Článek
I miliardáři mívají své politické preference a Pavel Tykač vypadal po skončení loňského volebního klání jako jeden z těch, kteří mohou být s výsledkem spokojeni. K Motoristům nemá jako sponzor Institutu Václava Klause daleko, uhlí následně dostalo ve vládním programu větší prostor než Ukrajina.
Když tedy koncem listopadu oznámil, že zavírá své elektrárny v Počeradech a Chvaleticích, působilo to jako správně načasovaný tah v dobře připravené mocenské partii. Že by stát, kde má podle slov Motoristů nově „téct zelená krev“, nechal dva velké konvenční zdroje jen tak padnout?
Od tohoto týdne známe odpověď, která je taková, že ve Chvaleticích zůstanou v provozu na část roku dva ze čtyř bloků a v Počeradech nemusí být v provozu nic. Což lze brát jako velmi slušný a rozumný výsledek, který respektuje známou, ale v politice občas zpochybňovanou věc. Uhlí končí a Česko to při dobře řízeném útlumu v klidu přežije.
Počerady a Chvaletice jsou součástí holdingu Sev.en, stejně jako uhelné lomy na Mostecku a dvě teplárny v Kladně a ve Zlíně. Dlouho – a v době energetické krize dvojnásob – šlo o konglomerát, který byl nepostradatelnou součástkou zdejší energetiky. Větší byl už jen státem kontrolovaný ČEZ.
To se nyní mění. Bez Počerad a poloviny Chvaletic vyschne i velká část poptávky po mosteckém uhlí. Pro Pavla Tykače to znamená velký útlum zdejšího uhelného byznysu, který dlouho tvořil základnu jeho podnikání. Tou jsou už delší dobu jeho nové investice ve světě, od Norska po Austrálii, v Česku o Tykačovi v budoucnu uslyšíme spíš jako o majiteli fotbalové Slavie a vydavatelství Mafra, případně – jak sám říká – jako o zastánci konzervativních hodnot.
Útlum elektráren není žádným náhlým překvapením. Už když Tykač Počerady v roce 2019 kupoval od ČEZ, mluvilo o se nich jako o veteránovi, který ještě slušně jede a je škoda ho nenechat dosloužit. Jde o největší a také o jednu z nejstarších uhelných elektráren v Česku, v provozu je už přes půl století.
Chvaletice jsou o jednu dekádu mladší, ale také už přesluhují. Oba zdroje běží dál jen díky benevolenci úřadů a výjimkám na plnění exhalačních limitů u jedovaté rtuti. A také bez velkých investic, které by prodlužovaly jejich životnost na zbytečně dlouhou dobu dopředu. Sám Pavel Tykač, když loni v podcastu Štěpení svůj ústup od uhelných elektráren objasňoval, přirovnal své podnikání v Česku ke koněspřežce, která ztrácí v dnešním světě místo.
Na začátku utlumovacího procesu bylo jeho obchodní rozhodnutí. Pálit uhlí na výrobu elektřiny ve starých kotlech je zkrátka byznys, který v dnešním uspořádání evropské energetiky přestává ekonomicky vycházet. Což je i začátek odpovědi na otázku, jak je možné, že se Česko bez Počerad a poloviny Chvaletic obejde. Nejsou potřeba – jak ukazuje i pokles cen elektřiny oproti dobám válečných extrémů.
Spalování uhlí je z hlediska produkce skleníkových plynů jednou z nejškodlivějších činností, jakých se dnes lidstvo dopouští. Počerady byly dlouho vůbec největším zdrojem CO2 v Česku, ekologické organizace léta upozorňují na to, že jen tato jedna elektrárna měla v plném provozu na svědomí stejné emise jako všechna tuzemská nákladní auta.
Češi nepatří k národům, které by si dělaly se svou uhlíkovou stopou velké starosti. V EU jsou ale už roky na velkoproducenty skleníkových plynů uvaleny povolenky fungující na dvou principech – jako pokuta za zatěžování přírody a jako zdroj financí pro nástup čistších zdrojů. Sotva je někdo zruší, taková je realita.
Nových zdrojů už je dost a postupně odsouvají uhlí do role doplňkové výroby, když nesvítí a nefouká. Díky relativně dobré prostupnosti hranic proudí z Německa v současnosti tolik zelené elektřiny, že uhlí v takovém množství, na jaké Česko bylo zvyklé, ztrácí komerční uplatnění. Nejstarší elektrárny mají nejhorší účinnost, povolenky je trápí nejvíc, proto odpadávají ze hry nejdřív.
Ze všech těchto důvodů Tykač v listopadu naplnil dřívější varování a oznámil, že Počerady a Chvaletice do roka zavře. A ať si stát rozmyslí, jestli je nepotřebuje. Důsledně přitom opakuje, že je mu nakonec lhostejné, co se stane – nikoho nevydírá, nikoho o nic nežádá, jen zkrátka sám už riziko ztrát nechce obchodně nést, a proto končí.
Podle zákona je potřeba u velkých zdrojů takové rozhodnutí dát státu vědět rok dopředu, aby bylo dost času posoudit, zda se bez nich zdejší síť obejde. Pokud ne, nastolí se nouzový dotovaný režim. V něm by provozovatel už neměl vydělávat, v této logice má tedy Tykač svým způsobem pravdu. Na Mostecku bude dál těžit kvůli zásobování dalších zákazníků, jako jsou teplárny nebo Unipetrol, a protože udržet těžbu v co největší míře není na škodu kvůli snazšímu umoření vysokých fixních nákladů na provoz dolu. Ale bude-li dotace správně spočítaná, neměl by na ní Tykač už nijak zbohatnout. Jen mu pokryje ztráty spojené s tím, co si stát objedná.
Potřebnost zdrojů vyhodnocuje státní podnik ČEPS coby správce páteřního elektrického vedení a garant stability celé sítě. Právě od ČEPS vzešlo tento týden rozhodnutí, že z hlediska dostatku výroby by šlo klidně vypnout obojí – Počerady i Chvaletice.
Dva bloky ve Chvaleticích ČEPS sice chce udržet, důležité ale je, že důvodem není hrozba výrobní nouze. Chvaletice jsou potřeba z jiných důvodů. Mají jedinečnou polohu východně od Prahy, v centru země, kde jiné velké zdroje nejsou. Mohou se hodit jako silný lokální zdroj pro nahození sítě v případě blackoutu a také pro stabilizaci napětí v síti.
Tedy ne proto, že by zdrojů bylo málo. Ale naopak – jak vysvětlil šéf ČEPS Martin Durčák v našem podcastu – když je zdejší síť v létě o víkendech zavalena velkým přísunem solární energie z Německa. Zní to jako technická nuance, ale pro vnímání potřebnosti uhlí je to důležitá věc. Jde o příležitostnou pojistku, ne o to, že by nebylo čím svítit, jak se často ve zdejších diskusích straší.
Pravidla pro nouzový dotovaný režim zatím nikdo v praxi nevyzkoušel, ale zatím se zdá, že jsou nastavena funkčně. Nerozhodují politici, ale ČEPS, který sice podléhá vládě, ale měl by se chovat odborně, apoliticky.
Teď si nadiktoval, co pro stabilitu síť potřebuje, a jiná instituce – Energetický regulační úřad (ERÚ) – spočítá, jak velké ztráty chvaletická elektrárna kvůli poptávce ČEPS utrpí a na jak velkou dotaci by z tohoto titulu měla mít nárok. Vše jen na rok 2027, pak se bude počítat znovu.
Když Tykačův holding Sev.en nabízenou podporu vyhodnotí jako nedostatečnou, může se Chvaletic úplně vzdát a ERÚ pak hledá na trhu jiného provozovatele, který se dotovaného provozu chopí. Stát má tedy v ruce slušné karty, aby neplatil zbytečně moc.
Náklady na dotaci se pak rozpočítají všem spotřebitelům. Výši zatím neznáme, dohadovací proces poběží celý letošní rok. Má-li ale jít jen o dva bloky na část roku, lze doufat, že nepůjde o nic, co by na složenkách za elektřinu mělo být nějak zvlášť vidět.
Obávaný odklon od uhlí v této etapě může nakonec proběhnout i tak, že si ho nikdo ani nevšimne.
