Hlavní obsah

Studují a pomáhají. „Chodím domů zklamaná, jak se lidé chovají“

Foto: Lukáš Bastl, Seznam Zprávy

Student Masarykovy univerzity Lukáš Bastl rozvážel v první vlně epidemie roušky, pomáhal i se studií o promořenosti obyvatel Brna.

Reklama

12. 12. 2021 11:46

Pomáhají v nemocnicích, sociálních službách, v obcích zasažených tornádem. Doučují také děti nebo pomáhají seniorům s nákupy. Přes pět tisíc studentů Masarykovy univerzity dobrovolničí, některým už ale dochází motivace.

Článek

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

„Dříve byli lidé příjemní, dnes jsou na nás někteří sprostí a nadávají nám. Je to náročné,“ popisuje své zkušenosti s prací v nemocnici studentka všeobecného lékařství Erika, která je jednou z pěti a půl tisíc dobrovolnic a dobrovolníků brněnské Masarykovy univerzity.

V nemocnici vypomáhala studentka poprvé loni na podzim. Po vyhlášení pracovní povinnosti mediků byla povolána do Kyjova, kde pracovala přímo u lůžek covidových pacientů. Přestože to pro ni bylo náročné, obzvlášť v kombinaci se studiem, rozhodla se letos na jaře opět pomáhat, proto se zaregistrovala do dobrovolnické databáze MUNI POMÁHÁ. V červnu pak nastoupila do očkovacího centra na brněnském výstavišti, kde strávila celé léto.

Aktuálně vypomáhá ve Fakultní nemocnici Brno s testováním. „Je to náročné, zdá se mi, že tam máme neustále plno,“ popisuje studentka. Ve dvou lidech otestují za jednu směnu asi tři sta lidí.

A ačkoliv se najdou i tací, kteří nosí zdravotníkům do centra zákusky jako poděkování za jejich práci, čím dál častěji čelí pětadvacetiletá studentka slovnímu napadání od pacientů. „Domů chodím poslední dobou zklamaná, unavená. Mrzí mě, jak se lidé chovají k nám jako zdravotníkům. Vadí mi, jak se vyjadřují na sociálních sítích nebo že si nejsou v šalině schopní nasadit respirátor,“ říká dobrovolnice.

Od výdeje jídla až po čištění toalet

Projekt MUNI POMÁHÁ, který zprostředkovává nezištnou pomoc studentů těm, kteří ji potřebují, spustila Masarykova univerzita už loni na jaře v reakci na první vlnu koronaviru. Na žádosti o pomoc mohou studenti jednoduše reagovat prostřednictvím mobilní aplikace.

Největší poptávka je podle koordinátorky Dobrovolnického centra Markéty Koláčkové po dobrovolnících na doučování a hlídaní dětí. O pomoc také často žádají senioři. Kolem čtyřiceti dobrovolníků aktivně pomáhá v jihomoravských nemocnicích. Posily hledají i různé sociální služby.

I přestože je do projektu zapojeno několik tisíc dobrovolníků, zájem nezištně pomáhat je u studentů o něco nižší než v předchozích vlnách. „Začíná se projevovat únava a vyčerpání. Za každého studenta, který se na nás pak obrátí a přidá se k nám, jsme pak moc rádi,“ říká Koláčková.

Domů chodím poslední dobou zklamaná, unavená. Mrzí mě, jak se lidé chovají k nám jako zdravotníkům. Vadí mi, jak se vyjadřují na sociálních sítích nebo že si nejsou v šalině schopní nasadit respirátor.
Erika, dobrovolnice z Masarykovy univerzity

Například studentka sociální práce Adéla Kubíčková je do projektu zapojená už od jeho počátku. Za dobrovolničení byla dokonce oceněna společně s dalšími pěti studentkami Cenou rektora.

Kubíčková pomáhá už od první koronavirové vlny v brněnském Kontaktním centu Vlhká, kde pracuje s lidmi bez přístřeší, kteří se potýkají se závislostí na alkoholu. Hned po prvních pár dnech na Vlhké začala dobrovolníky sama koordinovat. „Měnili jsme příchozím roušky, vydávali jim jídlo. Jeden dobrovolník měl pak vždy na starost hygienu sprch a toalet. To jsem nerada někomu zadávala, a tak jsem si brala dezinfikování záchodů na starost většinou já. Opravdu bohulibá činnost,“ směje se studentka.

V kontaktním centru trávila jako dobrovolnice tři až čtyři dny v týdnu. Ještě předtím vypomáhala v domově pro seniory v Děčíně a ve sdružení Práh, které pracuje s lidmi s duševními onemocněními. „Dobrovolnictví mi vždy přinášelo hlavně zkušenosti a přehled o tom, jak to funguje v sociálních službách. Člověk získá také super kontakty.“

Dalším dobrovolníkem, který se do projektu zapojil hned loni na jaře, je Lukáš Bastl z Právnické fakulty. Rozvážel po Brně látkové roušky a zajišťoval dopravu studentům, kteří pomáhali v nemocnicích. „Měl jsem čas, tak jsem ho chtěl využít nějak efektivně. Navíc, jak bylo vše zavřené, tak dobrovolnictví byl jeden ze způsobů, jak se dostat ven,“ popisuje své důvody pro zapojení se do projektu. Pomáhal také jako dobrovolník na stánku, kde se testovala veřejnost na protilátky a zjišťovala se promořenost populace.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované