Hlavní obsah

Na jednu ochranu před koronavirem jsme zapomněli. Kloktejte, radí virolog

Foto: Profimedia.cz

Testovací kapacity jsou absolutně nedostatečné. Ministerstvo zdravotnictví podzimní nástup nákazy podcenilo, kritizuje přední český virolog Libor Grubhoffer.

Reklama

13. 9. 10:18

Teď už je to epidemie, která řídí, kam se suneme, a určuje, kam se dostaneme, říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy expert na vakcíny a přední český virolog Libor Grubhoffer.

Článek

Nepřipravení a falešně ukonejšení. Tak zní hodnocení aktuální situace okolo koronavirové epidemie v Česku, kdy každým dnem přibývá přes tisíc odhalených nakažených, od Libora Grubhoffera. Českého vědce, který patří k absolutní špičce na poli molekulární a buněčné biologie a genetiky.

„Jsme v situaci, kdy hrajeme pověstnou hru ,letadlo‘. Koronavirus se začíná lavinově šířit a my nejsme schopni spolehlivě dohledat, kdo s kým přišel do styku. A začínáme ztrácet hlavu, protože se ukazuje, že nemáme dostatečné kapacity, abychom mohli testovat na první pohled zdravé lidi, kteří přišli s někým nakaženým do kontaktu,“ kritizuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy nepřipravenost ministerstva zdravotnictví na podzimní nástup koronavirové epidemie virolog a vakcinolog Grubhoffer.

Každá větší nemocnice by podle něj měla mít možnost otestovat až dva tisíce vzorků. „Realita je na hraně 300 vzorků denně,“ doplňuje Grubhoffer, současný šéf Biologického centra Akademie věd a někdejší rektor Jihočeské univerzity.

Má ale i dobré zprávy. Virus podle něj mutuje pomalu, což nahrává vývoji úspěšné vakcíny a funkčních léků na nákazu. A také už vědci vědí, nebo alespoň víc než tuší, co je Achillovou patou nového typu koronaviru.

Před prázdninami jste říkal, že když to půjde dobře, mohlo by se virus podařit udržet v ohniscích. To se očividně nepovedlo, když máme denní nárůsty nakažených přes tisíc případů. Co se zvrtlo?

Všechno nasvědčuje tomu, že to je v chování nás lidí. Tedy v našem stylu života, ne ve viru samotném. Koronaviry totiž mají takzvaný opravný mechanismus pro spontánní mutace, takže mění vlastnosti méně, než by se dalo očekávat u RNA viru. A to platí i pro tento typ, který se notabene mění velmi pomalu.

Tudíž vysvětlení dnešní neutěšené situace je opravdu v tom, že jsme se příliš ukonejšili. Otrnulo nám. Když to začalo vypadat v červnu dobře, tak naším hlavním tématem se stalo, kam pojedeme na dovolenou, a že je třeba zachraňovat cestovní kanceláře a cestovní ruch obecně. Rozjeli jsme se do nejrůznějších oblastí, včetně přímořských, a ukázalo se, že to tam není tak bezpečné, jak jsme si ze začátku mysleli. Tím se stal počet importovaných infekcí docela významným.

Ale právě data o importech nevypadají nijak děsivě. Podle čísel ze srpna například z Chorvatska šlo jen zhruba o dvě stě případů za celé prázdniny…

To je sice pravda, ale i tak to to pomohlo nastartovat posun z ohniskového výskytu směrem ke komunitnímu šíření. Spolu s aktivací lokálních ohnisek to roztočilo spirálu nákazy za hranici kontrolovatelnosti. Jsme tak v situaci, kdy hrajeme pověstnou hru „letadlo“, kdy se koronavirus začíná lavinově šířit a my nejsme schopni spolehlivě dohledat, kdo s kým přišel do styku. A začínáme ztrácet hlavu, protože se ukazuje, že nemáme dostatečné kapacity, abychom mohli testovat na první pohled zdravé lidi, kteří přišli s někým nakaženým do kontaktu.

Souvisí to i s tím, že když se všechno rozvolňuje, včetně cestování, pak máme pocit, že si není třeba dávat takový pozor. Psychologicky je tato situace velmi náročná. Chce se po nás, abychom se na relativně dlouhou dobu umravnili, naučili se žít s rouškou. Což se při naší mentalitě ukazuje jako docela velký problém. Přitom nejde jen o roušky. Rakušané se s nimi sžili celkem dobře, přesto i u nich jsou v těchto dnech nárůsty poměrně vysoké.

Chce to nezapomínat na další preventivní opatření jako mytí rukou. A třeba jedno další takové bylo zapomenuto u nás zcela. Pan profesor Vladimír Vonka, legenda československé virologie, se kterým často komunikuji, mi vždycky připomíná, abych lidem zdůrazňoval, že by měli kloktat. Několikrát za den si vykloktat ústní dutinu. A určitě má pravdu.

A čím?

Například ústní vodou. Rozhodně ne Savem, abych předešel nějakému neštěstí. Přispěje to k prevenci dezinfekcí sliznice. Slizniční imunita je klíčová v boji s novým koronavirem, a právě proto může být kloktání jednoduchý způsob prevence před nákazou, případně při již probíhající infekci sníží lidově řečeno dávku prskanou do venkovního prostředí.

Foto: Biologické centrum AV ČR

Díky této epidemii bychom se mohli naučit ohleduplnosti vůči sobě navzájem. Ale bude to nesnadný úkol, míní Libor Grubhoffer.

Profesor Libor Grubhoffer

- Ředitel Biologického centra Akademie věd ČR.

- Stál u zrodu Biologické (později Přírodovědecké) fakulty Jihočeské univerzity, v letech 2004–2011 byl jejím děkanem. Posléze se stal rektorem univerzity.

- Zabývá se biochemií a molekulární biologií vektorů a jimi přenášených patogenů, přednáší biochemii ve společném programu Biological Chemistry s Keplerovou univerzitou v Linci. Je specialistou na nemoci, které přenášejí klíšťata.

- Je členem Učené společnosti ČR.

Uvidíme, jak budeme pečliví v hygienických opatřeních. Ale bez ohledu na to, máte nějakou prognózu, co nás čeká dál?

Vyjděme z toho, že máme varujícím způsobem narůstající počet případů. Je zjevné, že nemáme laboratorní kapacity k tomu, abychom testovali všechny reálné i potenciální kontakty. V tom myslím ministerstvo zdravotnictví se svou rádoby chytrou karanténou velmi podcenilo situaci. Každá fakultní nebo krajská nemocnice by potřebovala robotický systém umožňující zpracovat tisíc až dva tisíce vzorků denně. Ve skutečnosti zůstalo u toho, že testujeme manuálně, a tam je na hraně možností otestovat 300 vzorků denně. To rozhodně nestačí.

Tudíž lze očekávat, že se situace bude s narůstajícími počty pozitivních případů dále horšit a nebudeme schopni s potřebnou rychlostí testovat ani indikované případy příznakově nemocných. Ti pak budou nákazu šířit dál. A navíc se blíží čas podzimních plískanic a s nimi respirační onemocnění z nachlazení. To testovaní během rádoby chytré karantény ještě více zkomplikuje. Nechci malovat čerta na zeď, ale to se potom nejspíše budou zase zavírat školy, což dopadne na průmyslovou výrobu, ekonomiku celkově, i pokud by nedošlo k přísnějším opatřením jako na jaře.

Nemohou pomoci laboratoře center, jako je to vaše, když tedy nemáme dostatečné kapacity?

My jsme se do testování na jaře zapojili bez váhání. Všechno šlo stranou a jediné, co se tu u nás dělalo, byl nový koronavirus a jeho testování. Dnes jsme ale v situaci, že jsme rozhodnuti pomáhat v nadcházející situaci jenom opravdu v akutních v případech. Pokud se na nás obrátí centrální vedení jihočeských nemocnic. To se už teď právě stalo, a tak hledáme v podstatě neexistující rezervy pracovních sil, ze kterých se vynasnažíme postavit několik testovacích týmů, které se budou střídat ve směnných provozech až do úplného kolapsu testovacího „letadla“ nebo-li chytré karantény.

Systém našeho veřejného zdravotnictví si bude muset přiznat, že nebudeme schopni otestovat každého žáčka z vytrasované 1. A základní školy v Dolní Lhotě.

A není to důležité vytrasovat každého?

Jako epidemiologická hra je to samozřejmě nesmírně zajímavé. Vytrasujme každého. Ale musíme k tomu mít to B. Tedy diagnostické kapacity, abychom mohli dostatečně rychle během několika málo hodit znát spolehlivé výsledky všech indikovaných jedinců a jejich vytrasovaných kontaktů. Na to v naší zemi kapacity personální, technické ani materiální přes veškerou snahu nejsou. A nic nenasvědčuje tomu, že budou.

Jak vypadal první den po plošném návratu roušek, se podívejte v galerii:

Takže není šance, že se epidemie nevymkne kontrole?

Obávám se, že teď už je to epidemie, která řídí, kam se suneme, a určuje, kam se dostaneme. My však nesmíme jenom přihlížet. Musíme zejména ochránit ohrožené skupiny, jako jsou senioři nebo jedinci chronicky nemocní, s oslabenou imunitou či s kombinacemi více nemocí. V opačném případě bychom mohli být snadno svědky italského nebo španělského scénáře z letošního jara

Na druhou stranu, ať nejsem jenom negativní, vezměte si, jak by situace vypadala třeba před třiceti, nebo čtyřiceti lety. Neměli bychom všechny ty vymoženosti současnosti, jakými jsou mobilní telefony, GPS, moderní biotechnologie. Zcela jistě bychom se uchýlili k tradičním jednoduchým epidemiologickým zásadám. Také bychom nosili roušky, dbali o základní hygienu, omezili pohyb, setkávání na blízko, shromažďování ve větším počtu lidi, izolovali bychom nemocné a jejich blízké do karantény. Diagnostika by byla serologická pro stanovení specifických protilátek. Rozhodně bychom toho tolik neznali, a tudíž se tolik nebáli a neděsili. A zcela jistě bychom to také přežili.

Před chvílí jste říkal, že tento koronavirus mutuje pomalu oproti jiným virům. Není to jistý důvod k optimismu?

Ano i ne. Pozitivní je to pro covidové vakcíny, které jsou před dokončením, a také pro očekávaný lék - antivirotikum, který bude mírnit, nebo léčit onemocnění covidem-19.

Z tohoto pohledu je dobrá zpráva, že virus příliš nemění svoje vlastnosti, a tak chystané vakcíny i antivirotika zůstanou účinné po dostatečně dlouhou dobu.

Negativní na tom je, že ani nijak znatelně neslábne. Patogenní viry ztrácí mutacemi během jejich cirkulace v lidské společnosti svou nakažlivost neboli virulenci. Navodí v lidské populaci rovnováhu pro dlouhodobou udržitelnost, případně se s dosažením kolektivní imunity v lidské populaci postupně vytratí. To bychom si samozřejmě přáli, aby nový koronavirus zmizel tak rychle, jak se objevil.

To se stalo u předchozích virových hrozeb SARS a MERS, že najednou nejsou? V čem se tedy liší, nebo je situace jiná?

Pro osud těchto dvou koronavirů sehrála důležitou roli skutečnost, že se patrně hned při jejich vynoření nic neututlalo. Podařilo se je utlumit pohotovými epidemiologickými opatřeními v Číně a na Blízkém východě v samém počátku šíření. Zejména koronavirový původce MERSu byl divoch s vysokou virulencí.

V případě nového čínského koronaviru SARS-CoV-2 se jej nepodařilo udržet v původním ohnisku a následně došlo k jeho rozšíření po celém světě. Čína docela dlouhou dobu zapírala skutečnost, že mají problém. Nezapomeňme na lékaře Li Wenlianga z Wu-chanu, který již v listopadu upozorňoval na novou nákazu, sám se při práci nakazil, čínskou administrativou byl umlčen a posléze zemřel ve vězení na covid-19. Následně se díky obrovské mobilitě lidí rozšířil původce onemocnění covid-19 do celého světa a velmi brzy se dostal i k nám do střední Evropy.

Vy jste možná nevědomky řekl slůvko „patrně“. Tedy patrně zabrala regionální opatření. To mi přijde dost nevědecké. Jak to, že u koronavirů pracujeme s tolika domněnkami, namísto abychom měli jasné vědecké poznatky?

S tímto novým koronavirem žijeme velmi krátce. Navíc koronavirům je věnována zvýšená pozornost poměrně krátkou dobu. Upřela se na ně až v roce 2002, kdy byl objeven virus SARSu původem z netopýrů. Do té doby byly docela opomíjené. Když jsem se jako student připravoval na státnice, tak bylo dobré vědět, že máme koronavirus myší hepatitidy a že v roce 1965 byl popsán první lidský koronavirus coby původce akutního respiračního onemocnění. Dál se vlastně nic moc v koronavirologii neudálo. Postupně byly objeveny dvě desítky lidských koronavirů, které s námi koexistují a pokud nemá člověk výrazný problém s imunitou, tak nic víc než něco na způsob nemoci z nachlazení nevyvolávají.

To se ovšem za posledních skoro dvacet let výrazně změnilo. Takovým guru koronavirologie je Christian Drosten, který teď radí Angele Merkelové. On se svým týmem objevil koronavirus SARSu v netopýrech coby rezervoárových zvířatech. Infekční onemocnění SARS tak rozšířilo dosud poznané lidské zoonózy. Virový původce onemocnění přeskočí v případě SARSu nejprve z netopýra na cibetku, luskouna, nebo třeba velblouda v případě MERSu. Rezervoárová zvířata žijí dlouhodobě v koevoluci s koronavirem, aniž by onemocněla. Běda, když ale koronavirus přeskočí z rezervoárového zvířete na člověka. Pro nás lidi tímto okamžikem začíná čas nula pro adaptaci koronaviru na člověka jako nového hostitele a obráceně.

Virologové sekvenují genom nového čínského koronaviru v laboratořích po celém světě. Sledujeme, že se mírně přizpůsobuje prostředí a je trochu jiný tady v Evropě a třeba v Latinské Americe, nebo Austrálii. A současně jsme mohli začít vyvíjet vakcíny a antivirotika. A v tomto ohledu, ač to tak nemusí vypadat, víme o tom novém čínském koronaviru za tak krátkou dobu strašně moc.

Když s některými viry, jak jste řekl, koexistujeme: Jak dlouho trvá taková adaptace, než se z něj stane „rýmička“?

To se odvíjí od toho, zda a jestli jsme schopni dosáhnout kolektivní imunity. To bohužel chvíli potrvá, zvlášť když tomu zatím v případě covidu-19 neumíme jít naproti vakcínou. Taková adaptace v průběhu koevoluce může trvat i stovky let. Díky vakcíně, nebo antivirotiku, které jsou v nadějném vývoji, to může být pro lidstvo sice ne úplně lehké onemocnění, ale snad dobře léčitelné, případně účinně tlumené očkovací látkou.

Co nám chybí, abychom tomuto viru porozuměli a tím jej snáz porazili?

Chápu, že byste rád rovnici, která by popisovala chování viru v čase s ohledem k jeho nakažlivosti. Na to je ale ještě příliš brzy. Chybí nám k tomu řada poznatků o tom, jakými zákonitostmi se řídí při šíření v lidské populaci. Na to nám odpoví výsledky pečlivého studia jeho chování. Biologická i epidemiologická data jsou v současnosti sbírána a vyhodnocována.

Druhá věc, která nám schází, je lépe poznat strukturní i nestrukturní složky nového koronaviru. Těch nestrukturních je relativně velký počet, na dvě desítky. Což jsou bílkoviny, které nevstupují přímo do nově vytvářené virové částice, ale bez jejich vazebných či enzymatických aktivit by se virus nepomnožil v hostitelské buňce a správně nesložil strukturní bílkoviny vytvářející funkční virovou částici. Jakmile budeme dále v poznání těchto neznámých, budeme moci přesněji zacílit další kandidátní vakcíny i se soustředit na vývoj vhodného antivirotika, pilulky pro léčbu akutních forem onemocnění. Mimo jiné pro pacienty, kteří nebyli, nebo z nějakého důvodu nemohli být očkováni.

Mezi vámi virology se to, co popisujete, někdy označuje jako potřeba znát Achillovu patu viru, abychom jej mohli vakcínou neutralizovat. Známe již tu Achillovu patu?

V zásadě ano. Předpokládáme, že Achillova pata tohoto viru se nalézá na podjednotce S1, jedné ze dvou podjednotek výběžkového glykoproteinu S. Je to ta, která reaguje s receptorem ACE-2 na povrchu vnímavých buněk v horních cestách dýchacích. Ve skutečnosti si představuji Achillovu patu koronaviru jako krátkou aminokyselinovou (peptidovou) sekvenci v podjednotce S1 vyvolávající v organismu očkovaném takovým peptidem tvorbu specifických virus neutralizujících protilátek. Takové protilátky zabrání vstupu do vnímavé buňky a znemožní viru rozmnožení.

A tyto protilátky musíme vybudit vakcínou, chápu ten mechanismus správně?

Ano. Přitom stačí, aby ta vakcína opatřila našemu tělu docela malé množství protilátek, protože o zbytek se postará buněčná imunita. Můžete si to představit tak, že ty specifické protilátky - a když jsou mezi nimi virus neutralizující, tak jen dobře -, označí virové částice jako cizí vetřelce, aby je poté makrofágy (případně T-lymfocyty) následně zabily.

Tudíž je nutné, abychom měli dobrou přirozenou i adaptivní virem vybuzenou imunitu. I samotné vakcíny je třeba prověřit z hlediska komplexní imunitní odpovědi složené z protilátkové a buněčné imunity.

Právě teď zakolísal vývoj té neslibnější vakcíny, tak zvané oxfordské. Společnost AstraZeneca oznámila, že pozastavuje klinické testy, protože jeden pacient měl po její aplikaci vážné vedlejší účinky. Již to bylo zase zažehnáno, ale jistě to způsobí zdržení…

Jsem rád, že právě tato vakcína, které fandím, je dál na pořadu dne. Ale takových komplikací během pokročilého klinického testování ještě může přijít více. V tomto případě to mohl být například nějaký skrytý zdravotní problém očkovaného člověka ve studii. A to se může zopakovat. Patrně to způsobí, že do konce roku tato velmi slibná vakcína nestihne proces povolení k použití pro očkování lidské populace.

Mluvilo se o ní jako o naději: že ve chvíli, kdy budeme mít vakcínu, všechny proočkujeme a budeme moci žít opět takzvaně normálně. Jak dlouho ale trvá proočkovat alespoň rizikové skupiny, což je v případě České republiky asi 3,5 milionu lidí?

V dnešních podmínkách to podle mě není až takový problém. S nasazením výrobních kapacit pro ty úspěšné vakcíny, a v tuto se nám rýsují tři nebo čtyři velice nadějné a slibné, by to měla být otázka několika měsíců. V tom nevidím žádný velký logistický problém.

V naší zemi máme už jasno, jak by celá očkovací kampaň měla probíhat. Vláda oznámila pořadí, kdo a které skupiny obyvatel budou na pořadu očkováni hned na začátku a kdo až později. To je jistě v pořádku a při dnešních technologických podmínkách a logistických možnostech by to celé nemělo trvat déle než několik měsíců.

Reportérka Šárka Kabátová se vydala zmapovat názory těch, kteří se vakcínám brání. Podívejte se na sondu z jejího pořadu My:

My, neočkující. Sonda mezi lidi, kteří vakcíny považují za nebezpečí. (Video: Šárka Kabátová, Seznam Zprávy)

Zmiňujete tři až čtyři nadějné vakcíny. Jsou v tom i ty, které vyvíjí USA a Rusko a očividně při tom hodně pospíchají?

Určitě hodně pospíchají. Mimochodem, ta ruská vakcína Sputnik V, kolem které je teď tolik diskusí, tak je v principu úplně stejnou vakcínou jako ta oxfordská AstraZeneca. Tedy na bázi opičího adenoviru. Ovšem v Rusku, jak je známo, si těžkou hlavu s klinickým testováním vakcíny nedělají. Třetí fáze rozhodně neproběhla. Rusové uvádějí nějakých 76 očkovaných vojáků v klinickém testování. A teď už očkují odvážné VIP - jako třeba ministr obrany a další ministry, starostu Moskvy - a brzy přijde na řadu i prezident Putin. Který má pro strach uděláno.

Další vakcíny jsou o poznání pozadu. Vakcína firmy Johnson & Johnson prodělává v současné době druhou fázi klinického testování s tím, že od září firma oznámila zahájení třetí fáze testování v Latinské Americe. Druhá fáze probíhá i v Evropě. V neděli jsem hovořil s kolegyní z Belgie, tam už jsou i na univerzitě vytipovaní lidé, kteří byli na první dávce právě vakcíny Johnson & Johnson. Mimochodem, to je také vakcína adenovirového typu.

Takže i kdyby se ten oxfordský test nepodařilo dotáhnout do zdárného konce, můžeme počítat s tím, že důvěryhodná vakcína bude v první čtvrtině příštího roku?

Já pevně doufám, že ano.

V rámci tohoto závodu ve vývoji vakcín: Jak se díváte na český projekt, který se nyní pochlubil tím, že testování na zvířatech dopadlo dobře?

Můj názor, a nejen můj, ale i dalších kolegů z branže, je, že je to naivní projekt lidí, kteří s problematikou vakcín nepřišli dříve do kontaktu. Domnívají se, že je snadné vyvinout a vyrobit vakcínu na bázi inaktivovaného, tedy usmrceného viru. To je koncept, který se v minulosti mnohokráte osvědčil, poprvé jako Salkova vakcína proti dětské přenosné obrně. Pro moderní éru vakcín se už jedná o přežitý koncept, který s sebou nese řadu problematických otázek jak z hlediska výroby, tak i použití.

Rozumím tomu správně, že z vašeho pohledu nemá smysl v tom projektu pokračovat?

Ano, jsou to vyhozené peníze, promarněný čas a úsilí. Biologická nezávadnost virového antigenu zjištěná na myších realizačním týmem české vakcíny není žádným překvapením. Použili v laboratořích běžný kmen laboratorních myší. Na nich potvrdili biologickou nezávadnost a nyní testují, zda virový antigen indukuje v myších tvorbu specifických protilátek. To cela jistě bude. K prověření ochranného efektu vakcíny však potřebují speciální myší kmen, který modeluje lidský organismus vnímavý k nákaze covidem-19. Představit si je můžeme jako geneticky zestařené myši simulující vnímavé lidské jedince seniorního věku. Právě tato podmínka činí dosti komplikovaným už tento vakcinační experiment na klasických laboratorních myších.

Až tedy budeme mít bezpečnou vakcínu: Jak velkou proočkovanost v populaci potřebujeme, abychom mohli „odhodit“ roušky?

Pro tak zvanou kolektivní imunitu se uvádí minimálně 70 procent, lépe 80 procent chráněných jedinců v populaci.

Ještě se vrátím k vaší zmínce o tom, že díky dostatečným zkušenostem s touto epidemií bude jednou možné vytvořit matematické modely šíření nákazy. Pomohou nám v případě dalších pandemií, které, jak vy odborníci upozorňujete, jednou stejně přijdou?

Nevím, jestli přímo tyto modely. Ale s klidným svědomím můžu říct, že tyto zkušenosti nám přijdou víc než vhod. Modely budou platné jen pro podobný typ epidemie, tedy způsobené nějakým respiračním patogenem virového typu. Neboli žloutenková epidemie by měla zcela jistě úplně jiné vzorce šíření.

Ale co bude obecně platné vždy, jsou návyky z této doby. A to dodržování hygienických zásad. Správné mytí rukou. Omezení kýchání na veřejnosti bez zakrytí úst. Osahávání kdečeho rukama bez toho, aby si je pak člověk umyl nebo dezinfikoval. Dodržování potřebné vzdálenosti mezi lidmi, doporučené počty lidí při hromadných společenských, pracovních či vzdělávacích akcích.

Zkrátka a dobře - mohli bychom se díky tomu naučit ohleduplnosti vůči sobě navzájem. Ale bude to ještě nesnadný úkol.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené