Hlavní obsah

Jak rychle lze zastavit rozjetý virus? I s lockdownem aspoň měsíc

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační fotografie.

Reklama

13. 10. 2020 17:43

Jak dlouho trvá, než takzvaný lockdown srazí křivku denních nárůstů nakažených a případně i mrtvých natolik, že lze začít uvažovat o rozvolnění? Příklady ze světa ukazují, že alespoň měsíc.

Článek

Není lepší modelový příklad podobný Česku než Izrael. Devítimilionová země se jako první na světě ponořila 18. září do druhé celostátní uzávěry neboli lockdownu, když tam denně přibývalo kolem čtyř tisíc nakažených. Čekání na moment, kdy tvrdé opatření zafunguje a bude možno ho rozvolnit, trvá prakticky až dodnes.

Izraelské lockdowny

- Od 25. března v židovském státě vešla v platnost povinnost pro všechny nevzdalovat se od domů kromě výjimečných situací. Porušení pravidel mohlo být potrestáno pokutou až přes 30 tisíc korun, nebo dokonce šestiměsíčním vězením.

- Seznam výjimek byl nicméně při první uzávěře poměrně široký. Kromě cest za prací, potravinami nebo léky mohli Izraelci například i demonstrovat, na otevřeném prostranství se mohly pořádat modlitby, svatby, pohřby nebo bar micva.

- Od 26. dubna se začaly otevírat některé obchody a služby jako například kadeřnictví a holičství.

- Druhý lockdown od 18. září byl ještě o něco přísnější. Lidé v jeho rámci musí zůstat doma s výjimkou cest do práce a pro základní potřeby.

- Rozvolnění druhého lockdownu by mělo přijít v následujících dnech.

- Rozhodující má být pokles počtu nově nakažených pod 2000 denně a snížení reprodukčního čísla R pod 0,8. Pak má Izrael v plánu osmibodové schéma rozvolňování po dvou týdnech. Tato fáze má trvat až do února.

Ani fatální opatření, jako je lockdown, totiž, jak můžete vidět v následujícím grafu, nefunguje jako mávnutí magickou hůlkou. Zanesli jsme do něj i data z první vlny, která trend potvrzují.

Graf nám u obou izraelských lockdownů ukazuje velmi podobný scénář. Po zavedení tvrdého režimu zpravidla následuje týden až dva trvající období, kdy denní počty nakažených ještě prudce rostou, až se křivka zastaví na úplném vrcholu. Ten v obou případech i víc než dvojnásobně přesahuje počty z období krátce před lockdownem. Poté začnou čísla klesat a za další zhruba týden se vrací na úroveň z doby, kdy byl lockdown vyhlášen.

Jinými slovy trvá zhruba tři týdny až měsíc, než se v porovnání s obdobím před vyhlášením lockdownu křivka počtů nakažených vůbec začne zplošťovat. Počty hospitalizací a mrtvých se začnou snižovat až s dalším týdenním až dvoutýdenním zpožděním.

O rozvolnění lockdownu se v zemi z hlediska pandemické situace velmi podobné Česku podle tamního serveru Haaretz rozhodne nejdříve tento čtvrtek a nejpozději v neděli, tedy přesně měsíc poté, co židovský stát začal uplatňovat nejpřísnější pravidla. Izraelci to navíc rozhodují podle velmi podobného klíče, o jakém se hovoří u nás. Kýžené reprodukční číslo R o výši 0,8 za klíčové stejně jako Izraelci označil v pondělí premiér Andrej Babiš.

Jiné státy, stejný trend

Abychom předešli zkreslení způsobenému specifickou situací v jedné konkrétní zemi, vybrali jsme další dva příklady, které potvrzují velmi podobný trend. Vybírali jsme tak, aby zvolené země splnily předpoklad zavedení lockdownu pro celý stát, aniž by tomu předcházely přísné uzávěry na regionální úrovni.

To se stalo například 17. března ve Francii, kdy prezident Emmanuel Macron vyhlásil povinný lockdown pro všechny Francouze. Šlo o rozšíření bezpečnostních opatření, v rámci nichž už tou dobou byly zavřené všechny školy, restaurace, kluby i kina.

Francouzský lockdown

- Macron ještě dvakrát po 17. březnu tvrdé opatření opakovaně prodloužil. Lockdown měl nejprve trvat 15 dní, poté se prodloužil na 30 dní a následně 13. dubna bylo rozhodnuto, že skončí nejdřív 11. května.

- 11. května rozvolňování začalo otevřením základních a některých středních škol. Od 2. června přestal platit i zákaz cestovat v rámci země dál než 100 kilometrů od bydliště a téhož dne se otevřely i restaurace, bary a kavárny.

- Uvolňování ale nebylo všude stejně rychlé, Paříž si musela počkat ještě o něco déle.

U příkladu Francie stojí za vypíchnutí, že zmiňovaný vrchol křivky nově nakažených přišel necelé dva týdny po zavedení lockdownu a byl poměrově ještě vyšší než v Izraeli. Činil přes 7,5 tisíce nově nakažených, což je víc než šestinásobek denního nárůstu v den zavedení lockdownu.

Tristní je i statistika denních počtů mrtvých. Ta se z nízkých desítek přibývajících ve dnech kolem 17. března na konci prvního dubnového týdne vyhoupla na 2000 a ještě týdny poté v některých dnech přesahovala tisícovku. Ve Francii se tak nakonec lockdown protáhl až na dva měsíce.

Zhruba měsíc a půl trvalo striktní opatření v Belgii, přičemž vrchol křivky nově nakažených tam zaznamenali téměř přesně v polovině lockdownu.

Belgický lockdown

- 17. března tamní vláda rozhodla rozšířit bezpečnostní opatření do maximálních rozměrů a omezit pohyb obyvatel na nezbytné potřeby. Otevřené zůstaly jen obchody s potravinami a léky.

- Už týden předtím byly zavřeny školy, restaurace, kavárny i bary a zrušeny veškeré sportovní i kulturní akce. O opatřeních se tehdy ale ještě nehovořilo jako o lockdownu, protože lidem nebylo nařízeno, aby se nevzdalovali od svých domovů.

- Na konci března bylo opatření prodlouženo do 19. dubna a pak ještě jednou do 3. května.

V Belgii byl rozdíl mezi počty nově nakažených z dnů blízkých vyhlášení lockdownu a vrcholu první vlny velmi podobný Francii. Z hodnot okolo čtyř set v polovině března se denní nárůsty případů zvýšily na tehdy rekordní 2,2 tisíce 10. dubna.

Při pohledu na počty mrtvých je v Belgii třeba brát v potaz, že země je v tomto ohledu velmi specifická. V první vlně se vyšplhala v přepočtu mrtvých v důsledku covidu-19 na milion obyvatel dokonce na první místo na světě. Šlo ale pravděpodobně z velké části o důsledek jiného způsobu počítání. Belgie totiž na rozdíl od ostatních států započítávala do koronavirových statistik i „pravděpodobné mrtvé“ především z domovů důchodců.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené