Hlavní obsah

Má doma přes 7000 hlavolamů: Rubikovu kostku nic nepřekoná

Rubikova kostka slaví. Od jejího patentování je to 45 let. (Video: Seznam Zprávy)

4. 2. 7:00

Rubikovu kostku asi není potřeba dlouze představovat. Na světě se jí prodalo přes 400 000 000 kusů a údajně si s ní hraje jedna pětina planety. Teď slaví pětačtyřicáté výročí od svého patentu. Hostem Výzvy byl matematik Jaroslav Flejberk, který sbírá hlavolamy a také spolupořádá soutěže, ve kterých lidé skládají Rubikovu kostku na rychlost.

Článek

Co všechno s Rubikovou kostkou umíte?

Základem je jí rozmíchat a co já umím, je složit jednu stěnu. Pokud dělám dostatečně dlouho nějaké pravidelné pohyby, tak mně z toho vzniknou nějaké nové tvary a z nich jsem schopný se dostat nazpátek. Ale úplně tu zamíchanou, tak to by možná trvalo hodiny, možná dny, kdy bych bez návodu to byl schopen udělat, ale naštěstí už existují chytré appky, že si to vyfotíte a ony vám řeknou krok po kroku, co máte dělat.

Kolikrát jste složil Rubikovu kostku?

Dvakrát v životě. Jednou v osmdesátých letech, když jsem ji vezl sestře a rozhodil jsem ji. A podruhé, když ji někdo chtěl předvést, tak se mi to omylem povedlo, ale podle mě byla špatně zamíchaná.

A váš rekord, protože vynálezce kostky pan Rubik skládal údajně kostku více než měsíc?

Takže u mě jsou to tedy dvě hodiny, což je ta cesta vlakem z Prahy do Pardubic, když jsem si ji poprvé koupil.

Přesto pořádáte soutěže, kde lidé skládají kostku na rychlost. Rekord je teď něco málo pod 4 sekundy. Jak je to možné, že ji člověk tak rychle složí? Je to o rychlém rozumu, anebo prostě o rychlých prstech?

Právě proto to pořádám, abych viděl, co oni dělají. Jako první trénují, to znamená, že zkusí něco a první část, které dosahují, je okolo jedné minuty a postupně se zlepšují. Teprve když se dá komunita dohromady, tak je rozhodující to, že se učí nové algoritmy a nové věci. První algoritmy byly známy od Jessicy Friedrich, která na ně přišla v roce 82, 83, a teď existuje přes 5000 dalších algoritmů. Takže trénovat, chytrá hlava a být vám tak mezi 10–12 lety, protože pak máte dostatečně hbité prsty a uděláte to. A pak se dostanete na ten světový rekord pod 4 sekundy. Ve světové špici je momentálně pár Čechů. Takže těším se, až ten rekord bude pokořený v Čechách.

A Češi mají jaký nejlepší čas?

Okolo pěti sekund za stavu aktuální tabulky. Ale Matěj Grohman určitě pokořil 6 sekund a je velmi blízko pěti sekundám.

Nemůžete se zrovna dívat? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Kdo obecně chodí na ty soutěže ve skládání kostek, takzvaný speedcubing? Jsou to spíše děti, nebo tam najdete třeba i dospělé, starší lidi?

Vy potřebujete jako v každé sportovní disciplíně mít natrénováno, takže musíte nějakou dobu trénovat. Najít závodníka, kterému je méně než dejme tomu šest, deset let, to je atypické, protože nemá tolik natrénováno, v tom věku tedy intenzivně trénují. Ale hbitost prstů se ztrácí obecně mezi 22–23 lety, takže ti rekordmani, to se můžeme skoro vsadit, jsou mezi 14–19 lety.

Jaká jsou pravidla při skládání kostek na rychlost? Jak to vypadá, když na takovou soutěž přijdu a chci se zúčastnit?

Máte natrénováno, tzn. máte svoji vlastní kostku. To je první předpoklad, že máte natrénováno se svojí vlastní kostkou. Takže si musíte přinést kostku ve všech disciplínách, ve kterých chcete soutěžit. Rozhodčí si ji prohlédnou, zda je správně uspořádána, má správných šest barev a tak dál. Odevzdáte ji, pak v daném kole všichni dostanou stejnou kombinaci, mají 15 sekund na to, aby si ji prohlédli, takže si prohlédnou kombinaci a pak musí sestavovat tak, aby byla složená. To znamená, aby byla v tom pěkném tvaru, tzn. všech šest stran a správně složených.

A když točí tou kostkou, už myslí ten tah dopředu?

Ti horší se na tu kostku, dá se říct, dívají. To znamená, že vidí, co udělají s každým tahem a jsou překvapeni z toho, což jsem typicky já. Ti chytřejší už si zapamatují, co mají udělat a pak už spoléhají jenom na svoji hlavu. To znamená: naučí se tu cestu, ta má obvykle okolo 50 tahů, takže oni se to za těch 15 sekund naučí, v hlavě si to zapamatují a pak předvádějí ty tahy.

Na kostku je potřeba až tříletý trénink

A je to tedy spíš o rychlé hlavě, nebo o rychlých prstech, nebo je to 50 na 50?

Padesát na padesát. Handicap v jedné oblasti vás vlastně pošle mezi ne ty úspěšné. A potom je to hodně o trpělivosti, protože ti nejlepší musí trénovat 4 hodiny denně 2–3 roky a potom mají předpoklady dostat se do té špičky. Takže musíte prakticky velmi dlouho trénovat, což je atypické od dá se říct jiných náhodných sportů.

Jaký je zájem o takové soutěže, jakou máte účast?

Pro diváky to je velmi atraktivní, o tom svědčí i tenhle pořad. Jako soutěžící musíte mít správný věk a správný čas a ty dispozice, takže existuje v Čechách okolo pěti tisíc kluků, které to baví, kteří mají šanci se dostat do špičky. Hodně z nich to trénuje, když se podíváte, někde v metru, tramvajích, autobusech, potkáte někoho, kdo skládá a nemá odvahu na ten stres spojený se soutěží. Takže v Čechách jsou obvyklé soutěže se 100–200 účastníky a z nich se sbírá ta špička, která obsahuje momentálně okolo 50 lidí, kteří jsou schopni ji zase složit v čase menším než 20 sekund.

A ten samotný zájem diváků? Kdo se přijde podívat na to, že někdo za 3 sekundy složí kostku a je hotovo?

Většinou to bývají rodiče, známí a potom velmi vděčné je YouTube a přímé přenosy, protože problém je v tom, že na reálné soutěží vlastně nestihnete ani nic vidět. V uvozovkách těch sekund je šíleně málo, to skládání je drobné, takže nejlepší videa s těmi rekordy mají v Čechách okolo 100 tisíc zhlédnutí.

Čím to je, že Rubikova kostka je pořád takový fenomén? Já sem si s ní hrála jako malá, teď si s ní hraje bratrův syn, jak je to možné, že takto generačně přežívá?

Výhodou je, a správně jste to ocenila, že to jsou vlastně dvě různé generace. Takže byli tu lidé, kteří skládali mezi lety 80, 85 až 90, ti to odložili do šuplíku, protože jim ruce zestárly a jejich hlava dělala něco jiného. A teď je to nová generace. A největší odměnou pro ty rodiče většinou je, že když dítě přijde s Rubikovou kostkou, zeptá se: Viděl jsi to? Tak on vytáhne tu svoji – zaprášenou ze šuplíku a řekne: To je přesně ona. A to dítě se diví.

Na druhé straně je tady spousta lákadel ve stylu počítačových her, máme tady chytré telefony, tak čím to je, že tahle kostka dokáže tohle všechno přebít?

Svět je složitý a vy se chcete v něm vyznat. To je jako takový ten hlavní fenomén a kostka je problém, který můžete mít v ruce a můžete si sami s tím bojovat. Takže si myslím, že lidé v tom složitém světě chtějí najít něco, co má nějaký řád, nějaké uspořádání, nad čím můžou oni přemýšlet, takže to se jim líbí, dá se říct, o trošku víc než něco jiného. To kouzlo toho hlavolamu je v tom, že máte něco pod kontrolou, takže to se na té kostce líbí a byla to jedna z prvních věcí, která splňovala tyhle podmínky.

Lze při skládání Rubikovy kostky podvádět?

Určitě. První záleží, jak ji máte připravenou, tzn. jak je namazaná, jak je daná dohromady. Potom můžete, dejme tomu, těmi rohovými kostkami otáčet, můžete je vlastně prohazovat vcelku triviálně. Takže když si tu kostku tak připravíte, tak vy můžete prohazovat rohy, můžete prohazovat i stěny. Proto je to ve všech vrcholných soutěžích zaznamenáno, filmováno, co máte. A to triviální, co bývá na těch nižších soutěžích, že vymění nesloženou kostkou za složenou kostkou a tím dosahuje nápadně dobrého rekordu. Anebo někdo druhý soutěžícímu napovídá.

A jak často se tohle děje, že někdo podvádí tím, že tam prohodí ty kostky?

Obávám se, že v souvislosti s mobilními telefony to bude čím dál častěji. Ale není to smyslem té hry a musí se udělat nějaké rozumné opatření od organizátorů, aby se to nestávalo. Takže v těch normálních amatérských soutěžích to je spíš ostuda podvádět, než že by člověk chtěl podvádět, ale v těch vrcholových věřím, že je potřeba dobrý kamerový záznam toho, jak skládají. A upozornění na to, pokud skládají ne podle pravidel.

Nejvíce pomůžou návody

Jsou ještě další triky, jak si to ulehčit?

Kromě toho, že se to perfektně naučíte, moc dalších triků neexistuje. To je právě výhoda na jednoduchosti té kostky. Věřím, že kdyby tam byly nějaké další aplikace, tak by to bylo možné, ale ty tři sekundy jsou doopravdy strašně málo na to, aby se tam dalo něco uplatnit.

Jak se díváte na různé návody, které můžeme najít na internetu? Je to za vás už podvádění a měl by si každý na Rubikovu kostku přijít sám, anebo je to prostě věc, jak se Rubikovu kostku naučit skládat bez nějakého většího trápení?

Je to stejně jako v matematice, tam si můžete všechny návody odhodit, ale bude to trvat šíleně dlouho, takže ty návody vám šíleně pomůžou. Je to taková výuka, takže návody podporujeme, snažíme se, aby byly vytvářeny v češtině, angličtině, v různých jazycích a je to fantastická nápověda pro všechny, aby nemuseli vynalézat kolo odznova.

Jakou budoucnost předvídáte Rubikově kostce, myslíte si, že ta její popularita neopadne?

Myslím si, že za 20 let se znovu potkáme a ta další generace si zase s ní bude hrát. Určitě ta kostka překročila hranice a je to symbol doby, vylepšuje se. Stále se dělají nové a nové varianty, takže věřím, že pro naši civilizaci a generace to bude hlavolam, se kterým si budeme neustále hrát.

To původně hlavolam nebyl, pan Rubik ji dělal jako demonstrativní pomůcku pro studenty architektury, aby se naučili 3D prostor. Jak vlastně vznikají v dnešní době hlavolamy? Vy je nejenom sbíráte, také některé navrhujete.

Určitě. Sbírám je právě proto, abych věděl, co bylo vynalezeno, dávám je dohromady. Člověk má většinou chytrý nápad a povolá si nějakého výrobce, který je schopný mu pomoct s tím designem. Takže třeba místo obyčejného ježka v kleci vzniká ryba v kleci, sova v kleci, lev v kleci, takže vždycky malé posunutí, malou variantu. Nevyplétáte dvě srdíčka, ale tři srdíčka ze sebe a většinou se čeká na ten krásný patent. Rubik určitě na těch 100 let vynalezl to nejlepší, co může být. Ale věřím, že existuje nějaký, nejlépe český, vynálezce, který vynalezne a zase malinko posune ty designy. Hlavolamy jako takové jsou známé už před 2000 let, takže nějaké ty inovace, designy, to určitě bude součástí naší civilizace, že na to přijdeme dál a něco objevíme. Věřím, že tam bude i české jméno u toho.

Vzniká něco extrémně nového?

Myslím si, že ten materiál je vlastně daný. Můžeme dělat z kovu, plastu nebo nějakého skla a pro mě nevzniká něco mimořádně extrémně úspěšného, co by se prodávalo v milionech kusů. To jsou doopravdy jenom tisíce, desetitisíce kusů. Ale věřím, že někdy přijde nový nápad. A všichni to ocení a zastíní to Rubikovu kostku.

A za vás váš nejoblíbenější hlavolam?

Já mám rád drátové hlavolamy. Potom určitě to, co je v Čechách a co je fantastické, což je dvěstěkrát těžší, než Rubikova kostka. To je kostka, která je rozříznutá v půlce. A samotný Ernő Rubik uznal, že to je krásný designový nápad dvou autorů Karla Hišlera a Vojtěcha Jakubského. A ten pomaličku dohání Rubikovu kostku, dá se říct, v té prodejnosti a oblíbenosti těch skladatelů, kteří umí už za tři sekundy složit Rubikovu kostku, tady jim to trvá nějakých 10 – 15 sekund.

A tuhle jste složil kolikrát a za jak dlouho?

Tohle je trochu jednodušší na skládání, takže už se mi to povedlo několikrát do minuty složit. To, co je na tom fascinující, je, že vyrábíte vlastně úplně jiné tvary, tím že je to vlastně vyšší.

Kolik těch hlavolamů vlastně máte?

V mé sbírce je momentálně 7000 hlavolamů, už to nepočítám dál, protože se snažím tu sbírku více zhodnotit. To znamená přijít na to, které hlavolamy mám, zaevidovat je a nepřidávat další a další, ale najít ten správný nápad, který v tom 21. století znovu bude stejně slavný jako Rubikova kostka.

Reklama

Doporučené