Článek
Zazní-li slovo dotace, většině lidí vytane na mysli nejdřív zemědělství. V Česku hlavně holding Agrofert, považovaný dosud v čerpání veřejných peněz za nejvynalézavějšího přeborníka.
Energetika není v tomto ohledu tak na ráně. Při důsledném zmapování všech toků se ale ukazuje, že v ní státní finance hrají daleko větší roli. Což je zajímavá informace, když se vezme v úvahu, jak se výroba elektřiny a tepla v Česku osvědčila k souběžné výrobě příběhů o úspěšných dobyvatelích miliardářských žebříčků.
Účet za dva hlavní privátní hráče v odvětví – Daniela Křetínského a Pavla Tykače – dal nově dohromady neziskový spolek Re-set. Energetické firmy těchto dvou podnikatelů podle něj zinkasovaly za posledních deset let od státu 15 miliard korun.
V celé Evropě pak 281 miliard, a to hlavně díky Křetínského skupině EP Group, rozkročené od Irska po Slovensko. Jednak z unijních programů na modernizaci a pročištění výrobních zdrojů, jednak z kapacitních plateb a dalších podobných mechanismů na zajištění bezpečného fungování sítě.
Sny, nebo ideály?
Re-set už svou značkou dává jasně najevo, že současné společenské uspořádání nepovažuje za optimální. Dlouhodobě se profiluje jako sdružení lidí, kterým vadí sílící moc korporací a sobectví v podnikání. Místo „vykořisťování“ volá po solidaritě, v energetice horuje za víc „demokratizace“ a komunitního fungování.
Stížnosti na zbytečné a „nespravedlivé“ dotování bohatých by tím pádem někdo mohl šmahem odmítnout jako irelevantní ideologickou zaslepenost. Nechme naivní mladou levici snít, my dospělí a zodpovědní přece víme svoje.
Třeba že i v energetice platí, že podniky fungují spolehlivě spíš tehdy, když někomu konkrétnímu patří. Že chamtivost sice není hezká vlastnost, ale žádný lepší motor kolektivní prosperity v praxi neexistuje. To všechno je víceméně pravda.
Stejně jako že zastaralá energetika právě teď potřebuje spoustu investic. Má-li Křetínský, Tykač nebo kdokoli další chuť pustit se do nich z vlastních peněz, bude se to hodit. Protože my ostatní přes stát budeme posílat už tak dost do Dukovan a vyztužení rozvodných sítí.
Pravda je i to, že vedle neviditelné ruky trhu a konkurence mezi výrobci musí fungovat i viditelná ruka státu, aby vždy byl někdo v pohotovosti pro případ špiček či blackoutů. Což něco stojí. Stejně jako výstavba modernějších čistších zdrojů, do které se nikdo úplně na vlastní pěst bez státních pobídek nechce pouštět.
Proč tolik peněz?
Výpočty Re-set nelze neprůstřelně ověřit, ale zjevně nejde jen o názor, nýbrž o výsledek delší a systematičtější datové investigace se zapojením širší mezinárodní analytické sítě. „Obecně je to kombinace otevřených dat, stošestek, práce s veřejnými databázemi, našimi partnery a také jsme procházeli závěrečné zprávy těch firem,“ říká k metodice spoluautor studie Radek Kubala.
Její součástí jsou už dříve zveřejněné – a nikým nerozporované – celoevropské součty za takzvané kapacitní mechanismy. Jde o platby vybraným flexibilním elektrárnám za to, že udržují zdroje v pohotovosti pro případ výpadků v síti.
Křetínského EP Group na těchto zakázkách získala po Evropě v přepočtu 98 miliard korun, tedy vůbec nejvíc ze všech sledovaných evropských firem. Tykačova Sev.en Energy skončila dvanáctá s částkou 20,6 miliardy.
Druhou velkou množinou byly a jsou programy na přechod elektráren a tepláren od uhlí k jiným palivům, jako je plyn nebo biomasa. Jen v Česku šlo o 15,5 miliardy korun pro EP Group a 2,1 miliardy pro Sev.en. Ze stejných zdrojů čerpají podporu i další firmy, třeba polostátní ČEZ na rozsáhlou modernizaci teplárny v Mělníku, ale i města na investice do svých energetických podniků nebo výrobní firmy na energetické úspory.
Jen pro srovnání – Agrofert za celou Evropu pobírá dotace v řádu nižších jednotek miliard korun ročně. V převážné míře jde o přímé platby do zemědělství, vypočítané automaticky podle obdělávaných hektarů a kusů chovaného dobytka. Loni šlo dohromady o 1,67 miliardy korun.
Všichni trochu zchudli?
„Bez kapacitních plateb či dalších forem podpory není v současnosti možné postavit – a často ani provozovat bez ztráty – moderní energetické zdroje. Pokud někdo tvrdí, že společnosti, které jsou úspěšné v transparentních tendrech, neoprávněně bohatnou, tak to svědčí nikoliv o odborném, ale ideologickém přístupu k problematice,“ uvádí v reakci na zjištění Re-set mluvčí EP Group Daniel Častvaj.
Spolku je podle něj „těžké se zavděčit“, když si jednou stěžuje, jak moc Křetínský spalováním uhlí přispívá k oteplování planety, a jindy zas na to, jak se jeho firmy ve velkém účastní dotovaných výzev, aby se uhlí zbavily.
Při všem, co bylo řečeno, ale zase tak snadno nejde hodit námitky Re-set za hlavu. Těžko vyčítat podnikatelům, že se snaží využít příležitostí, které domácí a evropská politika nabízí. Proměnu zdejší energetiky tak, aby opadla závislost na velkých zdrojích, ale roky zdržovali. Nová evropská pravidla o akumulaci, agregaci a flexibilitě – což je pro zavedené firmy konkurence – prošla kvůli jejich odporu v Parlamentu s velkým zpožděním až letos.
Pokud jde o investiční dotace, je logické, že ti, kdo už jednou velké elektrárny a teplárny mají, jsou ve výhodě. Mají-li vznikat zdroje nové a modernizované, zavedení hráči mají náskok. Přebudovat uhelnou elektrárnu na plyn či biomasu je snazší a kvůli zasíťování obvykle i levnější a smysluplnější, než stavět novou někde jinde.
Jsou-li ale podpůrné programy konstruovány a priori tak jako v Česku, kdy finance jdou znovu zpět do velkých zdrojů a běžný konzument o nich ani neví, pak se točíme v kruhu. Green Deal není jen zdražování, příjmy z emisních povolenek se dají také používat ve prospěch těch, kdo emise škodlivých plynů v malém snižují nebo na dekarbonizaci doplácejí. Rakouský „klima bonus“ tak svého času fungoval.
Bez „demokratizace“, kdy na peníze z Green Dealu půjde dohlédnout i v malém optikou běžné domácnosti, těžko někomu vymlouvat pocit křivdy, že zelené novoty jsou jen pro někoho. Podobná křivda už tu byla a nejspíš i pořád je v důsledku nedávného enormního zdražení energií. O něm – jak Re-set správně připomíná – premiér Petr Fiala v roce 2022 říkal, že „všichni tak trochu zchudneme“.
Křetínský s Tykačem v té době naopak pohádkově vydělali. A Fiala na to možná bude brzy nepřímo upozorněn u voleb. Vzpomínka, že dělení zisků a ztrát energetické krize neproběhlo v Česku úplně dokonale, je pro leckoho pořád silná.
