Článek
Spolkový ministr financí a zároveň vicekancléř chce, aby v EU vznikla nová iniciativa. Šestice největších ekonomik by měla utužit spolupráci a ideálně by si měla sladit noty i před klíčovými rozhodnutími na evropské úrovni. Řeč je přitom pouze o vzájemné domluvě mezi ministry financí. Nikoliv šéfů vlád.
Od současných poměrů, ve kterých komunikační kanály mezi řadou zemí fungují na pravidelné bázi, by se to lišilo jen mírně a nemuselo to budit širší pozornost. Pokud by Lars Klingbeil nevystoupil na fóru deníku Die Welt a své představy neokomentoval slovy: „Je čas na Evropu dvou rychlostí.“
Chystané iniciativě tím může uškodit hned od samotného počátku. Evropská realita je úplně jiná od dob, kdy se tento termín v seriózních diskuzích objevoval naposledy. A kdy se mluvilo o tom, zda nemá v EU vzniknout určité jádro zemí, které budou prohlubovat vzájemnou integraci, zatímco jiné členské státy mohou zůstávat pozadu.
Jeden ze států, který měl tenkrát zůstat na druhé koleji, ostatně začal hrát první ligu. Jde o Polsko. A Německo se bez jeho podpory neobejde, pokud chce opravdu jednat ve formátu šesti nejsilnějších ekonomik – neboli E6, jak tomu po vzoru skupiny G7 přezdívá.
To, co razí Klingbeil, je spíš jen posílení spolupráce a snaha o společnou domluvu na klíčových věcech. „Coby šest velkých evropských ekonomik bychom tak mohli být hybnou silou,“ napsal německý ministr financí v dopisu pro svých pět unijních kolegů.
K textu se dostala agentura Reuters, podle které bude všech šest ministrů jednat už během středečního odpoledne. Spolkové ministerstvo financí očekává, že na tuto videokonferenci můžou navázat i další akce, už jen kvůli přípravám mimořádného summitu EU v půlce února.
Lars Klingbeil se o založení iniciativy zasazuje společně se svým francouzským kolegou Rolandem Lescurem. K jednání přizvali zástupce Itálie, Španělska, Nizozemska a Polska.
Přítomnost posledně jmenovaného státu ilustruje, nakolik se proměnilo rozložení sil v Evropě. A pro Klingbeilovy vize, nově onálepkované jeho výrokem o dvou rychlostech, může Polsko představovat zásadní problém.
Varšava patřila k nejhlasitějším kritikům někdejších diskuzí o dvourychlostní Evropě. Poláci se zároveň k návrhům z Německa obvykle staví zdrženlivě, už jen s ohledem na složitou historii.
Klingbeilovy konkrétní plány ale naráží i na mnohem prostší fakt – Polsko neplatí eurem. Posílení společné měny je přitom jednou z věcí, kterou německý ministr považuje za hlavní cíl nové iniciativy.
V dopisu svým kolegům sepsal celkem čtyři okruhy, kterými by se šestice států měla zabývat společně. Nový blok by měl podle Klingbeila urychlit práci na společných investicích a úsporách, aby to v Evropě usnadnilo financování podniků.
Zúčastněné země by vedle toho měly lépe sladit chystané výdaje na zbrojení, snažit se o posílení eura a zaměřit se na shánění kriticky důležitých surovin.
„Aby Evropa obstála v geopolitické situaci, která se dá stále hůř předvídat, pak se musí stát silnější a odolnější,“ píše v textu Klingbeil. Podle něj musí EU prosadit velké změny, aby obstála. Ať už před hospodářskou konkurencí odjinud, tak i před bezpečnostními hrozbami.
Dopis má podle agentury Reuters celé dvě stránky a ministr v něm volá třeba po podpoře slibných start-upů anebo po vzniku společného platebního systému. Šestice evropských ekonomik by podle Klingbeila měla být v první řadě tahounem změn, ne však odděleným jádrem, které bude jednat bez ohledu na další členy.
Kvůli nešťastně zvolené formulaci, kterou Klingbeil pronesl jen krátce před prvním jednáním v tomto novém formátu, se ale nálepky o „dvourychlostní Evropě“ může zbavovat jen těžko.
Ještě náročnější ale může být přesvědčování Polska, aby v rámci skupiny myslelo hlavně na posilování eura.
