Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Bítnická generace umělců je známá tím, že se na svých cestách bili, pili a blili. Futurismus je organizace, která sdružuje turisty, co chodí pěšky. Karel Kryl napsal píseň Bratříčku, zavírej vrtáka. To jsou nejnovější přírůstky, které nám poslala učitelka a spisovatelka Naďa Horáková, která se sbíráním žákovských perel dlouhodobě zabývá.
Už ve své knize fejetonů Tajnosti sborovny (2019) nešetřila poklady ze slohových prací a písemek: „Některá zvířata se rozmnožují lehce, například myši. Jiné těžce, například slon. Tři mušketýři byli čtyři, protože se neuměli spočítat.“ Tohle bylo několik z těch, které se k Nadě Horákové dostaly.
Perličky ovšem sbírají také učitelky a učitelé na Základní škole Sehradice. Například jeden z prvňáčků na otázku, co exotického ochutnal, odpověděl bezelstně: Měli jsme šklebety! Krevety by rozhodně nezněly tak vtipně. Jiný žáček ve čtvrté třídě dokončil zadání takto: „Červená karkulka byla tak milá holčička, že…“ A odpověď? „…že se mi opravdu hnusila.“
Třeťáci zase perlili svou přímočarostí. Na otázku „Kdo je to vdovec?“ odpověděl žák se vší vážností: „Samec od vdovy.“ Jejich mladší spolužáci se zase věnovali zoologii, a když přišla řeč na mládě králíka, neváhali s tím, že je to přece „králítko!“.
A tento dialog dvou školáčků by klidně obstál mezi prvotřídními dospěláckými kameňáky.
Kdy je pátek třináctého? Příští rok ve středu.
Perličky se digitalizují
Když učitel Václav Richter v roce 1984 vydal svou knihu Žákovské perličky, asi netušil, že jednou budou jeho následovníci sypat podobné hlášky na internet. A že Slované budou místo s Avary bojovat s Avatary.
Skupiny jako „Učitelské perličky“, která má na Facebooku téměř 90 tisíc členů, nebo projekt „Perličky ze školní h_lavičky“ jsou živoucími kronikami. Když žák napíše, že „vodopád je voda založená na pádu“ nebo že „chameleon stál na vrcholu společnosti ve starověkém Egyptě“, učitelé se snad místo zlobení mohou jen zasmát – a perličku sdílet.
A sdílejí perly typu: „svatý Vojtěch byl dlouhý biskup“, „rovník je pomůcka na kreslení rovných čar“ nebo „jednou za čas sladký nevadí, tak jsem jedl bonbony po minutě“. Pravda, občas na učitelská a studentská fóra proniknou i peprnější či vulgárnější hlášky, ty sem ale dávat nebudeme. Není potřeba, protože máme mnohem lepší. Posuďte sami:
Elektron je část atomu zabitá záporně.
Pamir je střecha světa, protože tam nezatéká.
1 plus 1 jsou někdy 2 a někdy 11
Přímý poměr je třeba: čím více poschodí, tím více schodů.
Afrodiziaka – bohyně krásy
Perly a přeřeky si v řadě základních škol poctivě zaznamenávají na svých webových stránkách. Třeba úlovky ze ZŠ Čelákovice stojí za to. V testu z dějepisu se objevilo: „Dovoz byl omezen kly!“ A když padlo: „Vyjmenuj 10 pěvců!“, žák se toho nezalekl, „Karel Gott, Lucie Bílá…“.
V češtině to někdy pořádně bolí, když „na konci slova je konečník“. A v dějepise? „Mezopotámská míra byl pidifous“ nebo „Josef II. vydal patent o zrušení nevolnosti“. Originální interpretace učiva neztrácí na síle napříč ročníky i předměty, jak vědí v Základní škole Ploskovice, kde si také vedou seznam školních perliček. Učitelka se například ptá: „Jmenuj dílo J. A. Komenského.“ Odpověď? „Labyrinty vášně.“
V hodině fyziky zase padla otázka: „Proč v tabulkách není s teplotou tání uváděna i teplota tuhnutí?“ A pohotová odpověď? „Protože jim došlo místo.“ A když se probíralo období Velké Moravy, padla památná věta: „Roku 1863 přišli David a Goliáš a přinesli staročeštinu.“ No co, přišli jen o tisíc let později ti, kteří přijít neměli…
Slovní saláty, které baví generace
„Vzpomínky na školní léta se točí kolem zmatků a chyb, lumpárniček a nepravostí i vejšplechtů. Smích patří k mládí,“ píše učitel Václav Richter. Už v 80. letech sepsal populární knihu Žákovské perličky, která vyšla v nakladatelství Melantrich a z níž také citujeme pár povedených perel. Dohromady je dával už od poloviny minulého století.
„Děti si libují ve slovních přeřeknutích, vymýšlejí si nesmyslná, legračně znějící slova, okouzlují je rýmy. Mají rády ty dospělé, kteří sami ve svém srdci nosí kousek dětství,“ dodává Richter. Jeho sbírka zachycuje nejen humor, ale i měnící se jazyk a ducha doby. Určitě by se mu líbilo tohle: „Nemajetní se živili robotikou a bratranci Veverkové vytvořili z pluhu řachadlo.“
Richter zdůrazňuje, že jeho záměrem nebylo zesměšnit děti ani podrazit školy: „Řekněme si upřímně: on to učitel nemá vůbec snadné, a když je někdy přinucen poslouchat z žákovských úst výsledky své práce, je mu spíš do pláče a je spíše blíž infarktu, nežli smíchu.“ Jeho kniha si rychle získala oblibu nejen mezi učiteli, ale i mezi širokou veřejností. Následovalo několik dotisků, a dokonce i pokračování pod různými názvy jako například Perličky z dětské hlavičky (1998). Připomeňme třeba tyto příklady:
Mapy jsou technické a katastrofální.
Unikát je, když třeba uniká plyn.
Karlštejn byl postaven proto, aby se tam pěstoval turistický ruch.
V Antarktidě žijí jenom ledoborci.
Perličky se postupem let sice mění, ale jejich podstata zůstává stejná. „Umělá perlička se od pravé pozná nejen v klenotnictví. Pozná se tím, že je stylizovaná, umělá, trapná, nevěrohodná, chybí jí kouzlo,“ popisuje sběratel perliček. A jak podle něj ta pravá vzniká? „Čím víc toho žáci o učivu nevědí, tím usilovněji se snaží mluvit učeně – a tím rychleji se dostávají do komické situace.“ Tady je pár příkladů:
Známe proud stejnosměrný a na střídačku.
Vodík je kyslík bez vody.
Hvězdy svítí na noční obloze proto, že obsahují zbytky dne.
Jak říkáme masožravým ptákům? Masožraví ptáci.
Hraboš polní ohlodává pole.
21. století: Aura plus místo jedničky
Školní humor nového tisíciletí už ale není jen o tom, co se napíše. „Humor ve třídě je hodně situační a často spojený s konkrétním kantorem. Je to vlastně dost nepřenosné. Dnes už si tyhle školní perličky učitelé moc nezapisují, to spíš samotní studenti si někdy vedou soupisy, kterým se pak na srazu po dvaceti letech smějí,“ zmiňuje Jan Kodet, učitel českého jazyka a základů společenských věd na Gymnáziu Jihlava.
„Jazykově se určitě posouváme, protože se stále mění slovník žáků a studentů. Mám zkušenost, že když jim dám jedničku nebo dvojku, zvlášť je to nedojme. Tak jsem začal k jedničce připisovat aura plus. Studenti z toho měli ohromnou radost, fotili si to. Nemá to sice význam pro celkové hodnocení, ale pro ně to něco znamená. To je prostě 21. století, forma je často důležitější než obsah,“ prozrazuje svůj fígl, jak být „in“.
Pro dovysvětlení: „Aura plus“ je současný slangový výraz označující někoho, kdo je šikovný nebo „cool“. Je prostě jednička!
Když Avatar potká Sámovu říši
Avatary bojující proti Sámovi Jan Kodet sice ještě neslyšel. Má ale jiný úlovek: „Přeřeky jsou klasika, třeba když v Bibli místo Amalečanů bojují Američané.“ V posledních letech si všímá nového trendu, kdy mu studenti do testů přidávají smajlíky a malůvky. „Občas se to vztahuje k tématu, jindy mi tam holky třeba nakreslí kytičku. Mně to nevadí, ale před dvaceti lety bych si tohle jako student nedovolil,“ popisuje zkušenost i jiných učitelů.
Občas ulítne nějaký slovní kiks také učitelům. Třeba pan učitel Petr svým pražským studentům přidal do sbírky tento hezký přeřek: „Prvním člověkem ve vesmíru byl Tomáš Garrigue Masaryk.“
A tahle jedna žákovská na závěr by se dala tesat: „Z horního kopce je na dolní blíž než naopak.“ Jestli to není poezie, pak už nic.
