Hlavní obsah

Glosář Jaromíra Bosáka: Ryba smrdí od hlav(y)

Glosář Jaromíra Bosáka o současné kauze v českém fotbale.

Reklama

20. 10. 2020 14:05

Znáte to o stromech, co nerostou do nebe? O trvanlivosti této teze ve světle věků se už nějakou dobu přesvědčuje Miroslav Pelta, nyní je s ní konfrontován dlouho zdánlivě neohrozitelný impresário českého fotbalu Roman Berbr.

Článek

Nejpopulárnější světový sport dostává v posledních dnech v české kotlině naloženo jako boxer muší váhy v duelu s reprezentantem kategorie supertěžké. Najednou se porážka reprezentace ve Skotsku jeví jako neškodná a nedůležitá marginálie.

Někdejší šéf fotbalového svazu čelí obžalobě už nějaký pátek, současný místopředseda FAČR byl čerstvě zadržen policií a v neděli na něj byla uvalena vazba, několik desítek jedinců s inteligencí měňavky se při akci na Staroměstském náměstí postaralo o to, že pojmy jako fotbalista nebo fanoušek budou většině lidí připadat jako velmi tvrdá urážka. Navíc se, dle mého názoru, otevření (nejen) fotbalových soutěží tímto excesem rozhodně nepřiblížilo, spíše naopak.

Ať chcete, nebo ne, ryba vždy smrdí od hlavy – když už jsem u starých pravd. Průšvih se zvětšuje ve chvíli, kdy hlavě je úplně fuk, co je dobré pro tělo. Jinými slovy, když těm, kteří vedou asociaci největšího domácího sportu nikoli tak, aby pomohli fungování tohoto sportovního odvětví, nýbrž podle toho, co je dobré pro ně samotné a jejich kumpány, nemůže to dobře dopadnout.

Zároveň se bez mučení přiznám, že mezi pány Peltou a Berbrem vidím jeden velký rozdíl. Bez toho, že bych Velkého Čápa z Jablonce chtěl nějak omlouvat, to rozhodně není mým cílem. Jestliže mu budou prokázány skutky, za něž je obžalován, ať bručí. Bez milosti. A řekl bych, že i dávnější minulost někdejšího brankáře je slušně protkána momenty, které by orgány činné v trestním řízení mohly a měly zajímat. Tak nějak se to na českém zeleném trávníku hrálo. Ale jedno plus mu připíšu. Aspoň opravdu miluje fotbal, Spartu a svůj Jablonec.

O tom není sporu. Ano, slyším, slyším – a souhlasím. To opravdu není důvod, který ho vyviňuje a měl by mu umožnit pracovat v nějaké řídící funkci a chránit ho před obviněním. Jen chci Peltu srovnat s Berbrem v tom, že druhému jmenovanému je fotbal jako takový šumafuk. Je to pro něj jen cesta k moci, vlivu, penězům.

Je docela zábavné si uvědomit, že Miroslav Pelta patřil do tábora, který v divokých fotbalových letech platil, zatímco Roman Berbr byl součástí skupiny, jež inkasovala. Funkcionáři a rozhodčí. Vzhledem k notoricky známé hře Ivánku, kamaráde s kongeniálními pány Čtvrtníčka a Lábuse asi nemusím vysvětlovat více. Jo, lidé se vyvíjejí. Nejenom politicky přes KSČ a StB. Ale i v ekonomickém uvažování.

Najednou jste ten, kdo může platit, aby dostal několikrát tolik. Když máte děravý charakter, vůbec nepřemýšlíte o tom, že byste tyhle věci nedělal a neorganizoval. Prostě je děláte. Považujete je za normální a snažíte si zajistit maximální podporu či poslušnost všech okolo. Veškerými prostředky, které máte po ruce. Pracovitost v tomto směru nelze muži s estébáckou minulostí upřít. Spoustu času a energie věnoval cestám po venkovských klubech, tu něco slíbil, tu něco přivezl, sem tam pohrozil, na odbojné zaklekl a jeho svět fungoval.

Stačí si vzpomenout na žaloby, kterými házel Berbr po svých kriticích, i když jejich úspěšnost nebyla zrovna zázračná. Sám mám podobnou zkušenost, byť ne ve formě žaloby, nýbrž stížnosti na Radu ČT. Místopředsedovi FAČR se kupodivu nelíbilo, že jsem se o něm v několika přenosech vyjádřil v tom smyslu, že takový člověk nemá ve vedení Fotbalové asociace co dělat. A tak volil sobě příznačnou cestu. Zjevně získal pocit, že už si může dovolit cokoli, že má velmi dlouhé prsty a je drsným hráčem, z něhož se všichni posadí na zadek. Všichni tedy rozhodně ne. Což se nakonec ukazuje jako začátek konce.

Tohle se totiž stalo osudným oběma mužům v tomto článku zmíněným. Opojeni mocí a silou získali dojem, že už patří mezi „ty velké kluky“, že s nimi mohou hrát vyrovnanou partii. Jenže do první ligy v těchto případech reprezentované ať už politiky, muži miliardového byznysu, nebo mistry v orientačním běhu šedou zónou se vstupuje jen na pozvání, tam se nedá jen tak postoupit.

A mám pocit, že v těchto případech pozvánka nedorazila. Pánům, ač se jim to asi nelíbilo, zbylo toliko předsálí. A možná začali střečkovat, takže se pomalu začaly plnit spisy na stole státních zástupců. Nebo byli, což asi platí více o Peltovi, využiti jako figurky v politických hrách, když si mocní přerozdělovali teritoria.

Objevily se spekulace, jestli náhodou stíhání „černokněžníka“ Berbra není způsobeno tím, že Pelta za příslib vlídnějšího zacházení nepustil pár zajímavých informací o svém někdejším zástupci. A že jich musí mít v hlavě. To je otázka, na niž odpověď neznám. Ruka ruku myla rozhodně. Já vím na tebe, ty víš na mě, tak holt potáhneme tu káru spolu a nebudeme si sahat navzájem do kapsy.

Ale vzhledem k tomu, že po Berbrovi šly policejní orgány několik let, primární důvod leží určitě někde jinde. Možná mluvil nebo na eventuální porušení zákona upozornil jiný uvědomělý občan. Jsem zvědav, z čeho všeho se bude muset bývalý mlýnský montér, stejně jako další zajištění, zodpovídat. Uplácení sudích, sázky, ovlivňování výsledků, to nakonec může být jen ta menší část problému. Policejní analytici jistě pečlivě zkoumají, jak si stojí a hlavně na čem stojí jistá firma na Seychelách, v níž by měl Berbr mít zásadní slovo.

Sarkasmus, ironie - dobrý. Ale český fotbal je ve velkých nesnázích. Důvěryhodnost jeho řídících složek se pro ostatní svět po víkendu limitně blíží nule a cesta za zlepšeným obrazem bude velmi trnitá a plná výmolů. Jako někomu, kdo sám organizovaně čutá do meruny takřka padesát let a fotbalem se v jisté formě živí tři desetiletí, je mi z toho neveselo, ba truchlivo. Rekonvalescence pacienta, jemuž se velmi přitížilo, bude trvat dlouho. A s bonboniérou a pomeranči hned tak někdo nepřijde. I když, ono by to spíše chtělo vypálit červa…

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené