Hlavní obsah

Ani Německo nemusí být dost bohaté na zelenou revoluci

Foto: Profimedia.cz

Robert Habeck (vlevo) a Olaf Scholz, zastánci německého green dealu.

Reklama

Přední němečtí politici prosazují přechod na obnovitelné zdroje. Otázkou je, zda je země schopna takové závazky dodržet a za jakou cenu.

Článek

Evropské země doplácejí na příliš blízké vztahy s Ruskem v otázce energetiky před invazí na Ukrajinu. V první řadě se to týká Německa, které se pokouší oprostit od své dřívější závislosti na ruském plynu rychlejším přechodem na alternativní zdroje jako například k solárním, větrným nebo vodíkovým elektrárnám.

Politicky motivovaný odklon Německa od jaderných elektráren v kombinaci s odklonem od uhlí vyvolaly nevídanou závislost na ruském plynu, za kterou nyní Němci platí vysokou cenu – finanční i symbolickou.

Jen těsně před invazí dodávala Moskva Německu více než polovinu jeho zemního plynu a uhlí a třetinu ropy, uvedl americký deník Washigton Post. Mnoho bývalých vysokých německých politiků, stejně jako think-tanky, nadace, sportovní kluby a kulturní organizace po celé zemi, zaplavily ruské peníze, jelikož je sponzoroval Gazprom a jeho dceřiné společnosti. V tomto kontextu se zdají důvody úporného německého boje proti jaderným elektrárnám bohužel jasnější.

Načrtnutá zelená cesta však může být také značně problematická, se stoprocentní jistotou však bude velmi drahá. Německo na ni zatím vyčlenilo více než 260 miliard eur coby řešení dopadů energetické krize vyvolané ruskou válkou na Ukrajině, ale cesta k úplné nezávislosti – tedy kompletní nahrazení jaderných i uhelných elektráren do roku 2030 – bude stát mnohem víc. A je otázkou, zda na to bude i bohaté Německo vůbec mít.

Dočasný návrat k uhlí

Dočasný a nouzový návrat ke spalování uhlí chápou i ekologové, kteří proti uhelným elektrárnám jinak bojují.

Přechod na „zelené“ zdroje

Podle odhadů německého regulátora sítě, institutu Agora Energiewende, bude muset být do roku 2030 nainstalováno přibližně 250 gigawattů nové kapacity, pokud se vyplní očekávání, že poptávka po energiích bude asi o třetinu vyšší než dnes. Vláda sází na kombinaci obnovitelných zdrojů a paroplynových elektráren, které by mohly být časem přestavěny na vodíkové.

To bude podle odhadu agentury Bloomberg stát necelý bilion eur, tedy zhruba 24 bilionů korun. Jen pro představu, výdaje českého státního rozpočtu činí dva biliony korun.

Náklady zahrnují investice do modernizace energetických sítí, ale především do výstavby nových zařízení, aby bylo možno pokrýt postupné vyřazení jaderných a uhelných elektráren, zvládnout zvýšenou poptávku po elektromobilech a topných systémech a splnit závazky v rámci klimatických balíčků.

Aby dosáhlo plánu v rámci přechodu na zelenou energii, musí Německo postavit denně solární panely na ploše odpovídající 43 fotbalovým hřištím, každý týden by také mělo vyrůst 31 větrných elektráren, jak nedávno zmínil kancléř Olaf Scholz během návštěvy centrály Volkswagenu ve Wolfsburgu.

„Je to odvážný podnik, možná nejsmělejší projekt od rekonstrukce Německa,“ řekl začátkem tohoto měsíce vicekancléř Robert Habeck, který dohlíží na klimatickou a energetickou politiku.

Spasí Němce vodík?

Jádrem problému jsou politické plány na postupné vyřazení určitých zdrojů energie, aniž by si země jasně stanovila, jak je nahradit. Poslední tři jaderné elektrárny v zemi se uzavřou do poloviny dubna a do roku 2030 se chce Německo zbavit i uhelných elektráren.

Vzhledem k tomu, že jádro, uhlí i ruský plyn jsou mimo hru, začalo Německo budovat terminály pro dovoz dražšího zkapalněného zemního plynu, aby zajistilo dostatek energie pro domácnosti a především pro průmysl.

Ten by měly spalovat i paroplynové elektrárny, které mají mít v celkovém mixu zhruba desetinový podíl a sloužily by především v obdobích, kdy nebude foukat či svítit. Vláda v Berlíně chce letos vypsat nová výběrová řízení na stavbu „paroplynek“ a plán zatím počítá s tím, že by mělo být možné je v budoucnu přestavět tak, aby fungovaly i na vodík. Zatím však není jasné, kdo to zaplatí, protože vláda má s hledáním investorů tak nákladných projektů potíže.

Scholz a Habeck ukázali politickou vůli prosadit přechod na obnovitelné zdroje. K tomu však potřebují pomoc ze soukromého sektoru včetně zajištění velkého množství oceli a dalších materiálů, jak upozornila expertka na energetické systémy institutu E3G Lisa Fischerová. Proti revoluci obnovitelných zdrojů často stojí i německá byrokracie, protože zřízení jednoho stožáru větrné elektrárny na zemi může zabrat až sedm let.

Navzdory všem výzvám má největší evropská ekonomika ještě nějaký čas na to, aby vytvořila správné podmínky a vyřešila všechny nedostatky. Musí s tím však začít co nejdříve.

Reklama

Doporučované