Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u rozhovoru (oba díly si můžete přečíst zde a zde) s emeritním profesorem University of Manitoba Václavem Smilem.
Filip Vodička: Přestože s panem profesorem souhlasím, tak doufám, že se ohledně jádra mýlí. Pokud nepostavíme my a Poláci nové jaderné elektrárny, tak do roku 2040 zažijeme energetické peklo.
Ondrej Kovačič: Profesoru Smilovi nebudu vyčítat prostořekost a přílišnou sebejistotu v jeho prognózách. V mnoha věcech ohledně snahy o dekarbonizaci má pravdu, především v tom, že rozvojové země při potřebě nakrmit vlastní obyvatele budou na nějaké dohody o uhlíkové neutralitě zvysoka kašlat. Co se mi ovšem na jeho slovech nelíbí, je přílišné zlehčování dopadu zvýšení množství oxidu uhličitého na komplexní systémy, protože ty mohou mít rozhozený rovnovážný stav změnou jediného parametru a právě vzhledem ke komplexnosti nelze nijak předpovědět, zda se do něj po opětovném snížení množství navrátí. Je to jako vsadit si v ruletě poslední peníze na jediné číslo a doufat, že vyhraju na taxík, nebo si prostě peníze na taxík radši předem odložit.
František Hrbáček: Není v moci Evropy zachránit svět. A nelze ovládat ty obrovské rozvojové země. A už vůbec ne velmoci, které chrlí tuny oxidu uhličitého denně. Země se z toho dostane sama. Vyhrabe se z výbuchu sopek, které také lidé nemůžou ovládat, a to je teprve spleť plynů a jedů a oxidu uhličitého.
Lukáš Smahel: Samozřejmě že klimatickou změnu teoreticky odvrátit lze, jenže lidé neumí reagovat na nebezpečí vzdálené desítky let bez tlaku shora. A protože neexistuje nějaká efektivní vláda Země ani Centrální mozek lidstva, který by každý poslouchal, reálně se to nepovede. Kroky začnou být účinné, až bude klimatická změna každodenní chleba většiny obyvatel planety, což bude za cca 40–60 let.
Vladimír Hajný: Můžeme se dohadovat o názorech pana profesora a tak by to mělo být. Diskuze je většinou nějaký posun vpřed, když ji vedou lidé, kteří věci rozumí, a ne politici. Ale v jednom má podle mě pravdu. Současná situace kolem klimatu je silně ovlivněna politickým hysterickým tlakem „zelených“ a následně politickým zájmem zkorumpovaných politiků, jak to ukazuje aféra kolem německého ministra, který si z té zelené hysterie udělal byznys pro celou svou rodinu. Je to jenom o penězích a pramálo někomu záleží na nějaké budoucnosti. Protože vědí, že se jí stejně nedožijí. Chtějí peníze teď a hezky si v blahobytu žít. Kdo ví, co bude za desítky let.
Michal Jursa: Evropa svět nespasí, ale sami si řežeme ve jménu nějakého vyššího dobra nohy a ti, co na nějaké klima dlabou, nás za chvíli díky tomu předběhnou a roznesou. A třeba se díky tomu jednou situace úplně otočí a my budeme „země třetího světa“.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Jirka Zeman: Pan profesor má sice pravdu, ale nenabízí žádné řešení – ropa nejspíš brzy dojde, protože její spotřeba dramaticky roste díky ekonomickému růstu rozvojových zemí. Poslední významné ropné pole bylo otevřeno v roce 1970 (!), od té doby nic nebo jen málo. Uhlí je zatím dost, ale není všude a zrovna jeho pálení tu planetu silně devastuje. A jeho odpor proti jádru je založen pouze na předchozí zkušenosti – ano, pokud byla ropa levná a bylo jí dost, pak je ropa energeticky nejúčinnější, ale brzy nebude a pak je jádro jediná alternativa, samozřejmě asi spíše v podobě malých modulárních reaktorů, a ne v monstrózních stavbách. A ještě jedno tvrzení nesedí – že se za posledních x let nepostavila žádná jaderka v termínu a ceně, není pravda. Ve Spojených arabských emirátech se někdy v roce 2014 otevřela jedna, byla v podstatě v termínu a rozpočet se překročil o cca 20 % (nikoliv o 300 % jako ve Finsku nebo slavný Paks v Maďarsku). A tu jaderku stavěli Korejci, kteří jsou teď i v chystaném tendru na Dukovany. Takže summa summarum – on má pravdu, ale nenabízí řešení, a pak je to pouze akademická kritika a kritizovat umí každý, někdo fundovaně, někdo hloupě, ale někdo zase musí něco udělat a převzít zodpovědnost.
