Hlavní obsah

Komentář: Vláda kašle na energetiku. A rozjíždí se velký dotační tanec

Zuzana Kubátová
šéfreportérka SZ Byznys
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy

Uhelná elektrárna společnosti ČEZ v Mělníku. Ilustrační foto.

Reklama

25. 5. 6:30

Vláda včera vzdala další ze svých závazků: definitivně uložila k ledu rozhodnutí o tom, kdy se v Česku skončí se spalováním uhlí. Zadělává tak na investiční chaos podobný solárnímu boomu z roku 2010.

Článek

Je to už skoro půl roku, co vládní uhelná komise vedená ministry průmyslu a životního prostředí doporučila vyhlásit český uhelný útlum k roku 2038. Rozhodla tehdy po roční práci a řadě odborných debat. Verdikt opírala o rozbory společnosti ČEPS, která posuzuje českou energetickou bezpečnost.

Komisaři tehdy téměř tříčtvrtinovou většinou vybrali takzvaný „koncepční“ scénář, kompromis ze čtyř finálních variant. V užším výběru měli ještě variantu zvanou „progresivní“ s koncem uhlí v roce 2033, variantu „referenční“ s rokem 2043 a konečně „ambiciózní“ scénář s útlumem rovněž na počátku 30. let, ale s vyšším podílem obnovitelných zdrojů a akumulace.

Hlavním důvodem, proč zvítězil rok 2038, bylo – alespoň podle názoru většiny komisařů – optimální řešení náhrady za uhlí. Řada aspektů útlumu ale zůstávala nejasná a jeden ze dvou akademiků v komisi, profesor František Hrdlička z pražské ČVUT, tehdy Seznam Zprávám na rovinu přiznal, že i když komise zvolila datum, přesná cesta k němu známá zatím není.

Také proto hned po prosincovém verdiktu uhelnou komisi na protest demonstrativně opustili zástupci ekologických iniciativ. Vadil jim jednak podle nich málo ambiciózní zvolený termín, jednak fakt, že rozhodnutí o datu není doplněno nutnými analýzami legislativních podmínek a sociálních dopadů.

Komise vedená dvěma ministry tehdy selhala v tom, že nedodala naprosto klíčové informace. Přesto Babišova vláda slíbila rozhodnutí komisařů posoudit a konec uhelné éry v Česku co nejdřív definitivně vyhlásit.

Neudělala to. A jak včera oznámil ministr Karel Havlíček, už to ani neudělá. Kabinet, jehož členové se v názoru na tempo útlumu dělí zhruba na dvě poloviny, místo rozhodnutí nechal znovu rozpracovat možnosti rychlejšího konce uhlí. Jde tak vlastně o návrat na začátek celého procesu. Předloni, když se komise poprvé sešla, měla na stole celkem 24 variant, z nichž rok pracně vybírala finální čtyřku.

Vláda prostě poslala téma uhelného útlumu k ledu, přestalo ji zajímat. Ona ostatně celá česká politická reprezentace závazek uhelného útlumu nikdy moc vážně nebrala. Jinak si těžko vysvětlit, proč se komise, vedená hned dvěma členy vlády a složená z koaličních i opozičních politiků a vlivných úředníků, od loňského prosince už ani jednou nesešla a nepracovala na chybějících analýzách. Komise prostě tiše v poklidu spí.

Kdo nespí, jsou finanční investoři, kteří se pustili do spekulací s emisními povolenkami a ženou jejich cenu do výšin, jaké si před pěti měsíci nikdo nepředstavoval ani v nejšílenějších snech. Jak Seznam Zprávám řekl strategický šéf ČEZ Pavel Cyrani, i zkušení manažeři a analytici největší domácí energetické firmy ještě počátkem roku počítali s tím, že povolenky se posunou nejvýš někam ke 40 eurům za tunu vypuštěného CO2, a to ještě zdaleka ne tak rychle. Dnes je cena vysoko nad 50 eury a dolů nepůjde. Evropská komise nedávno oznámila, že bude pokračovat ve stahování povolenek z trhu, aby cenu držela nahoře.

A tak zatímco se politici a odborníci handrkují o alternativní scénáře a hypotetická data, nebo naopak uhlí vůbec neřeší, začal úřadovat trh. Zděšení provozovatelé elektráren a tepláren rychle připravují vlastní scénáře nikoliv snad uhelného útlumu, ale spíš uhelného úprku. Třeba ČEZ je připraven zavřít svou nejnovější uhelnou elektrárnu v Ledvicích, vybudovanou za skoro 40 miliard korun na 40 let, už po 13 letech provozu.

V takové situaci se samozřejmě rozjíždí skrytý lobbing o kompenzace zmařených investic a o úhrady povolenkových ztrát. Ministerstvo průmyslu pořád netuší, co si počne s uhelným teplárenstvím, zatímco někde už dochází k přerušování dodávek. Stalo se to opakovaně třeba ve Strakonicích, kde se na tom podepsaly spory mezi teplárnou a dodavatelem tepla.

Podle zdrojů z branže každopádně kvůli povolenkám některým teplárnám u nás reálně hrozí kolaps. Na druhou stranu firmy, které hodlají v energetice pokračovat, chystají překotné investice do obnovitelných zdrojů. Peníze se jim nabízejí z dotací – jen Modernizační fond slibuje až 200 miliard korun, takže se teď sepisují zelené projekty, ať to stojí co to stojí.

Jen ČEZ plánuje do roku 2030 postavit solární parky o kapacitě šest tisíc megawattů, tedy tří dnešních Temelínů. Znamená to 60násobek (!) dnešní obnovitelné kapacity skupiny. A přišlo by to asi na 90 miliard korun.

Jenom samotné plány ČEZ se tak blíží cíli, který obsahuje prosincový „progresivní“ scénář uhelné komise s koncem uhlí v roce 2033. Ten počítal v roce 2030 celkem se 7,4 tisíce obnovitelných megawattů, zatímco komisí doporučovaný „koncepční“ scénář jich plánoval v roce 2030 jen 5,8 tisíce.

Vlastní zelenou ofenzivu ovšem kromě ČEZ chystají také miliardáři Pavel Tykač nebo Daniel Křetínský a spousta dalších menších investorů. Stát se však vzdal ambice dát investorské iniciativě hnané obrovskou dotační nabídkou nějaký rámec a mantinely.

Nic proti solárům. Jen je třeba mít na paměti, že k nim je zároveň třeba stavět také kapacitní zálohu, protože fotovoltaika vyrábí nerovnoměrně a v zimě nevyrábí vůbec. Ať už bude mít tato záloha podobu plynových elektráren, nebo (zatím technicky nedostačujících) obřích bateriových úložišť, nových přečerpávacích elektráren nebo výroben vodíku, půjde o další obrovské náklady navíc. Investovat je třeba také do rozvodných sítí, které se musí obnovitelné výrobě přizpůsobovat.

Většinu peněz vydávaných na dekarbonizaci energetiky nakonec bude platit spotřebitel – buď přímo v cenách energií, nebo v daních, z nichž se financují fondy na dotace. Iluze, že nám celou českou „energiewende“ zaplatí bohatá Evropská unie, je nejen nemorální, ale i dost naivní.

Pak je tu ale ještě jeden zádrhel nekontrolovatelného zeleného boomu. Velký podíl obnovitelných zdrojů na středoevropském energetickém trhu začne v určité fázi škodit jaderné energetice: v době, kdy soláry a větrníky vyrábějí elektřinu o překot, protože svítí slunce a fouká vítr, je energie nadbytek a klesá její cena, někdy až do záporných hodnot. To bude čím dál víc ekonomicky poškozovat jaderné elektrárny, příliš velké na to, aby se kolísající dodávce do sítí dovedly flexibilně přizpůsobit. Bude při tomhle vývoji reálné stavět nové velké jaderné zdroje, jak s tím čeští politici pořád počítají?

A konečně je tu už zmíněná otázka kompenzací za uzavíraná uhelná aktiva a náhrady za drahé povolenky, o které usilují třeba teplárny. Obojí mělo už dávno mít transparentní pravidla a regule. Hodlá to vůbec někdo řešit, nebo to necháme na zákulisních lobbistických hrátkách?

Otázky, samé otázky. Jenomže právě na ně mohla a měla dát odpověď uhelná komise a na základě jejích odborných doporučení měla o české cestě od uhlí k bezemisním zdrojům rozhodovat vláda. Namísto toho pokračuje ve veřejném prostoru zcela bezobsažná hádka o datum uhelného útlumu. A rozjíždí se stamiliardový neřízený investiční tanec, který navíc vůbec nezaručuje, že Čechům ve 30. letech zajistí dostatek cenově dostupné energie.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované