Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Diamanty vznikají pod tlakem. To je oblíbená poučka těch z nás, kdo rádi odkládají věci na poslední chvíli a jen blížící se termín je pohne k manické aktivitě.
Nejsem expert na psychologii práce a o termínech prokrastinace nebo prekrastinace (to, když naopak chcete mít všecko hotové co nejdříve) vím asi tolik, co každý běžný člověk. Ale letmý pohled na naši politickou scénu v tématech, která se bezprostředně dotýkají toho, co považuji za „svůj“ obor, dává tušit, že „naposledníchvílismus“ je taková česká strategie k pokroku – alespoň mírnému.
Z mého pohledu pro budoucí prosperitu Česka je extrémně klíčová startupová scéna. Malé inovativní technologické firmy s unikátními nápady a globálními ambicemi jsou tím, co buduje budoucí vyšší přidanou hodnotu, a tedy náš společný blahobyt. A nenechme se zmást, nejde už vůbec o „malý bezvýznamný“ segment ekonomiky. Letošní Smart Market Report udává, že tvoří až pět procent naší ekonomiky. Přičemž se 160 tisíci zaměstnanci startupy v Česku zaměstnávají téměř dvojnásobek lidí oproti finančnímu sektoru zahrnujícímu banky a pojišťovny a jen o něco méně než odvětví cestovního ruchu. A hlavně platí nadprůměrně. V roce 2023 si zaměstnanci startupů v průměru vydělali téměř 66 tisíc korun měsíčně, průměrná mzda v Česku tehdy byla asi 43 tisíc korun a polovina lidí vydělávala méně než 37 tisíc korun měsíčně.
Dlouhodobě ale my, co se startupové scéně věnujeme a žijeme v ní, voláme po tom, že je potřeba podmínky pro tyto mladé nadějné firmy zlepšit. Upřímně necelé 2000 startupových firem (hodně optimistické zdroje mluví až o 4000) je hezké číslo, ale my máme cílit alespoň na 10 tisíc, abychom se přiblížili tomu, že se mezi nimi zjeví noví globální šampioni a „jednorožci“ – tedy firmy, které vyletí k miliardové hodnotě v dolarech. Toho, co je třeba, je samozřejmě celá řada. Ale existuje několik poměrně jednoduchých kroků, které přinášejí velkou změnu a posun.
To, o čem mluvíme pořád dokola, je potřeba opravdu funkčního systému zaměstnaneckých akcií – tzv. ESOPů. Ve zkratce jde o možnost nalákat opravdu expertní zaměstnance z Česka i zahraničí s velkou zkušeností i do začínající firmy. A to díky opčnímu programu, kdy zaměstnanec získá podíl ve firmě namísto běžných výhod, které nabízejí velké korporace. Zaměstnanec tak přijímá riziko neúspěchu firmy s vidinou budoucího zhodnocení svého podílu díky růstu hodnoty firmy.
Funguje to tak velmi dobře ve Spojených státech a mnoha zemích západní Evropy. U nás se podařilo tyto opční programy sice do legislativy dostat, ale nejsou funkční. Jsou komplikované, danění nedává smysl a když chce někdo zaměstnancům akciové programy nabídnout, vymýšlí komplikované právní kličky, aby se to alespoň přiblížilo západním standardům. A to na mezinárodní experty vážně nefunguje.
A teď přichází ten „naposledníchvílismus“. S blížícími se volbami přece jen k posunu v ESOPech dojít může. Úprava pravidel, která sice není dokonalá, ale rozhodně se posouvá správným směrem, se dostala jako přílepek k zákonu o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele. Přináší některé parametrické úpravy současného režimu, třeba posunutí nejzazšího okamžiku zdanění z 10 na 15 let, a přináší pro vybrané firmy i režim úplně nový. Nová úprava by splnila přání sektoru, aby se nedanilo za žádných okolností dříve, než je firma reálně prodána, a na zaměstnance se pohlíželo jako investory – tedy zisk z opčních programů je zdaněn pouze daní z příjmu bez sociálního a zdravotního pojištění.
Ostatně tento zákon se stal nosičem další pozměňovacích návrhů na poslední chvíli, které se dotýkají inovativních firem. Je tam třeba úprava odpočtů na vědu a výzkum, kdy by bylo možné uplatňovat až 150procentní odpočet do výše 50 milionů korun, což právě pro menší technologické firmy by bylo skvělé. Ale ještě by to chtělo skutečně dát jasná pravidla pro odpočty.
Na poslední chvíli se také urychleně schválil zákon o vědě, který zase výrazně posouvá spolupráci byznysu a vědeckých institucí zejména, co se týče transferu vědeckých poznatků do praxe.
A pak je tu ještě jedna věc, do které by se Česko v politické rovině mělo urychleně pustit.
A to je klíčový evropský projekt, který se označuje jako 28. režim. Jde v něm o bezprecedentní příležitost pro českou ekonomiku a české firmy přilákat výrazné investice. A zejména právě pro inovativní firmy, které na začátku svého života potřebují přilákat soukromý kapitál mimo banky či burzu. V Evropě je ale brzdí existence 27 různých právních systémů, kterým by potřebovali investoři porozumět, a nakonec se proto zaměřují jen na pár vybraných trhů. A proto často inovativní firmy odcházejí se svým sídlem například do Spojených států, a tím s nimi odcházejí zdroje ekonomické přidané hodnoty. Ono se není co divit, když evropský vnitřní trh má ještě řadu vad. Komise sama pracuje s tím, že vnitřní bariéry, které si vytváříme různými normami a nařízeními jako jednotlivé státy, představují u výrobků ekvivalent 60procentních tarifů a u služeb dokonce 110procentních. Takže to, jak vylepšit podnikatelský ekosystém, máme v rukách my sami v Evropě.
Přísun rizikových investic do Česka lze tedy usnadnit tím, že se odbourá bariéra vůči zahraničním investorům v nutnosti porozumět našemu obchodnímu právu.
Právě takovým krokem, na kterém nyní začíná pracovat Evropská komise, je 28. režim. Myšlenka vychází z návrhu zpracovaného evropskou nezávislou iniciativou startupů a investorů, EU.Inc, k němuž se v Druhé ekonomické transformaci a komunitě startupů Czech Founders hlásíme.
Ten přináší jednotný korporátní rámec pro celou Unii, který je ovšem dobrovolný. Je to vlastně takový „Schengen“ pro firmy. V celé Unii by takto založená firma měla stejná pravidla v řadě oblastí, které jsou pro investory klíčové, a ti by tak studovali jen jeden „režim“. Firmy by tak měly šanci získat větší kapitálové investice, což zvyšuje šanci na globální expanzi, usnadní propojování evropských firem, sníží náklady na expanzi do vedlejšího státu Evropské unie a řadu dalších benefitů.
28. režim by přitom měl ponechat nastavení daňové úrovně na jednotlivých členských státech. Nezasahoval by tedy do výběru daní. Naopak při správném nastavení může být pobídkou pro to, aby v Česku vznikalo více firem s nadnárodním rozměrem, které posílí českou ekonomiku a v neposlední řadě i výběr daní.
To, co je teď „nebezpečné“, je fakt, že mezi politiky nebo státními institucemi se zatím k 28. režimu nikdo nehlásí jako k tématu, který bude obhospodařovat. Přitom je naprosto klíčové, abychom byli u toho, když se budou ladit základní parametry. Potřebujeme, aby to bylo nastavené pro potřeby našich firem. A hlavně naprosto jednoznačně potřebujeme zajistit, abychom nestáli mimo tento režim. Jen tak můžeme být v Evropě v „A“ týmu. A ne někde na okraji integrace kapitálových trhů, která je nutná pro to, aby Evropa obstála tváří v tvář globálním výzvám a dohnala náskok, který mají v technologiích Spojené státy nebo Čína.
