Článek
Nastupující kabinet si vzal na mušku systém redistribuce zemědělských dotací, pomáhající finančně menším farmám, i takzvané „neprodukční zemědělce“. O potřebě reformy dotací mluví jak někteří politici, tak zemědělské profesní organizace - s výjimkou těch, které zastupují malé sedláky.
Právě „neprodukční zemědělci“ by podle vládních představitelů neměli dostávat tak vysokou podporu. Co to znamená?
Šéfka sněmovního Zemědělského výboru Monika Oborná (ANO) má jasno. Produkční zemědělec vyrábí na poli nebo ve stáji zemědělské komodity. Někteří je dál zpracovávají na potraviny nebo je využívají k obnovitelným zdrojům energie, vysvětluje.
„Druhá skupina neprodukčních má hlavní cíl pobírat finanční prostředky na plochu s minimální produkcí. Louku dvakrát zmulčují (trávu posekají a nechají ležet, pozn. red.) a nebo na poli nic nesklidí,“ uvedla v rozhovoru pro Seznam Zprávy Byznys.
Oborná rovnou nabídla recept, co s tím. „Kritérium, které to může oddělit, je podíl dotací k tržbám za zemědělské komodity. Podle mého názoru by neměly dotace tvořit většinu příjmů. Toto bychom rádi zohlednili v pravidlech, aby byli zemědělci motivovaní co nejvíce produkovat,“ vykreslila.
Podobně mluvili i další vládní politici jako David Pražák (poslanec ANO) a především nově jmenovaný ministr zemědělství Martin Šebestán. „Za zásadní věc vidím, že velká část prostředků jde na režimy, které spíš zemědělce vedou k neprodukci,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy Byznys v červnu. „Máme tady velkou skupinu zemědělců, kteří jsou závislí na dotačních příjmech, a ty tvoří 50, 60 i 70 procent,“ dodal.
Označení „neprodukční zemědělci“ je zjednodušující – extenzivní hospodaření na loukách a pastvinách je vědomě podporované Evropskou unií, protože zajišťuje péči o krajinu, půdu a vodu, i když nepřináší vysoké tržní výnosy.
Roste závislost na dotacích, tvrdí ministr
Šebestyán je přesvědčen, že by se měla snížit podpora extenzivního hospodaření, kde je základem ochrana klimatu nebo snížení množství hnojiv a pesticidů, ale důsledkem jsou nižší výnosy.
„Řada podpor v ČR je směřovaná do oblasti environmentálně-klimatické. Máme tam 54 procent rozpočtu druhého pilíře, ale evropský závazek je 35 procent. Máme 35 procent u eko-schémat, přitom závazek vůči EU je 25 procent atd. U řady subjektů se tedy navyšuje závislost na dotacích, než aby pro ně bylo primární mít co nejvyšší příjmy ze zemědělské činnosti,“ naznačil možný směr, kde by mohla vláda zasáhnout.
Eko-schémata jsou dobrovolné dotace v rámci přímých plateb, které zemědělec získá za ekologicky šetrné hospodaření jako bonus nad povinný základ. Patří sem například extenzivní sečení luk, meziplodiny, omezení chemie, krajinné prvky nebo pastva s nízkou intenzitou.
Nahrávka pro ty největší?
Protože v budoucnu pravděpodobně půjde z evropského rozpočtu do zemědělství méně peněz, podobná prohlášení lze vnímat jako předestřené možnosti, jak může nová vláda tenčící se prostředky rozdělovat. Ohroženi se mohou cítit chovatelé koní, „loukaři“, tedy ti, co udržují trvalé travní porosty, nebo malé farmy s nízkou produkcí. Tak to vnímá i Asociace soukromého zemědělství (ASZ).
„Podle mého názoru už hledá nová vláda všechny možné cesty, jak opět snížit podpory pro menší zemědělce na venkově a zemědělce s nižší intenzitou produkce a dotace přesměrovat především více k největším agroholdingům,“ domnívá se místopředseda asociace Jan Štefl.
Zemědělství v Česku i v celé EU se podle něj dlouhodobě potýká s nadprodukcí základních surovin, což způsobuje cenové propady. EU proto už v 90. letech upustila od podpory produkce a začala zemědělcům kompenzovat péči o krajinu. „Zemědělec se přitom může sám rozhodnout, zda bude na pozemcích produkovat, nebo je využije pouze k péči o krajinu – obojí je v souladu s pravidly společné zemědělské politiky,“ vysvětluje Štefl.
Příčinou nízké tuzemské produkce na hektar je podle něj to, že čeští zemědělci se soustředí na suroviny bez přidané hodnoty. V jiných zemích EU je běžné, že zemědělci svou produkci sami dál zpracovávají na potraviny, dodává.
Méně ekologie, více ekonomiky
Nastupující ministr Šebestyán v minulosti vedl Státní zemědělský intervenční fond, který farmářům posílá desítky miliard korun dotací. Čelil však kritice, že zdržoval vymáhání neoprávněně vyplacených dotací po Agrofertu. Ministr také nadále stojí v čele Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků, jejíž místopředsedou je manažer Agrofertu Josef Mráz.
Šebestyán je zároveň autorem povolební strategie s názvem „Společná iniciativa pro konkurenceschopné zemědělství, kvalitní a bezpečné potraviny občanům této země 2025+“. Dokument představilo v červnu sedm zemědělských nevládních organizací a silně z něj vychází také programové prohlášení nové Babišovy vlády.
Oba dokumenty vyprávějí stejný příběh zemědělství. Staví jej do role ohroženého strategického sektoru, kde jsou viníkem byrokracie, Green Deal a regulace, nekvalitní či neférové dovozy a nízká přidaná hodnota. Jako řešení nabízí podporu domácí produkce, soběstačnosti, ochranu trhu, méně ekologie a více ekonomiky.
