Hlavní obsah

Jaké bude léto? Roušky nesundáte, v hospodách budou opatření, hlásí Havlíček

Rozvolněné léto v Česku? Rozhovor s ministrem průmyslu a obchodu, vicepremiérem Karlem Havlíčkem (Video: Markéta Bidrmanová, Seznam Zprávy)

 

Reklama

15. 6. 17:06

Ani v létě se Češi nezbaví roušek v MHD a v obchodech. A v hospodách se žádné další uvolnění nechystá. Naopak i v červenci zaplatí vláda z pojištění každému šest testů, potvrdil pro SZ Byznys ministr průmyslu Karel Havlíček.

Článek

„Původně jsme uvažovali, že bychom od července nechali dva PCR testy zdarma a dva antigenní. Nakonec necháváme čtyři antigenní testy zdarma a dva PCR,“ upřesnil vicepremiér v rozhovoru, který najdete nahoře ve videu.

„Udělali jsme další krok k tomu, abychom nic nepodcenili,“ řekl. To už se v minulosti stalo dvakrát – poprvé loni na podzim, kdy vláda včas neidentifikovala návrat nákazy, a podruhé před Vánocemi, kdy rozvolnila, aby si lidé mohli nakoupit.

Varováním je i současný vývoj ve Velké Británii, která z obav před nakažlivější mutací delta rozvolňování raději zastavila. „Je to varování. A potvrzuje to, že z toho nejsme definitivně venku, že musíme být obezřetní,“ přiznal Havlíček.

Britové stopli rozvolňování kvůli šíření nakažlivější varianty viru mutace delta. Vnímáte to jako takové memento, jako signál „pozor zvolněme“?

Samozřejmě, je to varování. A potvrzuje to, že z toho nejsme definitivně venku, že musíme být obezřetní. Faktem je, že incidence u nás klesá zcela jednoznačně, všechny faktory se lepší. Na druhou stranu je třeba vnímat zdvižený prst epidemiologů s ohledem na případné nové mutace. Také proto, že i když se ekonomika v zásadě uvolnila, není rozvolněná zcela. Stále tam jsou ještě restrikce, ať už počtu lidí nebo počtů lidí na plochu.

Loni před létem jsme na tom byli podobně, možná i o něco líp, pak se ale situace zvrtla. Andrej Babiš připustil, že na podzim by mohla přijít další vlna koronaviru. Můžete říci, jak přesně se na ni kromě očkování chystáte?

Nemůžu začít jinak než očkováním. A nejde jenom o to, že máme kapacity. Ale musíme stále k očkování přesvědčovat, ať už tedy marketingovými nástroji nebo vlivnými osobnostmi a nebo těmi, kteří jsou schopni přesvědčovat v rámci regionu, škol, ale třeba i v rámci rodiny.

Další je pochopitelně testování, to znamená přechod na vyšší stupeň testování, ať už tedy PCR testování, které je od června hrazené a bude to pokračovat i v červenci, ale i antigenní testování. Tady jsme udělali další krok k tomu, abychom nic nepodcenili. Původně jsme uvažovali, že bychom od července nechali dva PCR testy zdarma a dva antigenní. Nakonec necháváme zdarma čtyři antigenní testy a dva PCR.

To už je schválené?

Není to schválené definitivně, ale ono se to vlastně nemusí schvalovat, protože to tak dneska je. A názor pana ministra zdravotnictví Vojtěcha je, že to tak necháme. Podle mě je to správný názor.

Takže pro červenec jsou dál čtyři antigenní a dva PCR testy hrazené z pojištění jisté?

Pro červenec to vypadá, že to takto zůstane. Takže i z tohoto je zřejmé, že jsme obezřetnější. Rozjíždíme sekvenování, nesmírně důležitá věc, která do značné míry by měla vytvořit nástroj, jak bojovat s novými mutacemi. A co je nesmírně důležité, rozjíždíme projekt Bezpečná provozovna. Typický příklad je třeba bezpečná restaurace, tzn. že se stovky nebo tisíce provozoven připojují k určitému specifickému režimu, který je dokonce ještě nad tím, co požaduje Ministerstvo zdravotnictví.

Trošku to vypadalo, že aplikace Bezpečná provozovna někde zamrzla. Takže se rozjíždí?

Funguje a hlásí se tam stovky a stovky dalších provozoven.

