Česko musí vyřešit, co s mobily ve školách. Ve hře je i tvrdý zákaz

Velká přestávka začíná a ze tříd se valí zástupy školáků. Se zástupkyní ředitelky Evou Bělinovou na pražské ZŠ Solidarita stojíme u nástěnky s rozpisem přestávkových aktivit, kde se ještě zapisují poslední děti. Buď se jde ven (pokud nepanuje úplný nečas), nebo žáci tráví přestávku aktivně.

To je jeden ze zásadních bodů, jak tady pracují s regulací chytrých telefonů. Místo nich se nabízí dětem alternativa, jak trávit čas mezi hodinami. Ve třídách nebo v tělocvičně, kde probíhá nějaká aktivita, se mobily používat nesmí. V koutku určeném pro hraní deskovek tak zrovna sedí skupinka dívek nad plánkem a jedna se právě zvedá, že bude předvádět pantomimu.

Na chodbě v patře hraje na přenosné varhany jeden z učitelů koledy. V tělocvičně je prostor na míčové hry, zrovna se začíná, a tak se nesou balony. A já v doprovodu zástupkyně vstupuji společně s dvojicí chlapců, kteří ještě koukají do mobilu, ačkoliv už překročili hranici bezmobilové zóny.

Pravda, na obrazovce mají oba školní aplikaci, ve které dodělávají úkol. Stejně by ho ale neměli mít v ruce. A po upozornění od učitelky také telefony hned schovávají.

„Některé třídy na druhém stupni zkouší novinku, že bezmobilová je třída po celý den, takže když potřebují děti mobil vytáhnout, musí jít na chodbu,“ říká mi pak u sebe v kanceláři ředitelka Karin Marques s tím, že je samozřejmě vymáhání smluvených pravidel daleko náročnější, než by byl prostý a plošný zákaz telefonů v areálu celé školy.

Tady se na používání mobilních telefonů zaměřují už dlouhé roky, a to s heslem „mobilní telefon je dobrý sluha, ale špatný pán“. Dokonce k tomu třídní učitelé s rodiči a žáky podepisují takzvanou trojstrannou dohodu, ve které se všichni zavazují, že budou dodržovat nastavená pravidla.

Tedy že ve výuce se bez vyzvání telefon nepoužívá, ve škole jsou jasně stanovené bezmobilové zóny – třeba jídelna, knihovna nebo právě třídy o velké přestávce – a v případě závažného porušení to může skončit i zabavením telefonu a vrácením až po skončení vyučování.

Pokud některý z žáků poruší pravidla, objeví se mu v elektronické žákovské knížce ikona mobilu. Za tři takové prohřešky platí úplný zákaz telefonu ve škole na 14 dní.

Mimochodem zde ale také platí, že se odpoledne vypíná školní wifi.

„O víkendu seděly po zídkách kolem školy hloučky dětí. Rodiče si mysleli, že je poslali ven a někde lítají, a přitom se připojovali s mobilem tady,“ vysvětluje Marques, proč ke kroku přistoupili a že také patří do celého souboru opatření ke zdravému používání mobilů.

Česko se právě ocitlo na zásadním rozcestí, jak se k používání mobilních telefonů ve školách postaví. Řada států v Evropě už přistoupila ke striktnímu zákazu a nastupující ministr školství Robert Plaga (za ANO) říká, že tohle bude jedno z prvních témat, na která se podívá.

„Když mluvím se školami, které k zákazu přistoupily, tak si to všechny chválí. Přesto ale chci nejprve jakékoliv rozhodnutí podložit zahraničními i českými daty,“ říká.

Když se podíváme na to, kolik škol v Česku přistupuje k nějaké formě omezení používání telefonů, zjistíme, že to jsou už skoro všechny. Vyplynulo to z šetření České školní inspekce (ČŠI) před třemi lety. Významně se ale liší, jak taková regulace vypadá.

Zákaz mobilů s výjimkou výuky platí v polovině škol, které mají ročníky od první do deváté třídy. Další čtvrtina má pak ve školním řádu zákaz používání telefonů v hodinách bez svolení učitele, jinak je ale neomezuje. Jak pak dopočítává z těchto dat ČŠI, asi v 15 procentech škol platil naprostý zákaz používání soukromých zařízení v celém areálu – častěji v malých školách, kam chodí jen prvostupňové děti.

„Prvním krokem bude školám zajistit ještě v tomto školním roce metodické doporučení na základě dosavadních zkušeností. Jestli z toho vzejde potřeba úpravy podzákonného, nebo zákonného předpisu, tak k tomu následně přistoupíme,“ dodává Plaga.

Právě za jeho úřadování se do školského zákona dostal už před pěti lety odstavec, který umožňuje, aby si školy nastavily regulaci podle sebe – ať už chtějí úplný zákaz, nebo jen omezení v době výuky. Teď ale přichází otázka, jestli regulovat mobily plošně.

Loni v lednu takto doporučilo Nizozemsko svým školám, aby zakázaly mobilní telefony, a téměř všechny k tomu také přistoupily. A podle studie zadané nizozemskou vládou měl tento krok pozitivní efekty – školy, které zhruba odpovídají našemu druhému stupni, reportovaly, že děti se začaly lépe koncentrovat (75 procent), zlepšilo se sociální klima (59 procent) a někde se i zvedly výsledky (28 procent).

Ostatně to jsou změny, které si od omezení mobilních telefonů ve školách slibují i čeští ředitelé, kteří k nějakému nastavení pravidel ve školním řádu už sáhli. Když se jich inspektoři ptali, proč regulují používání mobilů, nejčastěji padaly právě takové argumenty – narušování výuky, nižší koncentrace žáků na učení, obavy z nevyžádaného pořizování záznamů a nižší míra sociálních kontaktů.

„Už když jsme před šesti lety zaváděli trojstrannou dohodu, tak jsem si říkala, že je hrozně alibistické prostě mobily ve škole zakázat, protože přece musíme děti s mobily naučit žít, aby byly skutečně dobrými sluhy, a ne zlými pány. Ale teď jsem už trochu nalomená, jestli přece jen nedává smysl úplný zákaz, i na základě toho, co se děje v zahraničí,“ uvažuje ředitelka Marques.

Každý dvanáctý český školák ve věku od 11 do 15 let totiž patří mezi problematické uživatele sociálních sítí. Teď odhlédněme od toho, že do 13 let si vlastně nesmí vůbec založit účet na žádné z takových služeb a do 15 let k tomu potřebují v Česku souhlas rodičů.

Tohle označení – problematický uživatel – znamená, že se mu nedaří omezit čas strávený na sociálních sítích, zanedbává své koníčky nebo lže ohledně času u obrazovky rodičům, případně kamarádům. S tím pak souvisí častější deprese, málo spánku nebo zvýšená konzumace energetických nápojů. Větší problém je to u dívek a potíže gradují mezi 11. a 13. rokem, tedy v době, kdy by na sociálních sítích takové děti vůbec neměly být.

Je ale otázkou, do jaké míry může pomoci „ostrý“ zákaz ve školách, jak se k němu uchylují v zahraničí, když většinu času děti tráví mimo lavice.

Přední český expert na tuto problematiku David Šmahel z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a jeho tým k tomu také zpracovali úplně čerstvou analýzu, která ještě není publikovaná. Zabývali se v ní otázkou, jestli na děti ze škol, kde jsou mobily zakázané, dopadá taková regulace nějak pozitivně. A porovnávali výsledky se skupinou dětí ze škol, kde se žádná taková pravidla nestanovují.

„Zjistili jsme, že zákaz mobilů má vliv na jedinou věc, a to na nižší čas trávený u obrazovky ve škole. Nemělo to ale žádný efekt na změnu duševní pohody dětí nebo na míru jejich wellbeingu, případně problematického používání mobilů a online šikany,“ vysvětluje Šmahel, že naopak dobře funguje, když s dětmi řeší používání mobilů rodiče. Pak se duševní pohoda takových dětí zvyšuje.

Že to není tak jednoduché, ukazuje také jedna z novějších studií podobného typu z Velké Británie, která porovnávala školy s různým přístupem k zákazu mobilů a dávala informace do souvislosti s duševním zdravím a koncentrací ve výuce. Vědci z univerzity v Birminghamu zkoumali 1227 žáků ze 30 škol a také nenašli žádné důkazy, že zákazy mobilních telefonů ve školách vedou k zamýšleným dopadům. Tedy nevedlo to ke zlepšení mentální pohody dětí ani se nezlepšily studijní výsledky.

„Nemyslím si, že potřebujeme zavádět plošné zákazy používání mobilů ve školách. To ale neznamená, že třeba učitel nemůže jejich používání v hodině omezit, aby nedocházelo k vyrušování. Určitě by se ale hodilo, kdyby ministerstvo vydalo detailnější metodiky pro školy, jak s mobily pracovat a že je možné omezit jejich používání i jinak než jen úplným zákazem,“ dodává Šmahel.

Což ostatně potvrzují i britští výzkumníci. Neznamená to, že by se zákazy ve školách uplatňovat neměly, ale je třeba si uvědomit, že nejde o samospásné opatření. Tedy že bez širšího přístupu k používání mobilních technologií ve společnosti se těžko můžeme tvářit, že všechno vyřešíme ostrou regulací ve školách.