Hlavní obsah

Komentář: Velký pirátský program má velké mezery

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy

Program formou odpovídá ambici a chuti vládnout. S obsahem je to složitější.

Reklama

19. 5. 7:00

Kdo chce Česku „vracet budoucnost“, nemůže ignorovat přítomnost.

Článek

Koalice Pirátů a Starostů se už nějaký čas drží v čele mnoha průzkumů momentálních voličských nálad. A hned zkraje je třeba uznat, že čerstvě představený program přinejmenším formálně odpovídá politické formaci s chutí a ambicí vládnout. Obsáhlý, snaživě zpřehledněný, v mnoha bodech i docela konkrétní a opřený o expertní stanoviska.

Jinou otázkou je obsah. Tady se bohužel povinný předvolební optimismus až příliš často příliš zjevně střetává s realitou – jak politickou, tak ekonomickou.

Přiznejme Pirátům a Starostům, že v rámci možností, které jim tradice žánru volebního programu nabízejí, se snaží realitu alespoň pojmenovat. A tak se v kapitole o státních financích a podkapitole „V čem je problém“ dočteme o nutnosti konsolidovat veřejné rozpočty, o hrozbě rostoucích úroků na státním dluhu, obecné neudržitelnosti veřejných financí dané demografickým vývojem a mezi řádky i o momentálním děsivém tempu zadlužování.

Ale pokud jde o léky, program mírně řečeno kulhá. Hned první bod je podezřelý: „Připravíme podpůrný fiskální balíček pro postcovidový restart.“ Fiskální expanze je ale bohužel něco, co si příští vláda bude moci jen stěží dovolit. Tenhle nástroj už si přivlastnila vláda současná. Udělala to velmi hloupým způsobem. Jednak proto, že valná většina „covidových“ stamiliard byla utracena zcela mimo terč. Ale hlavně proto, že namísto jednorázové expanze vláda stamiliardové výdaje strukturálně „propsala“ do všech příštích rozpočtů – od štědře valorizovaných důchodů přes masivní zesílení peněžních toků do zdravotnictví až po zcela neodpustitelné a zbytečné snížení příjmové daně pod záminkou „rušení superhrubé mzdy“.

Jenom tato opatření zavázala všechny příští vlády k tomu, aby si za jinak stejných podmínek poradily s rozpočtem, který bude na příjmové a výdajové straně dohromady o nějakých 200 miliard chudší než v roce 2019. Tady prostě žádný velký prostor pro „podpůrné fiskální balíčky“ nezbývá.

Podobná skepse je namístě i v případě slibů deseti procent rozpočtových výdajů na investice nebo pěti procent HDP na vzdělávání. Bylo by to krásné a potřebné a povzbudivé. Ale vzhledem k tomu, že se Česko řítí k dluhové brzdě a vyhlíží v příštích letech deficity kolem 350 miliard korun, je bohužel docela těžké si představit, odkud by se vzaly výdaje na vzdělávání kolem čtvrt bilionu ročně.

Pokud jde o konsolidaci veřejných financí, program Pirátů a Starostů vůbec zůstává poněkud na půli cesty. Na jedné straně se nebrání debatě o nových daňových příjmech a mluví také o úsporách a efektivitě výdajů. Ale pár zásadních informací chybí. Koalice slibuje mimo jiné digitální daň nebo kontrolu optimalizačních daňových praktik u velkých firem, vůbec se ale nezmiňuje o tom, že obě iniciativy už probíhají na nadnárodní úrovni. Evropská digitální daň se lepí dohromady v Bruselu, zatímco proti daňovým optimalizacím vytáhl rovnou globálně americký prezident Joe Biden. Ani o jedné z těchto iniciativ se program nezmiňuje, a tak nevíme, jak se k nim koalice postaví – přitom právě tyto daně, když už na ně má dojít, dávají rozpočtový smysl prakticky jenom na nadnárodní úrovni.

Podobně se v programu Pirátů a STAN nedozvíme nic o dluhové brzdě, do níž Česko při současném tempu zadlužování vrazí už za tři roky. Tento fakt vyžaduje od každého, kdo myslí konsolidaci veřejných financí vážně, velmi rychlý a velmi tvrdý plán, jak hrozící finanční smyk vybrat. Tady rozvahy o budoucích výnosech z budoucích chytrých investic příliš nepomohou, jakkoli jsou koncepčně jistě správné.

Nabízí se srovnání s volebním programem koalice Spolu, protože společná vláda obou opozičních formací patří k možným variantám povolebního uspořádání. Je smutné, že konzervativní koalice pod vedením ODS přehlíží v programu nutnost rychlé konsolidace ještě mnohem výrazněji než koalice pirátská. Spolu se zaklíná tím, že z fiskálních pravidel udělá ústavní normu, ale jak co nejrychleji dostat Česko alespoň na dohled trendům, které tato pravidla vyžadují, bohužel neříká. Vymýšlí novou „daňovou brzdu“, ale tu existující a blížící se dluhovou přehlíží.

Přesto je patrný prostor, na němž by se případná budoucí koalice koalic mohla sejít. Základem jsou maastrichtská kritéria a příslib výrazně snížit rozpočtové deficity. Piráti a Starostové chtějí maastrichtská tři procenta HDP (v dnešních číslech zhruba 160 miliard korun), koalice Spolu slibuje 1,5 procenta HDP, tedy ještě poloviční výši schodku.

Obě koalice stejně jako všechny ostatní politické subjekty, které se chtějí ucházet o voličskou přízeň, ale pořád dluží konkrétnější a jasný výdajový i příjmový plán, který by dokázal Česko ochránit před brzkým nárazem do dluhové brzdy. Připomeňme, že ta v případě, že je prolomena, přikazuje vládě okamžitě sestavit vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet, ať to stojí krve, kolik chce.

Česká dluhová brzda má pouze podobu běžného zákona, takže teoreticky lze její hranici ze současných 55 procent HDP prostou sněmovní většinou posunout výš. Pro strany zaklínající se rozpočtovou odpovědností (a to jsou minimálně ve zmíněných dvou koalicích všechny) by to ale byla mimořádná ostuda. A pro investory a finanční trhy alarmující zpráva, která by jenom dál prodražila český dluh.

Pokud má být vládnutí v příštím období odpovědné, nebude ani příjemné, ani populární. Nicméně s rozvrácenými veřejnými financemi země žádnou hezkou budoucnost nemá. A jestli chce pirátská koalice Česku budoucnost „vracet“, jak tvrdí, nemůže se tomu hořkému soustu vyhýbat.

+10

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované