Hlavní obsah

Od roku 2026 čekají na Čechy zálohované „petky“. Návrh zákona nápojáře děsí

Foto: Správce zálohového systému na Slovensku

Zálohování - ilustrační snímek.

Reklama

Vláda zmírnila ambiciózní plány. Se spuštěním povinného zálohového systému obalů počítá až v roce 2026. Pro některé výrobce je navrhované znění zklamáním.

Článek

Česko si ponechá víc času na spuštění zálohového systému, který už z okolních zemí funguje na Slovensku a v Německu. Nutno dodat, že Slovensko spuštění záloh uspěchalo a na startu v roce 2022 se potýkalo s problémy. Návrh zákona o obalech je nyní ve vnitřním připomínkovém řízení na Ministerstvu životního prostředí. Redakce SZ Byznys do novely nahlédla.

Zákon sám o sobě nezmiňuje výši zálohy, kterou zákazníci zaplatí v obchodě při nákupu nápojů a získají ji zpět při vrácení obalu v některém z odběrných míst. Částku na základě zatím neexistujícího prováděcího předpisu stanoví teprve nově vzniklý operátor, který bude celý systém řídit. Podle dřívějších informací ministra Petra Hladíka bude záloha 3–5 Kč za PET lahev či plechovku. Měnit se bude maximálně jednou ročně.

To by mělo motivovat spotřebitele k vracení obalů a vyčistit ulice jako na Slovensku, kde jsou stejné obaly zálohovány částkou 15 eurocentů (3,7 Kč). V Německu je záloha 25 eurocentů (6,2 Kč). Přestože se to nelíbí některým obchodníkům, vznikne poměrně hustá síť odběrných míst. Povinně budou muset obaly vybírat prodejny s převahou potravin nad 50 metrů čtverečních a stejně velké benzinové stanice. V tom je český návrh odvážnější než ten slovenský.

Podstatné jsou však také detaily, které nejsou spotřebiteli na očích a týkají se fungování systému zevnitř. Jedním z hlavních přínosů zákona mělo být zajištění cirkularity nejcennějšího PET materiálu, který dnes mizí v průmyslech v čele s výrobou automobilů. Zálohování mělo být dalším krokem k oběhové ekonomice, kdy se „odpad“ bude opakovaně využívat k výrobě nových obalů.

Foto: Iniciativa za zálohování, Seznam Zprávy

Koloběh zálohovaných obalů.

V některých zahraničních zemích proto mají nápojářské společnosti předkupní právo na vysbíraný materiál. O opcích se mluvilo také v České republice, v zákoně však jakákoliv garance návratnosti materiálu není.

To je podle výrobců poměrně zásadní nedostatek, který prý nahrává odpadářským společnostem, a to zejména v kombinaci s další věcí – zákon totiž operátorovi, vlastněnému napůl výrobci a prodejci, přímo zakazuje, aby měl svoji vlastní třídicí linku jako třeba na Slovensku, kde vznikla na zelené louce.

Bez třídičky i práva na materiál

„Operátorovi se zakazuje provozovat zařízení určené pro nakládání s odpady nebo mít přímý nebo nepřímý podíl na vlastnických, rozhodovacích nebo hlasovacích právech osoby vlastnící nebo provozující takové zařízení,“ stojí v návrhu zákona o obalech.

Operátor, v němž mají mít poloviční podíl výrobci nápojů a polovinu prodejci, tak bude nucen využít stávající infrastrukturu třídicích linek, vlastněných odpadovými firmami, což může být ekonomicky nevýhodné z hlediska ceny, nutnosti výstavby vlastních skladů i optimalizace logistiky.

„Nikdy nebyla řeč o tom, že součástí systému nebudou opce (předkupní práva na materiál, pozn. redakce). Bez nich systém nedává smysl,“ myslí si zástupce jedné nápojářské společnosti. (Vzhledem ke stále probíhajícímu jednání o finální podobě zákona odmítají zástupci firem mluvit na jméno a veškeré komentáře poskytli pouze pod příslibem anonymity.)

Obává se, že bez předkupního práva na straně výrobců tendrovaný materiál přeplatí jiné průmysly. To by byl pro nápojáře problém, jelikož chystaná legislativa EU od roku 2025 stanoví podíl recyklovaného PET materiálu (rPET) v lahvích na 25 %, o pět let později na 35 procent. Pokud pak použité lahve nedostane šanci koupit nápojář a bude nucen vyrábět lahve 100% z nového plastu, poruší nařízení Evropské unie. Takový problém panuje například v Německu. Pokud by chtěl operátor vyhlásit tendr jen pro firmy, které jsou původci obalů, nejspíš by narazil u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Cíle návratnosti obalů v zálohovém systému
RokPlastyPlechovky
202682%75%
202786%80%
202888%85%
202990%90%
Zdroj: Zákon o obalech (aktuálně v resortním připomínkovém řízení)

Výrobci celý systém z velké části financují. Takzvanému operátorovi neboli správci, který je srdcem celého zálohového systému, budou platit poplatky za registrace lahví a obchodníkům pokryjí vynaložené náklady, jako jsou stavební úpravy skladů a náklady na dodatečný personál. Dalším finančním zdrojem jsou peníze z vybraných, ale neproplacených záloh.

Jak bude fungovat operátor na recyklaci lahví

Operátor dle zákona bude muset mít minimálně deset akcionářů z řad výrobců a deset z koncových prodejců, kteří zálohy vybírají od lidí. Maximální jednotlivý podíl je stanoven na 5 procent. V obcích nad tři sta obyvatel, kde nebude dostupná žádná prodejna zapojená do systému, bude muset správce zřídit místo výkupu odpadu.

Spekuluje se ovšem o tom, že požadovaný počet členů je příliš vysoký, a je otázkou, jak budou firmy ochotné se do systému zapojit. „Nechceme být akcionáři systému. Musíte tam dát na začátku velké peníze, které se několik let nezhodnotí. Jsou to mrtvé peníze. Budete potřebovat lidi, odborné komise, jenže výrobci na to nemají kapacity,“ podotkl jeden z výrobců, podle něhož se tolik zájemců nenajde.

Zakladatelé správce zálohových systémů v zahraničí jsou často asociace z daného průmyslu. Zálohový systém v Česku prosazují především velké nápojářské skupiny, jako je Mattoni 1873, Coca-Cola, Kofola a Plzeňský Prazdroj. Tyto firmy dosud zálohování nadšeně tleskaly.

Teď však mají obavy. Plynou z toho, že správce bude řešit velmi citlivé byznysové věci, což může být problém, protože se u stolu potká přímá konkurence, která bojuje o své místo v supermarketech. Z dat o vysbíraných obalech by mohla například PepsiCo dobře vidět, kolik nápojů v daném čase prodal konkurent Coca-Cola v konkrétním místě. Data by tedy musela být do určité míry anonymizovaná.

Náměstek ministra životního prostředí David Surý na dotaz redakce sdělil, že ministerstvo momentálně návrh ve fázi vnitřního projednávání nebude komentovat. Do meziresortního řízení by ho chtělo poslat do dvou týdnů.

Hrozí tučné pokuty

Zákon zároveň obsahuje i možnost pokutovat. Podle kritiků jsou některé pokuty pro autorizovanou společnost drakonické. Například za nedosažení minimální úrovně zpětného odběru budou podle zmíněného výrobce reálně hrozit pokuty v desítkách milionů korun za každé procento pod stanoveným limitem.

V roce 2026 bude muset operátor zajistit, aby se do systému vrátilo 82 procent PET lahví a 75 procent hliníkových obalů. O rok později už 86 %, resp. 80 procent. Slovensko si nastavilo v prvním roce cíl 60 procent, který sice překonalo o více než 10 procentních bodů, ale za téměř dva roky byla v průměru návratnost „jen“ 77 procent.

Reklama

Doporučované