Potraviny nezlevní, ale vody zdraží. Nerozumím tomu, říká o DPH šéf Mattoni

„Věříme, že udržitelný a rozumný kompromis je mít jen pět barev lahví, které by měly být pro všechny stejné. Je spousta věcí v průmyslu, které se takto standardizovaly a mělo by se to udělat také s barvami,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Alessandro Pasquale z třetí generace italských majitelů nápojářské skupiny Mattoni 1873.

Nejsilnější český a středoevropský výrobce a distributor nápojů se snižováním počtu barev už sám před lety začal. Příliš barev totiž komplikuje recyklaci plastu.

Rodák z italské Padovy, žijící střídavě ve Švýcarsku a v České republice, může tento cíl prosazovat také z pozice prezidenta Evropské asociace výrobců minerálních vod Natural Mineral Waters Europe (NMWE).

V rozhovoru hovoří také o zálohovém systému a zvýšení DPH na nápoje od ledna 2023. „Samozřejmě nápoje zdraží. Byl jsem šokován, že stát zdraží pramenité a minerální vody, které jsou zdravé a také kojenecké vody pro novorozence. Nedává to smysl,“ říká. Za absurdní pak považuje, že od ledna naopak zlevní třeba čokoláda.

Skupina Mattoni 1873 má ve své nabídce zhruba tři sta značek nápojů, je také distributorem snacků Lay’s. Z domácích značek vyrábí a prodává nápoje Mattoni, Dobrá voda, Magnesia, Hanácká kyselka, Poděbradka, Toma či Aquila. Také vyrábí a distribuuje produkty PepsiCo ve čtyřech zemích. Zaměstnává 3200 lidí.

Letos je to dvacet let od doby, kdy jste do České republiky přijel. Stále vás něco na Češích překvapuje?

Ne. Stal jsem se ale mnohem větším Čechem, než jsem býval. Navíc i Češi se od té doby hodně změnili. Lidé mě stále něčím překvapují, ale není to jejich národností.

Jak důležité bylo pro vás pochopit českou náturu, aby „chemie“ v práci fungovala. Jak jste tomu musel přizpůsobit styl řízení?

Před třiceti lety jsem si všímal kulturních rozdílů mezi chaotickým a kreativním italským způsobem komunikace a mezi velmi precizním a důsledným přístupem, typickým v České republice. To mě naučilo, abych byl pořádnější, což není vůbec na škodu.

Nedávno jsem viděl film Vratné lahve a hodně mi to připomnělo Českou republiku v době, kdy jsem poprvé přijel. Země se od té doby hodně změnila.

V dobrém?

Ano, většinou v dobrém. Mohli bychom sklouznout do filosofické debaty o společenské evoluci. To asi není náš úkol.

Sníte o tom, aby se jednou české nápoje exportovaly do rodné Itálie?

My sice exportujeme, protože je o naše výrobky zájem v zahraničí, ale nejsem moc velký fanoušek exportu vody. Vysoce kvalitní voda je všude v Evropě a krásné na tom je, že je to lokální byznys. Jednou se může stát, že budeme mít v Itálii výrobu. Je to můj sen a zároveň má noční můra. Itálie je totiž velmi specifická země.

Jedním z hlavních témat je pro Mattoni 1873 udržitelnost. Spousta věcí se dnes točí okolo Zelené dohody (Green Deal). Jsou směr a cíle, které nastavila Evropská unie správné?

Myslím, že iniciativa EU je velmi správná a inspirativní. Po druhé světové válce je to jedna z mála příležitostí, kdy Evropa může nastavit standardy a směr vývoje. Když ale jdete do detailů, je spousta věcí, které se dají zlepšit. Udělala se spousta chyb. Ale jsme zde, abychom je napravili. Celkově si však myslím, že zaměření na udržitelnost je správné a oceňuji to.

Pochybností v souvislosti s tímto směřováním Evropy přibývá. Kvůli energetické krizi, vysoké inflaci nebo ztrátě konkurenceschopnosti vůči Asii.

Ano, je otázka, jak je to například s elektromobily. Nejsem vůbec přesvědčený o tom, že jsou budoucností, přestože je používáme a testujeme. Nejsem však expert na automobilový průmysl. Jsem přesvědčen o tom, že v našem sektoru výroby nápojů je transformace na udržitelný byznys možná a trh nenaruší. Existující představa, že něco udržitelného musí být dražší a složitější, je podle mě mýtus.

Řekl bych, že hodně firem si neudělalo domácí úkol a skutečně do hloubky nezkoumaly, jak svůj byznys model změnit, aby byl udržitelný. Myslím, že změna je pro mnohé možná, aniž by to pro ně mělo negativní dopad. Jiná cesta tady není. Náš cirkulární přístup spočívá v omezeném využívání nových zdrojů.

Jak pandemie poznamenala váš obchod?

Zásadně, protože se uzavřely restaurace. Ale už jsme zpátky a máme lepší výsledky než v roce 2019.

A jaká jsou vaše očekávání vzhledem ke klesající spotřebě?

Spotřeba přímo souvisí s ekonomickou situací domácností, a to je trochu neznámá. Doposud se poptávka vyvíjela dobře, ale do budoucna to tak být nemusí. Očekáváme, že poptávka na trzích se bude smršťovat. Musíme být dost dobří, abychom si zachovali objemy. My bychom měli určovat trh a ne ho dohánět.

Získali jste výrobu a distribuci společnosti PepsiCo v několika zemích. Pomohlo vám to?

Náš byznys je z velké části o výrobě a prodeji vody, takže to doplnilo naši nabídku. Je to vzájemně prospěšné. Byli jsme jediným producentem, který neměl plné portfolio. Díky akvizici jsme teď s našimi konkurenty na jiných trzích na stejné úrovni, a to nám trochu usnadňuje život.

Ladí se finální verze zálohového systému na PET lahve a plechovky. Jak jste s návrhem spokojený?

Bavíme se o tom s ministerstvem. Vnímám to tak, že diskuze ohledně nastavení různých aspektů systému je otevřená a konstruktivní. Věřím tomu, že s výsledkem budou všechny zúčastněné strany spokojené. Nemáme ale ještě finální znění legislativy. Možná, kdybychom se potkali za dva týdny, budeme dost zklamaní, ale osobně si to nemyslím.

Jakou část návrhu byste chtěli změnit?

Myslím, že návrh je dobrý. Souhlasíme se vznikem operátora, jehož součástí budou producenti s prodejci, a také s principem, že obce, které stále budou mít povinnost třídit odpad, se budou muset finančně vykompenzovat. Bavíme se stále o tom, do jaké míry a jakým způsobem. Celkově je více bodů, na kterých se shodneme. Velké spory nejsou. Není tam nic, o čem si myslím, že nebude vyřešeno.

Návrh zákona neumožňuje, jako v zahraničí, aby měl operátor vlastní třídicí linku, ale bude se muset spoléhat na stávající odpadové společnosti. Je to podle vás správné?

Nemám rád zákazy. Myslím, že cílem je mít co nejefektivnější zálohový systém na trhu, protože toto zvyšuje náklady, které ve výsledku hradí zákazník. Zákaz spotřebitelům v ničem nepomůže.

Studie, vypracovaná pro Svaz obchodu a cestovního ruchu vyčíslila náklady na provozování systému na 1,3 miliardy korun ročně. Jednorázové vstupní náklady odhaduje na více než pět miliard korun. Má proto pochybnosti, zda systém nebude příliš drahý.

Překvapuje mě, že lidé stále pochybují o ceně, když veškeré náklady spojené se systémem pokryjí producenti obalů. Nezůstane jediná neproplacená koruna na berdech státu, jediná koruna na bedrech retailerů ani zákazníků. Všechno proplatí výrobci. Proč je to tedy problém? Nechápu to.

Jakou zkušenost máte se zálohovým systémem na Slovensku, kde už běží skoro dva roky?

Slovensko má jeden z nejlepších systémů v Evropě, ne-li vůbec nejlepší. Za dva roky se jim podařilo splnit všechny možné cíle Evropské komise. Dnes vysbírají 90 procent zálohovaných obalů a nejméně 70 procent tohoto recyklovatelného materiálu končí opět v nových lahvích. Pokud by to dokázal každý průmysl, byly by environmentální problémy vyřešeny. Slovenský příběh je výjimečně úspěšný a jasně ukazuje, že je to směr, kterým musíme jít.

Měl by se zálohový systém rozšířit na další obaly a zboží?

Nejdřív musíme splnit tento domácí úkol. Příštím úkolem spíš bude, jak propojit zálohové systémy v různých zemích tak, abyste lahev zakoupenou v Česku mohl vrátit například na Slovensku, v Maďarsku a jinde. To bude pro mě největší výzva. Rozšíření systému na další obaly může přijít, ale bylo by to složitější než s nápoji. Nejsem proti tomu, ale je tam řada potenciálních problémů, které souvisí s materiály, se znečištěním obalů apod.

