Hlavní obsah

Hoškův glosář k Premier League: VAR versus duch fotbalu

Foto: Profimedia

Pep Guardiola reaguje na rozhodnutí systému VAR.

Reklama

19. 8. 2019 13:50

Jedno z nejsilnějších fotbalových déjà vu. Manchester City hraje doma s Tottenhamem. Potřebuje dát gól. V nastavení Citizens skórují a radují se. Soupeř neprotestuje a je smířený s porážkou. Za chvilku však světelné tabule a rozhodčí signalizují. Gól neplatí…

Článek

Jarní odveta čtvrtfinále Ligy mistrů a víkendový zápas druhého kola Premier League byly skoro jako přes kopírák. Obrovský tlak a převaha City, desítky střeleckých pokusů, klinicky efektivní Tottenham. Jediný rozdíl byl v tom, že v Champions League neuznal VAR, tedy videorozhodčí, branku Raheemu Sterlingovi, zatímco v sobotu zkazil radost Gabrielu Jesusovi. V obou případech rozhodovaly milimetry, které běžným okem nebyly absolutně postřehnutelné.

V Premier League se navíc jednalo o uplatnění pravidla, že sebejemnější dotyk ruky v situacích vedoucích ke gólu (u obránce Manchesteru City Aymerica Laporteho to bylo v souboji a ještě sporné) znamená odvolání branky. Coby dlouhodobý podporovatel VARu musím říct, že takové použití videorozhodčího zabíjí ducha krásné hry. Šidí diváky a okrádá hráče o spontánní radost. Znovu dodávám, že na hráčích Spurs bylo jasně patrné, že branku považují za naprosto regulérní. Byť by znamenala jejich porážku v utkání. Odvolání gólu pak na jejich tvářích vyvolalo rozpačité úsměvy.

Hořkost celé situace umocnil fakt, že skvěle hrající Citizens silného soupeře přestříleli nevídaným poměrem 30:3 a že jim VAR v 1. poločase upřel penaltu po faulu jinak velmi dobrého Lamely na Rodriho v okamžiku, kdy „obsluha byla nejspíš na kávě”, jak to okomentoval rozmrzelý kouč domácích Pep Guardiola.

Před začátkem sezony jsem VAR označil za největší „osobnost” letošního ročníku Premier League. Po pravdě jsem nečekal, že se systém, který je jinak rychlý a transparentní, přihlásí o slovo tak brzy a tak důrazně.

I když obhájce titulu přišel doma o 2 body, jeho šance na titul v očích expertů spíš vzrostly než naopak. Citizens předvedli skvělý týmový výkon, kdy fantasticky napadali rozehrávku soupeře a otvírali zadní řady Tottenhamu jako konzervu lančmítu. Nebýt VARu, vychýlené mušky domácích a výkonů defenzivního záložníka Spurs Tanguye Ndombélého, schytali by hosté debakl.

Na trávníku vyčníval autor obou gólových asistencí Kevin de Bruyne, který po loňské sezoně plné zdravotních trablů předvedl naplno svoje schopnosti. Vypadá to, že do týmu hladce zapadla hlavní letní posila Rodri, jehož Citizens koupili jako dlouhodobou náhradu za stárnoucího Fernandinha. Až navíc levou stranu obrany vyztuží Joao Cancelo, půjde s Manchesterem City jen těžko držet krok…

Rozdíl mezi oběma týmy „velké šestky” byl na Etihadu skutečně značný. Mauricio Pochettino opět překvapil kdekoho, když nechal na lavičce Jana Vertonghena. Oficiální verzi, že belgický pilíř obrany není po létě ještě v potřebné kondici, moc nevěřím. Absence beka, který severolondýnskému klubu odvádí věrné služby už 7 let, spíš souvisí s tím, že si jeden z kápů kabiny pustil veřejně pusu na špacír. Vertonghenovo brblání se týkalo údajného nedostatku iniciativy ze strany vedení klubu zahájit jednání o prodloužení jeho smlouvy. Ta přitom stoperovi vyprší už v létě 2020.

Sám Pochettino na pozápasové tiskovce přiznal, že v týmu panuje neklid, což souvisí s tím, že ve zbytku Evropy ještě neskončilo přestupní období. Narážel v první řadě na Christiana Eriksena, který si myslel, že touto dobou už bude vystaven paprskům madridského slunce. Dánovi dal šéf klubu Daniel Levy podle dostupných informací souhlas s přestupem stejně jako Tobymu Alderweireldovi.

Tottenham věřil, že zinkasované peníze použije k nákupu dalších posil. Jenže Spurs už teď v létě nikoho koupit nemohou, a tak se najednou na odchody Christiana a Tobyho hledí jinak. Zatímco Alderweireld vypadá v úvodu soustředěně a odhodlaně, Eriksen je přece jen poněkud duchem nepřítomen. V Manchesteru hrál sice 90 minut, ale byla to bída.

Ve velkém stylu vstoupil do nového ročníku Liverpool. Tři zápasy v devíti dnech přinesly tři vítězství, včetně šťastné penaltové výhry v Superpoháru UEFA nad Chelsea. Herně to zejména v první půli na hřišti Southamptonu poněkud skřípalo, ale jakmile Reds hru zrychlili a zpřesnili, bylo po zápase. Sadio Mané navzdory rekordně krátké letní pauze vypadal znovu hladově a Jürgen Klopp má příjemné starosti s tím, jak poskládat záložní řadu. Zranění gólmana Alissona z prvního ligového zápasu se ale ukázalo být vážnější, než se původně předpokládalo. Jeho náhradník Adrián ovšem zvládl penaltový rozstřel s Chelsea a za stavu 0:0 v Southamptonu zpacifikoval gólovou hlavičku Jošidy, což více než neutralizovalo příšernou minelu, kterou Španěl na St.Mary's částečně vrátil domácí do zápasu.

Poprvé po 10 letech vstoupil Arsenal do ligové sezóny dvěma výhrami, i když z těsných vítězství v Newcastlu a doma nad Burnley se dalekosáhlé závěry dělat nedají. Fandové Gunners se okamžitě „identifikovali” s mladým Španělem Danim Ceballosem, jakkoli jim radost poněkud kazí skutečnost, že jim „maestro středu pole” nebude nikdy patřit. Právě tak totiž zněla podmínka Ceballosovy zápůjčky z Realu Madrid. Přesto se kloním k názoru, že se i tahle roční investice může Arsenalu vyplatit. Už vzhledem k tomu, že není jisté, kdy a v jakém stavu se Mesut Özil po potížích kolem zajištění osobní bezpečnosti vrátí na trávník. Gunners mají radost i z pokračující střelecké pohotovosti Pierra-Emericka Aubameyanga. 30letý Gaboňan dokázal v prvních 50 zápasech v Premier League nastřílet 33 branek, čímž vyrovnal počin Fernanda Torrese. Jenom Alan Shearer, Andy Cole, Mohamed Salah a Kevin Phillips v minulosti předvedli větší střeleckou potenci.

Zatím velmi sympaticky se prezentují nováčci soutěže, jak low-cost kluby Sheffield United a Norwich, tak Aston Villa, která naopak před startem sezóny nevídaně utrácela. Sheffieldští „Blades”, kteří ještě v sezóně 2016/2017 hráli ve 3. nejvyšší soutěži, se už pyšní čtyřmi body. Jejich sehranost a bojovnost by hlavně doma na Bramall Lane mohla na soupeře platit. Norwich přehrál jasně Newcastle a hattrickem se přitom blýskl finský útočník Teemu Pukki. Na konci loňské postupové sezóny Finovi nemohl bývalý slavný obránce Mark Lawrenson na BBC přijít na jméno a označoval ho neuctivě coby „what's-his-name“ hráče. Poté, co Pukki rozvlnil třikrát síť za Martinem Dúbravkou, si snad populární „Lawro“ bude pamatovat i to, kolik „e“ a „k“ se ve Finově jménu vlastně píše…

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované