Nejlepší detektivky jako dárek: Tipy od lidí, kteří mají opravdu přehled

Detektivní příběhy patřily vždycky mezi oddychové čtení, pro někoho možná trochu podřadné oproti jiným žánrům. Za vůbec první detektivku lze považovat povídku Vraždy v ulici Morgue od Edgara Allana Poea z poloviny 19. století.

Do dnešní doby prošel žánr velkou proměnou - od anglické školy v čele s Agathou Christie přes severská syrová (a surová) dramata až po fascinaci českými detektivkami, které jsou v poslední době ve velké oblibě.

O tom svědčí fakt, že v roce 2023 se začala nově udělovat Magnesia Litera i v kategorii detektivka. Spolu s ní se literární ceny rozšířily ještě o další dvě - za fantastiku a za humoristickou knihu.

Historicky první ocenění v tomto žánru vyhrál František Šmehlík s knihou Šelma. Druhou vloni získala Jana Jašová za Krutý měsíc a letos si cenu odnesla Ilona Dobrovolná za Panoptikum pana Perkinse. Mimochodem, Jana Jašová vydala zatím tři knihy a za všechny byla nominovaná na tuto cenu.

Za Krutý měsíc získala také cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivku. Její příběhy přitom nejsou klasickou procedurální detektivkou. Místo toho sledujeme příběh, který se odehrává na pozadí samotného zločinu, a vyšetřovateli se často stávají lidé blízcí oběti.

Přinášíme pro vás deset tipů na detektivky. Vybírali je Tomáš Fojtík, zakladatel skupiny Literární snobi, a Oldřich Suchý, spisovatel, kterému nedávno vyšla kniha Temné variace. K nim se přidala Lucie Cermanová, zakladatelka internetového magazínu Česká detektivka, a Michal Jareš, literární kritik, historik a spoluautor knihy Dějiny české detektivky.

Jiří Klečka

Nakladatelství Host, 392 stran

Hranice mezi žánry detektivka a thriller je poměrně tenká. Dokazuje to i první tip od Lucie Cermanové, která doporučuje knihu Český kos od Jiřího Klečky. „Je to drsný, temný psychologický thriller, který pracuje s jedním z nejbolestnějších motivů – zmizením dětí. Jiří Klečka mistrně propojuje dvě časové roviny a postupně odkrývá zlo v emocionálně vyčerpávajícím příběhu se znepokojivě realistickou inspirací,“ říká Lucie Cermanová.

Příběh pracuje s motivem dávného zločinu, kdy se dvěma kamarádům vrací společné temné vzpomínky z dětství. Když má jeden z nich autonehodu a ztratí se malý chlapec, vytanou otázky, zda to nemá spojitost s událostmi, které dva kamarádi sami zažili jako malí.

„Originálním prvkem je zapojení hudby Beatles jako kontrastu nevinnosti a brutality. Kniha vás nenechá vydechnout a po dočtení ji jen tak neodložíte z hlavy. Můj letošní absolutně největší tip,“ říká Lucie Cermanová.

Anthony Horowitz, překlad Lucie Johnová

Nakladatelství Argo, 296 stran

„Horowitz píše opravdu skvělé klasické detektivky,“ uvádí Oldřich Suchý. Pro mnohé je synonymem pro detektivku Agatha Christie. Její odkaz se do literatury vrací zejména v posledních letech, kdy po všech krutých severských kriminálkách prožívá renesanci trend klasiky.

„V rámci tohoto trendu se však ne vždy dbá na pečlivě vystavěnou zápletku a dobře rozeseté stopy, podle nichž má čtenář hledat pachatele. To by Agatha nikdy nepřipustila. A neudělal by to ani Anthony Horowitz, kterému se jako jednomu z mála podařilo královně detektivek se přiblížit,“ vysvětluje svůj výběr Suchý.

V Česku nyní vychází detektivní série Daniel Hawthorne a Anthony Horowitz. Chytře pracuje s humorem, realitou i postupy klasické detektivky. Jako zatím poslední díl u nás vyšel román Fronta na vraždu, který může obzvlášť potěšit všechny milovníky knih, neboť se odehrává během knižního festivalu. Ten se koná na malém ostrově, odkud není úniku a kam to i policie má daleko.

„Naštěstí je tu však detektiv Hawthorne, nejednoznačná a ne zcela sympatická postava, se svým Watsonem, aby zločin vyřešili. A tady se dostáváme k milému vtipu. Watsonem v téhle sérii není nikdo jiný než Anthony Horowitz sám. Je to hravé, zábavné a chytré. Je možné, že by Agatha Christe z dnešního světa neměla radost, ale Anthonyho detektivky by si jistě užívala,“ říká Suchý.