Před lety začala Mattoni 1873 s redukcí počtu barevných obalů, které komplikují recyklaci. Jak v tom pokračujete?

Podporujeme a prosazujeme standardizaci barev. Nemyslím si, že je nutné mít jednu barvu PET lahví, ale nemůžete mít nekonečné množství barev. Věříme, že udržitelný a rozumný kompromis je mít jen pět barev lahví, které by měly být pro všechny stejné. Je spousta věcí v průmyslu, které se takto standardizovaly a mělo by se to udělat také s barvami.

V Evropě je spousta výrobců. Rodí se mezi nimi nějaká dohoda, jak barvy omezit?

Pracujeme na tom na Slovensku, kde vidíme vůli k tomuto kroku a nevidíme v tom problém. Nemyslím, že bude problém toho dosáhnout v České republice. Pokud se bavíme o celé Evropě, tak všichni s tímto principem nejsou sladěni. Ale není úniku. Otázkou je, zda budou do budoucna všichni používat omezený rozsah barev nebo dokonce průhledné obaly. Není nic mezi tím, co by fungovalo. Preferovaná varianta je snížit množství barev. Jsme na otevřeném trhu a mít jednu barvu by znamenalo návrat do časů komunismu, kde všechno mělo jednotnou barvu a stejný tvar.

Od ledna se zvýší DPH na nealkoholické nápoje. Jak se to promítne do cen nápojů?

Samozřejmě nápoje zdraží. Byl jsem šokován, že stát zdraží pramenité a minerální vody, které jsou zdravé a také kojenecké vody pro novorozence. Nedává to smysl. Navíc je to daň, kterou stát uvalil na spotřebitele, kteří si kupují zboží. Nápoje se řadí k jídlu a opravdu nerozumím tomu a nedostal jsem ani žádné vysvětlení, proč by se zdanění mělo lišit. Pokud je to kvůli znečištění plasty, nedává mi to smysl, protože tento problém bude řešit zálohový systém. Pokud je to kvůli obsahu cukru v nápojích, jak někdo říká, potom nechápu, proč se u čokolády naopak DPH snižuje.

Může být ještě jeden důvod, proč to vláda dělá, ale to je z mého pohledu střet zájmů. Stát vyrábí pivo, u kterého se zvyšuje DPH na 21 procent. Řekl bych, že přenesení nápojů do stejné daňové sazby má pivo vůči nealku zvýhodnit.

Zasáhne se tím sektor, který už poznamenala pandemie a také vysoká inflace.

Jsem skeptický, že to přinese větší výběr daní. Myslíte, že rohlík zdraží o tři haléře a mléko o korunu? Ale no tak. Potraviny nezlevní, ale vody zdraží. Nerozumím tomu, je to populistický krok.

Do jaké míry jste loni zdražovali?

Od začátku roku 2022 do dnešního dne jsme zdražili výrobky o přibližně 25 procent. Ze zemí, kde Mattoni 1873 působí, byla Česká republika s inflací někde uprostřed. Loni jsme kvůli tomu snížili ziskovost, letos už je na standardní úrovni.

Přestali lidé kupovat nápoje?

Zatím je trh odolný vůči otřesům. Výjimkou je Maďarsko, kde byla loni inflace přes 20 procent, spotřebitelé ztratili kupní sílu a trochu se nám snížil počet prodaných nápojů. V Česku, na Slovensku i v Srbsku je kupní síla víceméně stabilní. Zajímavé je, že v západní Evropě se tak rychle nedorovnaly mzdy. Zatímco v Česku platy rostly loni i letos o deset procent, v Západní Evropě o dvě, tři, čtyři procenta, ale inflace byla stejná. Střední a východní Evropa rychleji reagovala na inflaci nárůstem mezd. Oproti tomu například italský spotřebitel více zchudl.

O kolik jste navyšovali mzdy v Mattoni v Česku?

Od loňska jsme zvýšili mzdy v českých továrnách celkem o přibližně 20 procent a kompenzovali jsme tím inflaci.

Plánujete s Mattoni 1873 nové akvizice nebo expanzi?

Díváme se okolo a vidíme nějaké zajímavé možnosti ať už rozšíření do nových oblastí, nebo posilování na stávajících trzích. Uvidíme, jak to dopadne.