Hlavní obsah

Šamany s ayahuaskou zkoumají čeští vědci. V pralese a s využitím EEG

Foto: Archiv Evy Césarové, Seznam Zprávy

MUDr. Tomáš Paleníček a Ninawa Inu Huni Kuin z brazilského kmene Huni Kuin.

Reklama

30. 11. 2022 16:25

Zájem o změněné stavy vědomí ji vytáhl ze světa filmu a marketingu k profesnímu zájmu o lidské závislosti a jejich léčbu. Adiktoložka Eva Césarová se věnuje výzkumu psychedelik a začala je studovat i mezi šamany.

Článek

Nedávná prezidentská milost udělená manželskému páru odsouzenému kvůli psychotropnímu nápoji z Jižní Ameriky rozvířila veřejnou debatu v tématu psychedelik, látek měnících vědomí.

„Mnozí lidé, kteří se dotknou skrze ayahuasku sebe sama a života jako odsouzení manželé Kordysovi, potom cítí volání zprostředkovat podobnou zkušenost i dalším zájemcům,“ vysvětluje adiktoložka Eva Césarová.

Právě s ayahuaskou čeští vědci experimentují v pralese. Za pomoci měření EEG zkoumají účinek tradičního prostředí a přítomnosti šamana na zkušenost jednotlivce i skupiny.

Co jsou to psychedelika a jaké mají účinky?

Jsou to látky, které zprostředkovávají změněné stavy vědomí. To jsou stavy, kdy se člověku mění vnímání a prožívání reality, a také cítění. Často jsou spojené s vizuálními projevy. Realitu prožíváme jinak, takže na určité věci a aspekty můžeme mimo jiné nahlédnout z odlišné perspektivy.

Psychedelika otevírají dveře do našeho vnitřního světa. Může být hodně těžké se ho dotknout třeba při meditaci, když si ani neuvědomujeme jeho existenci. Máme totiž dva světy, jeden je venku a jeden vevnitř. Problém je, že jsme se naučili obecně směřovat pozornost jenom ven.

Eva Césarová

Vystudovala adiktologii na 1. lékařské fakultě UK. Aktuálně pokračuje v programu doktorského studia na klinice adiktologie a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zaměřuje se na téma potenciálu změněných stavů vědomí a rituálů spojených s užitím psychedelických látek.

Spoluzaložila Českou psychedelickou společnost a Nadační fond Sarava Foundation, který vznikl za účelem podpory jihoamerických indiánů.

Mediálně zastupuje PSYRES Nadační fond pro výzkum psychedelik a psychedelický výzkum v Národním ústavu duševního zdraví.

Foto: Jan David, Seznam Zprávy

Spoluzakladatelka České psychedelické společnosti Eva Césarová

Urychlí použití psychedelik v psychoterapii vstup do určitého tématu jedince přes biochemickou změnu v těle a vědomí?

Můžeme tak na to nahlížet. Nejnovější vědecké studie ukazují, že například MDMA, což je látka, která zvyšuje u lidí empatii, navozuje pocity lásky a sounáležitosti, je extrémně efektivním nástrojem pro léčbu posttraumatické stresové poruchy. Člověk se otevře a je pak schopen mluvit o prožitcích, které byly často tak traumatické, že ho úplně uzavřely.

Psychedelika jsou jako výtah, který člověka může vyvézt k jádru. Je pak ovšem otázkou, jestli si je člověk schopen v rámci integrace být vědom všech aspektů, kterých se téma dotýká. Jestli se tak nevyřeší jenom část něčeho. První pionýři psychedelického výzkumu, mezi které patří i americký psychiatr českého původu Stanislav Grof, říkali, že jedna hluboká psychedelická zkušenost by mohla nahradit sedm let psychoterapie.

Sama to nyní objevuju z druhé strany. Mám teď za sebou více než rok psychoterapie a jsem nadšená z toho pomalého procesu, z osahávání všech aspektů, které mohou být s nějakým tématem spojeny.

Četl jsem, že jste vyzkoušela úplně všechno ze známých psychedelik. Nebo i z nějakých veřejnosti neznámých?

Hlavně z těch známých, protože vznikají nové psychoaktivní substance, aby uživatelé měli k dispozici legální látky. Tedy ty, které nejsou na seznamu zakázaných. Jde zejména o ty detailně popsané, ze kterých různí chemici mohou vycházet, změnit třeba jen molekulu, a látka už tím pádem na seznamu nelegálních látek není. Je to takový nekonečný hon se zákonodárci.

Psychedelika v léčbě

Podle Evy Césarové nabízejí psychedelika do budoucnosti rozšíření možností léčebných a sebepoznávacích přístupů.

„Je načase odklonit se od stigmatizace a nahlížení na psychedelika skrze prsty. Začněme se spíše dívat, jaký potenciál tyto látky nesou a jakým způsobem bychom je nejlépe mohli do společnosti implementovat, abychom využili jejich potenciál,“ říká.

Takže je to podobný model, jaký využívají výrobci dnešních drog, kteří se tímto způsobem snaží být o krok napřed.

Ano, to je přesně ono.

Proč se vším tím přicházíte do kontaktu na vlastní kůži, na vlastní smysly?

V určitou chvíli v životě jsem zjistila, že to, kdo jsem – kým jsem se stala –, je z větší části výsledkem situací a událostí, které se v mém životě odehrály. Pocítila jsem velkou touhu zjistit, co je za tím, kdo jsem doopravdy v jádru svého bytí. Tohle uvědomění mi přišlo během psychedelické zkušenosti, a tak jsem pak pokračovala v hledání touto cestou.

Dnes už se to zase překlopilo do psychoterapie, dechu, jógy a meditace. Z jiného hlediska to pro mě bylo i velmi profesně přínosné.

Vaše nejstarší zkušenosti s látkami měnícími vědomí prý začaly kdysi volnočasově na tanečních party.

Přesně tak.

A pak jste tuto oblast začala studovat?

Kdepak, nejprve jsem studovala marketingové komunikace. Pak jsem si přidala ještě filmovou produkci ve Zlíně, kterou jsem ale nedokončila. Krátce předtím jsme založili Českou psychedelickou společnost, která mi otevřela úplně nové obzory. Vůbec jsem do té doby neměla ponětí, že tyto látky mají jiný potenciál než zábavu. Na člověka totiž účinkují v kontextu, v jakém jsou použité. A já jsem je dosud používala jenom tak, že to byla velká sranda. Zdaleka jsem se ale do té doby nedotkla potenciálu, který nesou.

Případ omilostněných polských manželů

Prezident Miloš Zeman omilostnil trojici, která byla odsouzena za obchod s psychotropním nápojem ayahuasca. Manželé Karolina a Jaroslaw Kordysovi měli za mřížemi strávit osm let, jejich společník měl tříletou podmínku.

Jak jste se od marketingu dostala do České psychedelické společnosti?

Přizvali mě mezi odborníky a výzkumníky jako kamarádku, která studovala marketing a média, protože by se to mohlo hodit. Seděla jsem tam nejprve s otevřenou pusou nad tím, jaké ty látky mají možnosti. A pak jsem si uvědomila, že film není moje srdcovka, že mě zajímají jiné stavy vědomí, mohla bych říct i drogy. Moje zkušenosti tehdy nezahrnovaly jen psychedelika. Do toho jsem potkala nějaké adiktology, takže jsem vystudovala adiktologii, která se věnuje závislostem.

Na co se konkrétně zaměřujete?

Zabývám se tématem psychedelik. Předpokládám, že už se nedíváme na to, jestli budou psychedelika implementována do společnosti. Výzkumy mluví jasně, je to spíš jen otázka času, ale také naší připravenosti, zda budeme schopni uchopit a využít maximum jejich potenciálu. Na klinice adiktologie se zaměřuji na historickou zkušenost se změněnými stavy vědomí, která byla zprostředkována holotropním dýcháním v terapeutických komunitách.

Nějaká forma léčby prostřednictvím změněných stavů vědomí už byla implementovaná, fungovala, ale nikdo ji nepopsal. Nemáme žádné vědecké výstupy, jak to fungovalo a co to přineslo. Vnímám, že je to zkušenost, ze které můžeme vyjít pro implementaci psychedeliky asistované psychoterapie do léčby závislostí.

Na filozofické fakultě se pak zaměřuju na rituální využití psychedelik, ať už facilitátory, šamany, nebo terapeuty. Všichni dělají nějaké rituály, nějak k nim přistupují, nějak je sami vnímají, a to mě zajímá.

Mohlo by vás také zajímat

Součást prožitkové cesty sebepoznání vychází z rituálů známých jako visionquest.

Zaujalo mě video s jihoamerickým indiánem, kterému jste místo jeho slavnostní čelenky dali na hlavu nějakou snímací techniku. O co šlo?

Je to studie zaměřená na neurobiologii ayahuasky užité v tradičním prostředí. Odehrálo se to v Národním ústavu duševního zdraví v Praze a byla to EEG čepice, která měřila vlny v mozku. Výsledky nebyly publikované, mají sloužit pro možné porovnání v rámci dalšího výzkumu.

Ten muž byl Ninawa Inu Huni Kuin, volený prezident velkého kmene Huni Kuin, který žije na severu Brazílie ve státě Acre. Zároveň byl i v magnetické rezonanci. Šlo hlavně o to, ukázat mu, jak přístroje fungují, co ukazují, co se z nich dá vyčíst, ale třeba i to, jestli to cítí, to aby věděl, že je to bezpečné a že může podpořit naši spolupráci s lidmi jeho kmene.

Takže český ústav zkoumá jihoamerické šamany? Proč vůbec mají zájem přijet do střední Evropy a spolupracovat?

Jsou původními kmeny, které s touto látkou pracují. Ayahuasca se zatím téměř vůbec nepoužívá mimo rituální kontext a je ohromně zajímavé, jaký vliv ten kontext má jak na neurobiologii člověka, tak i na zkušenost samotnou. Je to psychoaktivní nápoj, který se vaří sloučením dvou rostlin, z nichž jedna způsobuje, že vnitřní dění člověka je vizualizováno.

Zatím máme za sebou první výpravu do Brazílie, kde jsme testovali techniku ve specifickém prostředí pralesa. Tento výzkum operačně nazýváme Expedice Neuron, ale nyní byl několik let pozastaven i v souvislosti s politickým děním kolem bývalého brazilského prezidenta Bolsonara. Doufáme, že s novým prezidentem Lulou se nám dveře opět otevírají.

Jedno z videí z této výpravy ukazuje vašeho kolegu se stejnou EEG čepicí na hlavě přímo v pralese. Prý to ale nějak nedopadlo?

Bylo to při ceremonii s ayahuaskou. Čepici měl na hlavě doktor Filip Tylš, spoluzakladatel České psychedelické společnosti, který pracuje v Národním ústavu duševního zdraví jako psychiatr a neurovědec. Zároveň spoluzaložil Psyon, první psychedelickou kliniku v Praze. Během ceremonie si v nějakou chvíli uvědomil svoji mimotělní zkušenost, díval se na svoje tělo shora.

Začal v té chvíli hodně mrkat, protože mrkání je potom rozpoznatelné na zápisu EEG. A v tu chvíli se toto zařízení vyrobené pro tyto účely jednou berlínskou firmou přehřálo. Už je ale připraven nový přístroj, odolnější prototyp do pralesa, který by měl být součástí větší výzkumné expedice. Snad se bude realizovat příští rok a jsem zvědavá, jak si ty čepice povedou.

Bude jich víc?

Ano, v jeden čas je bude mít víc lidí na hlavě. Součástí zkoumání také bude, jestli nějaká píseň nebo akce šamana ovlivní EEG vícero lidí najednou. Víme už třeba, že hudba je důležitou součástí psychedelické zkušenosti, která ovlivňuje to, čím si člověk prochází.

Proměňuje se pohled společnosti na zkoumání psychedelik?

Když jsme před sedmi lety s Českou psychedelickou společností začínali, tato tematika neměla nejlepší reputaci. Moc se o ní nemluvilo, nepsalo, ani o těchto výzkumech v Národním ústavu duševního zdraví se moc nevědělo. Od té doby se udála spousta věcí, ale za nejdůležitější považuji, že tu můžeme mít zmíněnou kliniku Psyon, kde probíhá psychedeliky asistovaná psychoterapie.

Na svém webu píšou, že využívají ketamin. Překvapilo mě, že je to dokonce hrazené ze zdravotního pojištění.

Je to částečně hrazeno z veřejného pojištění. Obdobně jako psychoterapie nebo antidepresiva, je to další zcela relevantní léčebná metoda. Důležité je ještě říct, že psychedelika jsou látky, které dnes klasifikujeme jako drogy bez léčebného využití. Ketamin je mimo tuto skupinu, patří mezi medikamenty, léky, protože se využívá v anestezii.

Máme už výzkumy, které poukazují na jeho antidepresivní potenciál, takže se může takzvaně off–label používat při indikaci deprese a na další podobné poruchy a onemocnění.

Jak konkrétně mohou psychedelika pomoci třeba při léčbě závislostí?

Důležité je nepohlížet na ně jako na léky, ale jako na nástroj, který se využívá v rámci léčby při psychoterapii. Vždycky mluvíme o psychedeliky asistované psychoterapii. Přináší možnost jiného náhledu do našeho života, ať už do dětství, nebo do dospělosti, třeba i do traumatických událostí, které se někdy staly a které způsobily nějaké naše dnešní chování.

Když je toho na nás třeba moc, můžeme se přiklonit k tomu, že něco užijeme. Je to vlastně únik, snaha o vytvoření bezpečného prostoru. Lidé závislí na látkách opakovaně utíkají z reality – prožívání reality je pro ně bolestivé, a tak hledají ten únik. Kanadský lékař, specialista na závislosti Gabor Maté říká, že trauma není o tom, co se stalo v minulosti někde venku, ale o tom, co se během toho dění odehrálo v nitru člověka.

Lidé si často myslí, že traumatické události musí být jenom dramatické, jako nehody nebo znásilnění, ale tak to vůbec nemusí být. Vnitřní svět člověka je individuální. A může být velice křehký. Psychedelika nám mohou pomoci rozklíčovat, které minulé události mohly významně ovlivnit naše současné jednání nebo chování, naše prožívání.

Psychedelika nám mohou pomoci rozklíčovat, které minulé události mohly významně ovlivnit naše současné jednání nebo chování, naše prožívání.
Eva Césarová

Jak si to můžu představit? Že mě psychedelika vtáhnou do nějakého konkrétního bodu?

Může se to stát i takto.

Když bych vzal za příklad ayahuasku se zmíněnými vizualizačními stavy, mohu si je představit jako vstup do živého snu podobně jako ve spánku?

Určitě je to možné jako vstup do živého snu, někdy se to ale děje i s otevřenýma očima. Jako by se objevila třeba průhledná stěna, ve které se něco vyobrazuje. Hodně lidí vizualizuje například mandaly a různé geometrické obrazce.

Může se také třeba dít, že si člověk opakovaně přibližuje vizuál, který vnímá, nebo ho naopak zase oddaluje, jako by si hrál se zoomem na fotoaparátu. Obdobně jako se mění perspektiva člověka na události v životě. Ta odlišná vzdálenost vyjevuje nové a nové obrazy, které mohou být spojené s velmi hlubokými vhledy a uvědoměními.

A jak tyto zkušenosti zasadit do kontextu, aby měly smysl? Konají se různé semináře s ayahuaskou, lidé jezdí za šamany, někdo chce možná jenom zážitek, ale někdo i víc.

I lidé, kteří chtějí jen zážitek, možná později pochopí, že to není taková sranda. Nebo jinak, do určité úrovně vědomí někde na povrchu to sranda být může. Je potřeba si uvědomit, že když jde člověk do psychedelické zkušenosti, může se vyjevit cokoliv, co si s sebou nese v pomyslném batůžku svých životních zkušeností.

Takže můžeme hezky plout po povrchu, nebo si můžeme sáhnout do batůžku hodně hluboko a vytáhnout si něco, co jsme fakt nechtěli. O to spíš, pokud nejsme v bezpečném prostoru a nemáme v životě kapacitu na to, otevírat a léčit staré rány. Potřebuje to totiž hodně péče a času.

Pro případ této bouřky tam tedy má být nějaký odborník?

Nějaký kapitán, který umí dobře navigovat a kormidlovat.

Znáte někoho, kdo se bez kapitána ztratil a nějak mu z toho šiblo?

Znám lidi, kteří strávili několik měsíců na psychiatrii. V těchto případech za to ale mohlo nadužívání. Nedali si čas na integraci poznání, ke kterému došlo. Člověk si tedy přinesl nějaké vhledy, ale než byl schopný se rozkoukat v realitě a dívat se na to, co mu tyto vhledy mohou přinést do života, jak je do něj zasadit, tak přišel další zážitek a další.

Takže si přehltili svůj systém vnímání?

Ano. V jiném případě šel člověk zase na bufo alvarius, výtažek z žáby. O této zkušenosti se mluví, že je nejsilnějším psychedelikem na světě. Zkušenost zcela ovlivnila kosmologii tohoto jedince, který najednou zjistil, že všechno je možná úplně jinak, a nebyl schopný se s tím popasovat. Vlastně se mu rozpadl celý dosavadní obrázek jeho vnímání světa.

Češi stále pohlížejí na psychologickou pomoc jako na něco, za co by se měli stydět

Dnes je mnohdy složitější najít důvod k radosti a v celé společnosti posílil strach ze smrti. „A strach ze smrti je v naší západní společnosti absolutně nezpracované téma,“ říká psycholožka Jitka Nesnídalová.

Indiáni vnímají rostliny jako živé, jsou jakousi entitou. Pokud na tento koncept přistoupíme, může být třeba užívání ayahuasky výměna něco za něco? Rostlina uživateli něco dopřeje, ale co si za to vezme?

Na tuto otázku bych měla spoustu různých odpovědí. Byla by to spíš polemika. Jako první mě napadne, že to, co indiáni dávají zpátky, je péče o prales. Starají se o prostředí, ve kterém liána roste.

Co za to dávají Evropané?

Existují výzkumy, které ukazují, že psychedelika – a ayahuasca speciálně – napomáhají lidem propojit se se Zemí. Přináší tedy novou formu vztahování se k přírodě. Spousta lidí nám opravdu reportuje zesílené směřování k životu v souladu s přírodou. Objevují se tendence starat se o ni, opečovávat ji.

Možná je tam i uvědomění, že i my lidé pocházíme z přírody a neměli bychom být paraziti, ale žít v symbióze. S tímto se opakovaně setkáváme.

Co je základní pravidlo práce s psychedelikem, jako je ayahuaska?

Je hodně důležité, aby se člověk cítil bezpečně. I když jede někam do zahraničí a dá za to spoustu peněz, ale necítí se bezpečně, má odejít. Důležité je důvěřovat člověku, který drží prostor. Svou významnou roli hraje přípravný pohovor, jestli je zájem o to, co si neseme ve svém pomyslném batůžku a co se může během zkušenosti vyjevit. Jestli se šaman–facilitátor ptá na to, zda bereme nějaké léky, jestli se zajímá o to, kdo mu bude sedět v kruhu. Měl by být také v případě potřeby dostupný následně, pokud mají účastníci problém s integrací.

Nemůžeme to sice vědět, ale vypovídající také je, jestli umí odmítnout zájemce. Ceremonie či rituály globálně vedou různí lidé, ale nemělo by to být jejich nezbytné živobytí. Protože jinak se může stát, že nebudou odmítat klienty, pokud jim svým účastnickým poplatkem pomáhají platit nájem. A důležité také je, odkud má šaman připravený nápoj. Jestli si vaří svoji vlastní ayahuasku, nebo jestli ji někde koupil. Když ji vaří někdo jiný, může mít úplně jinou sílu – indiáni říkají, že v nápoji se odráží síla toho, kdo ho připravuje.

Proč lidé vyhledávají rituální psychedelické zkušenosti?

U určitých kmenů jihoamerických indiánů to můžeme považovat za tradici, od kterých jsme my v našem kontextu odpojení. Naše tradice ztratily svou sílu, neznáme už, co přinášejí. Rituální kontex nabízí možnost sebepoznání skrze změněný stav vědomí, kdy má člověk možnost setkat se sám se sebou, se svojí vnitřní pravdou, svou vlastní esencí.

Svým životem si průběžně nasazujeme různé filtry, jejichž prostřednictvím potom vnímáme realitu, ale i sami sebe. Máme tendenci se identifikovat se svými myšlenkami nebo si brát věci osobně, a mnohdy to vychází ze zkušeností, které se staly v minulosti – je to výsledek těch externích skutečností. Psychedelika nám umožňují na chvíli sundat tyto filtry a pocítit, jaké je to bez nich.

Co má zaznít na závěr?

Ráda bych vyzvala k otevřenosti vůči tematice, která byla dlouho zatracována. Všechny pacienty, kteří nereagují na standardní formy léčby – a že je jich až třicet procent –, také k trpělivosti, protože ještě potrvá, než bude léčba přístupná. Své místo má i shovívavost vůči těm, kteří z nejrůznějších důvodů látky užijí na vlastní pěst.

Upřímně doufám, že naše společnost dorůstá ke schopnosti vystoupení ze starých konceptů, k reflexi moderního výzkumu a k přijetí změn, které s pokrokem chtě nechtě přicházejí.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované