Článek
Ještě před covidovou pandemií se zdálo, že je Slovensko na nejlepší cestě, jak Česko hospodářsky dohnat. Rozdíly mezi oběma ekonomikami se postupně snižovaly a Slovensko se k průměru Evropské unie přibližovalo rychleji než Česko. Pandemie, energetická krize a následné reakce vlád na tyto výzvy ale trend zvrátily. Dnes se obě země nacházejí v odlišné fázi hospodářského cyklu – a rozdíly v růstu jsou opět výrazné.
V letošním srovnání ekonomické výkonnosti vybraných zemí, které sestavuje britský týdeník The Economist na základě několika krátkodobých ukazatelů, se Česko umístilo na šestém místě, zatímco Slovensko skončilo mezi 36 hodnocenými ekonomikami poslední.
Jednou z hlavních příčin rozdílného vývoje je vedle historických faktorů i odlišný přístup obou států ke zvládání covidové pandemie, energetické krize a následná fiskální politika.
„Kdybychom spolu mluvili před rokem a půl, asi bych řekl, že se Česko z těchto krizí nezotavilo příliš dobře. Vláda Petra Fialy přijala úsporná opatření s cílem snížit rozpočtový schodek a ekonomika proto několik let rostla jen velmi pomalu,“ říká Ioannis Gutzianas z Vídeňského institutu pro mezinárodní hospodářská srovnání (WIIW).
„Dnes ale vidíme, že Česko má tuto fázi do značné míry za sebou. Konsolidace proběhla dříve, zatímco Slovensko k ní přistupuje až nyní. To v současnosti výrazně brzdí slovenský růst,“ dodává ekonom.
Dohnat a předehnat
Bezprostředně po rozdělení Československa byl hrubý domácí produkt na obyvatele v Česku podle údajů Světové banky zhruba o 30 procent vyšší než na Slovensku. V následujících dvou dekádách se ale rozdíl výrazně zmenšoval. Nejblíže k sobě se obě ekonomiky dostaly v roce 2014, kdy byl český HDP na hlavu jen asi 1,07krát vyšší než slovenský.
Česká ekonomika těžila z historicky silnější průmyslové základny a větší diverzifikace. Po vstupu do EU ale Slovensko profitovalo ze silného přílivu zahraničních investic a k průměru Evropské unie se přibližovalo rychleji než Česko.
„Od vstupu do Evropské unie se Slovensku podařilo snížit odstup od průměru EU zhruba o 22 procentních bodů, zatímco Česku přibližně o deset,“ říká analytik Slovenské spořitelny Matej Horňák.
Současně ale platí, že před pandemií bylo Česko v absolutním vyjádření stále výrazně bohatší. Zatímco český HDP na hlavu dosahoval zhruba 95 procent průměru EU, Slovensko se pohybovalo kolem 80 procent.
Dluh místo inflace
Pandemie covidu‑19 a následná energetická krize zpomalily hospodářský růst obou zemí. Reakce vlád se však lišily. Slovensko zvolilo rozsáhlejší ochranu domácností, zejména prostřednictvím cenových stropů na energie a dalších plošných opatření. To pomohlo ztlumit inflaci, ale za cenu prudkého nárůstu veřejného dluhu.
Česká vláda rovněž zavedla cílenou podporu a cenové zásahy, postupně však nechala ceny více se přizpůsobit tržním podmínkám a dříve zahájila fiskální konsolidaci. Část nákladů krize tak nesly domácnosti a firmy, což se promítlo do vysoké inflace a propadu reálných mezd v letech 2022 a 2023.
„Na Slovensku byla pomoc domácnostem silnější, ale zároveň jsme si tím vytvořili velmi vysoký deficit veřejných financí. Ten se pohyboval kolem šesti procent HDP a nyní se snižuje k pěti procentům,“ říká Horňák.
Současná slovenská vláda deficit tlumí rozsáhlou konsolidací, která zahrnuje mimo jiné zvýšení DPH a zavedení daně z finančních operací. To má krátkodobě výrazně negativní dopad na hospodářský růst. Česko zahájilo konsolidaci dříve a opřelo ji více o kombinaci úspor a dílčích daňových změn, což tlumí negativní dopady na ekonomiku.
Česko je nyní odolnější
V letech bezprostředně po pandemii se slovenská ekonomika zotavila rychleji než česká, růst byl ale méně stabilní. „V období 2019–2024 vzrostlo HDP Slovenska kumulativně zhruba o osm procent, což je relativně dobrý výsledek, částečně ale daný slabším výkonem ostatních zemí EU,“ říká analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová.
Česko v tomto období rostlo pomaleji, ale současné oživení je podle ekonomů stabilnější, zejména díky návratu spotřeby domácností a relativně diverzifikované průmyslové základně. Rozdíly se naplno projevují letos.
„Pro letošní rok odhadujeme růst slovenského HDP kolem 0,7 procenta. Slovensko brzdí fiskální restrikce i vnější faktory, například zpomalení Německa, na které je silně navázané,“ říká Doris Hanzl‑Weissová z WIIW.
Česká ekonomika by podle stejných odhadů měla letos růst o 2,1 až 2,7 procenta. „Jde o velmi solidní výsledek nejen ve středoevropském, ale i v celoevropském kontextu,“ doplňuje Gutzianas.
Aktuální rozdíly mezi oběma zeměmi zachytil ve svém žebříčku i The Economist. Ve čtyřech z pěti kritérií - jádrové inflaci, hospodářském růstu, zaměstnanosti a akciovém trhu - dopadlo Česko lépe než Slovensko. Pouze z hlediska šířky inflace - tedy podílu položek spotřebního koše, u nichž ceny meziročně vzrostly - na tom bylo lépe Slovensko.
Euro versus koruna
Rozdíly mezi oběma zeměmi znovu otevřely debatu o roli eura. Slovensko společnou měnu přijalo v roce 2009. Podle Hrtúsové euro během krizí pomohlo stabilizovat zahraniční obchod i financování státu a snížilo riziko kurzových šoků.
„Slovensko sice v letech 2021–2023 zažilo vysokou inflaci, ale vyhnulo se extrémnímu zdražení úvěrů a oslabení měny,“ říká analytička.
Ekonomové z WIIW jsou k významu měny zdrženlivější. „Vlastní měna sama o sobě nerozhoduje o úspěchu ekonomiky. Existují země s eurem, kterým se nedaří, a země s vlastní měnou, které jsou velmi úspěšné,“ upozorňuje Hanzl‑Weissová.
Současný náskok Česka je tak z velké části cyklický a vychází z dřívějších bolestivých rozhodnutí. Zda se promění v dlouhodobou výhodu, bude záviset na tom, zda obě země dokážou řešit své strukturální problémy – od nedostatku investic přes nižší produktivitu až po budoucí podobu průmyslu.
