Článek
Brožík, který žil v letech 1851 až 1901, patřil k reprezentantům takzvané generace Národního divadla. Koncem 19. století byl nejznámějším českým umělcem v Evropě. Více než osm desítek jeho prací středních a menších formátů teď pořadatelé zapůjčili ze soukromých sbírek nebo institucí po světě. Práce zaplňují obě podlaží klatovské galerie, kde jsou k vidění do 5. dubna.
„Některé obrazy dosud nebyly v Čechách vystavené. Komunikovali jsme se soukromými sběrateli a organizacemi jako majiteli obrazů. Všechno jsou to zápůjčky, my Brožíka nemáme,“ říká Hana Kristová, ředitelka Galerie Klatovy/Klenová, která Galerii U Bílého jednorožce spravuje.
Majitelé poskytli plátna rádi, dva dokonce na projekt přispěli sponzorskými dary. Podle ředitelky je to letos pro instituci zásadní výstava, i kvůli drahému pojištění byla nákladná. „Očekávám velký zájem návštěvníků, protože je to klasika, kterou zdejší lidé chtějí,“ říká.
Václav Brožík patřil k hrstce českých výtvarníků, jimž se dostalo poct už za života. Narodil se do nemajetné rodiny v Železném Hamru u Plzně, díky bohatému mecenáši ale vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění. Zkušenosti pak sbíral na akademiích v Drážďanech a Mnichově.
Definitivně se prosadil ve Francii, kam odešel roku 1876. Už o dva roky později vystavoval v Salonu a získal tam zlatou medaili. Oženil se s dcerou bohatého obchodníka s uměním a žil střídavě ve francouzské metropoli i Praze, kam už jako úspěšný pařížský malíř portrétů a historických i venkovských žánrů od roku 1893 dojížděl vyučovat. Převzal tu místo profesora figurální malby na Akademii výtvarných umění. Byl jmenován členem české Akademie věd a umění, stejně jako pařížské Akademie umění. Koncem 19. století se dočkal povýšení do šlechtického stavu.
Pro královskou lóži v Národním divadle vytvořil Brožík soubor Tři doby země české, účastnil se i výzdoby reprezentačních místností Pražského hradu. Dvě jeho nejznámější rozměrná plátna dodnes visí na čestném místě na pražské Staroměstské radnici. Jsou jimi Mistr Jan Hus před koncilem Kostnickým a Volba Jiřího z Poděbrad za českého krále.
Brožík s bravurou zvládal i menší formáty jako portréty, krajinomalby či obrazy se společenskými a venkovskými náměty. Jeho tvorba se vyznačuje technickou dokonalostí. Historickou malbou, která vrcholila v polovině 19. století, se však zabýval ještě v době, kdy již evropským uměleckým centrům vévodily moderní směry. I někteří Brožíkovi žáci tak jeho tvorbu odmítali a označovali ho za malíře „perfektně provedených šlechtických bot“.
Autor zemřel roku 1901 v Paříži, kde je pochován na hřbitově Montmartre. Již krátce po smrti začal být označován za salonního a měšťáckého umělce. Teprve koncem 20. století, kdy nastal zvýšený zájem historiků umění o 19. století, se Brožíkovo dílo znovu dostalo do středu zájmu. Dnes patří v aukcích mezi nejvyhledávanější české tvůrce 19. století.
Velkou pozornost v roce 2003 vyvolala retrospektiva Brožíkových děl v pražské Valdštejnské jízdárně, která musela být kvůli nebývalému zájmu návštěvníků třikrát prodloužena. Nakonec ji vidělo přes 71 tisíc lidí. Jednalo se o první autorovu soubornou výstavu od roku 1928, zahrnula 184 obrazů včetně monumentálních historických pláten, jako jsou Svatební poselství českého krále Ladislava k francouzskému dvoru krále Karla VII. nebo známé Odsouzení Mistra Jana Husa na koncilu kostnickém.
Dnes se mnoho děl z Brožíkova vrcholného období nachází v soukromých evropských a amerických sbírkách. „A právě tyto práce, které se mnohdy po více než sto letech vrací zpátky do Čech, chceme představit nejširší veřejnosti,“ říká kurátorka klatovské výstavy Šárka Leubnerová.
„Řadu z nich jsme doposud znali jen z katalogu proslulé Wanamakerovy americké sbírky Brožíkových obrazů z roku 1902 nebo z dobových obrázkových časopisů Světozor, Zlatá Praha a dalších. Teď máme jedinečnou možnost díky laskavému zapůjčení jejich současných majitelů znovu vidět tyto práce u nás,“ uzavírá.
