Hlavní obsah

Poláci budují z nuly jadernou velmoc. Český náskok mizí

Foto: Shutterstock.com

Jaderná elektrárna v Dukovanech, zde by měl vyrůst nový velký blok.

Reklama

Dosud nejaderné Polsko zřejmě předstihne Česko v budování jaderných elektráren. Zatímco u nás se zatím chystá stavba jednoho velkého bloku v Dukovanech, Polsko chce mezi lety 2033 a 2043 spustit hned šest velkých reaktorů.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Češi vnímají svou zemi jako ekonomického lídra střední a východní Evropy. Země však začíná v rozvoji zaostávat za státy z bývalého socialistického tábora, které koncem 80. let vstupovaly do éry tržního hospodářství s mnohem horší startovní pozicí. Stále ostřeji je tento hendikep znát ve srovnání s Polskem.

Známým příkladem je výstavba silnic, jejichž kvalita byla ještě před 20 lety v Polsku tragická. Po vstupu do Evropské unie Polsko rozjelo stavební boom a do letošního léta zvětšilo síť dálnic a rychlostních silnic z původních zhruba 780 kilometrů na téměř pět tisíc kilometrů. Česko naproti tomu od začátku milénia dokázalo vybudovat jen něco přes 600 kilometrů nových autostrád. Podobný odstup teď hrozí v energetice.

Česko a Polsko patří v Evropě (spolu s Německem) k posledním velkým výrobcům elektřiny z uhlí. Na rozdíl od Němců, sázejících na obnovitelné zdroje a plyn, se obě země rozhodly uhelné bloky zčásti nahradit jadernými reaktory.

Česko má k takové transformaci lepší předpoklady: v zemi pracují dvě jaderné elektrárny, funguje u nás řada mezinárodně konkurenceschopných firem z jaderného průmyslu. Jaderných specialistů, kteří vyrostli na stavbách Temelína a Dukovan, sice ubývá s tím, jak jejich generace stárne, ale stále máme slušné odborné zázemí i jaderný vývoj.

„Polsko na rozdíl od nás nemá historii využívání jaderné energie a musí si vybudovat veškeré potřebné struktury a legislativu,“ říká Tomáš Ehler, zástupce vrchního ředitele Ministerstva průmyslu a obchodu, pod nějž jaderná energetika spadá.

Polský plán

Poláci jdou ale za jaderným cílem s velkou razancí i důsledností. Cestu si nalinkovali v roce 2014, když vláda schválila Polský jaderný program s cílem vybudovat šest až devět tisíc megawattů jaderné kapacity v klasických velkých tlakovodních reaktorech minimálně 3. generace. Už tehdy se polská vláda také rozhodla budovat větší počet reaktorů stejného typu od jediného spoluinvestora, a využít tak výhodu množstevní slevy.

V roce 2019 Poláci svou strategii potvrdili a zpřesnili. Stanovili milníky, podle nichž se má první jaderný blok rozběhnout v roce 2033. Postupně se do roku 2043 má uvést do provozu celkem šest velkých reaktorů ve dvou lokalitách. Investorem má být k tomu účelu založená státní firma, do níž až do výše 49 procent mají později vstoupit strategičtí partneři – dodavatelé.

Aktualizovaný Polský jaderný program také upozorňuje na očekávaný nástup malých modulárních jaderných reaktorů, jejichž vývoj má stát monitorovat. A ukládá státní správě zajistit pět doprovodných úkolů: „Rozvoj lidských zdrojů, rozvoj infrastruktury, podporu domácího průmyslu, posilování systému dozoru nad jadernou bezpečností a sociální komunikaci a informovanost,“ vypočítává dokument.

V dalších letech Poláci systematicky pracují na přípravách. Mají vládní plán na výchovu odborníků, pokračují v úpravách legislativy, která zjednodušuje výstavbu velkých infrastrukturních projektů, připravují podpůrné programy pro polský průmysl, aby se v co největší míře mohl do budování a provozu jaderné energetiky zapojit.

České otočky

V témže roce 2014, kdy Polsko rozjelo svou jadernou strategii, Česká republika odpískala tendr na dostavbu dvou bloků v Temelíně. Tehdejší ministr financí Andrej Babiš (ANO) totiž odmítl finanční podporu státu, polostátní energetická společnost ČEZ zase odmítla projekt platit z vlastních zdrojů.

Zatímco Poláci začali pracovat na realizaci jaderného plánu, česká vláda dokončila aktualizovanou Státní energetickou koncepci, podle níž má stát podporovat rozvoj jaderné energetiky, urychlit přípravu nových jaderných bloků o kapacitě 2,5 tisíce megawattů a zvednout podíl jádra na výrobě elektřiny do roku 2040 z dosavadní třetiny na polovinu. V české koncepci však nejsou žádné milníky, není rozhodnuto o dodavatelském modelu výstavby. Zato se tu podrobně popisuje hned šest možných scénářů vývoje české energetiky.

V roce 2019, kdy Poláci zveřejňují detailní harmonogram příprav šesti bloků, se v Česku rozjíždí práce na novém projektu výstavby jediného reaktoru v Dukovanech. Příprav se ujímá nově jmenovaný vládní zmocněnec Jaroslav Míl.

Ambiciozní exšéf energetické firmy ČEZ navrhl pro Dukovany dodavatelský model a způsob financování. Investorem má být společnost ČEZ, jíž kapitál na stavbu půjčí stát (státní úvěr má snížit celkové investiční náklady).

Čtyři scénáře pro českou energetiku

Státem vlastněný správce české přenosové soustavy ČEPS zveřejnil Zprávu o zdrojové přiměřenosti do roku 2040. Analyzuje v ní, nakolik budou v Česku zajištěny dodávky elektřiny. Modeluje čtyři scénáře, které se liší podle tempa odstavování uhlí.

ČEPS varuje, že rychlý odchod od uhlí v Česku nepřinese automaticky čistší energetiku. Při nejrychlejším zvažovaném tempu dekarbonizace budou uhlíkové emise vyšší než při udržení uhlí až do 40. let. Bude totiž rychleji stoupat spotřeba elektřiny, což produkci emisí potáhne nahoru.

Scénáře s koncem uhlí v letech 2033 a 2030 signalizují vysoké náklady a závažné riziko nedostatku elektřiny.

Při zachování uhelné energetiky alespoň do roku 2038 podle ČEPS vážnější nouze o elektřinu nehrozí. Ovšem pod podmínkou, že se rozjede v roce 2036 v Dukovanech nový jaderný reaktor.

Toto jsou scénáře, které ČEPS pro budoucnost namodeloval.

Pokud skončí uhelná energetika do roku 2033, bude podle ČEPS chybět Česku nebezpečně velký objem elektřiny. Scénáře s koncem uhlí po roce 2038 nehodnotí ČEPS v tomto ohledu jako rizikové. Zato při nejradikálnějším, Dekarbonizačním scénáři by Česku hrozil vážný deficit už v roce 2030.

Vláda na Mílův popud také prosadila nový zákon o přechodu k nízkouhlíkové energetice, který umožňuje pro budoucí jaderné bloky poskytovat provozní podporu. Premiér Andrej Babiš tak po letech akceptoval pro nový blok scénář, který v roce 2014 jako ministr financí kategoricky odmítal. Dodavatele nového reaktoru má vybrat ČEZ ve veřejné soutěži. Stanoven je i harmonogram příprav s tím, že se nový blok zkušebně rozjede v roce 2036.

Vyhlášení tendru však vzápětí začal brzdit spor o to, má-li do něj být připuštěn i ruský Rosatom a čínská korporace CGN. Politickou hádku ve funkci nepřežil jaderný zmocněnec Míl, který se řadil k odpůrcům ruské účasti. S jeho pádem byl v roce 2021 rozpuštěn i jeho malý tým. Přípravy nabírají zpoždění, mění se vláda.

Nakonec ČEZ tendr na dodavatele Dukovan vypsal až po nástupu vlády Petra Fialy. Přizval do něj americko-kanadský Westinghouse, francouzskou EdF a jihokorejskou KHNP. Konečné nabídky mají zájemci odevzdat letos začátkem října. Vítěz tendru má být vybrán na jaře příštího roku. Vláda i ČEZ slibují, že se dukovanský blok rozjede v původně slíbeném termínu 2036, v energetických kruzích tomu však dnes málokdo věří. Kvůli protestům ekologických aktivistů má už čtyřletý skluz třeba vydání územního rozhodnutí pro dopravní napojení budoucí elektrárny.

Stále také není jasné, zda se nezmění investorský model, který zatím stojí na smlouvách uzavíraných postupně mezi státem a obchodní společností ČEZ. Vláda totiž připravuje zestátnění výrobní části ČEZ, aby výstavbu získala plně pod státní kontrolu. Není však jasné, kdy k tomu dojde a jakou podobu bude investor do českého jádra mít.

Čeští průmyslníci se pozastavují nad tím, že zřejmě není v zadání tendru nijak zajištěna účast českých firem na soutěžených zakázkách. „Domníváme se, že podpora a garance zapojení maximálního objemu českého průmyslu s jaderným know-how by měla být větší. I při jednom bloku hodlá Česko investovat více než 200 miliard korun. Mělo by nás logicky zajímat, jak této investice maximálně využít ve prospěch České republiky. Zde vidíme rezervy,“ říká Josef Perlík, výkonný šéf České aliance energetického průmyslu (CPIA).

Tomáš Ehler z MPO však český postup obhajuje. „Česko realizuje výběrové řízení pro výstavbu nových bloků s cílem získat nejlepší cenu a podmínky. Využije synergii se stávajícím provozovatelem ČEZ a jeho dceřinou společností Elektrárna Dukovany II. Stát zajišťuje financování, aby dosáhl co nejnižších nákladů a ceny elektřiny pro koncové uživatele. Model veřejné podpory je notifikován u Evropské komise, počítáme s vysokou mírou zapojení domácího průmyslu jak při výstavbě, tak při provozu,“ říká.

Zrychlený postup v Polsku

Mezitím v Polsku vláda loni na podzim vybrala jako dodavatele prvních tří jaderných bloků firmu Westinghouse. První polský reaktor mají Američané spustit v roce 2033 v lokalitě Lubiatowo-Kopalino v Pomořanském vojvodství. V letech 2035 a 2037 tu mají postupně rozjet další dva stejné bloky. Podle premiéra Mateusze Morawieckého má první jaderka s třemi reaktory Poláky přijít na zhruba 20 miliard dolarů (v přepočtu cca 430 miliard korun). Letos v únoru podepsala polská státní firma PEJ s Westinghousem smlouvu o zahájení předprojekčních prací.

Zároveň v Polsku běží přípravy na stavbu druhé jaderné elektrárny s třemi bloky ve vnitrozemském Patnówu. Na posouzení lokality a předběžných studiích se má v tomto případě podílet korejská společnost KHNP. Reaktory druhé polské jaderky se mají rozjíždět mezi lety 2039 až 2043.

Kromě toho běží přípravy na stavby desítek malých modulárních reaktorů. Energetický koncern PKN Orlen jich chce do roku 2038 vybudovat 76 na 26 místech za desítky miliard eur. Firma už testuje geofyzikální podmínky na sedmi lokalitách. „Je tu možnost financování až čtyř miliard dolarů od amerických institucí,“ podotýká k tomu Tomáš Ehler.

První bloky BWRX-300 od GE Hitachi chce PKN Orlen postavit na přelomu let 2028 a 2029. Na jaře kvůli tomu založil společný podnik se společností Synthos Green Energy podnikatele Michala Solowowa. Záměr má i další financující partnery.

„Hlavními výzvami polského jaderného programu jsou jeho rozsah, budování ekosystému jaderné energetiky, mimo jiné legislativy a infrastruktury. Dále zajištění zkušeností, kapacit a lidských zdrojů a v neposlední řadě nastavení systému podpory včetně financování a jeho obhájení v rámci legislativy,“ vypočítává rizika polského boomu Tomáš Ehler.

Poláci s tím však počítají. Hned šest polských univerzit má nově spustit vzdělávání jaderných inženýrů. Američané slíbili vybudovat v Polsku evropské regionální školicí středisko pro čistou energii. Jádru se má také přizpůsobovat průmysl.

Rozhovor s Václavem Smilem

Profesor Václav Smil bývá řazen k nejinspirativnějším českým rodákům. Emigrant do Kanady napsal několik knih, ze kterých čerpali například zakladatel Microsoftu Bill Gates nebo šéf Mety Mark Zuckerberg.

Smil poskytl rozhovor SZ Byznys o klimatické změně, energetice i budoucnosti lidstva.

Vládní strategie počítá s postupným zvyšováním podílu dodávek polských firem na jednotlivé budované jaderné bloky až k 70 procentům. Jaderný boom se má stát impulsem pro rozvoj polského průmyslu a ekonomiky.

České firmy se podle Josefa Perlíka na polském programu nepřiživí. „Bohužel jsme přesvědčeni, že tento potenciál je pro nás minimální. Polsko si jasně definovalo rozsah povinné účasti svého průmyslu na výstavbě svých bloků. Ta je již na druhém bloku v pořadí na 40 procentech, na třetím na 60 procentech. Westinghouse už nasmlouval kolem 35 polských firem do svého dodavatelského řetězce. Rozsahy zbývajících zakázek budou minimální,“ říká.

Česko dohání skluz

Pravda je, že i české jaderné plány teď sílí. Vláda nyní deklaruje plán postavit celkem čtyři jaderné bloky o kapacitě až šesti tisíc megawattů. ČEZ také v Temelíně plánuje první malý modulární reaktor, měl by tam stát v první polovině 30. let.

„MPO nyní připravuje podkladové materiály pro rozhodnutí vystavět další jaderné zdroje. Současně probíhá mapování možností a identifikace a zajištění předpokladů rozvoje pro malé a střední reaktory a jednání s potenciálními dodavateli. Pro tuto širší strategii je třeba zajistit vhodné rámcové podmínky, zejména financování a lidské zdroje, a dále zefektivnit povolovací legislativu,“ vypočítává Tomáš Ehler.

Ve srovnání s dlouhodobou polskou koncepční přípravou však zatím stojí narychlo navyšované české plány na vodě. Jejich osud závisí hlavně na tom, jaké nabídky do běžícího dukovanského tendru přijdou z USA, Francie a Koreje. Vláda další vývoj nedrží pevně v rukou.

Reklama

Doporučované