Článek
Ocel je nezbytná pro moderní svět. A přitom výrobců oceli je čím dál méně. Ať už kvůli špatné ekonomice nebo ekologii, v západním světě příliš nových oceláren nevzniká. Jak bude vypadat trh s ocelí za deset let?
Evropa až na druhém místě
Silné ocelářství tvoří základ mnoha průmyslových řetězců, například v automobilovém průmyslu. Roční obrat ocelářského odvětví v EU činí 166 miliard eur, vytváří 1,3 % HDP EU a poskytuje 328 000 přímých pracovních míst a ještě větší počet nepřímých a závislých pracovních míst. Evropské ocelářství má moderní, energeticky a CO2 účinné závody, které vyrábějí s vysokou přidanou hodnotou. A má i svůj výzkum a vývoj. Evropská unie ročně vyprodukuje v průměru 170 milionů tun surové oceli. Po Číně je však stále až druhým největším výrobcem oceli na světě. Jak víme, výroba oceli není úplně eco-friendly. A to má samozřejmě velký vliv na její cenu. Pokud máte produkovat ocel v zemi, kde se ekologie natolik hlídá, je těžké produkci škálovat. Například Čína je v tomto úplným opakem.
Čína je na trhu s ocelí dominantním hráčem
Od roku 2007 se produkce oceli v Číně zdvojnásobila a v Evropské unii produkce o pár desítek procent naopak klesla. Aktuálně Čína vyprodukuje více než 50 % celé světové oceli, což je obrovská dominance. V roce 2022 Čína vyprodukovala cca 980 000 tun oceli. Propast mezi Čínou a ostatními zeměmi je opravdu velká. Obecně jde vidět, že v Evropě nové ocelárny příliš nevznikají. Pokud dochází k nějakým transakcím, tak jsou to spíše velké holdingy kupující už fungující ocelárny, které například renovují. Zatímco v Číně se staví ocelárny nové. Rozhodně zde tedy do budoucna hrozí závislost na oceli ze zahraničí. Tento trend je jednoznačný.
Na druhou stranu toto částečně řeší antidumpingová cla na některou ocel z Číny. Zajímavostí je, že běžná konstrukční ocel z Číny není v České republice příliš oblíbená. A takřka se s ní nesetkáte. Výhodou je, že v České republice máme vlastní ocelárny a mnoho dalších v blízkém okolí; Maďarsko, Slovensko atd.
Hrozí nám tedy závislost na čínské oceli?
Určitě nám může hrozit závislost na oceli z Číny, pokud se s tím něco nebude dlouhodobě dělat, na druhou stranu aktuálně je evropských zdrojů oceli dostatek a je odkud brát. Dokonce i přesto, že je evropská ocel dražší než například čínská, je ve využití rozhodně preferovaná a vlastně se moc nesetkáváme, minimálně v ČR, že by se zde „levná“ ocel využívala. Ono to není vždy jen o ceně, jelikož ocel z Číny či jiných „levných“ zemí má jiné normy a není tedy pro některé výrobky použitelná.
Alternativy „ekologické výroby“ oceli
Aktuálně stojí produkce oceli za čtyři procenta emisí v Evropě a za devět procent celosvětově. To je skutečně výrazný podíl. Jeden ze způsobu, jak se toto dá vyřešit, je ale například ocelárna postavená na vodíkové technologii. Výhodou je, že tato technologie je již dobře známá a probádaná. Zásadní problém však je, že výroba oceli pomocí vodíku zvýší cenu cca o třetinu, což není málo. Pří masivním využití této technologie by se ale cena měla časem srovnat. Zavedení takové technologie potřebuje své pionýry, které si ale stále hledá. Přeci jen postavit vodíkovou ocelárnu něco stojí. Takže určitě by byla namístě státní podpora této technologie ve formě dotace na investice. Mohlo by to být zajímavější než daňové úlevy.
Byla by vůbec evropská ocel konkurenceschopná vzhledem k evropským platům?
Pouze šest procent z ceny za ocel tvoří náklady na zaměstnance. Z toho je patrné, že i když máte výrazně levnější pracovní sílu, tak netvoří zásadní podíl nákladu na výrobě oceli. Takže určitě čínská ocel není levnější, protože by ji vyráběla levnější pracovní síla. Důvodem je právě to, že má mnohem nižší nároky na ekologii. Zároveň je politikou Číny získat dominantní podíl na trhu s ocelí za každou cenu. Hlavní roli sehrály dumpingové ceny.
