Článek
Poslední dny dostávám víceméně pořád tutéž otázku, Ať už jde o setkání na pivu, zastavení se v obchodě, křest knížky nebo nutnost načerpat pohonné hmoty. Takřka vždy se vzduchem line otázka: „Jak teda dopadneme na tom Euru?“ Přímé a konkrétní odpovědi se vyhýbám.
Většinou pronesu něco na způsob uvidíme a všechno je možné. Nelžu, opravdu si netroufnu říci, jak si povede tým Jaroslava Šilhavého, byť si myslím, že postup ze skupiny rozhodně nereálný není. Zároveň je velmi těžké tipovat, kdo by se na konci turnaje měl stát novým kontinentálním šampionem, uchazečů o nejvyšší příčku bude celá řada.
Nezbytnou součástí přípravy na takový turnaj je pro komentátora sledování všech možných přípravných zápasů, pokud je sám zrovna nekomentuje. Kdybych měl usuzovat, kdo ukázal ve dnech těsně před startem turnaje nejlepší formu, ukázal bych na Francii, Německo, možná Portugalsko a Itálii. Což samozřejmě nemusí vůbec nic znamenat, pořád jde jen o přípravu a hledání optimální sestavy a naladění mužstva před důležitými souboji. Fronta aspirantů na minimálně semifinálové klání je pořádně dlouhá.
Vždyť si to vezměte: Belgie, Španělsko, Nizozemsko, pochopitelně Anglie, překvapit by mohlo Dánsko s hodně zajímavou generací hráčů, možností je vskutku celá řada. Kdo by se zlobil, kdyby se k příjemným překvapením zařadil i český výběr? Drobné reminiscence na anglické mistrovství Evropy z roku 1996 probleskují médii i hlavami pamětníků. Vstoupit dvakrát do téže řeky by bylo nadmíru příjemné, jakkoliv poslední dvě utkání optimismus do žil fanoušků zrovna nenapumpovala. To jinde si mohli ve dnech nedávno minulých tiše pomlaskávat, protože jejich týmům se docela dařilo.
Němci se proti Lotyšsku ukázali ve velmi dobrém světle. Jistě, soupeř nepatří k těm opravdu kvalitním. Ale i tak, sedm gólů je sedm gólů. A poznámka pro fanoušky Chelsea: Trefil se i Timo Werner. Ale daleko důležitější pro Joachima Löwa je ten fakt, že při jeho posledním velkém turnaji bude opět spolupracovat s dvojicí Müller – Hummels. Trvalo to dlouho, než se šéf reprezentačního týmu nechal přesvědčit k jejich návratu, ale podle mého udělal dobře.
Především Thomas Müller hrál a hraje v posledních měsících, respektive sezónách znamenitě a dokazoval to i v přípravných utkáních. Nejde jen o hru samotnou, ale hvězda Bayernu je zároveň hecíř, nesnáší porážky a tento přístup se snaží vštípit všem okolo. V dobrém nezavře během utkání pusu, totéž se dá říci i o tréninkových jednotkách. Troufnu si říci, že mužstvu, které v nedávných dobách (myšleno i při utkání s Českem) působilo jako nehomogenní hejno poněkud zmatených mláďat, dodává Müller desítky procent kvality navíc. Hummels pro změnu tvrdí muziku ve stoperské dvojici či trojici. Jeho zkušenosti jsou k nezaplacení, byť nepatří k těm úplně nejrychlejším plejerům. K ruce má na jaře skvělého Rüdigera, za sebou Neuera, tohle by měla být silná stránka německého mužstva, které může – dle mého – myslet docela vysoko.
Velkou sílu budou mít Francouzi. Kombinace celé řady protřelých fotbalových individualit se stále mladíkem Mbappém se jeví jako takřka ideální. Kostra mužstva je i nadále tvořena mistry světa z Ruska. Měnit něco, co funguje, to by byl nesmysl. A zase jsem u Chelsea. V jejím dresu si Olivier Giroud letos zdaleka nezakopal tolik, kolik by si představoval. Leckdo možná předpokládal, že nedostatečné vytížení v klubu bude mít za následek, že v národním týmu pro něj místo nebude. Chyba lávky, v reprezentaci je to zkrátka jinak než na Stamford Bridge. Tentokrát Giroud nastoupil do druhého poločasu namísto Benzemy a Bulharům nadělil na cestu dva banány. Třetí jim přidal Griezmann. Upřímně – nezávidím obráncům, kteří budou nastupovat proti francouzským útočníkům. Račte si vybrat, budete raději bránit Mbappého, Girouda, Benzemu nebo Ben Yedera? Tohle je Sofiina volba, už ráno by mi asi nechutnala snídaně.
Tím spíše, že o pár metrů níže poletuje po hřišti perpetuum mobile, které má v rodném listě napsáno jméno N´Golo Kanté. Uběhat se tento přírodní úkaz nedá, otrávit také ne, porazit ho na technickou kvalitu je téměř nemožné. Francouzi míří určitě ze skupiny do vyřazovacích bojů, mají nesmírně kvalitní kádr, defenzíva za útokem příliš nezaostává. Kdo je chce porazit, bude muset mít zatraceně dobrý den.
V přípravných zápasech poněkud zůstala za očekáváním Belgie. Ale dá se velmi důvodně předpokládat, že v ostrých utkáních ukáže Martínezův tým poněkud jinou tvář. Když pošlete na hrot Lukaka, máte víceméně jistotu, že nějaký gól určitě dáte. Romelu Lukaku je jednoduše fotbalové monstrum. Pokusit se ho odstavit od míče je podobný úkol, jako sepsat habilitační práci na téma vývoj urychlovače částic a přitom se ve fyzice dostat jenom k pohybu na nakloněné rovině. Střelec Interu Milán má skvělou formu a rozhodně z ní nebude slevovat. Hodně mu vyhovuje systém 3-4-3, který mužstvo používá, po stranách hřiště se pohybují střídavě Chadli, Mertens, Castagne či Carrasco a svědomitě plní úlohu hlavních zásobovačů hladového obra. Velkou výhodou úspěšného hroťáka je, že má vysoké procento proměněných šancí, většinou se mu nestává, že by nevyužil dvě nebo tři šance v jednom utkání.
Mimochodem Belgie se střetla naposledy s Chorvatskem. Mužstvo kolem Modriće nezačalo špatně, patnáct minut bylo lepších, ale poté, co se Belgičané nadechli, bylo jasno. Chorvati toho vážně moc nepředvedli. Upřímně nejvíce mě na jejich vystoupení zaujalo to, že ve druhém poločase nastoupil sedmnáctiletý talent Josko Gvardiol. S tímto jménem ve světě velkého fotbalu musíte být středem pozornosti. Ale žerty stranou, tohoto mládence si dobře zapamatujte, mohl by z něj jednou být hráč, po němž třeba sáhne i sám Guardiola. Jinak ale chorvatský ansámbl nepředváděl nic, z čeho by měl jít velký strach. Přitom na jména jde o hvězdný soubor. Modrić, Perišić, Rebić, Kovačić – to stále zní hodně hlasitě. Ale jak na místě gólmana, tak v defenzivní řadě bude mít chorvatský celek (alespoň podle mého soudu) problémů více než dost.
Tradice a konečně i jména na soupisce posouvají do role favorita také Španělsko. Otázka je, jak bude fungovat defenzíva bez Ramose a hlavně, jak to bude s urychleným očkováním poté, co se covidem nakazil Busquets. Karanténa pro něj i některé spoluhráče je velmi nepříjemným momentem. Něco podobného zažili i Skotové po infikování Flecka. Čínský virus zjevně ještě nesložil zbraně, pořád se s ním musí počítat jako s tím největším soupeřem. Jestli začne zase hrát hodně ofenzivně, jak jsme si ještě nedávno mohli vyzkoušet, může se z celého mistrovství Evropy stát velká loterie. Doufejme, že cestovní štrapáce budou v příštích týdnech tím nejhorším, co účastníky Eura čeká.
