Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Česká ekonomika se vzpamatovala z covidové krize a energetického šoku a roste nejrychleji za poslední tři roky. Ve druhém čtvrtletí dosáhl hrubý domácí produkt meziročního růstu 2,6 procenta. „Naše prognóza předpokládá pro letošní rok růst někde kolem 2,6 procenta, v příštím roce poroste podobným tempem a v roce 2027 se tempo růstu možná dostane k hranici 3 procent,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Petr Sklenář, který na post ředitele měnové sekce ČNB nastoupil letos v červnu.
Hlavním tahounem růstu budou větší útraty domácností. „Vidíme, že míra nezaměstnanosti zůstává relativně nízká. Velmi rychle také rostou mzdy,“ dodává Sklenář. České domácnosti postupně začínají utrácet úspory nahromaděné během pandemie. Míra úspor klesá z rekordních víc než 20 procent, ale stále zůstává vysoká na úrovni kolem 18 procent.
Pozitivně se začíná vyvíjet i situace v průmyslu. „Pokud v předchozích letech produkce nebo přidaná hodnota v průmyslu klesala, tak v letošním roce mírně roste nebo se stabilizuje. Dokonce i u fixních investic firem vidíme, že poslední dva kvartály dochází k pozvolnému obratu,“ popisuje Sklenář. Podle něho se průmysl bude zvedat díky silnější zahraniční poptávce.
Strašák inflace
Přes pozitivní vývoj ekonomiky přetrvávají významná inflační rizika. Největším problémem je nepoměr mezi růstem mezd a produktivity práce. „Růst mezd v letošním roce bude kolem 7 procent. Pokud od toho odečteme inflaci, tak růst reálných mezd bude kolem 4,5 procenta. A růst produktivity práce bude spíš někde na úrovni jednoho až dvou procent,“ upozorňuje Sklenář.
Rovnovážný růst mezd by podle centrální banky měl být „někde na úrovni kolem čtyř až pěti procent“ tak, aby se příliš nezvedaly ceny. Pro příští rok ČNB očekává, že růst mezd o něco zpomalí, ale pořád bude nadprůměrný a pořád se bude udržovat mezi pěti a šesti procenty. Rychlý růst mezd se přitom už nyní promítá do inflace ve službách. „Je to jeden z těch důvodů, kdy centrální banka říká, že musí zůstat v nastavení měnové politiky ostražitá,“ říká Sklenář.
Dalším významným inflačním rizikem jsou ceny nemovitostí. „Je to jeden z faktorů, který zvyšuje jádrovou inflaci, tedy ukazatel dlouhodobých inflačních tlaků v ekonomice,“ vysvětluje Sklenář. Růst cen nemovitostí se navíc promítá do výše nájmů, cen stavebních prací, a dokonce i do cen bytového vybavení.
ČNB očekává, že tempo růstu cen nemovitostí v současnosti dosahuje svého vrcholu. „V letošním roce porostou nemovitosti v průměru kolem 10 až 11 procent, příští rok o 7 procent,“ odhaduje Sklenář. To je stále velmi rychlý růst, přičemž centrální banka nepočítá s korekcí cen. „Bavíme se o tom, že zpomalí ten růst, není to o tom, že by klesaly ceny nemovitostí,“ upřesňuje.
Češi dobývají svět
Kvůli přetrvávajícím inflačním rizikům budou úrokové sazby zůstávat na vyšších úrovních déle, než se očekávalo. „Je to o tom, až se přiblížíme tomu ideálnímu stavu, kdy růsty mezd budou zapadat do růstu produktivity práce,“ míní Sklenář. Současná restriktivní měnová politika (tedy vyšší úrokové sazby) má postupně zpomalovat poptávku po nemovitostech.
V české ekonomice se však zrodil i jeden velmi pozitivní fenomén. Unikátní je zejména expanze českých firem do zahraničí. Celkově už Češi investovali v cizině 72 miliard dolarů (1,5 bilionu korun). „Když to vztáhneme na hlavu, tak je to sedmkrát tolik, než má Polsko nebo Slovensko. Ve východní a střední Evropě žádná země lepší není,“ říká Sklenář.
Přisuzuje to kombinaci faktorů od formy rychlé a rozsáhlé privatizace v 90. letech přes ideální velikost českého trhu až po historickou tradici. „Navazujeme na tradici z Rakouska-Uherska nebo z první republiky, kdy tady vznikaly skupiny, které chtěly jít do světa a dobýt ho napříč obory,“ dodává.
Současně se mění i vztah Česka s Německem. Z pozice pouhého subdodavatele se Česko postupně vypracovalo na důležitého ekonomického partnera s aktivním obchodním přebytkem. Podíl exportů do Německa na celkovém vývozu klesl z téměř 40 procent před dvaceti lety na současných zhruba 29 procent.
