Hlavní obsah

Elitní český lékař v USA říká, čím se bránit covidu-19. A berte zinek, radí

Foto: Profimedia.cz

„Je důležité dostat se ven, na čistý vzduch, chodit, cvičit a běhat. Prostě pohyb. Nejhorší pro organismus je, když přestanete fungovat,“ říká český vědec působící v USA Martin Tolar.

Reklama

5. 12. 2020 19:03

Martin Tolar vyvíjí lék proti Alzheimerově nemoci, patří ke světovým odborníkům zabývajícím se stárnutím. V rozhovoru pro Seznam Zprávy mimo jiné radí, jak posílit imunitu a zmírnit průběh covidu.

Článek

V české lékařské komunitě lze narazit na názor, že jestli má někdo z Čechů v současnosti šanci dosáhnout na Nobelovu cenu, je to Martin Tolar. Po sametové revoluci se vydal do Spojených států, kde svou lékařskou a badatelskou činnost zasvětil neurodegenerativním nemocem, zejména pak Alzheimerově chorobě.

Od roku 2013 stojí v čele společnosti Alzheon, která je nyní ve světě zřejmě nejblíže k vývoji léku proti zákeřné Alzheimerově nemoci. Letos firma v USA získala grant ve výši 47 milionů dolarů (miliardu korun) na klíčovou fázi testování svého léku.

Martin Tolar se detailně zabývá stárnutím lidí. V exkluzivním rozhovoru pro Seznam Zprávy mimo jiné říká, jak dospěl k poznání, že lidé se dožívají nejvyššího věku tam, kde jsou zvyklí budovat si silné sociální vazby, potkávat se a trávit čas venku. Tedy přesně to, co pandemie covidu-19 lidem komplikuje.

V první části rozhovoru také hovoří o rizicích, o kterých se v souvislosti s covidem-19 zatím příliš nemluví, či o tom, že covid-19 přinesl i pozitivní zjištění o schopnostech lidstva.

Jak hodnotíte dosavadní vývoj pandemie a její krocení?

Je to samozřejmě nebezpečná viróza, jak všichni víme. Něco takového jsme v poslední moderní éře nezažili. Uvedl bych srovnání a perspektivu odsud z USA, protože je třeba si uvědomit, v čem se pohybujeme a čemu čelíme. Současná viróza je ve smrtnosti asi o 10 procent horší než chřipka v roce 1957 v USA. A je o 35 procent horší než chřipka v roce 1968. Ve srovnání se španělskou chřipkou v roce 1918 jsme v USA, co se týká smrtnosti, na jedné pětině. Odhaduje se, že na světě tehdy zemřelo zhruba 50 milionů lidí.

Co se týká jiných příčin úmrtí v USA, smrtnost covidu je asi na jedné třetině úmrtí v důsledku kardiovaskulárních onemocnění.

V čem byla španělská chřipka zákeřnější?

Rozdíl mezi španělskou chřipkou a dnešní pandemií je ten, že před 100 lety umírali i mladí a zdraví lidé. Mou praxí není imunologie nebo infektologie, ale neurodegenerativní choroby a Alzheimerova nemoc. Co je však zajímavý pohled, je vliv věku a stárnutí. Morbidita a mortalita covidu-19 je výrazná zejména u starších lidí. Je to viróza, která se chová jako mnoho ostatních, obecně je u chřipek a podobných viróz smrtnost zejména u lidí ve věku přes 60 let a výš. Co mě překvapilo, že úmrtnost na covid-19 je v Evropě zhruba o 75 procent vyšší než v USA.

+6

Jak hodnotíte způsob, jímž se se k pandemii ve Spojených státech postavili politici?

Problém byl, že na začátku epidemie na východním pobřeží ve státech New York a New Jersey politici příliš nevěděli, co dělat. Guvernéři těchto států rozhodli, že pacienti s covidem-19 se posílali do léčeben dlouhodobě nemocných - kde ale byly ty nejohroženější skupiny obyvatel! Důvodem počáteční vysoké mortality v USA bylo, že covid-19 postihl právě tu nejohroženější část lidí. Přitom když tu máme chřipkovou sezonu, do těchto léčeben nikdo nesmí - právě z důvodu, že jsou zde zejména starší a oslabení lidé. Politici se v této fázi rozhodli špatně, ale ponaučili jsme se a tuto chybu už neopakujeme.

Jaké zkušenosti si z první vlny odnesli lékaři?

Lékařská komunita se rychle naučila, jak se potýkat s takovou virózu. Poučili jsme se, jak se starat o pacienty, jak používat kyslík a jakou terapii nasadit během hospitalizace. Víme, že i při nedostatečné saturaci kyslíkem se nemají nasazovat výhradně a okamžitě ventilátory.

V tomto máte na mysli jen USA, nebo i Evropu?

Lékařská komunita je celosvětově neskutečně propojená, takže předpokládám, že se tyto poznatky sdílely globálně. Nejdříve panovalo zděšení a chaos, mezi lékaři, politiky a celkově ve společnosti.

Byl tento chaos nevyhnutelný?

Oproti chřipkovým vlnám v letech 1957 a 1968 je dnešní situace odlišná. Tehdy o viróze nikdo příliš nevěděl. Chránily se rizikové skupiny, to samozřejmě, ale společnost a chod ekonomiky se nikdy nezastavily.

Což je v současném digitálně propojeném světě nemožné.

Hlavně sociální sítě a média úplně změnily situaci. Dneska ve vteřině víte, kolik nakažených je na druhém konci světa. Sdílí se strach a obavy, což působilo i na rozhodování politiků. Ti reagují různě v USA, v Německu nebo Maďarsku. Díky tomu, jak je svět propojený a digitalizovaný, jsme se o covidu-19 dozvěděli hned. Při španělské chřipce a virózách v 50. a 60. letech minulého století trvalo mnohem, mnohem déle, než si svět vůbec uvědomil, že tu je nějaká pandemie. Velký vliv v přenosu covidu-19 sehrálo i masivní cestování, vždyť z čínského Wu-chanu se infekce vyvezla do světa během několika týdnů.

Proč situaci s covidem-19 zvládají lépe některé asijské státy, podotýkám demokratické státy, jako například Jižní Korea.

Důvod je dvojí. Zaprvé mají zkušenost s podobnými virózami typu SARS nebo MERS, takže byli na covid-19 mnohem lépe připravení než Evropa nebo Spojené státy. Asiati se také těmto kritickým situacím umějí lépe přizpůsobit než my na Západě. Teď už budeme připravenější i my, až něco zase přijde – a to je opravdu jen otázka času.

Věříte, že do další případné pandemie půjdeme vyzbrojenější a zkušenější?

Řekl bych, že budeme disciplinovanější, doufám, že jsme se tímto aspoň trochu ponaučili. Věřím, že se staneme i ohleduplnějšími, vnímám i tady v USA postupně větší ochotu lidí nosit roušky. Tenhle rok přinesl cenné zkušenosti zdravotníkům, nemocnicím, politikům i populaci. Celá jedna generace zažila šok, na který nikdy nezapomene. Teď budeme mít schopnost odpovědět na další epidemii, která prostě přijde - my vlastně neustále plaveme mezi různými viry. A musíme se připravit, že může přijít i horší pandemie než covid-19.

Co je podle vás na covidu-19 nejnebezpečnější?

S virózami bojujeme každý den, útočí na nás miliardy virů denně, se kterými si tělo musí poradit. Z mé praxe, v níž se zabývám stárnutím, považuji covid-19 za nebezpečný zejména pro lidi vyššího věku a ty, kteří zanedbávají péči o fyzickou kondici.

Jak pečovat o zdraví, aby tělo nákazou co nejlépe prošlo?

Ukázalo se, jak nesmírně důležitá je životospráva. Ani věk vlastně není tak kritický jako zdravotní a fyzická kondice, ve které se nacházíte. Co mi na covidu-19 přijde nejhorší, je, že virus lidi zavřel doma. Nemohou sportovat, nemohou se hýbat, vypadnou z obvyklého režimu, a to vše činí lidi zranitelnější vůči virům i dalším infekcím.

Jak imunitu posilovat?

Velice zajímavou roli u tohoto viru hraje zinek. Zinek posiluje schopnost imunitního systému se bránit. Zinek navíc specificky zabraňuje proliferaci viru covid-19, inhibuje hlavní enzym, který umožňuje viru se replikovat, tedy množit. Jinými slovy, zinek zastaví tenhle enzym a tím také virus. Takže kdybych měl doporučit, tak určitě berte zinek. Další důležitou složkou stravy by měl být vitamín D, především teď v zimě. Co považuji ale za klíčové, je životospráva a kondice.

Je důležité dostat se ven, na čistý vzduch, chodit, cvičit a běhat. Prostě pohyb. Nejhorší pro organizmus je, když přestanete zničehonic fungovat. Jak se tady říká, první zákon biologie je „use it or lose it“, používej své tělo, nebo o něj přijdeš!

Bez pohybu se zvyšuje riziko, že pokud dostanete infekci, tak její průběh bude vážnější. Nelze se sice vyhnout nákaze, covid-19 je velice infekční, ale tělo v kondici zvládne virus mnohem lépe. Takže abych odpověděl, zdravotní kondice člověka a životospráva je v případě covidu-19 klíčová, je-li člověk fit, nemusí ani tak hrát roli vyšší věk.

Je tedy izolovanost jedním z nejhorších faktorů, které covid-19 přinesl?

Určitě. Lidé žijí mnohem nezdravěji, sedí doma, mnozí se vyhýbají vycházení ven, protože mají zkrátka strach. Zejména ve vyšším věku je důležité, aby se lidé hýbali a byli co nejvíce venku, mezi lidmi. Možná, že spoustu lidí se teď chytí za nos a změní svůj přístup k péči o sebe, možná si řada lidí uvědomí, že je třeba žít zdravě, starat se o sebe, mít dobrý životní rytmus a návyky. O víkendu chodit ven, jezdit na výlety a do přírody. Protože není otázkou, zda přijde nějaký další nebezpečný virus a epidemie, ale kdy se tak stane.

Jaké dopady bude mít to, že nemocnice a zdravotníci poslední měsíce řešili primárně covid-19 a neměli čas na jiné zákroky?

Většina mých kamarádů působících ve špičkových bostonských nemocnicích mi posledních několik týdnů pokládala stejnou otázku: Kde jsou pacienti s infarktem, rakovinou, záněty? Báli se přijít, nebo nebyl prostor v nemocnicích. Takoví lidé se teď kvůli tomu ocitli v ohrožení života.

Stejně jako infekce, je na covidu-19 nebezpečné, že umírali lidé, kteří by se jinak při stávajících zdravotních potížích dožili ještě mnoha let, pokud by měli přístup k lékařské péči. V USA se odhaduje, že s covidem-19 či na covid-19 zemřelo 250 tisíc lidí. Ve stejném období zemřelo třikrát tolik lidí na infarkt. Mnoho z nich by při včasné lékařské péči dnes mohlo žít.

Budou se statistiky obětí přepočítávat?

Počítat oběti covidu-19 nelze jen v úzké souvislosti s infekcí, ale i v kontextu toho, jak moc covid-19 zatížil nemocniční systém. A lidi vystrašil tak moc, že raději zůstali doma, než aby šli se svými potížemi do nemocnice.

Jak moc se covid-19 podepíše na mentálním zdravím?

S bostonskými lékaři se hodně bavíme o tom, jaký dopad bude mít covid-19 psychologicky. Je tu generace dětí, kterou tato doba velice poznamená. Nejhorší je ta izolovanost, máme notebooky, chytré telefony, komunikujeme přes sociální sítě. Lidé se začali bát přímé komunikace a kontaktu, aby něco nechytili - a to bohužel přetrvá epidemii. Zvyšuje se četnost depresí a sebevražd, u starých, ale i u mladých lidí.

Máte už k dispozici nějaké výzkumy a přesná čísla?

Zabývám se Alzheimerovou chorobou a stárnutím. Na světě existují takzvané modré oblasti, „blue zones“. To jsou oblasti, kde se lidé dožívají vysokého věku, jsou zdraví o 20 let déle a dosahují věku běžně i 100 let. Fascinuje mě, že hlavním důvodem není dieta či pohyb, které jsou také důležité, ale sociální kontakty, život s rodinou, kamarády a kolegy. Nejsou sami. Ve všech komunitách, kde se lidé dožívají tak vysokého věku, je klíčovým faktorem čas strávený s ostatními. Na Okinawě stoleté babičky tráví čas se svými příbuznými, kamarády. Nežijí o samotě, tráví čas aktivně a v přírodě.

Covid-19 způsobuje, že lidé dělají přesný opak…

A to je právě to obrovské nebezpečí, které bude mít ohromný psychologický a medicínský dopad. Pro děti od dvou do pěti let je klíčové, aby si hrály s ostatními. Vezměte si, že o tento vývoj teď děti přicházejí, protože jsou izolované doma. Chybí jim komunikace s vrstevníky, kterou budou stěží dohánět. Jak těžký tento dopad bude, teď ještě nikdo netuší, bude to ale celospolečenský dopad.

Zároveň strašně vyprchává optimismus a sebedůvěra. Ekonomická krize obvykle sníží odvahu lidí pouštět se do nových, třeba odvážných projektů. Teď si budou lidé méně troufat, budou méně riskovat. Kolik vám je?

Třiatřicet.

Kristova léta, tak to jste z toho už trochu venku. Ale kdyby vám bylo 20, jste v daleko horší situaci. V tomhle věku se plus minus začíná studovat na vysoké, nebo začínáte podnikat, nebo nastupujete poprvé do práce. Když při takovém startu jste nucen být doma a v nejistotě, obávám se, že to poznamená vaši psychiku a sebedůvěru.

Vy jste byl aktivním studentem při sametové revoluci. Jak jste teď 17. listopad prožíval na dálku, v kontextu pandemie?

Neslavili jsme letos na Národní jako obvykle, ale na dálku. My jsme zažili komunismus, nemohli jsme cestovat, číst, co bychom chtěli. V době sametové revoluce mně a mým kamarádům bylo přes 20, byl jsem v páťáku na medicíně. Protestovali jsme proti režimu a nastartovali studentskou stávku. A najednou přišla obrovská změna, překvapení, že nejen studenti, ale postupně celá země už nechce komunisty.

Pak přijeli Američani, nevěřili, že to vše vedou studenti, a nabídli nám, jestli tam nechceme jít studovat a pracovat. Nechtěl jsem zůstat ve 20 letech politikem, a tak cesta za dobrodružstvím byla jasná. Ze situace, kdy jsme nic nemohli, jsme najednou mohli všechno, neuvěřitelný optimismus nám dal křídla, mysleli jsme si, že je všechno možné. Mám trochu obavu, aby pandemie nezpůsobila u části společnosti, zejména u mladé generace, přesný opak a strach z budoucnosti. Možná v Evropě, která je konzervativnější a pomaleji reaguje na změny, ještě více než v Americe.

Ve druhé části rozhovoru, kterou Seznam Zprávy přinesou později, Martin Tolar hovoří o nadějném konci pandemie covidu-19 - totiž vakcíně.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované