Průmysl volá o pomoc kvůli energiím

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Podle definitivního cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ) čeká firmy větší procentuální nárůst regulované složky cen energií než domácnosti.

Podniky připojené na hladině vysokého pocítí meziroční nárůst o 105,5 procenta, průmyslovým výrobcům na hladině velmi vysokého napětí naopak stoupne tato část ceny o 190,9 procenta. Středně velké a velké odběratele plynu pak čeká oproti letošnímu roku navýšení regulované části o 11 procent.

Oproti návrhu cenového rozhodnutí z 30. října se dvě položky z regulované části ceny snížily. Distributorům a provozovateli přenosové soustavy ČEPS se podařilo najít úspory ve výši čtyř miliard, což znamenalo snížení poplatků za distribuci a systémové služby o jednotky procent.

Poplatky však rostou z objektivních důvodů. Česká elektrizační soustava nyní prochází řadou změn. Podle ERÚ je nezbytná její modernizace a posílení mimo jiné kvůli možnostem připojování nových zdrojů do sítě. Zájem o připojování v posledních dvou letech mimořádně vzrostl.

Hlavní příčinou cenového rozdílu mezi rokem 2023 a 2024 je ale absence prostředků, které letos stát nalil do pomoci odběratelům s cílem ulevit jim. Nyní je vláda v těžší pozici, než byla loni na podzim – v rozpočtu se škrtá kvůli konsolidaci a podnikatelé nejsou jedinou skupinou, která si chce ze státních prostředků ukrojit – stejný záměr mají například i učitelé nebo lékaři.

Zástupci firem už v říjnu varovali před dopady nárůstu nákladů na energie především u energeticky náročných podniků, jako jsou hutě, sklárny, ocelárny, cementárny, chemičky, rafinerie či strojírenství. Původní návrh ERÚ pro ně byl nepřijatelný. I přes jeho snížení však podle Svazu průmyslu a dopravy ČR (SPČR) představuje meziroční skok, a to zejména v poplatku za obnovitelné zdroje energie (POZE) pro energeticky náročné firmy.

„S vládou ale jednáme a očekáváme, že k úpravám poplatků ještě dojde,“ řekl Bohuslav Čížek, ředitel sekce hospodářské politiky SPČR. Ve čtvrtek odpoledne po oznámení nové výše regulovaných cen svaz jednal s ministry o možnostech pomoci. „Věříme, že v nejbližších dnech se podaří oznámit i konkrétnější úpravy sazeb tak, aby s nimi firmy mohly co nedříve pracovat,“ dodal Čížek.

Ministři uvažují o opatřeních, která sníží regulovanou složku ceny u energeticky náročných podniků, které jsou připojeny na hladině velmi vysokého napětí. „Uvědomujeme si, že pro některé podniky z energeticky náročných odvětví může dojít v příštím roce k razantnímu zvýšení výdajů na energie, proto jsme se rozhodli vyslyšet hlasy zástupců Hospodářské komory a Svazu průmyslu a dopravy a do zhruba dvou týdnů najdeme pro tyto firmy řešení,“ popisuje ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS).

Plošnou pomoc si však stát vzhledem ke konsolidaci veřejných financí dovolit nemůže. „V rámci schváleného konsolidačního balíčku jsme prosadili možnost poskytnout státní pomoc s platbami za POZE kdykoliv v průběhu roku, ne pouze jednou jako v současnosti. Pokud dojdeme s podnikatelskými svazy k dohodě a já věřím, že jsme na dobré cestě, rád ji rychle připravím,“ potvrzuje ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN).

Z vlády často zní argument, že firmy vykazují vysoké zisky i přesto, že měly vyšší náklady na elektřinu a plyn. „Zpětně můžeme říct, že situace nebyla tak zlá, jak jsme na podzim 2022 očekávali. Koneckonců obdobná opatření byla přijímána i v ostatních evropských zemích, situace byla všude stejná,“ říká Čížek.

Dnes jsou však firmy v odlišné situaci. Účty za energie tehdy hnala nahoru především cena silové složky, jejíž výše je nyní relativně stabilní. „Ceny obecně pokračují v poklesu. Spotové ceny jsou sice v zimních měsících vyšší, ale forwardové ceny na rok 2024 jsou nyní na rekordním minimu a kontrakt na příští rok se blíží ke 100 eurům za MWh,“ říká ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiří Gavor. Regulovanou část však odběratelé platí po celý rok stejně vysokou.

Některé energeticky náročné podniky však stále očekávají ceny na dvojnásobku až 2,5násobku částky před energetickou krizí, tedy podzimem 2021. „Při určitém zjednodušení lze pracovat s tím, že propad cen silové složky bude negován navýšením cen regulované složky. To může působit na první pohled neutrálně, ale v konečném důsledku bude dopad na naše hospodaření i nadále negativní,“ upozorňuje předseda představenstva Skláren Moravia Pavel Bartoň. U této firmy znamená regulovaná složka meziroční nárůst nákladů o 11,5 milionu korun.

Navýšení regulovaných cen je však třeba porovnávat s úrovní roku 2022, kdy nebyla část cen dotována státem. „Pro naše konkrétní podmínky je v porovnání cen regulovaných služeb mezi roky 2024 a 2022 v elektroenergetice nárůst o 60 procent, u zemního plynu je to pak nárůst 50 procent,“ říká Petr Havelka, personální ředitel strojírenské společnosti ŽĎAS.

Podle energeticky náročných výrobců bude mít navýšení regulované složky negativní dopad na jejich hospodaření. Zvýšené náklady na energie musí promítnout do ceny produktů, které však ztratí konkurenceschopnost vůči zahraničním firmám.

„Výrobci zde narážejí často na nepochopení k nárůstu cen svých výrobků, a to z pohledu, že nárůst cen energií je specifickou situací Evropy. Nutno dodat, že se potýkají také se svojí evropskou konkurencí, kde v loňském i letošním roce naráželi na odlišnou podporu odvětví a celého průmyslu v dalších státech EU, což jim komplikovalo umísťování jejich výrobků na trhu,“ říká tajemník Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR Marek Novák.

Například v Německu, které je hlavním obchodním partnerem Česka, stále dotuje POZE tamní vláda ze spolkového fondu. Činí tak již od loňského roku a od ledna snížila náklady německým velkoodběratelům na zelené poplatky trvale. Ale ani německá vláda nechce v masivním dotování cen energií pokračovat. Stát na energie firmám přispívá také na Slovensku, Portugalsku či Finsku.

Tuzemská vláda plánuje poplatky za POZE přenést v následujícím roce zpět na podnikatele, kteří to považují za nepřijatelné. Tento rozdíl s ostatními evropskými zeměmi bude mít klíčový dopad na konkurenceschopnost jejich ceny v zahraničí.

Část českých průmyslových firem je navíc orientovaná vyloženě na export. Například tuzemské sklárny a výrobny keramiky ročně vyvezou 70 procent své produkce do zahraničí, v některých případech je to až 95 procent jejich produkce.

„Pokládáme za skandální, aby české firmy a domácnosti platily za energie vyšší ceny, než které platí zákazníci v Německu. Pokud bude německé vládě umožněno dotovat náklady na obnovitelné zdroje občanům a firmám ze státního rozpočtu, pak by česká vláda měla postupovat identicky, případně tyto zjevně nerovné podmínky důrazně odsoudit přímo na úrovni celoevropské spolupráce,“ říká Bartoň.

Konkurenceschopnost firem tak bude poškozena a v jejím důsledků průmysl očekává pokles zájmu o jeho produkty. „S ohledem na pokles poptávky po všech výrobcích našeho odvětví očekáváme i pokles tržeb,“ říká Novák.

Na konkurenceschopnost podniků tak bude mít navýšení regulované složky cen energií přibližně stejný efekt jako zrušení osvobození výrobních procesů od minerální daně na zemní plyn a další plyny, o kterém vláda rozhodla v rámci konsolidačního balíčku. V ostatních zemích Evropské unie totiž toto osvobození rovněž platí.

„Výrobci budou od příštího roku zatíženi novými náklady v souvislosti s konsolidačním balíčkem a regulovanými cenami energií v řádech minimálně desítek milionů na jednu střední či velkou firmu,“ předpokládá Novák.

Společnosti tak budou muset hledat úspory v jiných oblastech. „Výsledkem může být, že firmy v důsledku zaplatí postupně snížením výroby, zaměstnanosti a nižšími daňovými odvody. Domácí trh bude pravděpodobně zaplaven importy z okolních států, vynechám-li Asii a Turecko, které již dnes dominují,“ popisuje Novák.

To se bude dít v době, kdy by měly evropské firmy investovat do projektů spojených s dekarbonizací průmyslu.

Navýšení nákladů na energie bude mít negativní dopad nejen do nákladů firem, ale také nepřímo v růstu cenové hladiny a kondici české ekonomiky. „Znovu se prohloubí míra inflace a dopady budeme pociťovat i v následujících letech. Řada firem skončí a bude se enormně zvyšovat závislost na dovozu řady věcí z třetích zemí nejen u nás, ale napříč celou Evropou,“ uvedl Havelka.

Některé firmy už pokles poptávky registrují nyní. U skláren a výrobců keramiky se tento trend projevuje zhruba od první poloviny roku a následující rok se ještě prohloubí.

„Výrobci museli v minulém roce navyšovat své ceny, a to napříč výrobními obory. Snažili se do nich promítnout extrémní nárůst cen energií a také nárůst všech vstupů a dopravy. O část zákazníků tak firmy přišly. Často pak původní zákazníci začali odebírat produkty z jiných regionů na světě, které nejsou zatíženy situací, kterou trápil náš region, tedy energie a inflace,“ říká Novák.

Proto podnikatelé znovu volají po tom, aby stát energie dotoval. Najdou se však i takoví, kteří považují nářek ostatních průmyslníků za zbytečný.

Podle Kvida Štěpánka, majitele firmy na výrobu plastů Isolit-Bravo, bude mít další podpora podnikatelů ze strany státu stejný efekt jako podpůrné programy za pandemie covidu-19. „Jako podnikatel se odmítám podílet na zadlužování našich vnuků. Chováme se, jako kdyby vláda byla všemocná a kdyby brala peníze z nějakého měšce, který je nadpozemský a peníze v něm jsou neustále,“ říká Štěpánek.

Firmy by si podle něj měly umět poradit samy i s rostoucími cenami energií. „Moje filozofie je, že se všichni musíme nějakým způsobem popasovat s problémy, které se na nás hrnou. Musíme být rádi, že nejsou v takové podobě jako na Ukrajině,“ myslí si Štěpánek.

Řada společností se snaží na vyšší ceny energií reagovat i z vlastní iniciativy, a to především opatřeními pro snižování spotřeby, jako je zateplení, či výrobou vlastní energie z obnovitelných zdrojů, jako je fotovoltaika či větrná elektrárna.