Kolik jich je?

To teď úplně v hlavě nemám, ale je to projekt, který je dobrovolný a do kterého se může přihlásit jakákoliv provozovna, např. tedy restaurace, která má připraven režim hygienicko–dezinfekčního charakteru a současně přijímá platební karty. Tzn., že se musí pouze platit platebními kartami, musí je přijímat včetně toho, že se třeba pokrmy vydávají přes okénko v rukavicích, prostě tam je specifický režim.

Roušky v MHD ani v létě nesundáme

Vláda schválila v pondělí další rozvolnění. Děti odloží roušky ve školách i v posledních třech krajích. Na pracovištích nebudou od července povinné respirátory. Chystáte na léto odrouškování i v MHD a v obchodech?

V tuto chvíli nikoliv. Musíme být stále obezřetní. Uvědomujeme si, že to není úplně nejpohodlnější, ale nesmíme tu situaci podcenit. V tuto chvíli je to pouze v prostorách, kde se potkávají titíž lidé, ať už je to tedy ve školách, nebo na pracovištích. Tam, kde se potkávají různí lidé, tam roušky nebo respirátory musí být.

Do restaurace, posilovny, klubu teď stačí čestné prohlášení nebo jakýkoliv test. Chystáte takto odbourat povinné testy i v hotelích?

Na pracovištích je dnes stále povinné testování, ale skončí to 30. června. Poté už pro zaměstnance nebude povinnost nechat se testovat. Ale neznamená to, že nebude povinnost pro návštěvníky těchto center nebo služeb, obchodů atd., prokázat se určitou formou testu. Čestné prohlášení se váže k tomu, že jsem byl někde testován, například v práci, a protože v práci nebude povinné testování, tak by to v tu chvíli vlastně ztrácelo smysl.

Co třeba povinné testování po návratu z dovolené? Zvažuje se to?

V tuto chvíli to není nezbytně nutné, protože z dovolených se jezdí z určitých „barevných“ zón, to definovala EU. A podle toho, kdo přijede, pokud není očkován, tak musí být otestován zase v určitém režimu, někde dokonce musí být testován než vyjede z té konkrétní země.

Ale ta pravidla se podle mě budou patrně rozvolňovat, pokud vše půjde dobře.

Pokud někdo přijede z bezpečné zóny, tak tam nebezpečí nehrozí. Pokud však přijede ze zóny, která je třeba oranžová, tak testován být musí. Navíc je třeba si stále uvědomovat, že firmy nekončí automaticky a všechny s režimem testování. Jsem s těmi firmami denně v kontaktu a celá řada firem v tom stále bude pokračovat z čistě preventivních důvodů.

I v létě do hospody s testem

A jaký režim čeká v létě restaurace?

Restaurace budou mít podobný režim jako dnes. Zatím se nepředpokládá, že by tam nebyl požadován test. Jak se bavíme i s kolegy z ostatních zemí, tak je to tak prakticky všude. Může být rozvolnění, třeba když bude od 1. července nějaká živá muzika, tak musí být minimální vzdálenost od těch hostů dva metry. To jsou takové drobnosti, které ale mohou být pro někoho důležité, zejména pro ty podnikatele.

Tancování v klubech je zatím hudba budoucnosti?

Osobně si to představit nedokážu.

A není to nefér otevřít kluby a nepovolit jim tanec a zároveň jim vzít kompenzace?

Samozřejmě nikdy to není stoprocentně spravedlivé. Otázka je, do jaké míry oni přicházejí o tržby, protože kluby nejsou jen o tanci. Lidé tam mohou sedět, mohou tam konzumovat, mohou se tam do značné míry i bavit, dokonce i poslouchat muziku. Je to na epidemiolozích, ale ti se k tomu zatím nestaví tak, že by k tomu uvolnění mělo dojít.

Kdyby to bylo na soudech, všechno nechají otevřené

Nejvyšší správní soud vládě „hodil na hlavu“ několik covidových opatření – plošné nošení roušek, plošné uzavření škol i restaurací, heren atd. Čekáte vlnu žalob o náhradu škod?

Tomu se samozřejmě nelze vyhnout a je to tak úplně v každé zemi. Co země, to různé soudy rozhodující i v neprospěch vládních opatření. Protože vždy se v každé zemi najde skupina těch, kteří toho chtějí využít, někteří i zneužít. Z mého pohledu je to někdy až příliš vysoký formalismus, protože když se tak dívám na některá rozhodnutí těch soudů, tak tady vše mělo zůstat otevřené. Mohli jsme se tady bavit, mít otevřené služby.

Soudci ale často argumentovali i tím, že plošná opatření nebyla dostatečně správně zdůvodněná.

Paní redaktorko, správně zdůvodněná. Co chcete zdůvodňovat, když třeba v té době bylo 15 tisíc nakažených denně? Když byla zavřená celá Evropa? Když je tady pandemie, která tady 100 let nebyla? A když byly totálně přeplněné nemocnice?

Tak třeba zdůvodnit, že uzavření právě toho a toho dává smysl?

To zdůvodnění, když se podíváme do těch mimořádných opatření, tam bylo. Snížení mobility. Cílem bylo to, aby se v uvozovkách na ulicích, po městech a obcích pohybovalo méně lidí. A k tomu se musely udělat určité ekonomické restrikce.

Kdybyste byl podnikatelem, kterého během pandemie vláda zavřela, tak byste se nebránil?

Zaprvé – podnikatelé dostávali podporu a ta podpora nebyla malá. Ta podpora byla 330 miliard korun do podnikatelského sektoru. Objektivně je třeba říci, že 190 miliard bylo v přímé podpoře, zbytek v podpoře nepřímé.

Takže vy byste se s tím spokojil a nebránil byste se?

Podnikatelé měli uhrazenou značnou část svých nákladů. U někoho to bylo třeba 40 procent, u někoho 70 procent. Nebylo to těch 100 procent. V době, kdy fungoval pandemický zákon, tak je v něm jasně dané, že pokud vznikla ještě další škoda, tak je možné si zažádat o kompenzaci této škody, jinými slovy – o rozdíl mezi tím, co podnikatel dostal a tou škodou. A teď si o to ty firmy mohou žádat. A vždy to bude řádně vyhodnoceno, a pokud to bude odpovídat tomu pandemickému zákonu a škody se prokážou, pak mají šanci náhrady škod získat.

Škody? Mně stát taky nic nedal

Takže vy byste o ně taky požádal, kdybyste měl pocit, že vám vznikla škoda?

Těžko říct, zda bych si požádal, nikdy jsem se s tím nesetkal. Před 12 lety jsem byl v podnikatelském sektoru. V té době jsme dva roky jeli na 30, 40 procent tržeb. Od státu jsme nedostali ani korunu s výjimkou nějakých drobných.

Vás stát ale nezavřel.

To je sice příjemné, že nás nezavřel, ale na druhou stranu, pokud máte dva roky 30 procent, tak to není už daleko od toho, co mají firmy dnes. Podnikatele netrápí, jestli to udělal stát nebo někdo jiný. Podnikatel se na to dívá prostřednictvím čísel. A ten stát tenkrát ty firmy totálně hodil přes palubu. Žádná podpora.

A neházíte je teď taky přes palubu, když podporu končíte v době, kdy řada podnikatelů ještě nemůže najet naplno, například kongresové hotely?

My musíme v určitý den podporu přímo ukončit, jinak by byla nekonečná. Řekli jsme, že dokud bude zavřeno, budou provozovny dostávat přímou dotační podporu, a to jsme dodrželi. Ačkoliv byla celá řada zemí v Evropě (třeba Maďarsko, Belgie), které vůbec nedávaly nebo jen částečně podporovaly. My jsme s tou přímou podporou jeli do posledního dne, dokud bylo zavřeno. A teď samozřejmě rozumím tomu, že se některé segmenty rozjíždí pomaleji, správně jste uvedla třeba ty kongresové hotely, ale to je nesmírně složitá diskuze.

Co je vlastně kongresový hotel? To není, že je jen kongresový. Ten hotel poskytuje celou řadu dalších služeb, lidé tam chodí na obědy atd. V momentě, kdy to začneme takto rozlišovat, okamžitě tím naštveme konkurenci a ostatní a začne se diskutovat, proč jsme ještě nepodpořili tamten, proč tamten a proč tamten. Navíc si uvědomme jednu věc, co se týká tolik diskutovaného programu Antivirus, tak jsme v situaci, kdy největší problém české ekonomiky je stále ten, že je nedostatek pracovníků. A je tu obrovské množství odvětví a oborů.

Takže předpokládáte, že se to teď rozhýbe? Že firmy část lidí propustí a půjdou jinam?

Nemusí se propouštět, ale je to o tom, že dnes není kde brát zaměstnance, a to nejen na kvalifikované pozice. A samozřejmě ten trh nás důrazně upozorňuje na to, abychom už přestali s tou dotační politikou, která v nějaké době dávala svůj smysl, protože tím kroutíme trh. Chápu, že se některá odvětví budou rozjíždět pomaleji, ale na druhou stranu jsou zde stále nepřímé formy podpory.

Žaloby na stát kvůli opatřením budou stát desítky miliard

Máte odhad, kolik mohou žaloby o náhradu škod Česko stát? Expert na zdravotní právo, kandidát do sněmovny za Piráty, Ondřej Dostál Seznam Zprávám řekl, že by to vyčíslil na jednotky miliard, možná i desítky. Co myslíte Vy?

Myslím, že to je střelba do vzduchu a těžko se od toho odpíchnout. Vezměte si, že jsme dali 330 miliard do podpory podnikatelů. A kdyby si každý měl vyčíslit ještě ten rozdíl mezi tím, co byla faktická škoda a co nebyla, tak to mohou být skutečně desítky miliard korun. Ale to je pochopitelně otázka toho, kdo to vyčíslí, kdo všechno si zažádá a musí se vejít do podmínek pandemického zákona.

Ministerstvo vnitra však navíc ty, kteří to zkoušejí, upozorňuje, že „stát neodpovídá za škodu způsobenou právními předpisy, které byly shledány za nezákonné“. Znamená to, že když stát dělá něco špatně, úředníci na těch předpisech trvají, takže poškozený stejně nemá šanci na peníze?

To se nedomnívám, musí rozhodnout soud, nejsem právník nebo správný arbitr. Nikdo nikomu neupírá zákonnou možnost si požádat o proplacení škody, ale skutečně o tom musí rozhodnout ti, kteří tomu dobře rozumí.

Jak budete postupovat příště, možná už na podzim, pokud přijde nějaká další vlna? Zase přijdou opatření, která soud shodí ze stolu, nebo to bude tentokrát jinak?

Zaprvé – nemůžete vyloučit to, že bude někdo, kdo se bude snažit z toho vytěžit, kdo bude příliš formalistický a bude něco shazovat.

Asi nejde úplně o to něco z toho vytěžit, ale soud konstatoval, že opatření byla protizákonná.

Jestliže děláme stovky a tisíce opatření, tak vždycky je potom někdo, kdo se na tom chce vézt. Někdo chce poukázat na to, že jsme něco udělali špatně, někdo to dělá z politických důvodů, někdo z finančních důvodů a logicky i soud – jsou různé soudy – dále i v odvolávacích instancích si to vzájemně shazují.

Takže máte rozhodnutí soudů za účelové?

Daná instituce mu to může shodit. Vezměte si, jak to bylo minulý rok. Městský soud tady v Praze, to bylo tuším někdy v dubnu, shodou okolností pan Dostál něco napadl, soud mu dal za pravdu a Nejvyšší správní soud mu to zase shodil.

Těch soudních rozhodnutí, která opatření smetla, však bylo několik. Od Ústavního soudu, Nejvyššího státního soudu…

Samozřejmě, těch opatření byly tisíce.

Ale Ministerstvo zdravotnictví vědělo o tom, že jsou opatření protizákonná a stejně v nich dál pokračovalo.

To jsme nevěděli. Tak bych se trochu toho ministerstva zastal.

Existuje i dokument, který prokazuje, že o tom Ministerstvo zdravotnictví vědělo. Informovaly o tom Seznam Zprávy.

Co právník, to názor. Ministerstvo primárně nechtělo pandemický zákon. Chtělo pokračovat v nouzovém stavu. Opozice tenkrát kategoricky řekla: „Nikoliv nouzový stav, musí být jiný režim, pandemický zákon.“ Objektivně řečeno na něm opozice participovala, její právníci to viděli, shodli jsme se na tom. V době, kdy bylo 15 tisíc nakažených denně, tak jsme nutně potřebovali prodloužit nouzový stav.

Opozice nám to tenkrát shodila ve Sněmovně a chyběly minuty do toho, aby se otevřela celá ekonomika. Nebýt tenkrát konstruktivního postoje hejtmanů, kteří do značné míry prohodili své koaliční partnery dveřmi a postavili se k situaci velmi odpovědně a dali nám alespoň 14 dní pro nadechnutí, pro přípravu pandemického zákona, tak ten pandemický zákon nakonec byl a vědělo se, že je v některých opatřeních na hraně.

Jak má Ministerstvo zdravotnictví rozhodovat? Jejich úkolem je chránit zdraví lidu. A mají jeden právní výklad, že je to za hranou. A druhý, že není. Oni se logicky přikloní k tomu, že mají chránit zdraví obyvatel.

Česko jako velmoc baterek do elektroaut?

Vláda má během krátké doby rozhodnout o pobídce v řádu miliard korun, aby v Česku vznikla továrna na baterie do elektroaut. Mluví se o ní jako o gigafactory. Můžete to potvrdit?

Mohu potvrdit to, že na tom pracuje tým lidí z Ministerstva průmyslu a obchodu. Snažíme se vytvořit takové podmínky, kdy zde bude minimálně jeden projekt na gigafactory podpořen.

Takže se uvažuje o více projektech?

Je zde více zájemců. Nemůžeme nikdy vyloučit to, že nebudou podpořeny třeba dva projekty. Cílem je alespoň jeden. Je to náročný projekt. Pro nás je důležitý z toho úhlu pohledu, že ve všech vyjednáváních figuruje společnost ČEZ, a to mimo jiné i z toho důvodu, že má pod kontrolou těžbu lithia na Cínovci, což byl jeden z vládních úkolů, které jsme – zaplaťpánbůh – splnili, to znamená: dostali jsme opět míč na naši stranu. V tuto chvíli se řeší to, jak oddělit lithium od slídy. Podstatné je, že by se to vlastně propojilo, těžba lithia, gigafactory a pak samozřejmě odbyt do autoprůmyslu.

A vy už tedy víte i o nějakém jiném zájemci kromě toho z Volkswagenu?

Ano, těch zájemců je tady vícero. Nejsou jich desítky, samozřejmě jednotky.

Můžete jmenovat?

V tuto chvíli bych nechtěl, protože jsme do značné míry vázáni ne přímo mlčenlivostí, ale tím, že zatím nebudeme ty informace říkat. Pracujeme na vícero projektech s tím, že na konci června chceme dát bližší informace o tom největším projektu.

Ten bude předpokládám přímo v Krušných horách?

Těch lokalit je dnes více, kde by mohl být situován. Řešíme dvě nejpravděpodobnější a mohu říci, že jedna z nich je v západních, druhá v severních Čechách.

O jak vysokých pobídkách se bavíme?

Ty pobídky budou do značné míry korespondovat s tím, jaká bude výše investice. Ta výše investice se předpokládá mezi 50 až 60 miliardami korun na jednu gigafactory. S tím, že se bude jednat minimálně o dva až 2,5 tisíce zaměstnanců přímo v té gigafactory a další řádově dva až 2,5 tisíce zaměstnanců, které na to budou mít přímou vazbu v rámci dodavatelských a subdodavatelských řetězců. Ale vše v rámci regionu. Ty pobídky se předpokládají jak přímé, tak nepřímé, to znamená jsou tam daňové výhody, přímé podpory v rámci hotovosti.

Jsou to samozřejmě pobídky vysoké, které by měly být v řádech miliard korun, na druhou stranu přínos takové gigafactory je rovněž v řádech miliard korun ročně. V každém případě se to musí propočítat tak, aby v tom byla návratnost. Nedovedu si představit, abychom u toho jako průmyslová velmoc, automobilová velmoc a jako země, která dnes otáčí kormidlem a jdeme za elektromobilitou a nebojíme se to říkat, tak abychom u toho nebyli.

Kdy o pobídkách tedy vláda rozhodne?

V každém případě chceme, aby to byla tato vláda. Myslíme si, že je to pohodlné i pro ty potenciální investory, protože než přijde nová vláda, která bude ukotvená, tak by mohlo dojít k takovým rozhodnutím, kvůli kterým by nám to mohlo uniknout. Takže mým cílem je, aby to byla ještě tato vláda.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované