Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Emisní povolenky pro energetiku a průmysl (tzv. ETS 1) jsou už 20 let hlavním nástrojem k plnění evropského Green Dealu. Velké firmy, elektrárny a teplárny musí na každou tunu emisí CO2 vypuštěnou do ovzduší zaplatit povolenku, která se v současné době prodává za cenu kolem 70 eur. Povolenkami jsou dnes zatíženy také aerolinie a námořní doprava.
Evropská komise má podle plánu připravit na příští rok revizi systému ETS 1. Ve hře však není změkčení, po němž volají čeští průmyslníci a většina českých politiků, ale spíš zpřísnění povolenkové regulace. A to i přesto, že paralelně se chystá další systém povolenek, zpoplatňujících silniční dopravu a vytápění (tzv. ETS 2). Odpovídá to plnění greendealových cílů.
Brusel zvažuje například rozšířit okruh firem, jež původní povolenky musí nakupovat. Nově by k nim mohly přibýt spalovny komunálního odpadu nebo menší technologie, které dnes povolenky nakupovat nemusí a nezasáhnou je ani od roku 2027 chystané povolenky ETS 2.
Komise k chystané revizi starších povolenek uspořádala veřejnou konzultaci, do níž mohly do 8. července zasílat připomínky členské státy, firmy, oborové asociace, neziskový sektor i občané.
V Česku se sice o povolenkách hodně diskutuje, hlavně ale až o jejich chystané druhé vlně, která vedle firem přímo zasáhne i rozpočty domácností. Příležitost poslat do Bruselu názor k chystané revizi systému ETS 1 Češi téměř nevyužili.
Do veřejné konzultace od nás přišlo jen sedm připomínek. To ovšem i včetně anonymu, který ve stylu diskusí na sociálních sítích napsal pouze: „Jsem proti obchodování s emisemi, jde jenom o korupci a nátlakový systém, vše se zdraží, elita bude kupčit a vydírat s povolenkami, aby si zajistila mega příjmy a obyčejný člověk nebude mít ani na nájem, už teď je problém se uživit, super to tam vedete…“
Seriózní stanoviska do veřejné konzultace zaslalo Ministerstvo životního prostředí, Svaz průmyslu a dopravy, Ocelářská unie, Svaz chemického průmyslu, skupina ČEZ, nezisková organizace Centrum pro dopravu a energetiku a nadnárodní environmentální sdružení Bankwatch Network se sídlem v Praze.
Jen pro srovnání: Belgičané poslali Komisi celkem 83 podnětů, Poláci 24. Desítky podnětů přišly také z Německa, Itálie či Španělska, objevily se i příspěvky z mimounijních zemí, jako USA, Japonsko či Maroko.
K čemu slouží emisní povolenky a jak jejich obchodování funguje?
- Emisní povolenky jsou hlavním nástrojem Evropského systému pro obchodování s emisemi (EU ETS), který má snížit emise skleníkových plynů. Každou vypuštěnou tunu CO2 totiž EU zpoplatnila.
- Nakoupenými povolenkami podniky prokazují, že na vypouštění určitého množství emisí mají de facto povolení. Kdo životní prostředí více znečišťuje, ten také více platí.
- Evropská unie každý rok vydává určité množství emisních povolenek. Část povolenek poskytuje vybraným zařízením kvůli zachování konkurenceschopnosti na světovém trhu zdarma, ostatní dává do dražby jednotlivým státům.
- Systém EU ETS 1 byl spuštěn v roce 2005 pro energetiku a emisní průmysl. V roce 2013 do něj byly zařazeny aerolinie, později i námořní doprava.
- V roce 2027 se má rozjet systém EU ETS 2, který má zpoplatnit emise ze silniční dopravy a vytápění budov.
Povolenky jsou důležité, mají zásadní vliv na průmysl a energetiku. Motivují znečišťovatele, aby nahrazovali fosilní paliva čistšími. Tlačí na zavírání uhelných elektráren a tepláren, provozy s vysokou spotřebou energie nutí k úsporám a vysoce emisní továrny k přechodu na čistší technologie.
Povolenky jsou ale také jedním ze dvou hlavních důvodů, proč je elektřina v Evropě dražší než v USA či v Číně (druhým je nedostatek levného zemního plynu). Poplatky za emise sice fungují i v jiných částech světa, nikde ale v takové výši jako v Evropské unii. Povolenkový systém tak úzce souvisí i s evropskou průmyslovou konkurenceschopností.
Průmysl za snížení zátěže
České příspěvky ve veřejné konzultaci většinově volají po uvolnění povolenkové zátěže. Ministerstvo životního prostředí navrhuje opatření, která mají zamezit prudkým výkyvům v cenách povolenek. Žádá posílit mechanismus zvaný Rezerva tržní stability, který od roku 2019 stahuje z trhu přebytečné povolenky, aby udržel jejich cenu na funkční výši. Podle jeho návrhu by systém měl bránit nejen zlevňování povolenek, ale i jejich zdražování - tím, že při nečekaném růstu ceny zvýší nabídku povolenek na trhu.
České ministerstvo mimo jiné varuje před zpoplatněním emisí ze spaloven odpadu, jež by „mohlo vést k vyšším nákladům obcí, vývozu odpadu mimo EU nebo k vyšší míře skládkování“. Prosazuje větší podporu pro technologie zachycování, ukládání a využití uhlíku (tzv. CCUS). Žádá také pokračování dotačních aktivit Modernizačního fondu i ve 30. letech.
Kontrolu ceny povolenek chtějí i čeští průmyslníci. Svaz chemického průmyslu navrhuje stanovit cenový koridor pro povolenky mezi 30 a 50 eury nebo cenu zastropovat pod 60 eury. Chce také omezit spekulace s povolenkami, snížit počet obchodníků, kteří je nakupují, a řadu dalších opatření.
Podobné jsou další hlasy českého byznysu: „Za klíčové považujeme nastavení cenového pásma, které by zabránilo extrémní volatilitě cen povolenek. Rezerva tržní stability funguje pouze jednostranně - neustále ubírá povolenky z trhu a vytváří tak impulz k růstu jejich ceny,“ říká Petr Jonák z představenstva Svazu průmyslu a dopravy.
Svaz požaduje, aby systém fungoval oběma směry, pružně reagoval na prudké výkyvy ceny a operativně je zklidňoval. „Cena povolenky by měla mít hodnotu ekvivalentní nákladům konkurence a nesmí ve střednědobém horizontu ohrozit konkurenceschopnost průmyslu,“ dodává Jonák.
Reformovat Rezervu tržní stability tak, aby bránila růstu ceny povolenek, navrhují i Svaz chemického průmyslu ČR, Ocelářská unie nebo ČEZ. Oceláři varují, že Evropa ztrácí silné průmyslové podniky a konkurenceschopnost. Podle manažera Ocelářské unie Filipa Hájka hutní firmy nedokáží dekarbonizovat tak, jak plánovali, a to kvůli drahým energiím, nedostatečné ochraně trhu před levnou konkurencí a dalším limitům.
„Současný systém ETS není navržen tak, aby tyto aspekty zohledňoval, a tím vážně zhoršuje již tak špatnou situaci evropského průmyslu, který je ohrožen rostoucími dovozy ze zemí mimo EU,“ napsal Hájek do Bruselu.
Svaz chemického průmyslu navrhuje, aby Evropská komise provedla průzkum mezi firmami a zjistila, kolik za povolenky odvádějí a kolik mají platit v příštích pěti až deseti letech. Z průzkumu by vyplynulo, zda pro firmy dává smysl pokračovat v podnikání v Unii a zda jsou požadované investice vůbec reálné.
„Pokud chce EK dosáhnout splnění klimatických cílů formou negativní motivace, prostřednictvím výrazného zvýšení ceny uhlíku, je pro nás debata o revizi systému ETS zbytečná. Kosmetické změny například Rezervy tržní stability problém nevyřeší,“ píše se ve stanovisku chemického svazu.
Průmysl také usiluje o to, aby se pro vysoce emisní firmy prodloužilo období, kdy mohou čerpat bezplatné povolenky. Tuto výhodu by měly ztrácet postupně od roku 2026 v souvislosti se zaváděním uhlíkového cla. V roce 2034 má bezplatný příděl skončit zcela. Podle průmyslníků je to ale předčasné, protože nebudou schopné své technologie do té doby dekarbonizovat a s plnou povolenkovou zátěží budou nekonkurenceschopné.
Obdobné návrhy na úlevu systému se opakují i v příspěvcích dalších zástupců evropského průmyslu či energetiky. Například polská energetická skupina PGE, tamní obdoba českého ČEZu, navrhuje osvobodit od povolenek fosilní elektrárny, které pomáhají stabilizaci energetické soustavy.
Utažení šroubů
Na druhou stranu ve veřejné konzultaci zaznívá silně i hlas zastánců zpoplatnění uhlíku, udržení tlaku na znečišťovatele a urychlení dekarbonizace. Platí to i pro stanovisko českého Centra pro dopravu a energetiku nebo Bankwatch Network.
Dotazník zveřejněný pro veřejnou konzultaci signalizuje, že Evropská komise plánuje povolenkový systém pro velké znečišťovatele spíš přitvrdit než změkčit. A to i přesto, že od roku 2027 k němu má přibýt další obdobný systém - povolenky druhé vlny, zvané ETS 2, jež mají zpoplatnit emise z benzínu, nafty a vytápění budov uhlím či plynem.
Komisi zatím nic jiného než stupňování tlaku nezbývá. Je limitována Evropským klimatickým zákonem z roku 2021, který jako závazný unijní cíl stanoví dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Zpřísnění emisní politiky bude nezbytné, má-li Unie k tomuto cíli dále směřovat.
Nedávno Evropská komise navrhla k roku 2040 nový postupný cíl na snížení emisí o 90 procent proti roku 1990. Nebude-li cíl schválen, bude to znamenat rezignaci na hlavní cíl Green Dealu - klimatickou neutralitu v roce 2050. Komise ale nedostala od členských států jasné zadání, že má pracovat na přehodnocení Green Dealu.
Stroj na peníze
Je tu ale ještě jeden důvod ke zpřísnění povolenkového tlaku. Na zrychlení dekarbonizace bude třeba vynaložit obrovské peníze. A obchod s povolenkami je obří stroj na kapitál.
V roce 2023 činily celkové výnosy z prodeje povolenek ETS 1 celkem 43,6 miliardy eur. Z toho 33 miliard eur šlo přímo členským státům a 0,3 miliardy eur Islandu, Lichtenštejnsku, Norsku a Severnímu Irsku, další miliardy směřovaly do evropských i národních dotačních fondů, které slouží k urychlení přechodu na čistou energii.
Výnosy z povolenek se používají i na podporu dekarbonizačních investic v průmyslu. Ukazuje se ale, že snižování emisí je nákladnější než evropští plánovači čekali. Jen peníze z povolenek na něj nestačí.
Dobře to ukazuje příklad Třineckých železáren, posledního velkého hutního podniku v Česku. Ten vyčíslil svůj dekarbonizační projekt na miliardu eur. Nejvíc spolkne plynofikace třinecké energetiky a náhrada vysokých pecí novou elektrickou obloukovou pecí. Dotace z povolenkových fondů ale pokryje jen polovinu těchto nákladů, podnik marně žádal o další podporu stát. Sám odmítá břímě nařízené dekarbonizace nést, takže plánovaný projekt odložil.
Skoupé na dotace ze svých veřejných rozpočtů není jen Česko. Řada evropských států včetně Itálie či Francie je dnes příliš zadlužená, než aby dekarbonizaci v dostatečném objemu dofinancovávala. Takže má-li očista pokračovat, budou další miliardy z povolenek potřeba.
Evropská komise zvažuje zřízení nové Banky pro dekarbonizaci průmyslu, „která by mobilizovala financování ve výši více než 100 miliard eur“ a čerpala peníze právě z povolenek a povolenkových programů.
I proto Evropská komise zvažuje rozšířit od roku 2028 povolenkovou povinnost na spalovny komunálního odpadu, tzv. ZEVO (Zařízení na energetické využití odpadu). V Česku by to mělo výrazný dopad: řada zdejších tepláren přechází z uhlí na spalování odpadu právě proto, aby se vyhnula povolenkám.
ZEVO už fungují v Praze či v Plzni. Obří spalovnu s šestimiliardovou dotací chystá ČEZ v Mělníce, skupina EPH připravuje ZEVO v Opatovicích nad Labem či v Komořanech, podobné projekty připravuje řada měst. Pokud by ZEVO měly nově povinnost nakupovat povolenky, promítly by se zvýšené náklady do cen za zpracování odpadu, což by dopadalo na rozpočty obcí či domácností.
Podle Veroniky Krejčí z Ministerstva životního prostředí bude při jednání o revizi povolenkového systému hodně záležet na tom, zda Evropská unie přijme jako závazný cíl návrh na snížení emisí CO2 v roce 2040 o 90 procent oproti roku 1990.
„Povolenková směrnice musí být upravena, aby byl systém nastavený na splnění navrhovaného klimatického cíle do roku 2040. Ten však zatím není vyjednán a se současným návrhem Evropské komise Česká republika nesouhlasí,“ říká.
Osud povolenek pro firmy je tak nejistý a bude záviset na celkovém osudu evropského Green Dealu.
