Hlavní obsah

Komentář: Evropa znovu objevila kouzlo dlouhých smluv na plyn. Je to dobře

Michal Kocůrek
řídící partner EGÚ Brno

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Podzemní zásobník plynu v Třanovicích. Ilustrační foto.

Dlouhou dobu Evropa v plynových dodávkách spoléhala na krátkodobé kontrakty. To se nyní změnilo a díky tomu lze lépe plánovat do budoucnosti, píše v komentáři řídící člen EGÚ Brno Michal Kocůrek.

Článek

Zatímco v českém plynárenství proběhly významné změny v podobě nákupu plynárenské infrastruktury státem, na evropské úrovni došlo k událostem, které mohou mít na budoucí využívání této infrastruktury zásadní vliv.

Během sotva dvou týdnů uzavřela katarská společnost QatarEnergy, odpovědná za export zkapalněného plynu, tři dlouhodobé smlouvy na dodávku LNG do evropských terminálů. Na této informaci by nebylo nic až tak výjimečného, pokud by dodávky nebyly zasmluvněny na dobu 27 let počínaje rokem 2026 a konče v roce 2053.

Britská firma Shell i francouzská Total Energies mají na základě uzavřených dohod odebrat přibližně pět miliard m3 ročně, zatímco italská Eni 1,4 milardy m3 ročně. Všechny smlouvy mají stanoven odběrový terminál v EU, konkrétně v nizozemském Rotterdamu, ve francouzském Fos Cavaou a italském plovoucím terminálu, který aktuálně kotví v severoitalském Piombinu.

Všechny tři společnosti vedle toho, že patří mezi hlavní globální obchodníky s LNG, také investují do rozvoje těžby a exportních kapacit katarského zemního plynu.

Dobrou zprávou je především fakt, že objem dlouhodobých kontraktů, které mají zajistit dostatek plynu pro EU, se po roce a půl od ruské invaze na Ukrajinu začíná nejen navyšovat, ale také geograficky diverzifikovat.

Od konce února roku 2022 evidujeme nové dlouhodobé kontrakty na dodávku plynu do EU z Blízkého východu (Katar, Omán, Spojené arabské emiráty) a Spojených států v celkové výši přesahující 34 miliard m3 ročně. Nakupují firmy z Německa, Polska, Velké Británie, Itálie a Francie. Doba trvání kontraktů se také výrazně liší. Od čtyř let po 27 let. Až na dvě výjimky začíná plnění kontraktů po roce 2026.

Přesah uzavřených dlouhodobých kontraktů za rok 2040 je významný proto, že umožňuje dnes plánovat strategické investice v energetice postavené na využití zemního plynu. Pokud má zemní plyn tak důležitou roli v cenotvorbě elektrické energie, jak jsme se mohli zejména v loňském roce přesvědčit, jsou kroky vedoucí k zajištění co nejnižších a zároveň stabilních dodávek více než na místě.

Vzhledem k tomu, že rekordní dodávky LNG do EU v roce 2022 byly realizovány přibližně z 80 procent pomocí krátkodobých (spotových) kontraktů, včetně těch nakupovaných společností ČEZ do terminálu v Eemshavenu, je postupné snížení tohoto podílu žádoucí.

Především z pohledu větší stability cen plynu na evropském trhu. Závislost na globálních vlivech cenotvorby se totiž snižuje s větším množstvím plynu dodaného na evropský trh s jinou cenovou indexací, než je dnes využívaná cena spotového LNG či cena plynu na evropském trhu, respektive na jeho nejlikvidnějším obchodním bodě TTF (Title Transfer Facility) v Nizozemsku.

Globální vlivy si lze snadno představit jako ryze energetické, například zvýšená poptávka po LNG v Číně v důsledku začátku topné sezóny či výhledu vyšší průmyslové produkce. Nebo jako spíše politické, například riziko zastavení produkce LNG v důsledku stávkové pohotovosti na australských LNG terminálech.

Dlouhodobé kontrakty také eliminují riziko přesměrování LNG k cenově výhodnějším trhům. Tento postup aplikují globální obchodníci s LNG v rámci svého širokého portfolia a v roce 2022 umožnil EU zvládnout plynovou krizi na úkor řady chudších asijských zemí.

Dlouhá doba nemusí být výhoda

Přesto dlouhodobé kontrakty nejsou automaticky zárukou nižších cen. Aktuální cenová výhodnost dlouhodobých kontraktů vázaných na americký obchodní bod Henry Hub či na ceny ropy se totiž s dalším rozvojem LNG exportních kapacit může proměnit v nevýhodu.

Podobně také množství a délka trvání v situaci nejisté poptávky po plynu v EU v následujících dvaceti letech zatím odrazuje menší hráče typu ČEZ od podobných závazků. Ti větší, a navíc globálně rozkročení, si však mohou dovolit takové obchodní riziko podstoupit. Dokonce i v případě kontraktů přesahující dekarbonizační horizont EU daný rokem 2050. Nebrání jim v tom ani zákaz dlouhodobých kontraktů přesahující rok 2049 stanovený v plynárenském balíčku, neboť spalování zemního plynu se nevylučuje v případě využití technologie pro zachytávání CO2.

Obchodně lze také LNG reexportovat dále do zemí, kde poptávka po LNG nebude politicky omezována. Navzdory každoroční úpravě výhledu Mezinárodní energetické agentury směrem dolů se zdá, že i globální poptávka po plynu do roku 2050 zůstane přibližně na stejné výši jako nyní. Ochotných nakupujících může být tedy dost.

Do té doby je však daleko a bezprostřední výzvy spojené s odklonem od uhlí si o nějaký podobný kontrakt třeba pro transformaci českého teplárenství hlasitě říkají.

Vládou schválený návrh národního klimaticko-energetického plánu počítá s novými velkými plynovými zdroji pro výrobu elektřiny a tepla již v roce 2030. Potřebu nových paroplynových elektráren ukazují také simulace provozovatele přenosové soustavy ČEPS nebo poradenské firmy EGÚ Brno.

Propojit několik vzájemně si nekonkurujících plynových tepláren s polostátním obchodníkem držícím odběrový dlouhodobý kontrakt by také neměl být zásadní problém.

Související témata:

Doporučované