Nový parkovací dům v Ostravě: Futuristická stavba nebude sloužit jen autům

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Už mnohokrát se osvědčil známý efekt: když nějaké místo obohatí zvláště zajímavá stavba, ať už hotová nebo zatím jen na papíře, začne do svého okolí přitahovat další investice a progresivní architekturu. To se nyní děje i v moravské Ostravě, kde se blízko sebe staví hned dva očekávané projekty – koncertní sál od slavného Američana Stevena Holla a minimalistická knihovna s inovačním centrem Černá kostka od předních českých architektů Kuby a Pilaře.

Právě na ně se odkazují autoři vítězného návrhu na parkovací dům u krajského úřadu, členové ateliéru Projectstudio, jehož výstavba nedávno rovněž začala a hotová má být asi za dva roky. K projektu, s nímž v roce 2019 vyhráli mezinárodní soutěž, přistupovali ambiciózně právě s vědomím, že bude sloužit i návštěvníkům dvou zmíněných staveb a dohromady s nimi vytvoří pomyslný trojúhelník.

Na pohled dynamickou, rozevlátou budovu se sedmi nadzemními podlažími a dvěma pod zemí architekti sestavili ze zaoblených a na různé strany vykonzolovaných desek, které uprostřed propojí úzké atrium prorostlé popínavou zelení. Namísto vodorovných poschodí spojených krátkými rampami, jak bývá zvykem, se zde parkovací místa vinou v mírném sklonu ve spirále celou stavbou odspodu až nahoru. Celý parkovací dům je tedy jednou dlouhou rampou. Střechu pak autoři pojali jako pobytovou a korunovali ji sportovním hřištěm, s oplocením porostlým zelení.

Výsledek tak bourá zažité představy o tom, jak má vypadat technická stavba s garážovým stáním. „Jsem velmi rád, že provozovatel, společnost Ostravské komunikace, dal tomuto návrhu zelenou. Je to důležitý krok k tomu, aby i stavby, které bývají vnímány jako čistě technické, mohly nabízet skutečnou veřejnou hodnotu,“ říká David Kotek, hlavní architekt a majitel Projectstudia. Cena stavby se vyšplhá asi na půl miliardy korun.

Jak architekt Kotek napsal na sociální síť LinkedIn, parkovací domy jsou často mohutné a hranaté. On však chtěl něco jiného. Nezaměnitelný výraz, stavbu, která bude vybočovat. Stavbu, kde se bude žít, ne jen parkovat. „Proto jsme ji navrhli jinak. Jako skejtovací rampu. Místo, kde bude prostor na odpočinek a zábavu. Příjemné zaoblené linie, určitá nepravidelnost, přitom v harmonii,“ popsal David Kotek.

Právě neotřelé, ale i praktické řešení oslovilo i porotu soutěže, a proto projekt vybrala jako nejlepší. „Jedinečně zpodobňuje funkci vlastní stavby, na druhou stranu však nevypadá jako klasický parkovací dům, ale vypadá jako socha, která má na sobě i jiné funkce než parkování. Do struktury města přinese návrh nový prvek, který ho obohatí,“ uvedla porota.

Porotci ocenili, že autoři parkovací dům umístili blízko k hlavní ulici a dotvořili tak uliční čáru. Přízemí přitom vyřešili jako otevřené a vhodné pro potkávání lidí i trávení volného času, což umožňuje volný průchod a oživení veřejného prostoru.

Stavba zajistí celkem 600 parkovacích míst pro Dům kultury s filharmonií, knihovnu, Divadlo Petra Bezruče, krajský a finanční úřad, Českou správu sociálního zabezpečení i pro návštěvníky nedávno rekonstruované Grossmannovy vily. Architekti z Projectstudia ale chtěli přinést něco navíc. Svými projekty se dlouhodobě snaží zlepšovat kvalitu veřejných prostor v Ostravě a využili k tomu i tento návrh.

„Lokalita u krajského úřadu byla po dlouhá léta specifická svou odtažitostí – výrazně dopravně zatížená, bez čitelné pěší struktury a bez jasného městského života. Naším cílem bylo tuto bariéru překonat,“ vysvětluje David Kotek.

Místo jednolité masy typických parkovacích domů proto sáhli po konstrukci, která nabídne mimo jiné otevřené přízemí oživené zelení a prodejními buňkami. Umožní to pěším volně procházet a lidem přijíždějícím auty dát si v příjemném prostředí pod střechou třeba schůzku před návštěvou úřadu či kulturní instituce.

Parkování na rampách s dvouprocentním sklonem dovolilo vměstnat na stejný prostor více míst pro auta, díky čemuž bylo možné efektivně využít pozemek. Ze zadní strany zbylo místo na volný prostor pro malý park, který parkovací dům oddělí od sousedního bytového.

Na stavbě bude převažovat pohledový beton, pěší povrchy budou z měkkého tartanu. Na stěny obchůdků poslouží rezavý cortenový plech. Většinu fasády architekti minimalizovali na bezpečnostní nerezové sítě, čímž zajistili dobré větrání a snížili náklady na stavbu.

Jak ovšem upozornili v průvodní zprávě k projektu, má to i nevýhodu – extrémně nepříznivé povětrnostní podmínky, jako je namrzající déšť, led nebo navátý sníh, můžou provoz nadzemních podlaží parkovacího domu omezit. „Topné rohože se vzhledem k neekonomičnosti nepředpokládají,“ uvádějí architekti. Návrh ovšem umožňuje i variantu, že lze část fasády zakrýt, navíc podzemní patra by počasí ovlivňovat nemělo.

Některá místa na fasádě tvoří hadovité struktury z betonu, které připomínají příhradové vazníky, používané třeba na konstrukce mostů. I když jsou i designově efektní, jejich tvar vyšel z výpočtových modelů pro statiku budovy.

„Tyto perforované prvky mají důležitou konstrukční funkci. Podílejí se na přenášení sil mezi deskami podlaží. A ačkoli se nejedná o klasické příhradové vazníky, jejich statická role je obdobná: zajišťují ztužení konstrukce a přenášejí zatížení mezi vykonzolovanými částmi objektu,“ popisuje architekt Kotek.

Konstrukční prvky architekti nechtěli zakrýt, naopak je využili v architektonickém výrazu stavby. „Vizuální výraz není primárně dekorací, ale vychází z reality sil a statických vztahů, které jsme nijak nezakrývali, naopak – vědomě jsme je přiznali jako estetický motiv,“ přibližuje architekt Kotek.

Časově náročné statické návrhy atypické konstrukce budovy se během příprav musely postupně upravovat. Bylo to i jedním z důvodů, proč se začátek stavby časově odsouval a zvýšila se i cena stavby, což u části veřejnosti vyvolalo kritiku. Jak ale vysvětluje David Kotek, na postupné zpřesňování výpočtů jeho atelier upozornil předem a je to podle něj u takových komplexních projektů obvyklé.

Vše ovlivňovaly dodatečné požadavky zadavatele, například se do nejnamáhanější části stavby vkládalo točité schodiště. „Každý posun konstrukce o několik centimetrů měl zásadní vliv na průhyby a deformace. Pro každý variantní výpočtový model vznikl výkres, který jsme opakovaně konzultovali i z hlediska kompozice a tvarového vyznění,“ popisuje Kotek. Statické výpočty jsou přitom časově náročné, jeden zabere třeba i týden.

Na řešení ateliér spolupracuje se statikem Martinem Fuskem a se zhotovitelem stavby, firmou IPS Třinec. Některé konstrukční prvky bylo nutné dodatečně posílit. „Na základě zpřesněných požadavků investora a budoucího provozovatele, ale také v reakci na změny ve stavebních normách a zatíženích během přípravy,“ vysvětluje David Kotek.

Statiku zajišťují mimo jiné nosná jádra s výtahy a schodišti. Až na střechu bude možné vystoupat i po chodníku, který se jako stuha povine kolem vnitřního atria. Střechu chtěli architekti oživit, proto ji navrhli jako pobytový prostor se zelení a víceúčelovým sportovištěm pro veřejnost, hlavně pro školy, sportovní kroužky nebo rodiny z okolí.

„Inspirací byla zahraniční řešení, která ukazují, že střecha může být plnohodnotnou součástí městského života – například střešní hřiště u školy v Kodani nebo komunitní sportoviště na střeše v Barceloně. Takové přístupy umožňují maximálně využít městský prostor a současně nabídnout kvalitní zázemí i tam, kde je přízemí logicky využito jiným způsobem,“ popisuje Kotek.

V přízemí budova navazuje na cyklostezku a našlo se místo i na 20 cyklo boxů. Zmíněné obchodní buňky nebudou zabudované napevno, takže bude možné jejich uspořádání v případě potřeby měnit. Zatímco u nadzemních pater se předpokládá určení pro veřejnost, dvě podzemní by mohla být vyhrazena pracovníkům okolních institucí. V suterénu lidé najdou i stání s možností nabíjení elektromobilů.

Architekti mysleli i na ekologii, kromě zelené střechy se bude veškerá srážková voda jímat do retenční nádrže viditelně umístěné v atriu. Voda z ní poslouží na zavlažování a pomůže i k regulaci mikroklimatu v budově.

Parkovací dům by měl být hotový do konce roku 2027 – stejně jako koncertní síň a Černá kostka v sousedství. Zvelebené místo pak může inspirovat i další tvůrce a investory.

Ostatně David Kotek připomíná, že na tamějším relativně malém území v Ostravě už existuje i řada jiných významných architektonických záměrů, jako jsou nové muzeum a sídlo Kofoly od Josefa Pleskota či dostavba výdušní jámy od Kamila Mrvy v Dolní oblasti Vítkovice, rekonstrukce Divadla loutek nebo revitalizace okolí obchodního centra Karolina. Nedaleko už stojí i oceňovaná galerie Plato.

„Rozhodně souhlasím, že kvalitní architektura má výrazný aktivační efekt pro celé území. Platí to obzvlášť v případě kulturních a veřejných staveb, které dokážou být katalyzátorem proměny nejen konkrétní lokality, ale i vnímání města jako celku,“ hodnotí Kotek.

Jak podotýká, podobné příklady najdeme i v zahraničí – Labskou filharmonii v Hamburku, Operu v Oslu nebo kulturní čtvrť Metelkova v Lublani. „Všude tam se potvrdilo, že silná architektura přitahuje pozornost, generuje nový městský život a stimuluje další veřejné i soukromé investice,“ srovnává architekt.

Kvalitní architektura a veřejný prostor zároveň zlepšují každodenní život zdejších obyvatel, fungují jako kulturní vizitka a s tím pak jde ruku v ruce i podpora turistického ruchu. „Osobně mám zkušenost, že mnoho lidí přijíždí do Ostravy právě kvůli konkrétním realizacím nebo soutěžním návrhům. To, co dříve působilo jako periferní průmyslové město, se tak dnes stává zajímavým cílem kulturní a architektonické turistiky. A právě to je potenciál, který by město mělo dále rozvíjet,“ myslí si architekt.