Firmy naříkají, že nejsou lidé. Přidat 10 procent k platu je jim zatěžko

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Češi jen neradi mění práci. V dlouhodobém průměru odejde ročně jinam asi jen 15 procent zaměstnanců, což je pod evropským průměrem. Za prací nejsme zvyklí se stěhovat a málokdo má „ve slamníku“ dostatečnou rezervu, která by výpadek příjmu pokryla.

Kdo by čekal, že se v době kritického nedostatku zejména kvalifikovaných profesí firmy o lidi porvou, bude zklamaný. Přeplácení zaměstnanců od konkurence u nás takřka nefunguje. „Firmy si lidi mezi sebou moc nepřetahují, moc jim to nejde,“ říká generální ředitel personální agentury Randstad ČR Martin Jánský.

Důvod je nasnadě – vyjde to draho. Potenciální kandidáti si představují vyšší mzdu, než jim firma nabízí. A firmy zase lepší kvalitnější kandidáty. „Více než dvě třetiny firem říká, že se jim mzdová očekávání pracovníků zdají příliš vysoká. A polovina firem říká, že jim při náboru nových zaměstnanců brání, že kandidáti nemají buď dostatečnou kvalifikaci nebo dostatečné zkušenosti,“ popisuje Jánský v pořadu Agenda SZ Byznys.

Jaká je tedy částka, která dokáže zaměstnance „zvednout ze židle“ a přimět ho odejít ke konkurenci? K jeho stávajícímu platu je třeba „přihodit“ deset až dvacet procent navíc.

„To je pro firmu poměrně drahá záležitost. Navíc si tím firma vytvoří uvnitř své vlastní firmy mzdový nesoulad, začíná potom čelit tlaku i těch stávajících lidí: Vy jste přijali někoho s mnohem vyšším platem,“ říká Martin Jánský v pořadu Agenda.

I letos budou firmy přidávat, ale o něco méně než v posledních letech. „90 procent firem říká, přidávat budeme. Letos bych spíše očekával, že tempo růstu mezd maličko zpomalí, že to může být někde kolem čtyř, pěti, šesti procent,“ odhaduje šéf Randstandu

Výše mzdy hraje v rozhodování, kde se člověk nechá zaměstnat, dost podstatnou roli. Ve světě už je to ale jinak. Podle posledního průzkumu Randstad Work Monitor vůbec poprvé převážil nad faktorem výše mzdy work-life balance, tedy rovnováha mezi soukromým a pracovním životem.

„Roste i role jistoty zaměstnání, finanční stability firmy a také její kulturní prostředí, jak se třeba staví k menšinám. Doporučoval bych, aby tam firmy začaly zlepšovat svoji atraktivitu, aby nemusely sahat hluboko do kapsy kvůli navyšování mezd,“ radí Jánský.

Co vše se pod pojem „work-life balance“ vejde? Kolik dní dovolené můžeme čerpat, zda máme pevnou pracovní dobu nebo si ji lze flexibilně volit, jestli a jak často smíme pracovat z domova. Rozmach home office přinesla pandemie. Některé firmy se však po návratu do normálu snažily zase zaměstnance „natlačit“ do kanceláří.

Podle Martina Jánského však s takovou už neobstojí. „Home officy jsou a budou standardem. Už to není o tom, jestli ano nebo ne, ale v jakém rozsahu a jakým způsobem si zaměstnanec může home office volit. Nebraňte se tomu. Dneska už tomu neutečete,“ vzkazuje podnikům. Podle posledního průzkumu personální agentury Randstad nabízí možnost práce z domova skoro 90 procent firem.

„Najděte efektivní cestu, vychovávejte manažery, jak mají s lidmi pracovat. Podívejte se na nástroje, jak produktivitu měřit i při práci z domova. Zároveň tam, kde potřebujete, aby lidi pracovali z kanceláří, aspoň třeba nějakou část týdne, tak je motivujte k tomu, aby přišli,“ radí firmám šéf personalistů z Randstad.

Data z celého trhu, která by ukázala, jak se home office podepsal na produktivitě ve firmách, zatím nejsou. „Najdete jak průzkumy podporující myšlenku, že produktivita pracovníků při práci z domova se zvyšuje, mimochodem 88 procent pracovníků říká, že mají lepší produktivitu, když pracují z domova. A stejně tak najdete řadu studií, které tvrdí, že produktivita klesá. V praxi je to o tom, jak firma umí ten model nastavit,“ řekl Jánský.

Na českém trhu práce se v posledních letech s přílivem ukrajinských uprchlíků objevil nový nešvar. Podvodné pracovní agentury, které nejsou nijak licencované. Jsou jich tu stovky.

„Říkám jim šmejdoagentury. Tyto podvodné firmy platí mzdu jenom částečně na výplatní pásku, kde z ní odvádějí sociální a zdravotní odvody. Ale část mzdy platí buď na ruku nebo formou nějakých cesťáků,“ popisuje praktiky Martin Jánský.

Zaměstnanec i zaměstnavatel neodvádějí sociální a zdravotní pojištění, tratí na tom stát. „Podvodná firma pak může své služby nabízet mnohem laciněji svým klientům, takže na tom profituje i klient. Ale celé je to podvod a stát na tom ztrácí 30 miliard ročně,“ vyčíslil Martin Jánský v Agendě odhady Asociace poskytovatelů personálních služeb.

Přestože se takový typ podvodného byznysu stát snaží kontrolovat, dohled je bezzubý. „Ty pracovníky naučí, co mají říkat ve chvíli, kdy ta kontrola přijde. Firma, která je zvyklá podvádět, tak nemá problém si vytisknout podvodné materiály, jako třeba výplatní pásky, na kterých ukazuje něco jiného než to, co ve skutečnosti lidé dostávají jako výplatu,“ říká Martin Jánský.

Horní hranice pokut za takové jednání je deset milionů korun, což agentury nezabolí. Navíc maximální pokuty málokdy padnou. „Kdo buď takovouto podvodnou firmu provozuje, anebo ji využívá jako dodavatel, tak šetří miliony, desetimiliony a možná i stamiliony.“

Nejčastěji tyto „šmejdoagentury“ působí ve stavebnictví, ve výrobě, v logistice. „Tam, kde potřebují firmy nabrat velké množství pracovníků s nízkou kvalifikací, což je bohužel skupina lidí, kteří jsou zranitelní, kteří třeba nemají dostatek informací k tomu, aby se takovému zacházení bránili,“ shrnul Jánský v Agendě.