Hlavní obsah

Masaryk byl vynikající PR manažer. Ale jeho dítětem bych být nechtěla, říká pravnučka prvního prezidenta

27. 10. 2018

Mluvili jsme o něm doma jako o prezidentu Masarykovi. Rozhovor s Charlottou Kotíkovou o TGM. (Video: Tereza Willoughby, Seznam.cz)

„Být dítětem prezidenta Masaryka musela být hrůza,“ domnívá se Charlotta Kotíková. Světově proslulá kurátorka je nejbližší žijící příbuzná prvního československého prezidenta. Na jihlavském festivalu dokumentů zasedla v porotě české soutěže.

Článek

„Jako dítě pana prezidenta jste se buď bouřili jako Herbert nebo Jan, což také vždycky nevyzní pozitivně. Nebo jste se mu plně obdivovali jako Alice. Anebo jste s ním pořád cestovali a nemohli jste si vytvořit vlastní domov jako Olga,“ vysvětluje Charlotta Kotíková vliv tatíčka Masaryka na jeho vlastní děti. „Všichni z nich se obětovali Masarykovi. Měli matku puritánku a otce workoholika, to muselo být těžké.“

Svého pradědečka už nepoznala. Vyrůstala ale s babičkou a matkou. „Maminka s tetou vyprávěly, že se jich pan prezident nikdy neptal na panenky, ale na to, co se zrovna děje ve Francii nebo na Balkáně,“ říká o svém pradědečkovi. „Vzpomínaly na to s humorem. Jestli to ale Masarykovy děti měly takhle každý den, tak děkuji pěkně,“ směje se.

Její vzpomínky jsou hlavně vizuální, všude byly fotografie a busty. „Nešlo o uctívání, ale o velký respekt, který měl v rodině. Když jsme o něm mluvili, říkali jsme pan prezident Masaryk.“ Dodává, že celá rodina zdůrazňovala spíš Masarykovy zásady než příbuzenský vztah. „Rád si udržoval odstup.“

Snahu stávajících filmů i knižních studií ukázat prvního prezidenta v jiném světle považuje za logickou. „Žijeme v době, kdy se všechno přezkoumává, což je dobře. Jakmile něco zkostnatí, ztratí to náboj. Mravní hodnoty, které se panu prezidentovi u nás v rodině přičítaly, by se ale měnit nemusely. Jsou to podle mě pilotní základy, které hrozně potřebujeme nejen v Česku, ale všude po světě.“

Na Mezinárodním festivalu dokumentů v Jihlavě Charlotta Kotíková hovořila v Inspiračním fóru a zároveň zasedla v porotě soutěže Česká radost. Mezi tuzemskými dokumenty tam soutěží také filmová podoba Hovorů s TGM od režiséra Jakuba Červenky. „Čapka pan prezident vnímal jako umělce a spisovatele. Měl úctu k jeho dílu, nešlo o politiku,“ popisuje, proč si Masaryk vybral jako svého zpovědníka právě Karla Čapka. „Měl rád, když ho někdo vyzýval k vytváření nových teorií a idejí.“

Sledujeme on-line – sobotní oslavy 100 let státu

Masaryk jako šéf Realistické strany vedl rovněž část tehdejšího tisku. Podle jeho pravnučky si tak obraz, který známe z Hovorů s TGM nebo právě z dobových novin, výrazně spoluutvářel. „Prezident Masaryk byl velice chytrý v tom, jak se propojovat s novináři. Hodně formuloval svůj obraz nejen pro vlastní účely, ale i pro vznik Československa. Dobře věděl, že dobré vztahy s novináři se dají využít v politice. Uvědomoval si, že sám jako profesůrek nemůže oslovit veřejnost tak jako novináři.“

Za nejsilnější chvíle v odkazu TGM považuje dvacátá léta, kdy se formovala Ústava ČSR a armáda. Výstavba státu v jeho začátcích ho naplňovala. „Ve třicátých letech už ale pak nebyl žádný mladík, což byl podle mě problém pro Československo i celou Evropu. Věci se mohly možná řešit jinak.“

Na to, že si vybral jako svého nástupce Beneše, ne všichni v rodině hleděli s pochopením. „On si ale Beneše vážil, protože sám přišel z chudých poměrů a měl pocit, že pořád něco dohání. Tam se brala ta jeho šílená pracovitost. U Beneše proto viděl obrovské možnosti,“ vysvětluje Kotíková. „Navíc měl úctu k jeho administrativním schopnostem. Masaryk byl rád hrdina a rozhodně byl dobrodruh. Benešovu stabilitu obdivoval.“

Někdejší ředitelka sbírek současného umění Brooklynského muzea odešla do Spojených států na začátku sedmdesátých let. Jedním z důvodů byla i snaha emancipovat se od rodinného jména, v jehož kontextu byla u nás vždycky posuzovaná. V současnosti působí jako nezávislá kurátorka.

České umění dlouhodobě podporuje, byla mimo jiné předsedkyní Společnosti Jindřicha Chalupeckého. Na nedávný umělecký počin v Olomouci, který zobrazuje plačícího TGM, reaguje vážně. „Myslím si, že by měl mnoho důvodů k pláči. Hodně jeho ideálů, třeba úcta člověka k člověku, všude po světě upadá. Kdo má peníze, toho soud osvobodí, to by také nerad viděl,“ vypočítává Charlotta Kotíková. „A určitě by ho mrzel rozpad Československa. Viděl se jako Slovák. Jeho propojení se Slovenskem bylo upřímné, vyplývá to mimo jiné i z Hovorů s TGM.“

Celý rozhovor s pravnučkou prvního československého prezidenta sledujte ve videu výše.

Rozhovor je součástí pořadu Kultura Terezy Willoughby.

V premiéře jej vysíláme každý pátek od 20 hodin na celoplošné Televizi Seznam.

Doporučujeme