Článek
Žijeme ve velmi zajímavé, ale i nesmírně volatilní době. Geopolitické napětí, technologický pokrok a změny s ním spojené vytvářejí v posledních několika letech nemalý tlak na veřejný i soukromý sektor. I když na někoho tyto změny působí děsivě, mohou pro celou Českou republiku znamenat velkou příležitost.
Měli bychom si položit poměrně jednoduchou, ale přesto zásadní otázku. Co nás živí? Je to levná pracovní síla, nebo práce s vyšší přidanou hodnotou? Jednoznačně to druhé. To, jak se v Evropě, a zejména v České republice, postavíme k umělé inteligenci, může znamenat rozdíl mezi tím, jestli zůstaneme „montovnou“ Evropy, nebo budeme státem, jehož ekonomika je postavena právě na práci s přidanou hodnotou. AI dnes není volbou, ale jednoznačnou nutností.
Bez spolupráce státu a byznysu to nepůjde. Když budeme táhnout za jeden provaz, dělat společné projekty, sdílet know-how a držet se stejných cílů, dostane se AI do praxe rychleji.
Například Microsoft minulý rok oznámil zahájení National AI Skilling Planu, z nějž se postupně stala největší organizovaná aktivita na vzdělávání v oblasti umělé inteligence v ČR. Jednou z jeho částí je i spolupráce s Národní knihovnou, a protože Česká republika má nejhustší síť knihoven na světě, znamená to zásah napříč celou zemí.
Regulace a její dopady
Je důležité najít v tomto období balanc mezi bezpečností a regulací na straně jedné a ekonomickou prosperitou na straně druhé. Slovo „regulace“ dnes často vyvolává trochu negativní pocity, ale podle mého názoru má svoji zásadní roli. Dobrá regulace stanovuje pravidla, kterými se musí řídit malí i velcí hráči, což trh kultivuje a pomáhá to nakonec všem.
Problém, který v Česku máme, je, že často zůstáváme u dlouhých rozhovorů o tom, co by konkrétní regulace měla a neměla mít, případně v čem je dobrá nebo špatná. Kdybychom strávili více času implementací a přemýšlením o tom, jak z regulací dostat co nejvíce a jestli jsme se vůbec někam posunuli, byli bychom mnohem dál. Největší brzdou tak není samotná regulace, ale hlavně nám dlouho trvá vůbec „vyjet ze stanice“.
Regulace umělé inteligence na evropské úrovni určitě dává obrovský smysl, pokud je jejím cílem vytvořit z Evropy suverénního lídra v oblasti AI a zároveň zůstat v rámci mantinelů, které evropským občanům zajistí bezpečnost. Suverenita Evropy a Česka ale neznamená izolaci. Měli bychom si vzít ponaučení od současných globálních lídrů a inspirovat se jejich postupem.
Bezpečnost a robustní infrastruktura
Umělá inteligence s sebou přináší i nová rizika, zejména v oblasti kyberbezpečnosti. Vzhledem k tomu, jaká je teď situace v celém světě, jsme na tom podle mého názoru v Česku stále dobře. To ale neznamená, že se situace nemůže velmi rychle proměnit. Potřebujeme proto vybudovat velmi robustní technologickou infrastrukturu. Ale i ta nejrobustnější infrastruktura je zranitelná bez adekvátní přípravy společnosti. S nástupem umělé inteligence se intenzita kybernetických a informačních hrozeb radikálně zvyšuje.
I když existuje mnoho technologických nástrojů, tím nejsilnějším elementem je rozvoj dovedností a zavedení těchto témat do kurikul od základní školy.
AI nám přináší obrovské množství nových příležitostí, a pokud budeme rychlejší a aktivnější v její implementaci, může z toho naše ekonomika v budoucnu výrazně těžit. Nesmíme ale zapomenout na bezpečnost a budování robustní infrastruktury, která nás bude chránit. To ostatně potvrzují i data Microsoft Threat Intelligence: jen v prvním čtvrtletí 2026 zachytil Microsoft zhruba 8,3 miliardy phishingových e‑mailů a útočníci se čím dál víc spoléhají na odkazy místo příloh. Rychle roste i „quishing“ - phishing přes QR kódy, který se během čtvrtletí více než zdvojnásobil. A i když se daří některé kampaně narušovat, tlak na uživatele a jejich návyky zůstává vysoký.