Matt Brolly, překlad Daniela Čermáková

Nakladatelství Mystery Press, 376 stran

„Najít dnes dobrou detektivku není snadné. Ale u Matta Brollyho jsem od prvních stránek věděl, že tohle je terno. Charismatická policistka, atraktivní lokalita přímořského letoviska v Anglii, tempo, které švihá bičem… Zkrátka a dobře: Krvavé stigma má všechny parametry dobré odpočinkové detektivky. Pokud máte tento žánr rádi a hledáte nové autory, Matta Brollyho si určitě zapište na seznam,“ doporučuje Tomáš Fojtík.

Letos v Mystery Press vyšlo od Brollyho další pokračování s názvem Smrtí to nekončí a nedávno přibyla ještě první kniha nové série Mrtvé oči. Fojtík dodává, že pro něj Matt Brolly největším překvapením letošního roku mezi detektivkami. Ostatně, nakladatelství Mystery Press je zárukou kvalitních detektivek a člověk u nich nešlápne vedle.

Ken Jaworowski, překlad Adéla Bartlová

Nakladatelství Beta, 304 stran

„Ken Jaworowski miluje smolaře. Ukázal nám to ostatně již ve své předchozí knize Poklesky maloměsta. Ze tří dějových linií upletl pevně svázaný cop románu o lidech, kteří se ocitli ve špatnou chvíli na špatném místě. A fungovalo mu to víc než dobře. Stejný vzorec tedy použil i v knize Co s těly, která v Česku před pár týdny vyšla,“ popisuje Lucie Cermanová.

I v aktuálním díle se setkáváme se třemi naprosto obyčejnými občankami a občany Ameriky. Jedna by ráda v klidu vedla svoji restauraci, druhá by se chtěla stát zpěvačkou. A ten třetí? Ten by rád do rakve své mámy dal hračku, kterou tam chtěla mít, ale na kterou se při pohřbu zapomnělo. Osudy všech tří se v jednu chvíli protnou.

„Možná si řeknete: Kde je tam to napětí? Na každé stránce, tak je to. Majitelka restaurace například zjistí, že na své zahradě hostí nečekanou návštěvu, pohřbenou dívku, kterou hledá celé město,“ říká Cermanová. Dodává, že není možné nevytvořit si k trojici vztah. Všichni jsou to dobří lidé, snadno si vás získají, a tak jim o to víc držíte palce, aby se dostali ze všech svízelných a napínavých situací, které jím Ken Jaworowski přisoudil.

Jiří Březina

Nakladatelství Motto, 296 stran

Jestli je Michaela Klevisová označována za královnu české detektivky, pak králem detektivky by mohl být klidě kolega z jejího dvorního nakladatelství, Jiří Březina. První detektivní román mu vyšel v roce 2013, jmenoval se Na kopci a autor za něj získal Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivku. Stejné ocenění pak dostal ještě za knihu Vzplanutí, která už spadá do série jeho detektivek s vyšetřovatelem Tomášem Volfem. Letos byl také za poslední případ Tomáše Volfa, Mimo obraz, nominován na Magnesii Literu.

Teď ale nechal Tomáše Volfa odpočívat a napsal detektivku V kopřivách. Tedy i v tomto případě by bylo vhodnější možná spíše než o detektivce mluvit o psychologickém thrilleru. Sice se v kopřivách najde tělo mrtvé dívky, ale důležitější než samotné vyšetřování je tady řetězec událostí, které k činu vedly.

Děj se odehrává na maloměstě, kde toho o sobě lidé vědí více, než by kolikrát vůbec chtěli. Kromě vyšetřování se tedy dočkáte i pořádné kupy emocí. Autor také otevírá otázky, kam až jsou rodiče schopni zajít, aby ochránili svoje děti. Jestliže jste kolem Jiřího Březiny zatím jen kroužili, zda si jeho detektivky přečíst, ale nechce se vám naskočit do rozjetého vlaku s Tomášem Volfem, můžete začít právě V kopřivách.

Richard Osman, překlad Eva Brožová

Nakladatelství Slovart, 424 stran

Richard Osman je mimo jiné televizní producent, komik a autor zábavných soutěžních pořadů na BBC. Je jasné, že když tyto věci spojíte dohromady, vznikne vám podhoubí pro detektivku šmrnclou humorem.

„Pokud máte rádi Osmanův Čtvrteční klub amatérských detektivů, pak přesně víte, proč se k němu čtenáři tak rádi vracejí. Autor dokáže propojit napětí, humor a jazykovou lehkost způsobem, který v detektivním žánru nemá obdoby,“ říká Tomáš Fojtík.

Řešíme vraždy je první díl nové série, staví na humoru, napětí a lehkosti od první stránky. Autor napsal velice sympatické postavy, kterým dodal chytré dialogy. Nechybí anglický humor a příběh plyne s naprostou samozřejmostí.

„Během čtení se přistihnete, že vám ani tak nezáleží na tom, kdo je padouch a kdo hrdina, ale že si užíváte každou jednu stránku,“ říká Tomáš Fojtík.

Veronika Martinková

Nakladatelství VM knihy, 536 stran

Veronika Martinková už také patří mezi zkušené autorky detektivek. V roce 2021 se umístila v literární soutěži nakladatelství Moba a od té doby vydala už šest detektivek. Tou poslední je kniha s názvem Sebevražda, kterou doporučuje Michal Jareš.

„Je to velmi slušná procedurálka s emocemi i s hláškami a tu a tam i se specifickým humorem. Možná je tahle kriminálka chvílemi příliš zamotaná - a dost dlouhá, má více než 500 stran. Zároveň jsou oba hlavní hrdinové, Hana Vítková a David Winkler, ve svém už šestém případu dobře usazení a víme, co od nich lze čekat,“ komentuje Jareš.

Nemusíte znát předešlé díly, abyste se brzy zorientovali ve všech vztazích a narážkách - důležitá je buldočí a nestandardní Winklerova snaha přijít na kloub zpochybněné sebevraždě. Ano, Winkler hraje sám na sebe a má svoje úzkosti a běsy, ale zároveň se díky nim dostane dál než jeho spolupracovníci.

Aleš Novotný

Nakladatelství XYZ, 360 stran

Detektivky nemusí být jenom pro dospělé, se stále více sílícím trendem young adult literatury vycházejí i knihy pro mladší cílovou skupinu. To ovšem neznamená, že by si k ní nenašli cestu starší čtenáři. Takovou knihou je Pokoj jejich duši.

„Jde o silný young adult thriller, který pracuje s tématy kolektivní viny, svědomí a strachu z odhalení. Skupina mladých lidí skrývá smrtelnou nehodu, ale minulost si brzy začne vybírat svou daň – a to nečekaně brutálním způsobem,“ popisuje Cermanová.

Aleš Novotný mistrně buduje napětí, střídá dvě znepokojivé dějové linie a vytváří psychologicky přesvědčivou mozaiku postav. Zároveň nutí čtenáře přemýšlet o vině a trestu v příběhu, který funguje pro mladé i pro dospělé čtenáře.

Karin Smirnoff, překlad Lucie Olešová

Nakladatelství Kniha Zlín, 406 stran

Pamatujete na severskou trilogii Milénium od Stiega Larssona s novinářem Mikaelem Blomkvistem a poněkud nekonformní hackerkou Lisbeth Sandlerovou? První díl Muži, kteří nenávidí ženy, vyšel ve Švédsku v roce 2005, tedy až rok po autorově smrti. Posléze vyšly i zbylé dva díly a překladu do češtiny se čtenáři dočkali v roce 2008. Lze říct, že právě tato trilogie předznamenala úspěch severských krimi v České republice.

Knihy o novináři Blomkvistovi, který investigativní prací odhaluje zločiny, se staly velice oblíbenými, a tak na ně později navázali i jiní autoři. Poslední je Karin Smirnoff, které vloni vyšla kniha Dívka v orlích spárech a nyní pak Dívka v rysích drápech. Je to osmý díl ze série Milénium.

Blomkvist je na stopě zajímavého příběhu pro svůj článek. Má ale pocit, že se ho stále někdo snaží sledovat, což vzhledem k jeho povolání není nic podezřelého. Sandlerová se opět dostává na hranu nebezpečí, a rozjíždí se tak napínavý thriller. Smirnoff se nesnaží hrát si na Larssona, ale drží se jeho vzorců. Pokud ke knize tak člověk přistupuje a oblíbil si ústřední dvojici, nemůže být zklamán.

Tereza Bartošová

Nakladatelství Motto, 320 stran

Tereza Bartošová se na detektivním poli objevila jako zjevení. Příbramské lékařce z ARO vyšla první kniha Klekánice v roce 2023, za Dceřinu kletbu, vydanou vloni, byla nominovaná na Magnesii Literu a letos je na pultech už čtvrtý příběh s vyšetřovateli Tomášem Vyskočilem a Honzou Richterem.

„Baví mě tyhle příbramské detektivky s dvojicí návratných vyšetřovatelů, Honzou Richterem a Tomášem Vyskočilem. Tereza Bartošová se ve své sérii inspiruje Erbenovou Kyticí - její hrdinové jsou trochu hulváti, někdy se chovají dost nečekaně nebo mají na dnešní dobu přízemní a jalové řeči, ale o to víc jí to celé věřím. Nejsou to supermani, ale pochybující a ne vždy emočně usazení chlapíci pracující pod tlakem. Není divu, když jde o vraždu novomanželky,“ popisuje Jareš.