Článek
Devětaosmdesátiletého výtvarníka si může veřejnost pamatovat mimo jiné díky soše Psí rodina, která byla od roku 2000 umístěná ve stálé expozici umění 20. století ve Veletržním paláci. Nyní jeho tvorbu připomíná samostatná výstava nazvaná Biosphæra, kterou připravilo pražské Museum Kampa. V konírně pražských Sovových mlýnů, tedy menším přízemním prostoru muzea, ji lze vidět do 11. ledna 2026. Otevřeno bude i během svátků.
Pořadatelé vnímají Pauzera jako sochaře, který o několik desetiletí předstihl dobu. Přírodní a organické náměty, s nimiž tento absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové začal v 60. letech minulého století, po něm rozvíjeli až tvůrci o jednu nebo dvě generace mladší.
Pauzer pracuje především s hlínou. Začínal s reliéfy, v nichž zachytil vlastní život. Tehdy vycházel ze směrů jako informel či strukturální abstrakce. Ve druhé polovině 60. let ale podle kurátorky Martiny Vítkové přešel k pro něj dnes charakteristickým figurám.
Nikdy nejsou lidské. „Není velký rozdíl mezi člověkem a zvířetem, mezi zvířetem a rostlinou,“ nabízí jednu možnou interpretaci jeho soch Vítková.
Pauzer začal vytvářet originální sochy rostlin s křídly hmyzu nebo otevřenými tlamičkami, které modeluje z vypalované hlíny a průhledného laminátu. Jeho nejcharakterističtějšími bytostmi jsou jedinci, dvojice a rodiny šelem psovitých. Anatomie jejich vzájemných vztahů se podobá lidským interakcím, i tady jde o mateřskou péči nebo o boj o dominanci. „Ve výstavě Karla Pauzera žádnou lidskou postavu neuvidíte, přesto každá figura i celek vypovídají o člověku, o světě, který vytváříme i který obýváme,“ doplňuje kurátorka.
Vedle materiálu, tedy vypalované hlíny, je pro Pauzera charakteristická barevnost, polychromie. Vymyká se tím klasickému sochařství, které nejčastěji pracuje s bronzem a jeho přirozenou barvou.
Pauzerův zájem o přírodu označuje za výjimečný také Jan Skřivánek, šéfkurátor muzea. Na jeho dvoře lze momentálně spatřit i Pauzerovu keramickou sochu nazvanou Listnáč.
Karel Pauzer v roce 1968 vystavoval v pražské Špálově galerii u významného teoretika Jindřicha Chalupeckého. I proto čelil po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa nepřízni moci, která ho nechala vyškrtnout z fondu výtvarných umělců. Dvě desítky let se kvůli tomu musel živit restaurováním, například barokních soch.
Ačkoli dnes je zastoupen ve státních i soukromých sbírkách, většina děl momentálně vystavených v Museu Kampa pochází z jeho ateliéru. Dvě práce zapůjčily galerie z Klatov a z Liberce. Výstavu doplňují Pauzerovy kresby, mnohé na přírodní náměty.
Své dílo, které tvoří v ateliéru v Brunšově-Hradištku nedaleko středočeských Štěchovic, Pauzer konzultoval se sochařkou Hanou Purkrábkovou. Ta se stejně jako on narodila roku 1936. Zemřela v lednu 2019.
