýš v řádu hodin. Na pokrytí delšího období bez větru či slunce nestačí.

Zároveň však postupující nasazení baterií či tepelných energetických úložišť bude dál zmenšovat prostor, v němž mohou prodávat elektřinu fosilní zdroje či jádro. Bez nich se však energetika v Česku neobejde, protože samotné obnovitelné zdroje ani s úložišti nepostačí na pokrytí sto procent dodávky.

Podle Dohnala je jediné řešení „v nějaké formě kapacitní platby“, která záložním elektrárnám umožní přežít i při nižším počtu hodin výroby v roce. Česko letos přijalo legislativu, která podporu fosilních elektráren umožňuje. Je však třeba, aby ji povolila také Evropská komise v podobě notifikace.

Nárůst počtu hodin s nulovou či zápornou cenou elektřiny by v Česku pomohla brzdit nejen akumulace, ale také větší podíl větrných elektráren. Ty se mohou točit v době, kdy nesvítí slunce a solární produkce klesá. Větrných projektů je však u nás pořád málo a podle Dohnala je to kvůli obtížnému schvalování.

„Mám zkušenost s problémem, kterému se říká NIMBY (zkratka z angl. „not in my backyard“ tj. „ne na mém dvorku“ - označuje odpor místních lidí proti výstavbě, pozn. red.) NIMBY komplikuje nejen výstavbu větrníků, ale i kabelových tras nebo rozvoden,“ tvrdí ekonom.

Sněmovna přitom nedávno schválila nový Zákon o urychlení rozvoje obnovitelných zdrojů, který má povolovací procesy zjednodušit. Nová legislativa má platit od začátku příštího roku a povolování výrazně zkracuje. Přináší dokonce možnost zavádět akcelerační zóny, v nichž by procedura trvala nejvýš rok. Dohnal však nevěří, že to NIMBY efekt oslabí.

„Akcelerační zóny zatím nejsou, navíc se při jejich stanovení bere hodně zřetel na pozice krajů. Třeba kraj Vysočina je vyloženě proti. Dále se bere zřetel na pozice Ministerstva obrany nebo památkářů, kteří dbají na to, aby z každého zámku nebyl vidět žádný větrník. Jenomže máme hodně obcí, hodně zámků. Když k tomu budeme přistupovat takto, nepostavíme nic. Musíme si vybrat, jestli tu chceme mít jen věci krásné, nebo efektivní. Obojí dohromady jde málokdy,“ říká investor. Zároveň je však přesvědčen, že se legislativa bude dál zlepšovat.

Politici z vlády i opozice se shodují, že transformace české energetiky by měla spotřebitelům zajistit cenově dostupnou energii, bezpečnost dodávek a také určitou míru soběstačnosti. Podle Dohnala by dnes mělo být prioritou hlavně větší propojení českých sítí s okolními zeměmi, zejména s Německem.

„Německo nám může dodávat levnou elektřinu, hlavně když hodně fouká vítr. Dnes ji k nám ale nemůžeme plně přenést, což nás zbavuje cenové výhody,“ říká.

Pro konec uhlí podle něj nemá smysl stanovovat politické cíle. „Nejsem žádný propagátor fosilu, ale v naší situaci nám uhlí může posloužit jako stabilní, relativně levný zdroj. Každý rok, co nám ještě uhlí bude fungovat, bude dobrý. Ale souběžně s tím se musí připravovat plynové elektrárny a akumulace,“ uzavírá.

Budoucí energetický mix popisovala v debatě Ladíme Česko i Dana Drábová, podle ní je realisticky popsaný v nejnovější Státní energetické koncepci. „Za 10 let bude zhruba 40 procent z jádra, zhruba 25 procent z obnovitelných zdrojů, zbytek z uhlí, nemyslím si, že uhlí skončí. Značná část toho uhlí odejde proto, že se přestane vyplácet zejména kvůli emisním povolenkám. A ten zbytek bude překryt plynem.“