Hlavní obsah

Kvitová hledala útočníka na 76 fotkách. Soud vyzdvihl, jak označila pachatele

Foto: Profimedia.cz

Soudy Petru Kvitovou považovaly za věrohodnou svědkyni.

Nejvyšší soud zveřejnil své rozhodnutí, v němž odmítl dovolání muže, který zaútočil na tenistku Petru Kvitovou.

Článek

Když policie obvinila Radima Žondru za to, že před Vánoci roku 2016 zaútočil na českou tenistku Petru Kvitovou, přišel tento muž s vlastní obhajobou.

Snažil se znevěrohodnit výpověď klíčové svědkyně i průběh několika rekognic, při nichž ho Kvitová jednoznačně označila jako toho, kdo ji nožem v jejím prostějovském bytě napadl. Způsobil jí přitom vážná zranění, která jí málem předčasně ukončila kariéru.

Žondra však opakovaně u soudů neuspěl. Odsouzen byl k jedenácti rokům vězení.

Petry Kvitové, která byla v tomto případě poškozená, se zastal také Nejvyšší soud. V rozhodnutí, které nyní zveřejnil a podle něhož dovolání Žondry odmítl, soudce Jan Bláha píše, proč i pro něj byla výpověď české tenistky věrohodná.

„Skutečnost, že poškozená se při svém výslechu v přípravném řízení (cca rok a půl po činu) sama opravila ohledně způsobu uchopení nože, nezakládá její nevěrohodnost,“ uvedl soudce Bláha.

„Nelze shledat ani obhajobou tvrzený vývoj v jejích výpovědích či přidávání dalších detailů. Ty naopak (v období více než dvou let) zůstávaly v jádru neměnné, přičemž drobné a nepodstatné rozdíly v popisu události není možno chápat jako rozpory,“ doplnil.

Tři rekognice

A také zmíněné rekognice, kdy Kvitová označila Žondru jako útočníka a které tento muž opakovaně napadal, byly podle Nejvyššího soudu v pořádku. Navíc v jeho prospěch, jak Bláha uvedl, bylo, že se uskutečnily rovnou tři rekognice.

Při dvou z nich hledala česká tenistka pachatele podle fotografií.

„Při první rekognici bylo poškozené ukázáno dokonce 76 fotografií, z nichž nikoho neoznačila, musela tak nejen tehdy, ale i později počítat s variantou, že pachatel se mezi poznávanými osobami nemusí nacházet,“ uvedl Bláha.

Naposledy musela útočníka poznat mezi několika figuranty, mezi nimiž byl i Žondra. Navíc měla situaci ztíženou tím, že všichni měli na sobě stejnou pokrývku hlavy.

„Je potřeba znovu vyzdvihnout, že (celkově zcela věrohodná) poškozená označila obviněného vždy s vysokou mírou jistoty, přestože jej poznávala z vyššího počtu figurantů, než stanoví zákon,“ podotkl Bláha.

Nejvyšší soud také zmínil, že si pachatel nevybral Kvitovou náhodně. „Odvolací soud poukázal na výrazné sklony obviněného k páchání majetkové trestné činnosti v kombinaci s jeho neutěšenou finanční situací (vysoké dluhy) a správně dovodil zištný motiv jeho trestného činu,“ napsal Bláha.

Podle odvolacího Vrchního soudu v Olomouci útočník, který neměl na tenistku osobní vazbu, nevnikl do jejího obydlí z důvodu vybití si bezdůvodné agrese.

„Naopak zcela logický je, vzhledem k nedobré finanční situaci obžalovaného, závěr o motivu zištném. Poté, co způsobil obžalovaný poškozené zranění, což nebylo v jeho původním scénáři, byl evidentně zaskočen, jak ostatně potvrzuje ve své výpovědi poškozená Kvitová, a požadoval po ní poskytnutí časového prostoru, v němž zjevně hodlal zvážit svůj další postup,“ uvedl soudce Vladimír Rutar z Vrchního soudu v Olomouci.

Radim Žondra od počátku tvrdil, že Kvitovou v jejím bytě nenapadl. Zpochybnil rovněž zajištění pachových stop, jež policisté našli na dvou místech mikiny napadené tenistky a které vedly k Žondrovi. Nelíbilo se mu ani to, že soud nevyslechl některé svědky, kteří mohli mluvit v jeho prospěch.

Další svědky, kteří měli jeho verzi potvrdit, pak soud označil za zaujaté. Šlo o spolupracovníky Žondry, z nichž někteří se dokonce označili za jeho dlouholeté kamarády. Navíc problematické podle soudu také bylo, že před jejich výslechem se uskutečnila „informativní schůzka“ u bývalé Žondrovy obhájkyně.

Doporučované