Hlavní obsah

Jacques Rupnik: Trump prohrál, ale trumpismus zůstane

Foto: Profimedia.cz

Bývalý americký prezident Donald Trump při svém odchodu z Bílého domu.

Reklama

24. 1. 8:53

O krizi demokracie, o tom, jak Ameriku změnil Donald Trump, nebo o inauguraci nového amerického prezidenta Joea Bidena a jeho výhledech do budoucna mluví v rozhovoru s Karlem Hvížďalou politolog a historik Jacques Rupnik.

Článek

Jak hodnotíte průběh inaugurace 46. prezidenta Spojených států Joea Bidena ve Washingtonu, kde místo diváků stálo 191 500 vlajek a deset světelných sloupů a na níž Donald Trump chyběl. Ve městě bylo naopak přes 20 000 příslušníků Národní gardy a horda policistů?

Byla to tradiční ceremonie za velmi nezvyklých okolností: s velmi omezeným publikem a naopak ostře sledovaná velmi početnou přítomností bezpečnostních složek. Všem se ulevilo , že se bez nich inaugurace obešla. Přítomni byli bývalí prezidenti (Clinton, Bush, Obama), až na jednoho, který tak porušil tradici 152 let starou. Tou dobou už byl na Floridě ve svém golfovém klubu a jistě nerad, když vedle nového prezidenta uviděl „svého“ viceprezidenta Mikea Pence nebo šéfa republikánů v Senátu Mitche McConnella.

Biden není inspirující řečník jako Obama ani showman věčně opakující několik hesel jako Trump. Jeho projev měl jedno silné téma: sjednotit Ameriku po tom, co poslední léta a hlavně poslední týdny zažila. Proti extremismu, chaosu a „útoku na demokracii a pravdivost“ nabízí vstřícnost, toleranci a slušnost. Nemusíme ve všem souhlasit, to patří k demokracii, ale musíme překonat tu „neobčanskou válku“, která ohrožuje samotné základy společnosti. Biden chce být prezidentem všech Američanů a sjednotit (ne)spojené státy americké. Tak znělo jeho sdělení; jestli má šanci uspět, posoudíme po prosazení opatření (covid-19, ekonomika, migrace) za sto dní; zda se to podařilo, rozhodnou příští volby za čtyři roky.

Teď, kdy vedeme tento rozhovor a Joe Biden se ujímá moci, jsme se dověděli, že bylo v USA 4500 mrtvých na covid-19, to jistě také ovlivnilo výsledek voleb…

Za den. A 400 000 mrtvých za necelý rok… Amerika představuje čtyři procenta světového obyvatelstva a přes dvacet procent obětí covidu. Trump celou dobu pandemii podceňoval, odmítal roušky a doporučoval před spaním doušek dezinfekce. Člověk nemusí být génius, aby pochopil, že ve volebním roce to musí mít dopad na výsledek.

Co za této situace bude moci Joe Biden, kterému je 77 let a je nejstarším zvoleným americkým prezidentem, změnit? Myslíte, že bude schopen snížit daně střední a nižší třídě? A co zdravotní reforma? Tu již propagoval v USA od 70. let Richard Nixon, ale neprošla Kongresem. Obama byl první, komu se to podařilo prosadit, protože měl v prvních dvou letech pod kontrolou obě komory. Jen se trochu naivně domníval, že reformu dokončí i s pomocí republikánů. Když ale demokraté ztratili většinu ve Sněmovně reprezentantů, Obamovi se už nepodařilo práci na zdravotnické legislativě dokončit. Bude moci Joe Biden v reformě pokračovat?

Hlavní úsilí bude Ameriku usmířit samu se sebou. Je neuvěřitelně polarizovaná a Biden je jeden z mála, kdo se o něco podobného může pokusit. Je to muž politického středu, s 30letou zkušeností vyjednávání a hledávání kompromisu v Senátu. Stačí si přečíst v Obamových pamětech jeho portrét, jeho osobní vlastnosti, vstřícnost, empatii, schopnost naslouchat. Mimochodem neřekl ani slovo o impeachmentu: ne, že by nechápal argumenty demokratů v Kongresu, ale nechce, aby to pokračovalo v polarizaci a zpomalilo prosazování jeho priorit.

Nejprve je třeba říci, že mezi lidmi je obrovské očekávání a Biden bude mít, alespoň ty první dva roky, volné ruce a nebude se moci vymlouvat jako Obama, že ho Kongres nebo Senát blokuje, protože tam bude mít většinu. Nebude mít instituční brzdu. Před pár dny ohlásil, že do ekonomiky napumpuje dva biliony dolarů a hodně vsází na infrastrukturu, protože silnice, železnice a mosty jsou v nedobrém stavu. S tím bude souviset i zvýšení minimální mzdy a podpory v nezaměstnanosti. A, jak jste zmínil, má dobrou šanci dotáhnout právě v kontextu pandemie zdravotní reformu.

Najednou se zdravotnictví stalo ústřední otázkou, zvlášť když se podíváte na statistiky a vidíte, jak jsme o tom již hovořili, kdo umírá. Jsou to ti, co nemají žádné nebo velice špatné zdravotní pojištění. V téhle situaci má velkou šanci reformu dotáhnout. V Kalifornii umírá každých deset minut jeden člověk na covid-19. Trump tvrdil, že stát se do toho nemusí míchat, říkal hlavně: Musíme neoslabit ekonomiku ve volebním roce. Biden byl a je pravý opak a stále opakoval, že zdravotnictví musí být prioritou, protože bez toho se ekonomika nemůže postavit na nohy. Bidenův hlavní problém nebudou jen republikáni, ale levice ve vlastní straně; ta má také své radikály, protože on je sám muž středu.

A jak se změní zahraniční politika? Trumpovi nelze upřít, že se mu povedly jisté kroky na Středním Východě, ale jak se bude dál vyvíjet politika s Čínou? Dojde k dotažení transatlantické dohody o volném obchodu mezi USA a EU? Zatím naopak Trump uvalil v říjnu další cla na EU ve výši 7,5 miliardy USD: například na dovoz letadel z Evropy a vína z Francie…

Přijde určitě pokus ne o transatlantickou dohodu, ale o obnovení vztahu těžce pošramoceného Trumpem, který jako jediný americký prezident vyhlásil EU za nepřítele. To začne návratem k Pařížské klimatické dohodě, kterou Trump opustil. Bude tu také otázka možného návratu ke smlouvě s Iránem o kontrole jaderné technologie. To, co se ale určitě změní, je postoj USA k vnějšímu světu. Za Trumpa se Amerika odvrátila od světa. America first znamenalo America alone (Amerika sama). Některé aspekty tohoto izolacionismu jsou brány v USA příznivě, jako například, že Amerika nemusí být světovým policajtem.

Co se ale jistě nezmění, to je rivalita s Čínou - a tu Trump proměnil v konfrontaci. To bude jedna z domén, kde bude jistá kontinuita, ne ve stylu jednání, ale republikáni i demokraté se shodnou v tom, že právě Amerika pomohla Číně, aby se stala nastupující velmocí i ve špičkových technologiích. Ale v této rivalitě potřebují Američané spojence, a také proto se změní i vztah s Evropskou unií. Biden bude hledat témata, na kterých se s Evropou dohodne, a to se týká nejen obchodu.

A podobně to bude se vztahem s Ruskem, z jehož území se stále útočí na počítačové sítě, loni to bylo asi 200 útoků, i na státní a vládní instituce. I k tomu bude potřebovat Amerika Evropu, a proto i v těch celních opatřeních nejspíš přistoupí na kompromisy. Za dobrou zprávu je možné považovat to, že Trumpova porážka je ranou pro malé Trumpy ve střední Evropě, jako jsou Orbán, Kaczyński, Janša a Zeman.

Ještě k Donaldu Trumpovi: Ústavní experti nejsou zajedno v tom, zda by se v impeachmentu mohlo pokračovat i po inauguraci Joea Bidena. Demokraté si myslí, že ano – v roce 1876 takto Sněmovna zažalovala bývalého ministra pro válku Williama Belknapa i přesto, že už svou funkci nezastával. V takovém případě může Senát Trumpovi zakázat budoucí kandidaturu, nebo mu odebrat doživotní prezidentskou rentu či další benefity, jako například ochranku. Pak by zřejmě Trump ani nesehnal peníze na založení své televize. Má tato snaha demokratů podle vás šanci?

Impeachment je prosazován jako nutný i po nástupu do funkce nového prezidenta jako jediná možnost demokratické instituce prosadit pro sebezáchovu i pro veřejnost nutnost odpovědnosti za násilný útok na ústavní řád. O tom, že hlavni odpovědnost nese právě Trump, nelze pochybovat. Mimochodem, i většina ze stovky povstalců zatčených po 6. lednu vypovídá, že jednali na výzvu prezidenta.

