Hlavní obsah

Glosář Jaromíra Bosáka: Konec ligy do ztracena, nejistota na podzim

Glosář Jaromíra Bosáka.

Reklama

24. 7. 2020 11:30

Upřímně, kdo čekal něco jiného, než že se skupina o udržení ve Fortuna:Lize nedohraje? Kdybyste si na tuto možnost vsadili, vyhrajete jen drobné, jelikož kurzy by visely proklatě nízko.

Článek

Jeden nakažený hráč Opavy de facto ukončil sezonu profesionálního fotbalu v Čechách. Tým musel do karantény, v níž musí setrvat čtrnáct dní, a už by se nedostávalo času na dohrání požadovaných dvou utkání. Možná mám špatnou paměť, ale pokud si pamatuji, zaznělo poměrně nedávno z výšin šéfovského křesla Ligové fotbalové asociace (LFA), že pokud dojde k nakažení jednoho či dvou hráčů, nebude muset do karantény odkráčet celý tým. Týkat se měla jen nakažených a soutěž by bývala mohla vesele pokračovat. Jak už známo, skutečnost je nakonec úplně jiná, konečně takových kratochvílí, kdy se rozhodnutí mění z hodiny na hodinu, jsme si v posledních měsících užili, až se z toho za břicho popadáme. A netýkalo se to zdaleka jen fotbalu.

Jsem dalek v tomto textu přiživovat konspirační teorie o tom, že něco podobného bylo ukryto v tajných klubových plánech v té či oné části republiky. Úmysl nikomu nepodsouvám. Ostatně stačí si vzpomenout na brčkovou aféru v pražském klubu Techtle Mechtle, která se postarala o pořádný bolehlav manažerů prakticky všech významných pražských fotbalových klubů. Ke koronaviru můžete přijít ani nevíte jak.

Pravda ovšem je, že v současné situaci je pravděpodobnost nákazy ve Slezsku poměrně vysoká. Absolutní podcenění toho, co se dělo ve státním podniku OKD, udělalo ze severu Moravy hodně zkoušenou oblast. Nejprve Karviná, nyní Opava. Jistě, dá se vést diskuse o osobní zodpovědnosti a disciplinovanosti u jednotlivých hráčů či pracovníků klubů, ale zůstane tak či tak jen ve formě hypotéz a teorií. Podle posledních zpráv ale nejde už jen o fotbalový klub v Opavě. Nákazu hlásí opavský florbalový tým a stejně tak i fotbalové mužstvo Hlučína. Nehoda není náhoda.

Neskonale „nadšení“ musí být na Julisce. Dukla se baráže nedočká a pro další sezonu se jí bude opět týkat druhá liga. Nakolik tento stav věcí bude ovlivňovat náhled majitele Dukly Petra Pauknera na setrvání ve svazku se slavným klubem, toť otázka. Eventuální postup do nejvyšší soutěže by znamenal daleko výhodnější pozici pro vyjednávání o možném prodeji či přilákání dalších partnerů.

Kromě probuzení ze sna o první lize budou samotní fotbalisté naštvaní z čistě lidských důvodů. Už totiž mohli mít po dovolené, minimálně po její části. Jenomže museli trénovat a čas na odpočinek před novou sezonou bude minimální. Ovšem podobně na tom jsou i hráči již zachráněné Olomouce, Teplic či Zlína. Asi nejsou úplně nejklidnější, museli se vracet z krátkého volna a ono se nebude hrát. Nechtěl bych slyšet, co za výrazy a kletby na hlavy mužů řídících profesionální fotbal v Čechách posílají jak sami fotbalisté, tak jejich rodinné příslušnice. To je symfonie.

Aby toho nebylo málo, tak se vymaže pořadí všech klubů v tabulce. Liga zkrátka nebyla ukončena. Tohle mi ale hlava nebere. Především skupina o titul se dohrála komplet, tak nevidím důvod, abychom nevěděli, kdo skončil první a kdo šestý. Leč pravidla LFA hovoří o tom, že pokud se nedohraje byť jen jediný zápas sezony – a je jedno, v jaké části – pořadí se nedá určit. Řekl bych, že tento rezultát docela hezky charakterizuje celý letošní ligový ročník.

Můžeme litovat Duklu, spiklenecky pomrkávat, jak to zase Příbram zvládla, přát brzké uzdravení infikovanému opavskému hráči. Hlavně bychom ale měli myslet na to, co se všechno může stát s příštím ligovým ročníkem. Začít má de facto za pár dní, jenže nikdo netuší, jak bude vypadat epidemická situace v České republice.

Docela rád bych slyšel, jestli už má vedení LFA připravené nějaké krizové varianty a plány, jak naložit s možným omezením programu, nebo jestli je na tom jako ministerstvo zdravotnictví – tedy bez plánu a výhledu. Vzhledem k tomu, že jsme se z fáze „Jsme nejlepší na světě a nikdo nezvládl nákazu tak dobře jako my“ přesunuli do stavu „Ježíšmarjá, co budeme dělat“, nemám zrovna optimistický náhled na věc. Jasně, přeji si, jako snad všichni, abychom žili normálně, bez omezení, k čemuž fotbal a sport obecně patří. Ale jist si tím směrem k podzimu věru nejsem.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované