Recenze: J.A.R. se načas rozloučili. Znovu zpíval Bárta, Klempíř chyběl

S obavou, zda nebude poslední, lidé vyprodali pondělní koncert skupiny J.A.R. ve velkém sále pražské Lucerny. Ve frontách před vchodem se čekalo až půl hodiny a uvnitř byl takový nával, že pod balkonem pár divaček leželo na bednách od aparatury, aby viděly. Sál s kapacitou 2500 diváků prořízly ve čtvrt na deset večer modré lasery a černá plachta zakrývající pódium spadla, aby odhalila osm muzikantů z dříve desetičlenné sestavy. „Tak jsme se tady sešli, dobrý večer, díky, že jste přišli,“ zvolal za ohlušujícího aplausu rapper Michael Viktořík.

Původně přitom nemělo jít o nic extra. Jedna z nejznámějších českých kapel poprvé koncertovala 17. listopadu 1989, a tak zhruba od konce 90. let pravidelně slaví výročí sametové revoluce i své narozeniny v tento den. V Lucerně už předvedla leccos, od herecké etudy s bulharským hostem v roce 1999 přes oslavu dvacetin, kdy herci jako Anna Geislerová nebo Petr Čtvrtníček nosili růže na pódium, až po vystoupení s tehdejším prezidentským kandidátem Karlem Schwarzenbergem.

Jenže letos se sestava otřásla. Nejprve s J.A.R. kvůli poškození sluchu přestal zpívat Dan Bárta. Načež se textař a rapper Oto Klempíř, roky pracující v oboru politického marketingu, rozhodl kandidovat za stranu Motoristé sobě a kapelu musel opustit. Dva ze tří chybějících frontmanů nahrazovali Ondřej Ruml, Tereza Černochová a Michal Skořepa známý pod pseudonymem Pan Lynx. Ne všem posluchačům ale změna sedla, na sociálních sítích přibylo kritiky, až nakonec držitelé ceny Anděl pro skupinu roku oznámili, že pondělní koncert v Lucerně bude na nějakou dobu poslední. „Pravděpodobně se delší čas neuvidíme a ve hře je i varianta, že skončíme úplně,“ napsali. Na plakát nakreslili modrého psa, který má místo zadních tlapek vozíček coby symbol dvou „amputovaných“ členů.

Průběžná zpráva pro J.A.R. je dobrá i špatná. Pondělní koncert ukázal, že plně nahradit Klempíře se zatím nepodařilo. Repertoár počítá s naléhavým, důrazným projevem dvou expresivních rapperů, kteří jako by se neustále trumfovali a vyměňovali si absurdní, bláznivé, humorné, sarkastické slovní hříčky nebo ironické výkřiky. Což vždy umocňoval, nebo k tomu kontrast vytvářel jemně zpívající, muzikálnější Dan Bárta.

Bez nich dvou to nezní stejně. Nicméně například Ondřej Ruml, po klempířovsku celý večer zpívající v černých brýlích, do role výtečně dorůstá. O generaci mladší umělec, jenž jako dítě poslouchal z kazety jejich album Mein Kampfunk, má v některých polohách podobnou barvu hlasu jako Dan Bárta. A oproti prvním letošním koncertům s J.A.R. už se naučil i některé Klempířovy rapy. Hned ve druhé skladbě večera Pap muziek z roku 1999 také výborně scatoval.

J.A.R. vždy spojovali dva proudy. V úplných začátcích zběsilý rap à la Public Enemy nebo Beastie Boys a zároveň černý funk nebo rock, vše od Kool & the Gang přes Prince až po Jamese Browna. Původní trojice tvořená klávesistou Romanem Holým a rappery Viktoříkem s Klempířem zprvu vystupovala částečně na playback, než se součástí kapely staly rytmická i dechová sekce tvořené předními jazzovými hudebníky. Nakonec se jako zpěvák refrénů přidal Dan Bárta, tehdejší hvězda muzikálu Jesus Christ Superstar.

V tomto složení, s ohromnou dávkou humoru, taneční energie i chuti provokovat, okolo přelomu tisíciletí vystřelili na vrchol. V době, kdy rapper Klempíř ještě účinkoval s parukou dlouhých černých vlasů, zaujali místy skoro popovým albem Homo fonkianz. Z něho pocházejí hity jako Bulhaři nebo Už mizí pryč je… Hanka, jež toto pondělí v Lucerně opět stojí na skvělé baskytaře Roberta Balzara a groovu bubeníka Pavla Badyho Zbořila, hrajícího s plexisklem před bicími.

J.A.R. už také přežili jednu krizi. Okolo začátku tisíciletí provoz kapely poznamenaly drogy a Roman Holý nastartoval skupinu Monkey Business, zatímco Dan Bárta začal zpívat s Illustratosphere. J.A.R. ale vždy vytrvali a natočili ještě několik výtečných desek, přičemž Eskalace dobra z roku 2017 jim vynesla tři ceny Anděl včetně těch pro album roku a skupinu roku. V pondělí ji připomněl třeba song Ještě se připlazíš.

Úspěch na Andělech měla i předloňská nahrávka Jezus Kristus Neexistus?, přestože z ní pocházející vulgární track Herečky píšou nyní některé mladší ročníky v Lucerně viditelně zklamal. Stejně jako když rapper Michael Viktořík žádal posluchače, aby mu zavázali tkaničky od bot.

Kapela dnes tvořená padesátníky a šedesátníky ale vždy provokovala. Její první deska obsahuje naprosto nereprodukovatelné texty a mnohé nejznámější hity J.A.R. tvoří svérázné neologismy či dětinské slovní hrátky. Přesto slova vždy převyšovala průměrný americký funk. A tak jako J.A.R. nebrali nic vážně, uměli si dělat legraci také z vlastního machismu nebo sexismu.

Že tu nadsázku lidé vnímají i dál, potvrdil závěr pondělního koncertu, kdy s nimi dav zpíval skladbu parodující xenofobii nazvanou Ťo ti ťo.

Zároveň tvorba J.A.R. nikdy nestála na slovech. Je to v první řadě energická taneční muzika zahraná špičkovými instrumentalisty. V jádru stále vycházející z funku, ale dávno už vstřebavší prvky popu, jazzu, soulu, elektronické hudby nebo rocku, s nímž začínal třeba kytarista Miroslav Chyška. V pondělí se blýskl zasněným intrem ke skladbě Poslední rváč, při němž mu část kapely usedla k nohám. Jinak ale Chyška především celý večer hrál beglajty.

V průběhu více než dvouhodinového koncertu zazněla dvacítka skladeb, nejvíc z desky Homo fonkianz. Hned v úvodu večera zazářila dechová sekce aranžovaná trombonistou Filipem Jelínkem, často předvádějící i synchronizovanou choreografii.

Viktořík, jeden z prvních českých rapperů, vystřídal několik převleků, od trička s vyplazeným jazykem kapely The Rolling Stones až po model, kdy žádné tričko neměl. Ve skladbě o svých někdejších školních problémech Fjůča pobíhal po pódiu v rozčepýřené paruce.

Vše pevně řídil skladatel a klávesista Roman Holý, obsluhující pět klaviatur. U levé ruky měl Hammondovy varhany, na které hrál skladby Babička nebo Žárlíme na Romana. Většinu času ale užíval elektrické piano Fender Rhodes a dva syntezátory Roland, z nichž jeden funguje jako vokodér a umožňuje modelování hlasu ve stylu připomínajícím jakéhosi „retro robota“. Holý efekt využil třeba v písni o drogách Sláva nazdar výfetu. Track s výraznou elektronickou basou stejně jako ve studiové verzi zarapovali v Lucerně naživo Vladimir 518 a Orion.

Z hostů předvedli skvělý výkon Tereza Černochová i Matěj Ruppert, kteří s Holým hrají pop a funk také v Monkey Business. Dobrou půlku večera na pódiu jako pěvecká výpomoc strávil Michal Skořepa. Vojtěch Dyk se blýskl v hitu Jsem pohodlný, na jehož konci předzpívával fráze tenorsaxofonistovi Františku Kopovi a ten mu na ně odpovídal, což je model zakotvený právě v černé hudbě, z níž J.A.R. čerpají.

Největší aplaus nicméně sklidil dočasný navrátilec Dan Bárta. Za enormní odezvy publika přišel v pruhované kšiltovce zazpívat dva tracky z Homo fonkianz. V tom prvním nazvaném Ty ho vidíš, Otavo mu kapela udělala prostor pro působivou hlasovou exhibici zahrnující nejvyšší tóny jeho falzetu.

Že si návrat na pódium s J.A.R. užívá, vzápětí Bárta potvrdil při písni O lidech řekla Míša, kde si na chvíli vytáhl tričko. V závěru se pak vrátil na Bulhary. Ve skladbě, kvůli které si bulharský velvyslanec v Česku svého času neúspěšně stěžoval Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a v jejímž videoklipu Helena Vondráčková hrála unesenou prostitutku stepující na stole bulharského mafiána, neopomněl Bárta ani svou sloku ve slovenštině.

Velký sál Lucerny už zažil rozlučkový koncert Marty Kubišové nebo rockovou vzpomínku na Václava Havla. Že by se vedle ně zařadila pondělní show J.A.R. jako jejich poslední vystoupení, nic nenasvědčovalo. Zvlášť když člověk viděl, jak si to muzikanti užívají. „Ať se stane cokoliv, 17. listopadu se tady sejdeme vždy,“ slíbil ostatně v závěru Michael Viktořík.

Jak moc budou návraty pravidelné, záleží na stavu Dana Bárty a politické kariéře Oty Klempíře, momentálně favorita na funkci ministra kultury. Například někdejší poslanec Michal Prokop nebo ministr pro lidská práva a menšiny Michael Kocáb se ale nakonec z politiky vrátili na pódia. A třeba na festivalu Colours of Ostrava koncertovala skupina Midnight Oil, jejíž zpěvák Peter Garrett byl předtím australským ministrem životního prostředí a školství, nebo brazilská hvězda Gilberto Gil, rovněž svého času ministr kultury.

Nejpozději za čtyři roky, až budou zase volby a J.A.R. oslaví 40 let na scéně, to možná někdo zkusí dát znovu dohromady.