Je tu také druhý motiv: znemožnit Trumpovi případný pokus o návrat do funkce za čtyři roky, jak sám říkáte. Může se to, viděno z dálky, některým lidem zdát zbytečné, ale nikdy Amerika neměla prezidenta s takovým sklonem k násilí a s takovým pohrdáním zásadami demokracie. Mitch McConnell, republikánský předseda Senátu, který zvažoval hlasování pro impeachment, řekl: „Kdyby tyto volby byly vyvráceny na základě pouhých výroků ze strany, která prohrála, naše demokracie by sklouzla do smrtící spirály.“

Protože pravděpodobnost, že dvě třetiny Senátu by hlasovaly pro impeachment, je mizivá, nelze si vaše slova vykládat moc optimisticky…

Bohužel mi to průzkum zveřejněný právě v době inaugurace potvrzuje. Think tank European Council on Foreign Relations zveřejnil výsledky pořízené v prosinci v celé Evropě a ty ukazují, že obnovení transatlantického vztahu i s nástupem Bidena nebude samozřejmostí. Ve vnímáni Spojených států došlo k „masivní změně“. Většina Evropanů se domnívá, že americký politický systém je „zlomený“.

Polovina Němců a Francouzů, 41% Britů se domnívá, že USA nebudou zřejmě schopné krizi překonat a odpovědět na globální výzvy. Třetina Evropanů si myslí opak. 54 % se domnívá, že svět je v horší situaci zásluhou Trumpa. Ale hlavně: Každý třetí obyvatel Evropy, každý druhý v Německu si myslí, ze Američané nejsou hodny důvěry (většina Poláků si však myslí opak). 67 % Evropanů si myslí, že jejich země nemůže počítat s podporou Washingtonu v případě krize (pouze 10 % je opačného názoru). I tohle je bilance Trumpova prezidentství a nelze očekávat, že se situace krátkodobě změní jen nástupem nového prezidenta. Joea Bidena čeká těžká práce.

Donald Trump tvrdí, že volby byly zfalšované, že demokraté podvádějí, ale před koncem svého volebního období se snažil a priori zabránit trestnímu stíhání spolupracovníků. To je přece zvláštní přístup: jiné obviňovat, i když i ministr spravedlnosti William Barr prohlásil, že jeho ministerstvo ani FBI nenašly žádné důkazy o podvodech při volbách, a přitom omilostnil 143 lidí, mezi nimž byli i lidé z jeho okolí. O čem to svědčí?

Otázku viny z napadení Kongresu bude šetřit procedura impeachmentu, která ale začne až po Trumpově odchodu z funkce a do poslední chvíle zde byly dohady, zda se pokusí udělit si amnestii sám sobě! Jde ovšem o bezprecedentní přestupek: americký prezident odmítá uznat výsledky voleb a vyzval své stoupence k povstání proti Kongresu. A protože jako prezident po čtyřech letech vládnutí a přes komunikaci na sítích, především na Twitteru, má velký vliv na značnou část veřejného mínění, je nebezpečné, co činí. Řekl: „Tyto volby byly ukradené a my se proti tomu musíme postavit, musíme bojovat až do konce, půjdeme po Pennsylvania avenue do Kapitolu.“ Tím vyslal své stoupence, aby šli do samotného centra americké demokracie zabránit vyhlášení výsledků voleb.

Tam se projevilo jeho hypertrofované ego, místo aby gratuloval vítězi, jako to udělala Hillary Clintonová, která měla dokonce o tři miliony hlasů víc než on a gratulovala mu, zatímco on má o sedm milionu hlasů méně než Biden, ale neudělal to. A to se stalo již na začátku listopadu. On naopak místo toho podal asi šedesát stížností, tedy žalob, a žádal přepočítání hlasů…

…jenže soudy všechny zamítly jako neopodstatněné…

…ano a poslední varianta této snahy je ze 4. ledna 2021, kdy zavolal státnímu tajemníkovi ve státě Georgia Bradu Raffenspergerovi a řekl mu, že potřebuje 11 780 hlasů, protože byly ukradené. Ten rozhovor trval hodinu a on v něm vyžadoval, cituji: „… šlo o krádež, já ty hlasy potřebuji!“ A pak jmenoval nějakou konkrétní lokalitu, kde podle něj bylo ukradeno 5000 hlasů. A státní tajemník, a je to republikán, mu odpověděl: „Pane prezidente, nešlo o 5000 hlasů, ale jen o dva pochybné hlasy.“

Je tedy evidentní, že všechny tyto kroky měly mobilizovat jeho příznivce. A Rudy Giuliani, jeho advokát, to řekl jasně: „Musíme jít do boje.“ A to měl být nátlak na kongresmany a senátory, zvlášť na viceprezidenta Michaela Pence a Mitche McConnella, šéfa republikánů v Senátu, aby oni byli tou poslední pojistkou, aby nebyly vyhlášeny výsledky voleb. Ale oni v Trumpových očích selhali. To bylo poprvé v dějinách Spojených států, aby prezident vyzýval občany k boji proti instituci, jakou je Kongres. Americká demokracie stoji na dělbě moci. Poprvé v amerických dějinách se šéf výkonné moci násilně postavil proto moci legislativní.

Ale přece v USA existovaly různé vzpoury, třeba před rokem 1920 za prosazení volebního práva žen atd.

…ano, je tu i dědictví volby prezidenta Lincolna v roce 1864 uprostřed občanské války a nepokoje, které to vyvolalo (v jižních státech neříkali, ze Lincoln volby nevyhrál, ale přesto ho odmítali uznat za prezidenta); je tu také celá řada pozdějších nepokojů, ale byli to lidé, občané, kteří stáli mimo instituce a bouřili se proti ní. A tady naopak ten, který má ztělesňovat instituci, se bouří proti ústavním pravidlům. A to myslím byl ten moment, kvůli kterému prohrál a kvůli čemu ztratil část příznivců včetně kongresmanů a senátorů, již se před rozhořčenými trumpisty museli schovat do sklepa. Bývalý prezident Bush v tu chvíli pravil, že USA vypadá jako „banánová republika“.

Kdyby Trump uznal výsledek voleb s tím, že má o 10 milionů hlasů víc než minule, tak by si mohl vliv, který měl na republikány, zachovat do budoucna. Ta strategie, kterou zvolil, byla superriskantní a nebezpečná a svým způsobem ho odepsala. V tu chvíli i Mike Pence, který mu dělal celé čtyři roky podržtašku, se obrátil proti němu, také proto, že on i šéf Senátu Mitch McConnell viděl, jak ztratili republikáni kontrolu nad Senátem právě kvůli Trumpovi. Tam totiž ztratili republikáni dva hlasy z Georgie, kde vyhráli demokraté, mimochodem jeden černoch a jeden Žid. To už si museli uvědomit i někteří republikáni, že Trumpova konfrontace s institucemi je velice nebezpečná a bilance nevalná: republikáni ztratili nejen Bílů dům, ale Kongres a i teď Senát.

A když se člověk podívá na americkou televizi, vidí, že největší obavy byly v USA z inaugurace 20. ledna 2021. FBI měla zprávy o tom, že v 50 státech USA se na den inaugurace chystaly demonstrace. Kvůli tomu byl ve Washingtonu bezprecedentní počet policistů a členů Národní gardy, asi 20 000, což je víc, než mají v Iráku a Afghánistánu dohromady! Je to strašné zjištění: 20 let po 11. září FBI dnes varuje, že hlavní teroristická hrozba v USA není vnější , ale vnitřní. Navíc deset bývalých ministrů obrany varovalo před možností, že by Trump mohl zneužít armádu.

Co to v důsledku znamená?

Že je tu krize demokracie. Už Trumpovo zvolení bylo symptomem a hnutí, které teď Trump rozpoutal, ji přímo ohrožuje. Image Spojených států jako představitelky demokratické tradice strašně utrpěla, je úplně v troskách. Ale instituce v poslední instanci obstály a vítězství Joea Bidena po přerušení kvůli obsazení Kongresu, které trvalo 13 hodin, to potvrdilo. Nový prezident vstupuje do Bílého domu a začne ve spolupráci s parlamentem prosazovat program, kvůli kterému byl zvolen.

Ale to nestačí, abychom se ujišťovali, že se vše vrací do „normálu“. Snad hlavní rys Trumpova prezidentství je vztah k faktům, k jejich pravdivosti. Washington Post napočítal za čtyři roky 30 529 falešných zprav Donalda Trumpa. N.Y. Times počítal jeho „lži“, v průměru to vychází asi na jednu denně! V Bílem domě tomu říkali „alternativní fakta“. Fakta jsou to, co říkám já, už neexistuje „pravda“, jen názory a příběhy. Přičemž jistý konsenzus o faktické podstatě argumentu je zásadní podmínkou demokracie. Pokud tomu tak není, je to jen o tom, kdo koho přehluší na sociálních sítích - a může to vést k pokušení svou „pravdu“ prosadit násilím. Zároveň ale také vzrostla potřeba mít seriózní ověřitelné zpravodajství: New York Times za poslední čtyři roky získal dva miliony nových předplatitelů.

Historik Timothy Snyder píše, že „postpravda je předfašismus“. Nerad používám to silné slovo jelikož srovnání s 30 lety v Evropě v mnoha ohledech nesedí, ale dát vše jen pod hlavičku „populismu“ je zase hodně slabý výraz.

To vše má přímý dopad na schopnost Ameriky se stylizovat do příkladné role vůdce demokracie s posláním demokracii šířit. Jak chcete dávat rady ostatním na celém světě o uznání demokratických voleb a ústavních pravidel, když sám americký prezident výsledky neuznává a vyzývá dav ke vzpouře proti institucím. Zásadní lekce z Trumpova období, zřejmá zvlášť od listopadových voleb, je, že šíření demokracie musí začít doma.

Image je součástí šíření toho, čemu se říká americký soft power. Hodně byl obraz Ameriky zejména od 2. světové války ovlivněn filmovým průmyslem a dnes seriály. Daleko více než četba Tocquevillovy Demokracie v Americe se na vývozu obrazu Ameriky v poslední době podílel seriál House of Cards (nejsledovanější seriál mezi čínskými elitami!).

Prezident Underwood ze seriálu, schopen všech podlostí, aby se udržel u moci, se nám teď jeví jako neškodný ve srovnání s Trumpem. To, co jsme 6. ledna večer sledovali v televizi, vypadalo jako závěrečný strašidelný díl seriálu na Netflixu; byl to však přímý přenos z Kapitolu na CNN!

Trump měl navíc ještě z televize zkušenost s moderováním úspěšné reality show The Apprentice, Učedník, kterou dokázal dobře využít k manipulaci s lidmi…

Jistě. Ne v byznysu (několikrát zbankrotoval), ale jako televizní bavič si vytvořil image rázného a úspěšného podnikatele, který váhavým či nešikovným účastníkům ukázal dveře s pověstným „you’re fired“, jste propuštěn. Mimochodem to potom provozoval i v Bílém domě: během prvního roku vyměnil 1/3 těch, kteří s ním nastoupili, a dohromady za čtyři roky je to přes 80 % jeho blízkých spolupracovníků.

Ale přesto, poslední průzkumy mezi republikány ukazují, že se jeho podpora moc nemění. Podle průzkumů YouGov pro časopis The Economist 75 % Trumpových voličů, což je asi 60 milionů lidí, ještě věří, že volby byly zmanipulované… Komentátor amerického deníku New York Times Ezra Klein odhadl, že lidí odhodlaných k násilí mohou být „miliony“. Snad se plete, ale i kdyby jich bylo jen jedno procento ze všech Trumpových voličů, pořád se jedná o 750 tisíc lidí, i když jsou samozřejmě roztroušení po celé obrovské zemi.

To je výsledek čtyřleté politiky založené na systematické polarizaci (my a oni, lid vs. elity, prezidentův Twitter vs. zavedená média). A když vám prezident a stovka republikánů v Kongresu, včetně jejich lídra, říkají, že volby jsou „ukradené“, značná část voličů tomu uvěří. Důležité však je, že právě v této věci dochází k rozkolu mezi republikány.

Mimochodem v této souvislosti je třeba připomenout, že Trump se dostal do politiky zvenčí, on nebyl členem Republikánské strany, do soutěže o kandidáta republikánů vstoupil krátce před rokem 2016, s jeho vítězstvím nikdo nepočítal a on všechny obehrál. Jel na populistické vlně, kterou rozjeli členové Tea Party někdy kolem roku 2005. Původní outsider se stal tahounem této strany a Republikánská strana se mýlila v tom, že po zvolení ho zvládne. Stal se ale opak, on ovládl stranu a rozjel své čachry a své hry. Začal systematicky nabourávat důvěru v instituce, ve které republikáni tradičně věřili, což nakonec stranu rozdělilo na konzervativní „státotvorné“ křídlo a populistické křídlo trumpistů. Tento rozkol také patří do dědictví Trumpova prezidentství.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované